úterý, 14 duben 2020 13:40

Česká stopa v Digital Concert Hall Berlínských filharmoniků

Autor:

„Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků se uskutečnil v Praze hned třikrát.“

„Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí.“

„Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho z prosince 2015 je dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl.“

 

0

 

Hudba českých skladatelů má u Berlínských filharmoniků důležité místo. Z její pokladnice pravidelně vybírají jak stálí šéfdirigenti, tak i ti, co u tohoto slavného orchestru jen hostují. A nejde jen o Novosvětskou nebo o předehru z Prodané nevěsty. Stále častěji jsou uváděna méně populární díla jako třeba Symfonie Asrael Josefa Suka. A pak jsou tu čeští umělci, co jsou do Berlína zváni. Digital Concert Hall je stále zdarma, a protože koronavirová krize nadále trvá, přináším další výběr zajímavých interpretačních počinů z berlínského sálu Filharmonie. Tentokrát s českou stopou.

Tvrdý Dvořák Herberta von Karajana

Éra Herberta von Karajana u pultu Berlínských filharmoniků je tak bohatá, že ji nelze vynechat. Karajan logicky sahal také k české hudbě, ačkoliv těžiště jeho práce je především v německých dílech. Záznamy symfonií Johannesa Brahmse s Berlínskými filharmoniky poskytují v tomto směru nesmírně cenný materiál, Brahmsova absolutní hudba se na nich jeví opravdu svébytně a autenticky. Podobně přistupoval i ke Dvořákově hudbě, především k autorovým pozdějším symfoniím. Novosvětská z ledna 1966 je interpretována podobně: emocionálně, dramaticky, úderně, tempově rozkolísaně, v absolutním smyslu. Skloněný Karajan se zavřenýma očima, zahleděn do svého hudebního světa, pevně řídí celý orchestr. Je to zajímavá sonda do jeho interpretačního mistrovství, přesto zde může někomu chybět slovanská srdečnost a barvitost. Za svého života natočil Karajan několik desek s českou hudbou jak s berlínským orchestrem, tak třeba s Vídeňskými filharmoniky. Na YouTube lze najít záznam Dvořákovy Osmé symfonie G dur ze srpna 1974 (Salzburger Festspiele s Vídeňskými filharmoniky), kde Karajan vygraduje finále natolik, že posluchač kroutí hlavou. Digital Concert Hall nabízí ve svém archivu pouze tuto jedinou nahrávku Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/200

 

1

 

Čas Josefa Suka přichází

Nový šéfdirigent Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko chová k hudbě Josefa Suka značnou náklonnost. Jak sám říká, Suk je pro něj „jeden z opravdu velkých pozdně romantických skladatelů“. Při angažmá v Komické opeře v Berlíně natočil Petrenko s místním orchestrem některá Sukova díla (Pohádka zimního večera, Symfonie Asrael, Pohádka léta a Zrání – vyšly na třech albech na labelu CPO) a v první sezóně svého angažmá u filharmoniků zařadil Sukova Asraela i do programu abonentních koncertů. V lednu letošního roku tak zazněl Suk ve velkém sále Filharmonie. Je to paradox, protože Asraela mohlo slyšet publikum Berlínských filharmoniků ve své historii teprve potřetí. Poprvé v roce 1964 pod vedením Karla Ančerla, následně v roce 1992 pod Simonem Rattlem. Poválečná doba širokým pozdně romantickým symfonickým celkům nepřála. Přesto, stejně jako u Mahlerovy hudby, posluchači postupně našli cestu k náročnějším tématům, která hudba nabízí. A stejně jako Mahlerova, tak i Sukova hudba v sobě zrcadlí závažná lidská témata. Využívá k tomu originální výrazové prostředky a svébytnou hudební řeč. Přichází renesance Sukovy hudby nejen u našich západních sousedů? Kirill Petrenko má jasno, když říká: „Čas Josefa Suka musí konečně přijít.“

Pokud se uskuteční letošní Salzburger Festspiele, uvedou Berlínští filharmonici v rámci svého hostování 30. srpna 2020 Asraela i v Salcburku. A malá třešnička nakonec: Mimo Suka byl na programu i Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll Ludwiga van Beethovena v podání Daniela Barenboima. Ten ho podal s originalitou sobě vlastní: zvukově hutně a nesmírně hravě a svobodomyslně. Hrál na klavír své vlastní značky Barenboim, kterou vyměnil za stroj z dílny Steinway & Sons.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/52519

 

2

 

Jakub Hrůša, oblíbenec u pultu Berlínských filharmoniků

Popularita Jakuba Hrůši neustále stoupá. Důkazem je i to, že byl pozván k Berlínským filharmonikům v krátké době hned dvakrát. Poprvé to bylo v polovině října 2018, podruhé v prosinci 2019. Už první setkání s Berlínskými filharmoniky bylo nesmírně sympatické a povedené. Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí. Je podobně nespoutaný jako Hrůšův temperament. Je to opravdu šťavnatá interpretace, dirigent i orchestr zde ukazují svoje největší přednosti: zapálenost, interpretační poctivost, zvukovou nespoutanost, dravost, vitalitu, muzikalitu. Podobné výkony podává Hrůša i s Bamberskými symfoniky, u kterých je šéfdirigentem. Tam je pouto logicky mnohem silnější, přesto se mu koncerty v Berlíně podobaly.

Nicméně debutu v Berlíně předcházela značná očekávání, a to i proto, že na programu byl čistě český program. Hrůša je neúnavným propagátorem české hudby. V rámci svých hostování napříč světem se snaží zařazovat na program alespoň některého z českých nebo moravských autorů. V říjnu 2018 zařadil symfonickou báseň Zlatý kolovrat Antonína Dvořáka, Houslový koncert č. 1 Bohuslava Martinů a rapsodii Taras Bulba Leoše Janáčka. Sólistou v houslovém koncertu byl ten nejpovolanější, německý houslista Frank Peter Zimmermann. Ten se k hudbě Martinů pravidelně vrací. Hraje ji zapáleně, technicky precizně, bez prvoplánové expresivity, často v nesmírně lyrické poloze. No posuďte sami.

V rámci druhého hostování v prosinci minulého roku byl program mnohem rafinovanější. Hrůša si neodpustil zařadit českou hudbu – vybral Mysterium času Miloslava Kabeláče. Kde jinde zařadit takovou chuťovku, než v Berlíně? Pro Hrůšu je každá interpretace výzvou. V roce 2017 zařadil v rámci abonentního koncertu v Bamberku vedle Wagnera kompozici 4‘33“ Johna Cage. Kabeláč je navíc pro Hrůšu jedním z největších skladatelů 20. století. Následovala melancholicky a opravdu procítěně zahraná Dvořákova koncertní předehra Othello a kantáta La mort de Cléopâtre (Kleopatřina smrt) Hectora Berlioze v podání francouzské mezzosopranistky Stéphanie d’Oustrac. Po přestávce následovala suita z baletu Podivuhodný mandarín Bély Bartóka. Oba koncerty byly hodnoceny velmi pozitivně a Hrůšu v Berlíně jistě brzo znovu uvidíme.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/51837

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/52516

 

3

 

Jiří Bělohlávek v Berlíně

Digital Concert Hall nabízí pouze jediný koncertní záznam s Jiřím Bělohlávkem. Přitom bývalý šéfdirigent České filharmonie nebo BBC Symphony Orchestra byl v Berlíně častým hostem. Poprvé to bylo už v sedmdesátých letech. V roce 1971 se stal finalistou dirigentské soutěže Herberta von Karajana, setkal se tehdy i s legendárním dirigentem Hansem Swarowskym. V soutěži Bělohlávek získal 11 z 12 bodů, zvítězil Mariss Jansons. Právoplatný debut s Berlínskými filharmoniky proběhl v roce 1986 a v roce 2007 řídil v Berlíně Smetanovu Mou vlast. Nahrávka, na kterou upozorňuji, zachycuje jeho poslední hostování v Berlíně z konce května 2010. Je hezkou ukázkou, jak byl Bělohlávek v Berlíně srdečně vítán: oboustranná úcta dirigenta i orchestru, stoprocentní kázeň hráček a hráčů a souznění mezi nimi. Na programu byla suita z Janáčkovy opery Z mrtvého domu, Schoenbergův Koncert pro klavír a orchestr a Brahmsova Symfonie č. 4 e moll. Janáček zde vyznívá až krystalicky, Brahms příjemně umírněně, a přesto je jeho účinek nesmírně silný. Sólistou u klavíru byl Pierre-Laurent Aimard. Tento suverén mezi světovou klavírní elitou je znám svým analytickým přístupem k interpretované hudbě a až chirurgickou čistotou hry. I Schoenberg na záznamu takový je. Aimard zde navíc ukazuje, jak se dokáže pohybovat ve svém svobodném hudebním světě. Záznam je i cennou vzpomínkou na Jiřího Bělohlávka.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/322

 

4

 

Magdalena Kožená skoro členem orchestru

Zastoupení české mezzosopranistky a manželky Simona Rattla v archivu Digital Concert Hall ani nespočítáme. Mezi oceňované (a mnohdy i kritizované) koncerty patří ty s mahlerovským programem. Kožená několikrát interpretovala i Dvořákovy Biblické písně a v archivu je zastoupena také francouzská tvorba. Rád bych upozornil na semi-staged performance opery Pelléas a Mélisanda francouzského impresionisty Clauda Debussyho z prosince 2015. Je to dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl. Vedle Kožené se představili Bernarda Fink, Christian Gerhaher, Franz-Josef Selig, Gerald Finley, Jörg Schneider a Sascha Glintenkamp.

Jako druhý tip předkládám Píseň o zemi Gustava Mahlera. Tu lze také počítat mezi české tipy, protože Mahler se, jak je známo, narodil na Vysočině a jeho tvorba je s českými zeměmi napevno spojena. Záznam z roku 2011, netypicky z malého sálu berlínské Filharmonie, je zvláštní z několika důvodů. Rattle zde uplatňuje jeden ze svých interpretačních experimentů a podává Mahlera v redukovaném orchestrálním obsazení. V tomto směru vyznívá vokální symfonie velmi komorně. Hlasová poloha Kožené, jež není altová ani hlubší mezzosoprán, není pro interpretaci Písně o zemi zcela ideální. Zmiňované komorní obsazení jí tak dává značný prostor a umožňuje hlasově zvládnout i exponovaná místa. Přes možné výhrady je to opravdu zajímavý umělecký počin jak ze strany Kožené, tak ze strany orchestru a Simona Rattla. V druhém hlasovém partu se představil britský tenorista Andrew Staples.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/22395#

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/1728

 

5

 

Anne-Sophie Mutter a Dvořákův houslový koncert

Při poslechu Houslového koncertu Ludwiga van Beethovena v podání Anne-Sophie Mutter se posluchači tají dech, jak dokáže tato královna houslí Beethovena posluchači vyložit. Jak sama říká, Dvořákův Houslový koncert a moll dlouhou dobu přehlížela. Až do roku 2013, kdy ho v Berlíně uvedla pod vedením Manfreda Honecka. Z koncertu vznikla i CD nahrávka, kterou ve stejném roce vydal Deutsche Grammophon. A Mutter zde provokuje, se Sukovou referenční nahrávkou to má pramálo společného. Je to emocionální hra plná dynamických zvratů, nečekaného akcentu a netypického frázování. Při hostování v Praze v roce 2016 u České filharmonie Mutter někteří recenzenti po jejím výkonu napadli, že Dvořákův Houslový koncert hraje nečesky. Ať je to tak, či onak, je to technicky bravurní výkon plný energie. Posuďte sami.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/3425

 

6

 

Bonus na závěr: Praha a Berlínští filharmonikové

Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků pořádaný 1. května se uskutečnil v Praze hned třikrát. Poprvé to bylo v roce 1991 ze Smetanovy síně Obecního domu. Pod vedením Claudia Abbada byla na programu čistě hudba Wolfganga Amadea Mozarta (tehdy se připomínalo 200 let od Mozartovy smrti). Podruhé zavítal orchestr do Zlatého města v roce 2006 za vedení Daniela Barenboima, který zároveň usedl za klaviaturu. Ve Stavovském divadle zazněl znovu Mozart. Jako druhý sólista se představil hornista Radek Baborák, tehdy člen Berlínských filharmoniků. A naposledy to bylo v roce 2013. Ve Španělském sále Pražského hradu se představili Berlínští filharmonici pod vedením Simona Rattla. Na programu byly Biblické písně Antonína Dvořáka nebo Symfonie č. 6 F dur Pastorální Ludwiga van Beethovena. Magdalena Kožená přináší svým přednesem písní posluchačům klid a pokoru.

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/70

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/15467

https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/52890

 

7

 

Foto: archiv Berlínských filharmoniků 

Jan Průša

Občasný hudební publicista, v současné době mimo Klasiku Plus přispívá na Art Zónu České televize. Se psaním začal na svém blogu. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, dokončuje studium religionistiky na Masarykově univerzitě v Brně a teologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Podle vlastních slov mladý mahlerián, fascinován Brucknerovým hudebním světem. Jeho hudební zájem vedl od období romantismu, přes hudbu moderní pomalu k hudbě raně barokní a přenáší se v celé šíři hudebního vývoje s důrazem na období pozdního romantismu, expresionismu a nové hudby. Jednou by rád interpretoval na klavír Cageovu slavnou kompozici 4'33''.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.