„Živá interakce s publikem je pro mě podmínkou.“

„Orchestr bez možnosti koncertovat je něco, na co ani nechci pomyslet…“

„Mně má práce a můj orchestr už teď velmi chybí, ale vůbec si nedokážu představit, jak se cítí muzikanti na volné noze, kteří najednou přišli o vše.“

Kulturní život, a to nejen v Česku, doznal v současnosti i v blíže neurčené budoucnosti radikálních změn. Netýká se to jen divadel, kin, galerií či vydávání knih a CD, ale i klasické hudby. Tak jako v jiných oblastech se i aktivity muzikantů přesouvají na internetové platformy, ať už jsou to domácí videa, či streamované plnohodnotné koncerty. Nejde ovšem nevidět, do jakých existenčních problémů se dnes hudebníci – a zejména ti na volné noze – dostávají. KlasikaPlus některé z nich oslovila a zeptala se, jak se se současnou situací vyrovnávají.

Zrušené koncerty doma i ve světě připravily muzikanty na volné noze mnohdy o jediný výdělek. Na jejich situaci rychle zareagoval Radek Baborák. Jakmile zaznamenal, že se mnoho jeho kolegů, skvělých interpretů klasické hudby, dostalo do finančních potíží v souvislosti s nynějšími omezeními, vymyslel pro ně záchrannou platformu.

INICIATIVA RADKA BABORÁKA PRO UMĚLCE NA VOLNÉ NOZE

Spolu se svým festivalem Horn Fest Praha a akademií MenArt založil na webu donio.cz sbírku s názvem „Podpořme společně muzikanty na volné noze“. K jejím cílům lze přispět různými způsoby: finančně přímým darováním na donio.cz, dále sdílením povědomí o sbírce, uspořádáním streamovaného koncertu v její prospěch nebo převzetím patronátu. Významné je, že tuto sbírku zaštítili nejen čeští umělci vynikajících jmen, ale i dirigent světového renomé Daniel Barenboim. Psali jsme v článku Předem díky!

Celková částka shromážděných prostředků k 7. dubnu přesáhla hranici 600.000 korun. K tomuto datu také bylo oznámeno, že platforma už pomohla prvním čtyřiceti žadatelům. „V týdnu od 2. dubna do 5. dubna jsme registrovali 57 žádostí o jednorázovou finanční podporu muzikantů OSVČ, mezi které bylo rozděleno 440.000 korun,“ říká iniciátor sbírky Radek Baborák. V souladu s kritérii vyhlášené sbírky Donio.cz/muzikanti se přednostně dostalo na samoživitele a živitele rodin. Celkové požadavky žadatelů v první vlně se vyšplhaly na 770.000 korun.

JAK TO VIDÍ IVO KAHÁNEK

Jedním z nejaktivnějších hudebníků v těchto dnech je Ivo Kahánek. Ve spolupráci s Mall.TV streamuje koncerty na podporu svých kolegů, zdravotníků, seniorů i nemocnic. Další z nich se uskuteční dnes, tedy 9. dubna, od 17 hodin. K zhlédnutí jsou na internetu. O svých postojích hovoří pianista v následujícím rozhovoru.

Umělci v současné době vystupují na benefičních koncertech, pomáhají svým kolegům, zdravotníkům, nemocnicím… Vy patříte k těm nejaktivnějším. Co vás k tomu vede?

Prvním důvodem je to, že bychom si měli pomáhat běžně, natož v krizi. Dále si myslím, že jedna z věcí, která nás zachová duševně zdravé v takové mimořádné situaci, v jaké se momentálně nacházíme, je dodržování určitých pravidelných rituálů a zvyků. A k těm nejpravidelnějším patří práce a jiná aktivita. A i když jsou koncerty i v nejbližší budoucnosti zrušené, je třeba normálně cvičit a snažit se stát na pódiu – byť je to online, virtuální pódium, kde chybějí diváci. To totiž hudebníka udržuje ve střehu a v určité profesionální úrovni. Myslím si, že tím něco děláme nejen pro ty ostatní, ale i pro nás samotné. Že se člověk cítí na pódiu pohodlně, je dáno také tím, že je na pódiu často. Jakmile by na delší dobu vysadil, mohlo by se projevit i u ostřílených muzikantů třeba v podobě větší trémy. Nu a je tu ještě jeden důvod: my umělci jsme často vykreslováni tak, že čekáme s nataženou rukou, kdo naše aktivity zaplatí. Vím, že bez dotací se občas hudební život neobejde, ale tím, co v současné době dělám, bych chtěl dokázat, že chceme pomoci a nemyslíme jenom sami na sebe.

Opatření probíhající v našem státě přinesla kromě mnoha jiných škod také velké problémy muzikantům na volné noze i hudebním institucím. Jak se v tomto kontextu díváte na iniciativu Radka Baboráka?

To je velice záslužný počin, jsem rád, že i v této krizové době muzikanti drží spolu. Takováhle míra solidarita je bezvadná a Radkovi za to děkuju. Důležité je uvědomit si, že to je okamžitá spontánní pomoc komunity, ale není to nastavení systémové podpory do budoucna. S kolegy se snažíme pracovat na tom, aby k této systémové podpoře došlo.

Jak by se podle vás měl stát – nejen v této době – k umělcům chovat, aby žili v důstojných podmínkách a nemuseli řešit základní existenční otázky?

Těch cest je více. Ale v prvé řadě si musíme uvědomit, že jakkoli my umělci jsme si jisti, že umění je základní složkou lidské existence, ne všichni lidé si to myslí. Spousta lidí obzvlášť teď bude řešit priority, kde vzít na nájem, jídlo a další nezbytnosti… Tohle všechno se zaplatit musí. Na koncert se jít může. Je jasné, že ti, kdo budou peníze rozdělovat – a musíme si uvědomit, že rozsáhlé škody jsou v mnoha odvětvích – musejí postupovat proporcionálně. My hudebníci se nemůžeme považovat za vyvolené, kterým by ta pomoc měla jít přednostně. Na druhé straně u nás platí specifikum, že co se na dlouhou dobu přeruší, vrací se velmi špatně. Ať jde o instituce, nebo o profesionální návyky umělců. Když totiž houslista půjde na několik měsíců tvrdě fyzicky pracovat, je to sice od něj logický krok v tíživé ekonomické situaci, ale bude se mu pak velmi těžko vracet do drsné konkurence, protože několik měsíců nebude mít čas na cvičení. Je to velmi zapeklitá otázka. My jsme s kolegy doslova před několika desítkami hodin založili Sdružení umělců, které si klade za cíl rychlé shromáždění dat (kolik nás muzikantů na volné noze vlastně je, jaký poměr tvoří naše příjmy z nezávislé činnosti a podobně) a na základě toho zejména soustavný dialog s ministerstvem kultury a vládou za účelem nastavení systému podpory nezávislého umění tak, aby mohlo přežít. Musím s potěšením konstatovat, že pan ministr Zaorálek není vůči naší problematice lhostejný a zdá se, že se skutečně snaží udělat v této věci maximum.

SDRUŽENÍ UMĚLCŮ KLASIKY

To, o čem hovořil Ivo Kahánek ve výše uvedeném rozhovoru, nabylo konkrétních obrysů. U vědomí toho, že umělci na volné noze nemají v Česku žádnou oporu v podobě profesního zastoupení, vytvořila skupina hudebníků Sdružení umělců klasiky. Hodlají tak pro prosazení systémové pomoci a nápravy navázat přímou komunikaci s představiteli státu. Dopisem z 27. března oslovilo sdružení Lubomíra Zaorálka a později zaslalo ministerstvu návrh opatření, která považuje za smysluplná a ekonomicky proveditelná. Sdružení v té souvislosti upozornilo, že obdivované mistrovství českých hudebníků, úroveň českých komorních souborů, souborů staré hudby nebo souborů specializovaných na hudbu soudobou, jsou výsledkem idealismu, píle a kreativity a že tyto hodnoty se ze dne na den ocitly v přímém ohrožení. O iniciativě jsme psali v článku Sdružení umělců klasiky chce jednat se státem. 

JAK SE ŽIJE MUZIKANTŮM V ČESKU…

Oslovili jsme několik hudebníků a požádali je o odpovědi na následující otázky:

1. Jak na vás doléhá současná situace v existenčním slova smyslu?

2. Přemýšlíte o jiném zdroji výdělku?

3. Jakým způsobem je o vás v současné situaci, kdy se nehraje, finančně postaráno?

4. Jak prožívá muzikant to, že nemůže hrát před publikem? Jaké si hledá cesty k publiku?

5. Jak by se podle vás měl v současné době stát, který chce uvolnit veřejné produkce až jako poslední, zachovat k umělcům na volné noze? Jak konkrétně by měla podpora státu vypadat, aby umělci žili v důstojných podmínkách a nemuseli řešit, jestli budou mít na nájem, nebo ne?

6. Nouzový stav vyhlášený vládou přinesl kromě mnoha jiných škod také obrovské problémy muzikantům na volné noze i hudebním institucím. Jak se v tomto kontextu díváte na iniciativu Radka Baboráka?

Markéta Cukrová, mezzosopranistka

1. Doléhat ještě nezačala, protože muzikantské honoráře chodí s odstupem nejméně jednoho měsíce po provedení práce. Ale po Velikonocích se již projeví výpadek zrušených koncertů, kterých bylo mnoho. Plánovala jsem velmi rušný březen až červen s tím, že si odpočinu v létě. Na léto jsem tudíž přijala jen minimum práce. Další pracovní náraz proběhne v září, kam se pořadatelé nyní snaží přesunout jarní projekty. Pevně doufám, že tou dobou už budeme promoření, a tudíž chránění, a že úžasná česká kultura pojede na plné obrátky.

2. Dlouhodobě nikoliv, protože svoji práci miluju, ale i mně samozřejmě došlo, jak jsme my ve volných povoláních vystaveni rizikům. Teď myslím hlavně na děti, ale s postupem času budu muset myslet i na zdraví své a na klidnější režim. Takže možná posílím pedagogickou činnost, kde jsou větší možnosti zaměstnání a na niž v obvyklém šrumci nemám tolik času, kolik by si zasloužila. Krátkodobě jsem začala vozit víno pro pražský podnik Champagneria, abychom si v krizi pomohli navzájem. Práce se nebojím a ta manuální je ve srovnání s mojí profesí vyloženě odpočinková.

3. Nijak. Jsem samoživitelka dvou dětí, a tak nejsem zvyklá být předmětem péče českého státu. Většinou máte výživné, které neodpovídá realitě, a tak si musíte pomoci sami. Mně se to povedlo a jsem na to docela hrdá, ale přesto žiju v pocitu nejistoty, že někdo z rodiny onemocní, že přijdeme o bydlení a tak dále. Jako dobrý hospodář se snažím vytvářet polštáře na horší časy, což bych doporučila i našemu státu. Provádím ekonomické prognózy třeba na rok či dva dopředu. Pokud mám smlouvami zhruba pokrytý rok, můžu zvolnit v přijímání nabídek a trochu odpočívat.

4. Je to změna a uvědomila jsem si, že živá interakce s publikem je pro mě podmínkou. Proto se asi nebudu příliš zapojovat do streamování s rouškou na obličeji. Chybí tam ten hlavní okamžik, kdy barva vašeho hlasu, hudební sdělení nebo herecký projev z pódia zasáhne diváky natolik, že na chvíli propadnou zvukovému kouzlu a zapomenou na realitu venku. Že se zasní, zamyslí, uvolní se jim fantazie. Jde z nich pak úžasná energie zpátky k nám. Potlesk je méně důležitý, i když samozřejmě potěší. Bez tohoto živého momentu je moje profese zbytečná. Takže čekám a doufám, že opatření se začnou zeslabovat co nejdřív.

5. Původní návrh ministra Zaorálka s 15.000 měsíčně + odpisy pojištění po dobu omezené obživy (u umělců až půl roku, protože první výplaty za zářijovou práci přijdou v říjnu) mi připadal vstřícný. Pokryl by základní potřeby rodin a zbytek by nechal na nás, což je fér. Nikdo se nechce nechat živit státem. Ale také si nepřipadám jako občan druhé kategorie, kterému se jednoduše řekne: sorry, smůla. Jediné, čím jsme se provinili, je, že nejsme zaměstnanci. Jinak pracujeme podle platných smluv, platíme daně, DPH i pojistné, máme rodiny, orchestry a soubory vytvářejí pracovní místa. Česká kultura je parádní vývozní artikl, na rozdíl od jiných segmentů veřejné sféry. Je bolestné vidět, jak rozdílně se chovají sousední státy, které v první větě uklidnily své OSVČ včetně umělců, že stát na ně nezapomene a bez zbytečné administrativy je rovnou podpořily.

6. Radkovi fandím, zareagoval rychle a je to schopný člověk. Lidi jako on bych chtěla vídat v manažerských funkcích v kultuře. Řekla bych, že je čas na obměnu, a možná, že virová revoluce vytvoří přirozené manažery. Vzniká více aktivit, ráda bych zmínila vznikající platformu kolem Tomáše Jamníka a Václava Lukse, kteří chystají koncepci okamžité pomoci i dlouhodobé strategie. Mají podporu skvělých jmen jako Ivo Kahánek a Jakub Hrůša. Všichni tito lidé vydobyli světové úspěchy na poli klasické hudby, vědí, jakou za to zaplatili cenu a co je nutné, aby udělal stát, pokud o tento výsostně český obor nechce přijít.

Hana Kubisová, houslistka PKF – Prague Philharmonia

1. Situace je složitá pro každého z nás, protože nevíme, jak dlouho bude trvat.

2. O jiném zdroji výdělku než z mé profese zatím nepřemýšlím. Přestože byly zrušeny koncerty, musím se dále připravovat a cvičit, abych byla schopná zahrát, kdykoliv se uskuteční další koncert nebo jakékoliv vystoupení. Jako učitelka v hudební škole se podílím na distanční výuce. Moje škola pokračuje ve výuce dětí velmi intenzivně.

4. Muzikantovi se po publiku stýská a jediný způsob, jak se mu teď přiblížit, jsou sociální sítě, kde v současné době můžeme vidět ledasco, přes bláznivé kreace extrovertních jednotlivců až po unikátní krásná online vystoupení sólistů i celých ansámblů.

5. Jak by se měl zachovat stát k umělcům na volné noze, to je složitá otázka. Stát bude jednat podle svých priorit, takže já osobně bych na něj nespoléhala. Naději vidím spíše v různých občanských iniciativách, mezi kterými považuji za jednu z nejvýznamnějších ,,Podpořme muzikanty na volné noze“ Radka Baboráka, který chce podpořit ty nejzranitelnější umělce. Věřím, že finanční prostředky z této sbírky budou rozdělovány spravedlivě.

Jste členkou orchestru, který nemá zřizovatele a je v dnešní době velmi zranitelný. Jak vidíte jeho budoucnost?

PKF – Prague Philharmonia prošla na přelomu roku výraznými personálními změnami na pozici ředitele a v dalších manažerských pozicích, což je v tomto krizovém období pro všechny zúčastněné mimořádně náročné. PKF je těžce zkoušený orchestr, který si na sebe z velké části musí a dokáže vydělat sám, i přes překážky, které mu přicházejí do cesty, jako bylo například zrušené turné v Číně z politických důvodů nebo třeba zrušený grant. Jak má přežít skvělý orchestr bez zřizovatele? To je otázka pro manažera vizionáře. Já spoléhám na soudržnost členů a vedení orchestru, vzájemnou pomoc a obrovský kus štěstí. Orchestr bez možnosti koncertovat je něco, na co ani nechci pomyslet…

Marie Hasoňová, houslistka, členka Quasi Tria, studentka HAMU Praha

1. Pro mě honoráře za koncerty představují sto procent mého příjmu, takže ano, situace na mě doléhá tak jako na mnohé další hudebníky – asi tak, jako když člověku najednou přestanou plynout veškeré jeho příjmy, čili dost významně…

2. Přemýšlím… až dojdou našetřené úspory, možná mi nic jiného nezbude.

3. V podstatě nijak. Jediná možnost je asi požádat o nějakou tu podporu maminku.

4. Kontakt s publikem je pro hudebníka velká a podstatná část jeho života. O ten živý kontakt jsme nyní přišli, takže strádám… Ale nejsem člověk, který by si před sebe ihned postavil kameru a natáčel se. Ještě, že mám doma violistu, se kterým teď cvičíme dueta, a publikum nám dělají tři děti a andulka, tak aspoň něco…

5. Všeobecný pohled na OSVČ je v tomto státě neveselý, tím spíše v oblasti kultury, která v Čechách nepatří z pohledu politiků k důležitým oblastem života. Připadá mi, že právě hudebníci, herci a další umělci na volné noze „schytávají“ tuto krizi nejvíce. Ze dne na den jim stát odřízl veškeré příjmy, a přitom se nijak zvlášť nepostaral o to, aby mohli aspoň nějakým trochu důstojným způsobem žít dál. Problém vidím systémově – tato věc tu není řešena dlouhodobě, čili teď hned je velmi těžké něco změnit… vezměme si třeba příklad ze sousedního Německa!

6. Iniciativa Radka Baboráka je skvělý nápad, mnoha lidem to jistě pomůže. Je jen smutné, že takřka žádná podpora tohoto typu nepřijde od státu a že tuto podporu musí suplovat lidé, kteří naštěstí mají kontakty, možnosti a vůli takovéto věci začít organizovat.

Petr Holman, violista, člen Zemlinského kvarteta, pedagog Pražské konzervatoře

1. Ano, doléhá na mě, poměrně hodně. Většina mého příjmu je tvořena kvartetem, které vlastně přestalo kompletně fungovat, tyto příjmy jsou de facto zastaveny a není vůbec snadné se s tím nějak vyrovnat. Mám více pravidelných plateb, některé z nich jsou pravda odloženy (zdravotní a sociální pojištění), ale jiné odložit nejdou, a tím, že mám větší úvazek na konzervatoři, nedosáhnu v tuto chvíli na podporu pro OSVČ od státu, čili musím nějak vyjít s příjmem z konzervatoře, který ještě zatím naštěstí funguje…

2. Ano, ale je to zatím pouze ve fázi toho přemýšlení.

3. Necítím nijak valnou podporu, týká se mě opravdu jen to zdravotní a sociální pojištění. Všeobecně mám pocit, že stát o kultuře, která byla zastavena jako první a pravděpodobně bude uvolněna jako poslední, zase tak příliš velké povědomí nemá, většině politiků bohužel není příliš jasné, co znamená fungovat jako hudebník nebo herec na volné noze, a podle toho také vypadá jejich přístup k této problematice.

4. To je samozřejmě další úroveň dnešní situace. Já osobně nejsem typ, který by okamžitě běžel streamovat na Facebooku koncert z obývacího pokoje. Spíše se snažím postarat se o to, aby naše kvartetní publikum mělo dostatek informací z naší strany o tom, co se děje, co se ruší a co se (snad) dít bude, a občas je potěšit nějakými perlami z historie souboru. Například na Facebooku píšeme, jak trávíme karanténu, na apríla jsme zveřejnili jednadvacet let staré vtipné video, náš cellista právě připravuje speciální video, které jsme pro vás jednotlivě připravili… a v takovýchto aktivitách budeme asi ještě pokračovat.

5. Líbí se mi model v Německu, kde již dávno pro tyto situace založili fond, kam se již delší dobu odkládají finanční prostředky pro umělce pro případ, že nebudou moci fungovat – takže teď se tento fond využívá v plné výši. Stručně řečeno, hudebníci dostávají z tohoto fondu peníze podle sjednaných smluv, jsou jim vlastně vypláceny honoráře v plné výši za koncerty, které se měly uskutečnit, ale byly kvůli koronaviru zrušeny. Toto ovšem bohužel souvisí se všeobecným postavením kultury v pomyslné hierarchii toho kterého státu…

6. Iniciativa Radka Baboráka je skvělá, myslím, že mnoha lidem může hodně pomoci. Svým způsobem se snaží (a myslím, že celkem úspěšně) nahrazovat něco, co by měl dodávat stát – viz německý systém. U nás nic takového od státu není k dispozici a pro některé lidi to možná skutečně bude jediná možnost, jak přežít… děkuju Radkovi, že do toho takhle statečně šlápnul!

…A JAK JE TO ZA HUMNY

Vilém Kijonka, violista Concertgebouworkest

V Holandsku může muzikant na volné noze zažádat o 1050 eur měsíčně, ale pokud jsou oba partneři na volné noze, dostanou dohromady 1500 eur měsíčně. Tento příjem je pak na konci roku ovšem zdaněn. V Holandsku jsou ale dva druhy muzikantů na volné noze. Tzv. „zelfstandig“, kteří musí prokázat minimálně 23,5 hodin práce týdně, nebo 1225 hodin ročně. Ti mají nárok na zmíněné peníze. Muzikanti, kteří nejsou „zelfstandig“, dostanou podporu v nezaměstnanosti, která se pak vypočítává podle výdělku celé domácnosti, kde dotyčný žije.

Hodně muzikantů v Holandsku se nyní snaží být aktivní online, tak asi jako většina ostatních jinde na světě. Můj kolega z trombonové sekce například streamuje každý den, třeba o tom, jak cvičit.

Nevím, jak brzo budeme zase moci koncertovat. Bojím se, že ještě hodně dlouho ne. Mně má práce a můj orchestr už teď velmi chybí, ale vůbec si nedokážu představit, jak se cítí muzikanti na volné noze, kteří najednou přišli o vše. Jsem moc rád za Radkovu iniciativu a angažovanost!

Mátyás Mézes, koncertní mistr Státní filharmonie Košice

Jaká je aktuální situace na Slovensku?

Ja som našťastie v dobrej situácii, lebo ako člen štátneho orchestru zatiaľ dostávam plat. Pravdu povediac neviem presne, ako to na Slovensku vyzerá pre ľudí na voľnej nohe. Vo Švajčiarsku, kde stále študujem (na Hochschule Luzern) a som tam ako umelec na voľnej nohe, to nevyzerá tak zle. Najviac sú vyplatené projekty ako kurzarbeit (80 %), aj keď sú zrušené.

Pre mňa je teraz dobre, že mám oveľa viac času na cvičenie, čo je vlastne super, ale samozrejme je to veľmi smutne, že nikto nevie, kedy zase budeme hrať pre živé publikum.

Aj ja osobne si myslím, že je veľmi zaujímavé vyskúšať tie nové možnosti, čo nám dnešná technológia dovolí – nahrávať komorné aj orchestrálne skladby, keď sú všetci doma. Ale predsa to nemôžme porovnávať s tým, keď hráme ozajstne naživo spolu. Tak len dúfajme, že čím skôr sa vrátime k publiku.

HRAJE SE VŠUDE

Původním záměrem tohoto článku bylo i upozornit na různé muzikantské aktivity odehrávající se ve virtuálním prostoru. Ať to jsou komunikativní videa dirigenta a klavíristy Jana Kučery, který aspoň na chvíli snímá břemeno pedagogických povinností z beder rodičů, domácí videa houslisty Jiřího Vodičky, který se pro dokonalý hudební zážitek převleče i doma do „koncertního“, a další drobné radosti muzikantů i posluchačů. Jsou tu i významné počiny jako na začátku zmíněné koncerty Iva Kahánka, ke kterým přizval houslistu Jana Fišera a Pavel Haas Quartet, a nesmíme zapomenout na veleúspěšnou komorní benefici členů České filharmonie, která vynesla více než sedm milionů korun pro pět nemocnic.

Skvělým příspěvkem je řada streamovaných koncertů, kterou pořádá Asociace hudebních umělců a vědců a Nadace Bohuslava Martinů. Koncerty Hudba bez hranic, přenášené z pražského sídla Nadace Bohuslava Martinů, se budou konat v rozmezí 9. dubna až 28. května vždy ve čtvrtek v 19.30. Vystoupí na nich Martin Kasík, Kristina Kasíková, Najponk, Josef Špaček, Miroslav Sekera, violoncellisté Jiří Bárta, Michal Kaňka, Jan Páleníček a Petr Nouzovský i violisté Kristina Fialová Nouzovská, Jan Pěruška a Karel Untermüller, Lobkowicz trio a Epoque Quartet.

Rozhodně není obava, že by jednou hudba umlkla, je třeba jen myslet na to, aby nám měl kdo hrát!

Foto: Pixabay, Petra Hajská, archiv KlasikyPlus, PKF, Mladen Pikulic, archiv Artis festivalu