Jak prožívá čas epidemie česká operní zpěvačka, která se s rodinou usídlila v Německu, a divadlo, kde je v angažmá, právě zrušilo představení pro diváky? Olga Jelínková se KlasicePus.cz svěřila s osobní zpovědí, jak prožívají epidemii „tam u nich“, tedy na německo-francouzském pomezí.

Trčím doma v Saarbrückenu v izolaci kvůli mírnému nachlazení, pravděpodobně nevinnému, tak úplně nevím, jak je to v Čechách. Ale tady v Saarlandu se stejně „legére“ jako jízdní řády či výstrahy proti vichřici pojímají „bubu“ zprávy kolem pandemie. Jako bychom žili tak trochu na ostrově uprostřed širého oceánu. Hlavně nepanikařit. Má to svoje výhody i nevýhody.

Má dcera doteď chodí do školy, dnes měli dokonce talentovou soutěž. Přitom školy v okolí se pozvolna uzavírají kvůli prvním nakaženým dětem. Pozvolna. A divadlo? Svolalo hromadnou schůzi všech zaměstnanců – tudíž podle mě naprosto ten nejnevhodnější způsob sdělování – aby sdělilo vládní zákaz divadelních představení.

Zkoušky ovšem běží dál. Čert ví, proč bylo nutno nashromáždit všechny na jedno místo v jeden čas zrovna v době, kdy mnohde jinde v Evropě už platí zákaz shromažďování víc než 100 lidí.

Já už se přestávám divit. Když je možné žít tu zcela v klidu v extrémně multikulturním prostředí, proč by měl být problém s extrémními reakcemi na aktuální témata? Denně zažívám cesty tramvají (spíš vlakotramvají s počátkem ve francouzském Sarreguemines a koncem v německém Lebachu), kde bývám často i jediná „bílá“ cestující, ještě navíc ani ne německá. A když se zjeví bílá tvář, hovoří rusky, arabsky vyhlížející žena spustí plynnou italštinou, děti běžně pokřikují dvojjazyčně německo-francouzsky, indiáni střídají černochy a nejvíc mě dorazila černošská pětatřicátnice s typickými dredy ve vlasech, když si do mobilu začala stěžovat na nevděk pubertální mládeže. ČESKY!! Bavím se a zírám.

Pokud ale zůstaneme my, naši nejbližší a přátelé zdraví, klidně budu jíst měsíc omáčky bez těstovin, místo chleba žvejkat knäckebroty a utírat se reklamními letáky. Jak už je od věků známo: všecko blbý k něčemu dobrý. Člověk bude mít čas si uklidit – doma, v papírech, ve vztazích, v emocích; možná se zvýší porodnost, lidi se konečně vyspí…

P.S. Zde protivirová opatření fungují asi tak, jako když vtrhne tsunami do ZOO – všecka zvěř se vyhrne do krajiny! Mysleli jsme si, že půjdeme o samotě na procházku do lesa, poslechnout si jarní ptactvo, poohlédnout se po veverce, spočítat pár čerstvých brouků. Ouvej, pouze jsme uskakovali vpravo vlevo před davy šťastných, široce se usmívajících osob všeho věku!

—

Olga Jelínková debutovala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Pravidelně vystupovala v řadě českých divadel, např. v plzeňském Divadle J. K. Tyla, v Národním i Městském divadle v Brně, ve Slezském divadle v Opavě, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v Moravském divadle v Olomouci, ve Státní opeře Praha. Od roku 2014 spolupracuje s pražským Národním divadlem. O roku později byla v angažmá v Moravském divadle Olomouc. V zahraničí vystupovala např. v Polsku, Německu, Japonsku, Belgii, USA, Jižní Koreji. Od sezony 2017/2018 byla stálým hostem Saarländisches Staatstheater v německém Saarbrückenu, od sezony 2018/2019 je tam ve stálém angažmá jako sólistka. O její rostoucí kariéře pravidelně informujeme a také si ji můžete připomenout v našem RozhovoruPlus.

Foto: www.staatstheater.saarland & Ilona Sochorová