sobota, 06 říjen 2018 13:09

Operní diva Montserrat Caballé (1933-2018)

Autor:

Ve věku 85 let zemřela v sobotu v rodné Barceloně sopranistka Montserrat Caballé, jedna z nejobdivovanějších operních pěvkyň dvacátého století. Profesionální dráhu začala v rodném Španělsku v roce 1955. Mezinárodního úspěchu dosáhla o deset let později, když v newyorské Carnegie Hall zastoupila v titulní roli slavnou Marilyn Horne při koncertním uvedení Donizettiho opery Lucrezia Borgia. Po senzačním úspěchu následovala desetiletí na největších scénách světa. Obsáhla bezmála stovku operních rolí od barokních děl přes Mozarta až k Verdimu, Massenetovi a Puccinimu i k Wagnerovi a Straussovi, k tomu nepočítaně písní. Její nejvlastnější doménou bylo italské belcanto – Rossini, Bellini a Donizetti.

 

Montserrat--m3527424b

 

Španělský tisk o ní psal jako o vůbec poslední klasické operní primadoně. Pěvkyně však podobná slova, stejně jako srovnávání s Marií Callas, odmítala. Před pár lety v jednom rozhovoru podotkla, že každá doba má své hvězdy a že ona sama pouze dělala - nejlépe, jak to šlo - svou práci. Za legendu se nepovažovala. Na rozdíl od démonické řecké pěvkyně ostatně proslula především svými hlasovými dispozicemi - krásou, technikou a křehkostí hlasu.

„Fascinoval mě, přestože byl jiného typu než můj hlas. Když jsem ji poslouchala, nikdy mi neublížila,“ řekla portálu KlasikaPlus.cz sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Existují totiž podle ní velké hlasy, u nichž si mladí adepti pěveckého umění - ve snaze napodobit je – mohou uškodit. Montserrat Caballé byla podle přední české sólistky úžasnou osobností. „Měla hlas krásně měkký, s nádhernou špičkou. Jedinečná byla její piana i legata i vroucnost v jejím hlase. Ideální projev!“

 

22851924102111665319413402113594246234385390n

 

V Metropolitní opeře debutovala Caballé v roce 1965, naposledy tam vystoupila v roce 1985 jako Tosca po boku Luciana Pavarottiho. V La Scale se poprvé objevila v roce 1970. Zpívala Aidu, Normu, Turandot… Katalánská umělkyně stála rovněž u zrodu kariéry svého o třináct let mladšího krajana, tenoristy Josého Carrerase. Po léta se pak setkávali na operních scénách. Její žákyní byla také její dcera, sopranistka Montserrat Martí.

„Vypadalo to, že jde jenom o lehounký hlas, ale byl zajímavě obalený, takže nezněl jako nějaký ´bourák´, i když to byl hlas krásný, plný a velký,“ uvedla Jana Šrejma Kačírková. Znala španělskou umělkyni z dramatičtějších rolí a překvapilo ji, jak Montserrat Caballé zvládala belcanto. „Bylo to geniálně zazpívané, obdivovala jsem ji, jak mohla hlas tak ukočírovat. I v dramatičtějších rolích zněla svěže, jako na svém začátku. Jeden z těch hlasů, které mohu poslouchat, stejně jako třeba Editu Gruberovou… - krásné, nádherné, ušlechtilé zpívání s výrazem, s osobností.“

 

71r8CWQ4VqLSY355

 

Velmi populárním se stal popový duet, který Montserrat Caballé natočila se zpěvákem Freddiem Mercurym, frontmanem legendární kapely Queen. Titulní píseň alba zazněla na zahájení Olympijských her v Barceloně v roce 1992 a stala se tehdy neoficiální hymnou olympiády. Proslavila pěvkyni ještě mnohem víc než účinkování v operních divadlech. Potvrzuje to i příběh Jany Šrejmy Kačírkové. Na otázku, kdy poprvé zaznamenala zpěv Montserrat Caballé, bez váhání odpověděla, že „první byla Barcelona“. Sama začínala nejprve v popu a muzikálu: „Freddie Mercury byl klasika, toho poslouchal každý. Já jsem se opeře tehdy ještě nevěnovala, klasika mě nezajímala. Takže - aniž bych znala někoho jiného, ji ano. Když jsem pak šla studovat operu, tak jsem samozřejmě i Montserrat Caballé začala poslouchat.“

Naživo ji však neslyšela, přestože Montserrat Caballé vystupovala do vysokého věku. Pěveckou kariéru oficiálně ukončila v roce 2003, ale v Česku se objevila ještě před osmi lety, kdy zazpívala na Mezinárodním hudebním festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou. „Chtěla jsem si ji zachovat v paměti takovou, jaká byla v nejlepších letech,“ přiznala Jana Šrejma Kačírková.

„Obrovské jméno, prošla celým operním světem… K tomu nelze moc dodat. A je zastoupena na skvělých nahrávkách. Když se už tehdy člověk k jejím LP deskám dostal, tak si ji velice rád poslechl – byl to krásný, barevný, nádherně modulovaný zpěv,“ shrnul umění Montserrat Caballé barytonista Ivan Kusnjer, další pěvec oslovený portálem KlasikaPlus.cz. Jak připomněl, ve svém domově začala zpívat, až když se proslavila. „Protože platí, že doma nejste prorokem,“ dodal.

Montserrat Caballé měla podle Kusnjera, sólisty a také pedagoga AMU, ve světové hudbě jedinečnou pozici. „Zpívala velmi dlouhou dobu a fantasticky. Ale dnes jde doba jiným směrem. Všechno je rychle a honem, málokdo má čas se pozastavit, třeba i něco odříci, aby mu vydržela kvalita pěveckého výkonu co nejdéle. Jí vydržela,“ poznamenal a upozornil, že byla určitě vzorem mnohým. „Zcela jistě ovlivnila práci hodně sopranistek. Pěvkyně se vždy k někomu chtějí připodobovat. Samozřejmě, že i dnes. Ale každý musí myslet na to, že zpívá svými vlastními prostředky, svým hlasem, svou barvou, svým vlastním tělem. Je hezké mít vzor, ale zároveň je potřeba se porovnat se svým tělem a se svými možnostmi.“ Rovněž Ivan Kusnjer připomněl, že se Caballé proslavila s Freddiem Mercurym. Byla podle něj jedním z mála představitelů vážného umění, kteří něco podobného udělali.

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.