„S Dvořákovým kvartetem objel několikrát celý svět.“

„Žil hudbou, žil pro studenty.“

„Jeho jménem je pojmenována základní umělecká škola v Trhových Svinech.“

V sobotu 19. října zemřel ve věku 88 let profesor Pražské konzervatoře a zakládající člen Dvořákova kvarteta, violoncellista František Pišinger, významný učitel řady současných hudebníků. Pro KlasikuPlus na něj vzpomíná jeden z jeho žáků, violoncellista Petr Nouzovský – jako na člověka, který pro mladé violoncellisty udělal víc, než si uměl představit; učil totiž proto, že hudbu a učení miloval.

Pan profesor František Pišinger byl člověkem, který hudebně i lidsky formoval studenty Pražské konzervatoře čtyři desetiletí, člověkem, který se svým milovaným Dvořákovým kvartetem hrajícím zpaměti objel několikrát celý svět, aby zahrál přes 3000 koncertů. Byl člověkem, který nemohl pro svůj třídní původ dostudovat Hudební fakultu AMU, aniž by to ale jedinkrát s logickou pachutí zmínil. A v neposlední řadě byl pedagogem, který byl naším hudebním tátou a i přes věkovou vzdálenost tří generací naším nejlepším kamarádem.

František Pišinger žil hudbou, žil studenty a pro studenty. Miloval svou třídu na Pražské konzervatoři s výhledem na Pražský hrad a na Vltavu, kam jsme tak rádi chodili na lekce. On byl tím, který nás učil milovat nahrávky Daniela Shafrana, Lynna Harrella nebo Saši Večtomova a vysvětlil nám, proč je jejich hra tak krásná. Dal nám tím základy estetiky a estetičnosti dnes tolik postrádané. Aniž by to věděl, byl jedním z hlavních momentů, které rozhodly o mém konkurzu na Pražskou konzervatoř. Chtěl jsem být tím, který dostane možnost převzít štafetový kolík pedagoga navzdory tomu, zda je to správně. Tak, jako to udělal v roce 1973 i on.

Rád bych zmínil jeden moment navždy hluboce zapsaný v mé mysli. Důkaz mužnosti, který snad budu umět a moci jednou předat dál.

Když jsem ve druhém ročníku na Pražské konzervatoři ve třídě pana profesora Františka Pišingera poblouzněn Jiřím Bártou seznal, že chci přejít do třídy mladého sólisty, objevil se přede mnou učebnicový příklad charakteru, síly osobnosti a svrchované noblesy.

Po nepřijetí žádosti o přeřazení do Bártovy třídy z důvodu mé nezralosti zašel pan profesor za tehdejším ředitelem školy Věroslavem Neumannem, aby ho ujistil, že jsem zralý tak akorát a že se zaručuje za správnost kladného vyřízení mé žádosti. V bezprostřední chvíli po této návštěvě bylo žádosti vyhověno. Takhle se chová pravý chlap. Teď už to vím.

Když jsem na pohřbu prof. Josefa Chuchro řekl panu profesoru Pišingerovi svou obavu, že s jejich generací odejdou opravdoví muži, vytratí se charakter a následováníhodné chování „staré školy“, se svým typickým úsměvem mě otcovsky pohladil po tváři a vyvedl z omylu, aby mě utvrdil, že tomu tak není.

Odcházejí veliké osobnosti. A já se teď bojím zodpovědnosti, která je na naši generaci díky tomuto neúprosnému koloběhu bytí kladena.

František Pišinger žil úspěchy svých studentů. Rád bych zmínil několik jeho studentů, které miloval a byl na ně hrdý: David Rejchrt, Zuzana Dostálová, Kryštof Lecián, Vít Petrášek, Petr Šporcl, Jonáš Krejčí, Radim Navrátil, Miloš Jahoda, Hana Baboráková, Petr Malíšek, Štěpán Filípek, Tomáš Hostička, Ondřej Cibulka, Marcela Pěrušková, Eva Brönner, Hana Rytinová.

Budeme na Vás pořád myslet, pane profesore.

—————-

František Pišinger se narodil v roce 1931. Dětství prožil v Trhových Svinech. V letech 1948 až 1954 studoval na Pražské konzervatoři. Během studií založil s violistou Jaroslavem Ruisem smyčcové kvarteto, jehož členové se vyznačovali tím, že hráli veškerý repertoár zpaměti. Kvarteto mělo první koncert 9. ledna 1952 v Sukově síni pražského Rudolfina, tehdy ještě jako Kohlmanovo kvarteto. V následujícím období soubor od potomků Antonína Dvořáka i od Společnosti Antonína Dvořáka získal souhlas nést jméno Dvořákovo kvarteto. Pod tímto názvem soubor vystoupil poprvé 11. května 1953.

František Pišinger byl roku 1954 přijat na pražskou Akademii múzických umění, ale brzy na to byl ze studií vyloučen pro svůj třídní původ. V rámci vojenské služby byl zařazen do strážního oddílu na Slovensku. Členové Společnosti A. Dvořáka se zasadili, aby byl Pišinger převelen k „normálnímu útvaru“ do Prahy, což se povedlo a umožnilo tak jeho působení v Armádním uměleckém souboru.

Po skončení vojenské služby působil Pišinger 22 let v Moravské filharmonii Olomouc.

Dvořákovo kvarteto mělo po dobu jedenácti let zákaz cestovat do ciziny, což se promítlo mimo jiné i do rušení účasti v řadě mezinárodních soutěžích v Lucernu, Liege, Budapešti a jinde. Existence souboru byla mezi léty 1956 až 1957 zajištěna přičleněním kvarteta k Armádnímu uměleckému souboru, poté bylo kvarteto komorním sdružením Moravské filharmonie v Olomouci až do roku 1989, kdy teprve začalo působit samostatně.

První výjezd Dvořákova kvarteta byl povolen roku 1962. Jednalo se o zahajovací koncert Wagnerova festivalu v Bayreuthu a vystoupení mělo mimořádný úspěch, který odstartoval sérii pozvání do řady zemí Evropy, Ameriky i Asie. Členové Dvořákova kvarteta dokonce dostali nabídku pedagogické činnosti na univerzitě v Torontu, tu však nikdo z nich nevyužil.

Za pětačtyřicet let svého působení vystoupilo kvarteto na bezmála třech tisícovkách koncertů. Natáčelo pro vydavatele Supraphon, Panton a Columbia a pro rozhlasové stanice v Praze, Mnichově, Hamburku, Berlíně, Stuttgartu, Štrasburku, Lublani, Linci, Budapešti či Stockholmu.

František Pišinger byl významným pedagogem na Pražské konzervatoři. Učil tam od roku 1973. Jeho třídou violoncella i komorní hudby prošla řada vynikajících hudebníků, kteří se později stali vyhledávanými sólisty i koncertními mistry předních českých orchestrů. Pišinger byl nositelem Ceny města Olomouc, roku 2001 získal cenu Senior Prix od výboru Nadace Život umělce, v roce 2017 se stal Čestným občanem MČ Praha 9 a v roce 2011 byla jeho jménem pojmenována základní umělecká škola v Trhových Svinech.

Foto: Archiv P. Nouzovského