pondělí, 09 září 2019 06:58

Ve Washingtonu slavnostně otevřeli REACH, novou část Kennedy Centra pro umění

Autor:

Slavné Kennedyho centrum ve Washingtonu má od víkendu novou část. Dostala název REACH. Záměrem projektu bylo rozšířit původní budovu o nový areál, který odstraní hranici mezi umělcem a návštěvníkem a zajistí tak přístup ke scénickému umění opravdu všem zájemcům. Autorem stavby je studio Steven Holl Architects, které stojí i za vítězným návrhem nové budovy Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. 

 

20190906kcreachelmanstudio-2911

 

REACH tvoří vizuálně výrazné, propojené pavilony, které ve svých útrobách ukrývají tři sály opatřené důmyslně rozmístěnými okny a pozorovacími chodbami, které veřejnosti umožní sledovat celý kreativní a umělecký proces na vlastní oči a naživo. Dva multifunkční prostory pro pořádání akcí, tři učebny a specializovaná vzdělávací laboratoř jsou pak místem konání nejrůznějších událostí od komorních představení, přes letní umělecké tábory až po filmové projekce. Venku návštěvníci mohou trávit příjemné chvíle v prostoru plném zeleně, navrženém speciálně pro klidné relaxační i komunitní programy. Budova REACH byla postavena pouze ze soukromých zdrojů a přispěli na ni i Karel Komárek a jeho manželka Štěpánka Komárková. Ti také už druhým rokem předsedají mezinárodnímu výboru pro kulturu Kennedyho centra (KC) a i díky tomu v poslední době ve Washingtonu na této scéně vystoupilo dvanáct mladých českých umělců - sopranistka Pavlína Horáková, klavíristé Karolina SyrovatkováJan Čmejla Tomáš Kačo, kytarista Lukáš Sommer, saxofonista a skladatel Karel Růžička, také mladá rapperka a zpěvačka Hellwana (vlastním jménem Monika Evans), akustické duo Jakub TřasákJiří Nedoma nebo písničkářky Martina FišerováVladivojna La Chia a její 4 Trio, ve kterém s ní hrají cellistka Terezie Kovalová, kytarista Petr Uvira Luboš Pavlík na bicí.

 

20190905kcreachelmanstudio-9423

 

„Projekt REACH je fascinující. Je to stavba, která bourá hranice mezi umělci a publikem, svojí variabilní minimalistickou architekturou je nadčasová a dává prostor jak novým formám umění, tak těm klasickým. A možná i těm zcela novým, o kterých dnes ještě nemáme ani tušení,“ říká Karel Komárek a dodává: „Byl bych rád, aby jednou podobné centrum, inspirované právě touto stavbou a její filosofií, vzniklo v Praze.“ Centrum scénických umění Johna F. Kennedyho patří k nejvýznamnějším kulturním institucím v Americe, které ctí odkaz tohoto prezidenta. Přes tři miliony diváků každoročně shlédnou víc než dva tisíce představení. Po celém světě to pak je v rámci různých turné a rozhlasových a televizních vysílání z KC asi 40 milionů diváků a posluchačů. Vedle produkce, pořádání hudebních, tanečních, dramatických a komediálních představení a podpory umělců při tvorbě nových děl se Kennedyho centrum věnuje také vzdělávací činnosti a osvětovým projektům v oblasti umění. Spolu se svými uměleckými partnery, Národním symfonickým orchestrem a Národní operou ve Washingtonu, se centrum může pochlubit zorganizováním více než tří set divadelních představení, desítek nových baletů, oper a hudebních vystoupení a celou řadou mezinárodních festivalů. 

 

 

Foto: Archiv Karel Komárek Family Foundation 

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.