„Pohyby rukou při hře na těremin připomínají pohyby při tai-či.“

„Skladatelka přiznala fascinaci proměnlivými tvary mraků.“

„Nová hudba může provést posluchače zvukovým zážitkem, který ho vybídne k dalšímu přemýšlení.“

Letošní mezinárodní hudební festival Pražské jaro prezentuje v programu několik nových skladeb, které objednalo. Další soudobá díla jsou obsažena v koncertech hostujících zahraničních souborů. Mezi zastoupenými žijícími autory jsou Ondřej Kukal, Jessie Montgomery, Jakub Rataj, Miroslav Srnka, Šimon Voseček a Jana Vöröšová. Každý s jinou tvůrčí poetikou, s jiným poselstvím a cílem. Všichni nicméně jako tvůrci nových zvukových světů toužících přinést nové podněty, zprostředkovat nové zážitky.

Jednou z několika světových premiér skladeb, které vznikly na objednávku Pražského jara, je v letošním programu první uvedení díla s názvem „æther“. Jakub Rataj je napsal pro smyčcové kvarteto, klavír, hoboj a těremin – legendami obestřený elektronický nástroj ovládaný bez doteku, jen pohybem paží, dlaní a prstů. Novinka zazní na koncertě v Rudolfinu 24. května vedle Fantazie pro stejné obsazení od Bohuslava Martinů. Sólistkou je Carolina Eyck. „Bavilo mě hrát si s představou, že je interpret součástí všudypřítomného chvění, že vstupuje do prostoru nástroje, aniž by se ho dotkl,“ vyjádřil se autor. Těremin, vynalezený před sto lety, potřebuje stejnou přesnost a soustředění jako kterýkoli jiný nástroj, interpret pracuje s napětím a uvolněním, pohyby rukou při hře na něj připomínají Ratajovi jemné pohyby třeba při tai-či, čínském bojovém umění.

Premiéru bude mít na Pražském jaru také skladba Atlas mraků Jany Vöröšové. Uvede ji Bohemia Saxophone Quartet 26. května na podvečerním koncertě v Anežském klášteře. Mladá skladatelka našla poněkud jiné zvuky, než jaké si posluchači obvykle spojují se saxofony. Mimo jiné i díky tomu, že ansámbl rozšířila o akordeon. Jako inspiraci přiznala fascinaci proměnlivými tvary mraků, jejichž pozorování ji přináší intenzivní zážitky – stačí podle jejích slov zvednout hlavu. A navíc jsou mraky i hudba mnohovrstevnaté.

Současná hudba figuruje i v programu dnešního festivalového koncertu proslulého newyorského tělesa Orpheus Chamber Orchestra. Za svou padesátiletou existenci objednal stejný počet nových děl. Takovým jsou i „Záznamy z mizejícího města“ od mladé americké skladatelky Jessie Montgomery, pocházející z newyorské čtvrti Lower East Side. K charakteru díla přispěly podle jejího vyjádření podněty, které ji od dětství obklopovaly: latinskoamerický jazz, alternativní rock, západní klasická hudba, avantgardní jazz, poezie a karibská taneční hudba.

Evropskou premiéru bude mít 27. května na Pražském jaru kompozice s názvem Overheating (Přehřívání) od Miroslava Srnky, jednoho z mezinárodně nejúspěšnějších hudebníků žijících v Čechách. Světovou premiéru měla loni v listopadu v Los Angeles v sezóně tamní filharmonie. V Praze zazní při koncertě Ensemble intercontemporain v novém koncertním prostoru DOX+. Autor se brání slovům „poselství” nebo “memento”. I přehřívání planety je podle něj nepřímým důkazem, že skupinová poselství už nefungují. „Co nová hudba může, je provést posluchače zvukovým zážitkem, který ho vybídne k dalšímu přemýšlení. Každého zvlášť,“ říká.

V neděli už měla na festivalu premiéru skladba Hypnos od Šimona Vosečka, Čecha žijícího ve Vídni. „Hypnos je bůh spánku a v mé skladbě se odráží vše, co souvisí s nocí,“ řekl o svém orchestrálním díle.

A novinkou, která už na festivalu zazněla 20. května, byla také Harfenianna – Concertino pro harfu a smyčce – od Ondřeje Kukala. Zkomponoval ji pro Kateřinu Englichovou, která o ní už během studia díla hovořila jako o „krásné, nostalgické, plné něhy.“ Kukal po dokončení své Saxofonianny sledoval v televizi Třináctou komnatu Kateřiny Englichové a bylo mu prý v té chvíli jasné, že se klube na svět Harfenianna. Okomentoval to takto: „Mým přáním je v těžkých chvílích přinést hudbou kus radosti.“

Foto: Pražské jaro, Petr Kurečka, Vojtěch Havlík, Ester Havlová, Luc Hossepied, AMU