pondělí, 22 duben 2019 11:23

Jaroslav Krček slaví osmdesátku

Autor:

„Zachoval si svůj vlastní rukopis, ale pro ty, kteří to dosud nezaregistrovali, je dobré zmínit, že je žákem Miloslava Kabeláče.“

„Jaroslav Krček má bohatý muzikantský život a vytvořil něco dalšího, nového – svého. A jeho soubor Musica Bohemica, který založil v roce 1975, je toho dlouhá léta součástí.“

„S Českou filharmonií a Václavem Smetáčkem nahrál jako režisér Smetanův cyklus Má vlast, který byl v té době první digitální hudební nahrávkou v Československu.“

 

e

 

Soubor Musica Bohemica, hudební režie, znovuobjevování lidové hudby, komponování a aranžování, dirigování, hra na různé hudební nástroje a jejich výroba, zpěv, spolupráce s filmem, Českým rozhlasem a spousta dalších činností, často se zapojením své rodiny – to je dnešní jubilant Jaroslav Krček.

Je velmi těžké uchopit a definovat, které z odvětví jeho zájmu je to hlavní. Takovým osobnostem dáváme nálepku „renesanční“. U někoho by se mohlo zdát, že když člověk dělí svou energii do mnoha směrů, dělá tak z toho důvodu, že si není ani v jednom z nich stoprocentně jist. Někteří i přesto působí na své okolí velmi přesvědčivě. A pak existuje kategorie mála jedinců, kterým bylo do vínku dáno „na co sáhnou, to jim zkrátka jde“. Hodnotit takto mladé a nevyzrálé umělce je předčasné, ale v případě Jaroslava Krčka za něj mluví nepřeberná horda práce, kterou má od svých začátku dodnes za sebou. Jako skladatel je autorem několika zpěvníků a sborníků, spousty písní, komorních skladeb, melodramů, oratorií, baletů a taneční hudby, tak jako jeho um dokresloval filmy, pohádky, večerníčky a rozhlasové hry. Složil devět symfonií a deset mší! Zachoval si svůj vlastní rukopis, ale pro ty, kteří to dosud nezaregistrovali, je dobré zmínit, že je žákem Miloslava Kabeláče.

Hudebně – režisérsky byl dlouhou dobu spjat s plzeňským studiem Českého rozhlasu, ale netrvalo dlouho a v tomto oboru dosahoval výrazných úspěchů i v Supraphonu. Točil například s Václavem Neumannem a Jiřím Bělohlávkem. S Českou filharmonií a Václavem Smetáčkem nahrál jako režisér Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast, který byl v té době první digitální hudební nahrávkou v Československu a v roce 1984 získal japonskou cenu „Columbia Golden CD Prize“.

 

a

 

Jaroslav Krček se narodil přesně před osmdesáti roky ve Čtyřech Dvorech, které jsou dnes součástí Českých Budějovic. Bylo to na začátku období, kdy už mnozí tušili, co s naším národem na nepředvídatelně dlouhou dobu bude – v Protektorátu Čech a Moravy.

Už ve svém mládí se naučil hrát na harmoniku – talent se ukázal. A ten se taky začal projevovat na poli skladatelském, sice amatérsky, ale bylo tomu tak. Mladý Jaroslav Krček šel studovat Hudební školu Bohuslava Jeremiáše (otec skladatele Otakara Jeremiáše) v Českých Budějovicích, kde se věnoval pedagogice, a posléze konzervatoř do Prahy. Tam se setkal s už zmíněným Miloslavem Kabeláčem. Dirigování se učil u Bohumíra Lišky (jehož jméno si občas lidé zamění s prof. Radomilem Eliškou – ten je totiž dodnes činným propagátorem české hudby v zahraničí, ačkoli je také pamětníkem oné doby), který dosahoval ve svých nejlepších letech úspěchů zejména u opery.

Zkrátka: Jaroslav Krček má bohatý muzikantský život. Skvělé hudební základy, které mu asi přiřkly sudičky, a další, které absorboval při svých studiích a průběžných zkušenostech, zúročil v tom, že vytvořil něco dalšího, nového – svého. A jeho soubor Musica Bohemica, který založil v roce 1975, je toho dlouhá léta součástí. Kromě děl, která Krček pro soubor složil, interpretuje Musica Bohemica taky historickou hudbu. Natočili společně spoustu nahrávek a hudby k filmům a divadelním hrám.

 

f

 

Na začátku jsem se zmiňoval, že je těžké uchopit a definovat, které z odvětví jeho zájmu je to hlavní. Ale zdá se, že nejde o to, čemu on sám dává přednost. On prostě žije hudbou. Copak to není možné? Vše nejlepší, pane Krčku!

Foto: www.musicabohemica.eu

 

aa

 

j

 

h

 

g

 

d

 

k

b

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.