Kristýna Farag

Kristýna Farag

Publicistka, flétnistka, pedagožka.

Absolventka hudebního Gymnázia Jana Nerudy a JAMU v Brně. Sspolupracovala například s PKF-Prague Philharmonia, Talichovým komorním orchestrem, orchestrem Berg či Baborák Ensemblem. Vyučuje soukromě hru na flétnu a o hudbě také píše. Zároveň je členkou souboru Cabaret Calembour (autorské trio 
Šotek-Orozovič-Suchý), působícího v Divadle pod Palmovkou, jako flétnistka a zpěvačka kapely Ziriab se také věnuje arabské hudbě. Získala 1.cenu v mezinárodní soutěži v německém Uelzenu v 
kategorii flétnové trio (2012), 2.cenu v soutěži konzervatoří v Ostravě (2006) a čestného uznání v národní rozhlasové soutěži Concertino Praga (2008).

Má ráda vše krásné a chutné, současně pracuje i pro českou pražírnu výběrové kávy Doubleshot, píše poezii, zabývá se astrologií a pozorováním souvislostí mezi nebem a zemí.

úterý, 03 prosinec 2019 10:45

Dvě tria, dva světy: Trio Catch a POING

0

„Děvčata hrála s přesností a pragmatickým zanícením.“

„Dohromady se spojovaly v soubor s vkladem ženské jemnosti, přizpůsobivosti i schopností stát samostatně v sólových myšlenkách.“

„Akordeon dostál svým virtuózním možnostem a hned na začátku si užil exponovanější plochu. Saxofonista nezůstal pozadu a na hudební motivky živě reagoval.“

Pražský festival soudobé hudby Contempuls si pro letošní ročník připravil mimo jiné tři světové premiéry. Tu z dílny Jakuba Rataje jsme mohli vyslechnout v centru současného umění DOX v podání německého Tria Catch – tři ženy. Ve druhém poločase se představilo POING, trio z Norska – tři muži. Večer ve formě dvou kratších koncertů měl mnoho odstínů a nálad, od zahloubanosti po veselou, avšak ukotvenou ztřeštěnost. Každopádně gradoval a posluchač mohl odcházet s úsměvem, možná i s (Beethovenovou) písničkou na rtech.

 
00

“Vše se na jevišti odehrává velmi, velmi pomalu. Hluboký smysl má každý pohyb, obraz a jeho postupná, oko-uzlující výstavba.”

“Výjimečně krásným se stal obraz, kdy se zpěváci dotýkali rukou a následně rty tak, že na prknech, co znamenají svět, se objevilo rudé láskyplné srdce se zlatým popraškem...”

“Costanzo se zaskvěl v nádherné něžné barvě a jeho počáteční non vibrato pohladilo i to slunce v pozadí obrazu, ke kterému vystoupal po schůdkách.”

Fascinujícího provedení opery Achnaton od Philipa Glasse v režii Phelima McDermott byla svědkem plná a dychtivá Metropolitní opera v New Yorku a mnoho návštěvníků kinosálů po celém světě. Působivou symboliku světa starověkého Egypta podtrhla ústřední trojice postav a třpytivé výkony sopranistky Díselly Lárusdóttir, kontraaltistky J’Nai Bridges a doslova slunečný kontratenorový part Anthonyho Roth Costanzo. Orchestr vedla Karen Kamensek, čímž si odžila svůj debut v Met spolu s J’Nai Bridges.

 
1

„A Zemlinští? Jejich energická hra se jevila bez zaváhání, s mužnou dravostí a výrazným zvukem společných zkušeností.“

„Hra Mantra Percussion ve je spojení s Gordonovou uhrančivou skladbou explozí rituálního opakování minimalistických patternů v náročné polyrytmii.“

„Timber mělo svůj přísný řád, ale zároveň dýchalo uvolněností a měkkostí, ale zvířeckostí, kolizí, krizí i katarzí.“

Nezapomenutelný večer, který bude ještě dlouho dotepávat, připravil mezinárodní hudební festival Struny Podzimu. V sále centra současného umění DOX uvedl díla přítomného Michaela Gordona, posledního z trojice zakládajících členů amerického uskupení skladatelů a hudebníků Bang on a Can. Dva jeho smyčcové kvartety vyšvihlo Zemlinského kvarteto a newyorští Mantra Percussion publikum vtáhli do dění hodinovou meditativní kompozicí pro šest dřevěných simanter.

 
3

„Nepravidelné metrum, zdobení čtvrttóny a jejich zpěv či hra si prostě žádá vyrůstat v jejich domáckém prostředí. Pro nás však má neodolatelné kouzlo.“

„Strohá monodie pravoslavné liturgie dává možnost zahloubání se do sebe, což je snad cílem člověka, který bohoslužbu navštíví. Setkání s Bohem a se sebou.”

„Můžeme se jistě těšit na další ročník festivalu a na to, jaké nové souvislosti a myšlenky přinese.”

Šest koncertů, přednášky, výstavu ikon nebo projekci filmu nabídl opět další ročník mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos, v překladu Starobylá krása. Posluchači byli svědky zvuku tradičního řeckého souboru na Kypru, ruské duchovní hudby v rámci pravoslavné liturgie nebo originálních byzantských hymnů a jejich použití v hudbě 20. století. O šíři záběru a hudební rozmanitosti tohoto festivalu přesvědčil také jeho závěrečný koncert inspirovaný hesychasmem, tedy tichem a vnitřním mlčením, a kouzlem jemné elektroniky Michala Rataje. Hráli klavíristé Jan Pudlák a Kyriakos Kyriakou, zpíval Philokallia Ensemble pod uměleckým vedením Mariose Christou, jenž je páteří festivalu.

 
sobota, 12 říjen 2019 16:43

Martinů a Byzanc, my a Byzanc

AK-Martin-3

“V čisté intonaci a vyvážení hlasů v kombinaci s „donebeberoucími“ harmoniemi skladatele se sbor opravdu zaskvěl.”

“Šikovná a ojedinělá dramaturgie tak přispěla k přehlednému poslechu toho, co si jen tak někde opravdu nepustíme, natož abychom měli to štěstí naživo.”

“Byzantská hudba by neměla být chápána jako něco velmi exotického. Mohla by se stát nástrojem sblížení, obohacení a pochopení nás samotných a naší historie.“

V pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje byl v rámci festivalu Archaion Kallos na programu unikátní koktejl byzantské hudby, kterou si Bohuslav Martinů dle nedávného objevu rukopisu zaznamenával, aby ji v autentické podobě nebo ve formě inspirace použil v opeře Řecké pašije. Roli interpreta ryze původního zpěvu zastal významný řecký protopsaltis Gregorios Anastasiou. Pro hudbu Martinů předával slovo Marku Valáškovi a jeho komornímu smíšenému sboru Piccolo coro. Kombinace to bylo velmi silná.

 
4

„Pokud chceme pochopit například gregoriánský chorál, musíme zkoumat byzantskou hudbu.“

„Je obdivuhodné, jak Bohuslav Martinů přijímá vlivy byzantské hudby, ale neztrácí přitom svůj jazyk...“

„Sakrálnost je nedílnou součástí a potřebou každého člověka, ať už je vědomá, či nevědomá. A chce ji uspokojit.“

Název festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos můžeme přeložit jako “starobylá krása”. Pro upřesnění se uvádí, že “v pojmosloví svatých otců východní křesťanské církve znamená archetypální neboli původní krásu, tedy krásu, kterou spatřil člověk v ráji a kterou sám po stvoření měl”. Přičichnout k této kráse můžeme i během letošního, opět pestrého programu. V nabídce jsou od 2. do 10. října koncerty z duchovní hudby v rámci pravoslavné bohoslužby, koncerty demonstrující vlivy byzantské hudby, a to i v díle Bohuslava Martinů, koncert, který připomíná přínos a vztah významného českého sbormistra Miroslava Košlera k pravoslavné hudbě, nebo večer s lidovou hudbou, která i přes svůj světský nádech nezapře inspiraci v hudbě sakrální. Mezi účinkujícími jsou například Philokallia Ensemble, Pražský smíšený sbor nebo sbor Piccolo coro, Pražský mužský komorní sbor, kyperský soubor Santouto, významný protopsaltis Grigorios Anastasiou a další. Nechybí projekce, výstavy a přednášky. Na své si tak mohli a mohou přijít skladatelé, nadšenci pro duchovní (a to nejen) pravoslavnu hudbu, laická veřejnost i odborníci. Umělecký vedoucí festivalu, dirigent a skladatel Marios Christou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus vypočítává, jaké jsou stěžejní body letošního ročníku a myšlenky, které může přinést, a hovoří o tom, jak byzantská hudba ovlivňuje nás, obyvatele střední Evropy. Jak říká, je nám bližší, než si často myslíme.

 
5

“Už od počátečních not byl přednes Coriny Marti prodchnut vznešeností, jistotou a intenzitou.”

“Členové Scholy Gregoriany Pragensis disponují velmi zajímavou barvou hlasů v sólech a zároveň fungují dohromady jako zvukově homogenní, vyvážený celek.”

“´Sedm dní´ potvrdilo, že se lidé za těch několik století nezměnili; mají stejné emoce, motivace a touhu po vývoji a harmonii, jež vyjadřují hudbou.”

Slovo výjimečný je v kontextu koncertu Scholy Gregoriana Pragensis a významné interpretky staré hudby Coriny Marti na místě víc než kdy jindy. U Panny Marie Sněžné zazněla liturgická i neliturgická hudba pozdního středověku - a její velká část jako dosud koncertně neprovedený odkaz, vycházející z historických dokumentů Univerzity Karlovy a Rečkovy koleje.

 
66

„Středověké klávesové nástroje byly ještě před dvaceti lety dost opomíjené, takže bylo na čase je opět ´vrátit na scénu´.“

„Mohu potvrdit, že od doby, kdy jsem založila své dvě třídy na Schole Cantorum Basiliensis, přichází více a více studentů se zájmem o starou hudbu.“

„I když známe skladatele a jeho osobitý styl, nikdy nebudeme znát jeho skutečné emoce; můžeme se do hudby jen ponořit.“

A tak se spojilo Pražské jaro, Ústav hudební vědy Univerzity Karlovy a velký evropský badatelský projekt HERA, který se zabývá vlivem středověké a renesanční hudby na tehdejší společnost, na politickou situaci a na to, jak nás a naše století formuje dodnes. Přiblížit tyto souvislosti a tehdejší život s povinnostmi i zábavami pozdně středověkého studenta si předsevzal koncert „Sedm dní na Karlově univerzitě“, vycházející z historických dokumentů zakládací listiny a kolejního řádu tzv. Rečkovy koleje pražské univerzity. Ve spolupráci s předními českými muzikology se při příležitosti této hudební rekonstrukce spojili pro vystoupení v kostele Panny Marie Sněžné soubor Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a Corina Marti, pedagožka věhlasné Scholy Cantorum Basiliensis, hráčka na zobcové flétny a odbornice na středověké a renesanční klávesové nástroje.

 
18

„Štilec vedl orchestr s nadšením, jistě je radost pracovat s tělesem takové umělecké úrovně.“

„Nekoranec s frázemi tvořivě žongloval a přispěl velkou měrou k myšlence, ke které jsme museli na závěr koncertu všichni dojít. Šlo o hudbu velmi hodnotnou, povznášející a přitom neohranou.“

„Všichni tři sólisté stvrdili svým výkonem zjevné zalíbení v hudbě 18. století a fakt, že jim ´sedla´.“

Potřeba stavět mosty je vývojově potřebná a lidsky přirozená. Na programu prvního koncertu nové spolupráce mezi dvěmi kulturními metropolemi byl výběr ze dvou stejnojmenných oper na libreto Pietra Metastasia - Alessandro nell’Indie. V áriích zazářili mladí muži, už mezinárodně uznávaný tenorista Petr Nekoranec, pozoruhodný kontratenorový úkaz Vojtěch Pelka a zkušená interpretka staré hudby, sopranistka Michaela Šrůmová. Skvěle připravené těleso, sestávající z Kurpfälzisches Kammerorchester Mannheim a muzikantů z domácího klasicistního Ensemble 18+, zapáleně dirigoval Marek Štilec, umělecký vedoucí projektu.

 
17

„Málokterý náš orchestr by byl schopný takového provedení, působivé stavby i hloubky výrazu.“

„Včerejší program byl kouzelně impresionistický, inspirovaný zemí vycházejícího slunce a spolupráce svědčí jak jí a Česku, tak Bergu a Prague Shakuhachi Festivalu.“

„Koncert Made in Japan představil šakuhači jako nástroj, který svým materiálem a způsobem tvorby tónu bude vždy fungovat jako jeden z nejniternějších nástrojů vůbec.“

Je 20 hodin a ve Velkém sále Domoviny to bzučí jako v úlu. Za pár okamžiků však plný sál ztichne, aby vyslechl tři světové a dvě české premiéry. Ne, Orchestr Berg rozhodně není a nikdy nebude konvenční. Koncert Made in Japan, který se konal ve spolupráci s International Shakuhachi Festival Prague s několikadenním bohatým programem, nabídl kompozice japonských autorů a jednoho českého, inspirované především přírodou, což snad zrcadlí i snahu o návrat ke kořenům nás všech.

 
Strana 1 z 3