Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

0003

„V provedení jako kdyby se oba autoři ve vzájemném sousedství s úplnou samozřejmostí náhle potkali.“

„Sólistův neokázalý přídavek až neuvěřitelně hladce navázal na předchozí skladbu.“

„Brucknerova symfonie nebyla ani trošku úporná, halasná a ohlušující nebo velikášská.“

Symfonický orchestr města Birminghamu přijel po téměř třech desetiletích na Pražské jaro. Těleso bylo už tehdy mimořádně zajímavé díky tomu, že ho dlouhé roky formoval jako jeho šéfdirigent Simon Rattle, budoucí hvězda světového formátu. Zdá se, že orchestr má dlouhodobě štěstí. Nyní ho šestým rokem formuje mladá šéfdirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, jejíž budoucí dráha se dá odhadovat stejně směle. A středeční koncert v Obecním domě pod jejím vedením opravdu vyzněl jako výjimečná umělecká událost.

 

Špičková akustika, zázemí pro dva orchestry a jejich koncertní a edukační programy, vytvoření centra kulturního a společenského života a plně využívaného veřejného prostoru, oživení celé nové městské čtvrti i nová architektonická ikona Prahy, to vše se očekává od budovy Vltavské filharmonie, která má stát v roce 2032 v Holešovicích u řeky. Vítězný architektonický návrh dánského studia Bjarke Ingels Group, zveřejněný hlavním městem Prahou 17. května jako výsledek mezinárodní soutěže, vítá ředitel festivalu Pražské jaro Roman Bělor, který se zasazuje o postavení moderního koncertního sálu v metropoli už druhé desetiletí. Potlačuji dojetí, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz. Podrobnosti o návrhu čtěte ZDE.

 

 

big-vltava-philharmonic-hall-03

„Vltavská filharmonie má být sídlem dvou orchestrů.“

„Budova se stane v podání dánského studia pulzujícím centrem života na Vltavské.“

Porota posuzovala devatenáct návrhů.“

V Praze by měla v roce 2032 stát nová koncertní síň pojmenovaná Vltavská filharmonie. Vítězný architektonický návrh je dílem dánského studia Bjarke Ingels Group v čele s architekty Bjarkem Ingelsem a Brianem Yangem. Moderní hudební centrum se třemi sály vznikne v Holešovicích za cenu přesahující šest miliard korun. Součástí návrhu, který dnes hlavní město Praha zveřejnilo, je i řešení veřejného prostoru, zpřístupnění břehu řeky a otevření venkovních teras včetně střech pro veřejnost.

 
00009

„Tomáš Hanus v Janáčkově hudbě zdůraznil kontrastnost, krajnosti mezi emocemi, aniž by se nechtěně dostal k extrémním výrazovým polohám.“

„Výrazným znakem inscenace, ve zřejmé shodě režisérky a dirigenta, bylo několik dramaturgicky odvážných zastavení hudby.“

„Úplný konec opery Tatjana Gürbaca ztvárnila jedinečně, příjemně mimo obvykle využitá řešení a klišé.“

Ženevské operní divadlo letos na jaře nastudovalo Janáčkovu Jenůfu. Páteční derniéra, která sérii představení uzavřela, dala zřetelně najevo, že se pro tento projekt sešel výborný tým, umělecky sebevědomý a inspirovaný. Vedli ho režisérka Tatjana Gürbaca a dirigent Tomáš Hanus. V podobné hudební i divadelní síle, jakou se v Grand Théâtre de Genève podařilo vytvořit, bývá Její pastorkyňa k vidění skutečně jen zcela vzácně, pokud vůbec.

 

fagot-lauretiVítězkou fagotové soutěže Pražského jara se stala šestadvacetiletá Minju Kim z Korejské republiky. Získala také Cenu Nadace Český hudební fond, Cenu Českého rozhlasu a Cenu hlavního města Prahy. Druhým laureátem je Japonec Kenichi Furuya, třetí místo obsadila třiadvacetiletá Minju Kim z Korejské republiky. Rozhodla o tom po pátečním třetím kole mezinárodní porota, které předsedal Carlo Colombo. Soutěžním repertoárem byl ve finále Koncert g moll „per Marchese de Morzin“ Antonia Vivaldiho a Koncert pro fagot a 11 smyčců Jeana Françaixe. Ve Dvořákově síni Rudolfina tři finalisty doprovázel Haydn Ensemble pod vedením dirigenta Martina Petráka. Do prvního kola přijelo začátkem května do Prahy 34 kandidátů. Cenu pro nejlepšího českého účastníka letošní fagotové soutěže si odnáší Petr Sedlák, student Royal College of Music v Londýně, člen českého souboru Slavic Trio a orchestrální hráč se zkušenostmi mimo jiné v BBC Symphony Orchestra a v Orchestru mladých Evropské unie.

120

„V Praze sice přímo neoslnil, ale přesto sklidil velké uznání a získal hluboký respekt.“

„Do provedení díla, které má ve světové hudbě ojedinělý program, se promítlo zázemí lidí, prožívajících na Blízkém východě často bolestně pojem vlast.“

„Je pochopitelné, že nemohl uspokojit ty, kteří v důvěrně známé partituře potřebují slyšet jemné nuance.“

Orchestr Západovýchodní díván je na hudební mapě světa pojmem, směle přesahujícím v mezinárodním měřítku umělecké hranice směrem k politice. Letošní festival Pražské jaro otevřel nakonec sice bez svého zakladatele Daniela Barenboima, ale pod taktovkou Němce Thomase Guggeise, který ho narychlo zastoupil, neméně zajímavě. Smetanova Má vlast zazněla ve čtvrtek v Obecním domě jako dílo uchopitelné a pochopitelné v globalizovaném světě už pro kohokoli – i pro mladé hudebníky z Izraele a Palestiny.

 
300

„V úchvatném zastavení, v naladění na jedné vlně s dirigentkou, učinil Alexandros Stavrakakis ze známé árie hudební událost.“

„Příběh se stává se podobenstvím o reálných situacích a vztazích, bez přibarvování, bez šťastného konce.“

„Dirigentka režijní výklad nijak neshazuje. Hudební nastudování je s ním v souladu, ale zároveň ho přesahuje.“

Drážďanská Semperova opera hraje Rusalku. Sobotní premiéra byla pro inscenační tým a sólisty úspěchem. Pro tuzemského diváka, zvyklého spíše na pohádkové reálie, může být její lehce surrealistická podoba a její citová věcnost zajímavou alternativou, nebo také problémem. Jednoznačným kladem, a to zcela famózním, je nicméně hudební podoba – způsob, jakým dirigentka Joana Mallwitz s orchestrem Staatskapelle Dresden rozeznívá, využívá, hraje a vykládá Dvořákovu partituru. A mezi pěvci je skutečným králem mladý řecký basista Alexandros Stavrakakis jako Vodník.

 

2001 Houslista Jan Mráček, jeden ze tří koncertních mistrů České filharmonie, hostuje v tomto týdnu na stejné pozici u Berlínských filharmoniků. Na programu koncertů v sále Philharmonie je dnes a v pátek Schubertova Nedokončená symfonie, Beethovenova předehra Coriolan, Schönbergova Komorní symfonie č. 2 a Mahlerových Pět písní na texty Friedricha Rückerta s barytonistou Christianem Gerhaherem. Diriguje, a to jako svůj debut se světoznámým orchestrem, Antonello Manacorda – Ital spojený v poslední době vedle prestižních úkolů ve světových operních domech také s postupimskou Kammerakademie Potsdam, v mládí koncertní mistr v tělese Mahler Chamber Orchestra vedeném Claudiem Abbadem. Jan Mráček dostal příležitost k hostování u prvního pultu na základě dvou konkurzů v uplynulých dvou letech, ze kterých Berlínští filharmonikové sice nevybrali nikoho pro stálou pozici, ale v obou případech se umístil v nejlépe hodnocené trojici. Orchestr každému ze tří loňských adeptů nyní poskytl jeden týden v sezoně k užší spolupráci.

ThomasGuggeisWEBSMALL-19c-Simon-PaulyEvropské turné orchestru West-Eastern Divan se Smetanovou Mou vlastí přebírá za nemocného Daniela Barenboima dirigent berlínské Státní opery a budoucí generální hudební ředitel Frankfurtské opery Thomas Guggeis, jeho někdejší asistent. Změna se podle sdělení berlínské PS Music dotkne i zahajovacích koncertů Pražského jara 12. a 13. května. Orchestr Západovýchodní divan předtím vystoupí se stejným programem ve čtvrtek v Paříži a poté ještě v milánské Scale, v Mnichově, Bruselu a Lucemburku. West-Eastern Divan Orchestra je tělesem mladých hudebníků z Izraele a z Palestiny a dalších arabských zemí. Daniel Barenboim se od jeho založení v roce 1999 tímto způsobem snaží úspěšně podporovat dialog lidí a různých kultur na Blízkém východě. Letos devětadvacetiletý Guggeis už dirigoval v newyorské Metropolitní opeře, v drážďanské Semperoper a ve Vídeňské státní opeře a na koncertním pódiu má za sebou podle informací PS Music debuty s řadou renomovaných souborů, včetně Orchestre de Paris, Staatskapelle Dresden a Staatskapelle Berlin.

0014

„Když měl v Praze premiéru Mozartův Don Giovanni, Heinrichovi bylo šest.“

„Jevil se jako excentrický génius, entusiasta, možná až hudební maniak.“

„Patriotické a nacionalistické názvy skladeb Anthonyho Philipa Heinricha jsou svědectvím doby, ale také silným vyjádřením jeho vlastního amerikanismu.“

Prvním hudebním skladatelem, který se ve Spojených státech živil výhradně hudbou, byl Anthony Philip Heinrich. V roce 1842 také stál u zrodu Newyorské filharmonie. Jeho život se uzavřel v New Yorku před 161 lety, 3. května 1861. Zajímavý je ovšem i jeho původ – narodil se jako Anton Philipp Heinrich na dnešním českém území v Krásném Buku, nyní v části města Krásná Lípa, na severním úpatí Lužických hor na samém konci země.

 
Strana 1 z 105