Jiří Vejvoda

Jiří Vejvoda

Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, publicista a moderátor.

Pro Československý, resp. Český rozhlas natočil a odvysílal stovky pořadů, například 500 dílů cyklu Káva u Kische (1990 - 2000, s Otou Nutzem), Písničky pro uši i pro duši, za které získal v roce 1993 ocenění na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio. V letech 1990 a 1991 vysílal rozhlas jeho každotýdenní Hovory v Lánech s Václavem Havlem. Pro Československou, resp. Českou televizi uváděl cyklus Hudební aréna (1985 - 1990), nepřetržitě od roku 1993 Novoroční koncerty z Vídně a další přímé přenosy ze světa (Evropské koncerty Berlínských filharmoniků, Pařížské koncerty pod Eiffelovou věží, Koncerty letní noci ze Schonbrunnu atd.). V období let 2017 až 2019 opakovaně spolupracoval s týmem Placida Dominga na jeho pražských vystoupeních i na soutěži Operalia.  Od roku 2019 moderuje udělování cen Classic Prague Awards.  Během nouzového stavu v době koronaviru na jaře 2020 uváděl pro ČT Art koncerty Pomáháme s Českou filharmonií z prázdného Rudolfina, během nichž se podařilo vybrat 8,5 milionů ve prospěch nemocnic a seniorů. Na jevištích uvedl stovky koncertů včetně festivalových (Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Dvořákova Praha, MHF Český Krumlov atd.) Je autorem několika knih, naposledy publikace Co vysílá svět z roku 2015 o rozhlasech všech kontinentů.

012

„Budiž tento večer důkazem skutečnosti, že se pomalu, ale jistě zvyšuje počet žen s taktovkou v čele symfonických orchestrů či operních domů první velikosti.“

„Do sestavy současných dirigentek, mezi jejichž smetánku Gražinytė-Tyla patří, výraznou měrou promlouvají zástupkyně bývalé východní Evropy či Skandinávie.“

„Za nimi se šikují v překvapivém množství pokračovatelky nově seskupené kolem pařížské mezinárodní soutěže La Maestra; výrazný úspěch přinesla letos našim barvám Nikol Kraft, která se probojovala až do čtvrtfinále.“

Až 18. května večer ve Smetanově síni Obecního domu v rámci festivalu Pražské jaro pozdvihne taktovkou před „svým“ Symfonickým orchestrem města Birmingham dirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, bude to nesporně událost širšího dosahu.

 
80

„Olomoucký rodák sice svůj život rovněž zasvětil umění, ale namísto literatury se věnoval hudbě; jeho působivá kariéra v Evropě i zámoří stojí za prozkoumání.“

„Fritz Zweig v Berlíně na sklonku dvacátých a počátkem třicátých let prožíval úspěšné, ale především podnětné období v Krollově opeře.“

„Navzdory komunikačním potížím ve stáří pilně vyučoval. Jeho nejvýznamnějším žákem se stal Lawrence Foster, v současné době šéfdirigent Symfonického orchestru polského veřejnoprávního rozhlasu.“

Třetí díl seriálu „Až na konec světa“ se věnuje Fritzi Zweigovi – dirigentu, klavíristovi a pedagogovi. Rodáku z Olomouce, který se vlivem svého nadání i historických událostí, neboť byl židovského původu, prosadil nejen v Evropě, ale nakonec i v zámoří. Zde také jako téměř jedenadevadesátiletý roku 1984 zemřel.

 
002

„Ze dvou možností – pořádat besedy před koncertem, či po něm – zvolilo vedení Moravské filharmonie Olomouc první variantu; maje zkušenosti s obojím, považuji to za správné.“

„Účastníky besed byli zástupci jak české, tak zahraniční hudební scény: Jakub Klecker, Robert Jindra, Petr Nekonec, Jan Hudeček; Christian Knüsel, Zsolt Hamar, Tamara Stefanović…“

„Olomoucké besedy mají za sebou Rok nula; nerozbíhaly se snadno, ale přesto – či právě proto – se v nich vedení MFO rozhodlo pokračovat i v nové sezóně, jejíž náplň bude zanedlouho zveřejněna.“

Nutnost streamovat koncerty během doby, kdy publiku nebylo umožněno navštěvovat koncertní sály, se stala podnětem pro mnoho dalších inovací. V případě Moravské filharmonie Olomouc jsou výsledkem pretalks, tedy besedy s umělci, které začínají hodinu před samotným koncertem. Jeden z moderátorů těchto – jak je sám nazývá – „Hovorů H“ se ohlíží zpět za jejich premiérovou sezónou.

 
99

„Když už museli Berlínští filharmonikové slevit z vystoupení v miliónové Oděse a zaměřit se na městečko čtrnáctkrát menší, dali si záležet na repertoáru tohoto matiné.“

„Dramaturgie nabízí možnost objevit skladby ukrajinských autorů, v bývalém Sovětském svazu diskriminovaných; doplní je i ukázka z díla Leoše Janáčka.“

„ČT art nabídne tuto událost ze zpožděného záznamu 1. května večer.“

Až se 1. května v pravé poledne místního času rozezní v Jantarové koncertní síni na mořském břehu jižního Lotyšska hudba, půjde v mnoha ohledech o mnohovrstevnatý zážitek. Bylo by – vzhledem k tomu, v jakém světě poslední dobou žijeme – až nepřípadně idylické konstatovat, že proslulí Berlínští filharmonikové tam oslaví sto čtyřicáté výročí svého založení. Vznikli totiž, či spíše jejich zárodek, přesně na prvního máje roku 1882. To je sice pravda, zdaleka ale ne jediná.

 
0001

„Přestože nikdo nemohl tušit, že se od rybníku Vajgar jednou natrvalo přesune k ústí řeky Hudson, o jeho směřování k hudbě bylo jasno poměrně brzy.“

„V MET byl na roztrhání. Korepetoval, zkoušel s orchestrem, vedl smíšený pěvecký sbor a tu a tam dirigoval.“

„Přirozeně, že nebyl jediný, kdo od nás touto zámořskou ‚Mekkou opery‘ prošel; nikdo se ale nemůže pochlubit tím, že tam setrval neskutečné tři dekády.“

Druhá část seriálu Až na konec světa se věnuje Kurtu Adlerovi, který se jako sbormistr, dirigent i hudební publicista prosadil za hranicemi rodného státu: v Berlíně, Kyjevě, Stalingradu a nakonec na neskutečných třicet let v Metropolitní opeře v New Yorku. Jeho rodným krajem přitom byly jižní Čechy a do Spojených států zavčas unikl jen díky dobrému odhadu situace, což mu jako synovi židovských rodičů patrně zachránilo život.

 
0014

„V neděli 10. dubna opanovala festivalová dramaturgie půvabné secesní Východočeské divadlo v Pardubicích koncertem, který svou náplní i svým obsazením mohl překvapit jen zdánlivě.“

„Dovedu si představit, že aspoň citlivě podaný dokument by byl o Karlu Krautgartnerovi uměl natočit Vojtěch Jasný, protože muzikantův život, umělecký i lidský, je na román.“

„Repertoár večera, kdy Orchestr Karla Vlacha vedl po většinu času zkušený a zručný Dalibor Kapras, byl chytře zvoleným mixem swingu, jazzu a popu.“

Čtvrtý koncert letošního ročníku Pardubického hudebního jara hostil legendární Orchestr Karla Vlacha s Jitkou Zelenkovou. Večer 11. dubna se nesl ve znamení vzpomínek na tři osobnosti: Karla Krautgartnera, Vladimíra Popelku a Bohuslava Ondráčka.

 
99

„Soubor Barocco sempre giovane doprovázel sólistu Josefa Špačka s precizností i vášní; pětatřicetiletý virtuóz hnal ansámbl svým nasazením neúnavně vpřed.“

„Vzpomínku na Ástora Piazzollu, jejíž plánované provedení na festivalu roku 2021 u příležitosti sto let od skladatelova narození zmařil covid, pojali účinkující s vervou a inspirací.“

„Pardubické hudební jaro pokračuje dalšími koncerty, v nichž se představí například Martinů Voices, Bennewitzovo kvarteto či Ensemble Inégal, ale i 4TET.“

Čtyřka je prý „číslem vytrvalosti, odhodlání, praktičnosti a poctivosti“. Ačkoli není numerologie mým koníčkem, jako by tato definice platila pro mezinárodní hudební festival Pardubické jaro, který byl v poslední březnový večer zahájen přitažlivým koncertem. Otevřel se jím ročník s pořadovým číslem 44, což se nemohlo nepodepsat na jeho dramaturgii. Vyprodané hlediště Sukovy síně Domu hudby coby jev, za který buďme v době postcovidové i válečné vděčni, si užilo dvě kompozice o čtyřech větách respektive částech. Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho v první polovině a Čtvero ročních období v Buenos Aires Ástora Piazzolly po přestávce. Obojí byl až nečekaně strhující zážitek.

 
1113

„Na kalendáři byl 1. duben 1907, když přišel na svět v karlovarské židovské rodině; poté, co byl u něj rozeznán hudební talent, jej rodiče poslali na berlínskou konzervatoř.“

„V Bombaji založil trio, v němž hrál na housle Mehli Mehta, což vedlo k tomu, že se stal učitelem jeho syna Zubina.“

„V Kanadě Kaufmann dirigoval Winnipegské symfoniky, k nimž na vystoupení zval tak význačné sólisty jako byl Glenn Gould.“

Naši zapomenutí krajané, hudebníci, kteří se vypravili z Čech či z Moravy do ciziny, za hranice… – někdy i dost daleko, skoro až na druhý konec světa. To jsou protagonisté nového SeriáluPlus, který mapuje zasuté příběhy hudební historie. První díl připomíná Waltera Kaufmanna, karlovarského rodáka, kterého osud v roce 1934 zavál do Bombaje a po válce do Severní Ameriky.

 
1000

„Snaživý organizátor mě na úvod představil výrokem, že mě publikum jistě zná z oblíbeného rozhlasového pořadu Zahraj mi, hudečku…“

„Marie Hasoňová jako by s houslemi srostla, vnořila se do strun nejen smyčcem, ale především srdcem.“

„Když ovšem nakráčela před diváky po pauze v nadýchaném moravském kroji a se čtyřmi muzikanty rozestavenými kolem cimbálu, nebylo už sebemenších pochyb, o co půjde.“

V magický den dvojek, 22. 2. 2022, pokračoval koncertem v příjemném sále Pražské konzervatoře jubilejní 30. ročník festivalu či, chcete-li, cyklu Svátky hudby, který dramaturgicky a organizačně opět připravilo trio Eva s Václavem Hudečkovi a Radek Hrabě. Přiznávám, že do bezprostředního sousedství Rudolfina jsem směřoval v nevalném rozpoložení; co by také člověka naplňovalo radostí v době, kdy slovo covid ještě z našich životů (a médií) nezmizelo, ale už bylo doplněno pojmy zdražování a válka. Vzpomněl jsem si na jiné dvojkové roky: 2002 s ničivými záplavami, 2020 s počátkem pandemie – a numerologické hrátky jsem z mysli raději vypudil. Poté se ovšem, jako už mnohokrát, odehrál zázrak, který dokáže hudba. Po dvou hodinách, záplavě různorodých tónů i nečekané zábavě jsem odcházel jako s vysprchovanou duší. A soudě z ovací naplněného sálu, rozhodně jsem nebyl sám.

 
3000

„Na svět přišel 8. února 1932 coby syn muzicírujícího otce, který slavného potomka předběhl povoláním studiového hudebníka v Hollywoodu.“

„Když bylo roku 1974 Williamsovi po nečekaném manželčině úmrtí nejvíc úzko, představili ho Stevenu Spielbergovi. A ti dva se dohodli, že to spolu zkusí.“

„To vše mu přineslo takovou přehršli cen, že by se mohl natřásat s hrudí plnou metálů jako ruský generál: neuvěřitelných pětadvacet Grammy, pět Academy Awards (a dvaapadesát nominací, což se od Walta Disneyho nikomu nepodařilo) a další.“

Před obědem a po něm. Anebo také za života první manželky a po něm. I tak by se dal lakonicky rozdělit život skladatele (nejen) filmové hudby Johna Williamse, právě dnes devadesátiletého. Nebýt náhodného setkání nad jídlem s režisérem Stevenem Spielbergem, při němž si padli do oka, dost možná bychom o Johnu Williamsovi dodnes neslyšeli. A nebýt trpkého odchodu zpívající herečky Barbary Ruick, s níž byl ženat osmnáct let a zplodil tři děti, nepřiměl by se dost možná k nasazení, jaké začal od té doby prokazovat – i při druhém, už bezdětném manželství – nad notovým papírem. S tužkou v ruce, protože s počítačem či s tabletem se dodnes pracovat nenaučil: „Nikdy jsem na to neměl čas,“ říká a jedním dechem přiznává, že v jeho životě neexistuje den, kdy by neusedl ve svém bílém domě uprostřed zeleně ke klavíru a netvořil: „Aspoň trochu. Třeba jen pár taktů...“

 
Strana 1 z 7