Markéta Ottová

Markéta Ottová

Od útlého věku se věnuje hře na klavír a sborovému zpěvu. Po gymnáziu nastoupila na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde vystudovala učitelství v oboru Hudební výchova a Základy společenských věd a v roce 2019 zde absolvovala doktorský program Hudební teorie a pedagogika. Paralelně s doktorátem nastoupila i ke studiu oboru Dirigování sboru na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde nyní pokračuje v navazujícím magisterském studiu a současně také vyučuje na Katedře hudebních a humanitních věd jako externistka. V současné době je sbormistryní Pěveckého sboru Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, asistentkou sbormistra Pěveckého sboru Vox Iuvenalis při VUT v Brně a příležitostně spolupracuje i s dalšími brněnskými sbory. Jako studentka JAMU se podílí na uměleckých projektech akademie, zejména působením v pěveckém sboru HF JAMU a jeho koncerty, ale také jako korepetitorka v Komorní opeře (Flotow, Offenbach, Cimarosa). 

4

„Mým cílem bylo vypracovat právě dokonalý zvuk, protože dokonalou techniku mají všichni.“

„Od té doby jsem pochopil, že samotné ruce o hudbě hodně řeknou.“

„Čajkovskij nikdy nebyl sentimentální, ale západní umělci jej tak často interpretují.“

Vladimir Fedosejev letos oslaví 88. narozeniny. Je tedy jen o dva roky mladší než orchestr, u kterého, a to už přes 45 let, zastává pozici šéfdirigenta. S Velkým symfonickým orchestrem Petra Iljiče Čajkovského pořádá koncerty po celém světě a v posledních letech se opakovaně objevoval i v České republice. S Pražským filharmonickým sborem jsou v podstatě už staří známí. Společně se představí také při dnešním zahájení Festivalu hudby Beethovena a Čajkovského v moderním moskevském Koncertním sále Zarjaďje. V rozhovoru po portál KlasikaPlus pan dirigent uvažuje o zvuku svého tělesa, o ruské dirigentské škole i o hudbě obecně. Nelze bez ní žít, říká…

 
2

„Teď, když slavíme 90 let, jsme nachystali tři velké zájezdy do Číny, Japonska a Koreje.“

„Náš orchestr premiéroval celou řadu děl. V tom chceme pokračovat, a proto hrajeme skladby autorů 20. a 21. století.“

„Náš orchestr byl jediný, který zůstal tady v Moskvě v roce 1941 a hrál a posílal své nahrávky na frontu vojákům.“

Pražský filharmonický sbor v rámci hostování v Moskvě spolupracuje s Velkým symfonickým orchestrem Petra Iljiče Čajkovského. Těleso bylo založeno v roce 1930 jako Moskevský rozhlasový orchestr a až v roce 1993 přijalo současný název. S Taťjanou Nazarbekovovou, jeho uměleckou ředitelkou, jsme si v pátek v den orchestrální zkoušky, v předvečer společného koncertu, povídaly o minulosti i budoucnosti orchestru. Nemusela jsem ani pokládat první otázku – vše, co jsem si mohla přát vyzvědět, mi vylíčila sama a jedním dechem…

 
0

„Hlasy Dětského sboru Brno jsou křišťálově čisté a souzvuk byl dokonalý.“

„Hudební zpracování a libreto se v Monumentu dokonale protkly.“

„Slova autorů o neuvěřitelném dramatickém potenciálu příběhu byla naplněna.“

Opera Národního divadla Brno uvedla svou třetí premiéru sezóny: Monument. Pod operou v desíti obrazech jsou podepsáni šéfdirigent opery Marko Ivanović jako skladatel a David Radok, který je současně autorem libreta a scény a režisérem. Příběh inspirovaný životním údělem sochaře Otakara Švece, autora Stalinova pomníku v Praze, zformovali do působivé, hodinu a půl trvající inscenace.

 
2225

„Jedná se tam o konflikt mezi jednotlivcem a režimem, to je aktuální téma v každé době.“

„Námět s neuvěřitelným dramatickým potenciálem nebyl zpracován jako dokument. Jde o nastolení atmosféry totalitního režimu.“

„Národní divadlo operu uvede pouze čtyřikrát.“

Operní soubor Národního divadla Brno uvede v pátek 7. února světovou premiéru díla Monument. Autory opery jsou režisér David Radok a šéfdirigent NdB Marko Ivanović – oba pochopitelně své dílo provázeli i procesem nastudování. Navazují tak na svou úspěšnou spolupráci na brněnských prknech v uplynulých sezónách.

 
107

„Filharmonie Brno mi psala před dvěma lety, že bude dělat českou premiéru, a zvala mě. Tehdy jsem odpověděl, že pokud tou dobou budu živ, pak mi bude potěšením zavítat do Janáčkova města.“

„Arménská hudba je modální. Současně s tím lidové písně používají vše velmi umírněně, ekonomicky.“

„Hudební život v Brně je svědectvím místního hudebního bohatství. Chovám nejhlubší obdiv k lidem, kteří se na tomto podílejí.“

Tigran Mansurjan přijal pozvání do Brna, aby byl přítomen provedení svého Requiem věnovaného obětem genocidy Arménů v době první světové války. Vedle toho, že se skladba poprvé dostala k uším českých posluchačů, byl koncert unikátní i obsazením. Requiem přijeli českému publiku představit s Filharmonií Brno a se sborem Czech Ensemble Baroque ti, kteří stojí za jeho vznikem, prvním nastudováním vůbec a také za oslnivou nahrávkou, která pak získala prestižní ocenění: dirigent Alexander Liebreich a sólisté Anja Petersen a Andrew Redmond. Rozhovor s jedenaosmdesátiletým autorem, dotýkající se arménské kultury, české premiéry skladby i jeho vazeb na české země, se uskutečnil dopoledne po prvním uvedení. Chodbami Besedního domu už se nesly nadšené ohlasy – a právem. Mansurjanovo Requiem zprostředkovalo životní zážitek; jak zdůrazňuje autorka rozhovoru, zdaleka ne jenom jí. Sama dílo slyšela teprve při druhém z brněnských večerů. „Až mě mrzelo, že jsem se s nesmírně sympatickým a galantním skladatelem setkala ještě před koncertem – moc bych si přála mu poděkovat za to úžasně silné dílo, kterým nás obohatil…,“ přiznává.

 
12

„Výborně vystavěná dramaturgie stupňovala napětí až k samotnému vrcholu v podobě soudobého arménského klenotu.“

„Celou skladbou se prolínal zpěv nesoucí znaky východní melodiky tak podmanivé, že dokázala způsobit běhání mrazu po zádech.“

„Ticho neslyšné a bezdeché, které ale současně promlouvalo tou nejhlubší pokorou před dílem přítomného autora.“

Jen stěží lze slovy popsat zážitek, který brněnskému publiku zprostředkoval arménský skladatel Tigran Mansurjan svým Requiem, uvedeným v české premiéře. Skladba, která v nahrávce pod taktovkou Alexandera Liebreicha dosáhla na International Classical Music Award i k nominaci na Grammy, doslova vzala posluchačům dech. Když se vzpamatovali, nekonečné ticho nahradily nekončící ovace.

 
13

„První věta nabídla krásně vynesená sóla jednotlivých nástrojových sekcí.“

„Óda na radost byla provedena s hudebním citem a vkusem, tedy slavnostně a burácivě, ale přitom s vědomím vedení fráze.“

„Sólisté předvedli obrovské mistrovství, totiž nejen své sólistické kvality, ale také schopnost spolupracovat s ostatními.“

Nejen Vídeňští, ale i brněnští filharmonikové pořádají pravidelně novoroční koncerty, a to už od roku 1956. Na rozdíl od svých rakouských kolegů, Filharmonie Brno evidentně počítala s tím, že oslavy příchodu nového roku mohou významně ovlivnit průběh Nového roku, a tak se k branám Janáčkova divadla začali posluchači scházet až před osmou hodinou večerní. Program koncertu zrcadlil slavnostní charakter události i motto nadcházejícího roku: oslavy 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena.

 
úterý, 03 prosinec 2019 16:00

Filmové hity naživo i s obrazem

0

„Dojem umně dotvářely sestřihy ze samotných filmů promítané na velkou obrazovku za orchestrem.“

„V Gladiátorovi dokreslila Anna Slováčková hru orchestru vokály a Chuhei Iwasaki tanečními kreacemi.“

„Hudba Johna Williamse dokonale ladila s obrazem a zanechala hluboký dojem.“

První prosincové pondělí zavítal do brněnského SONO Centra Moravia Brass Band se svou Film Music Tour. Za řízení Chuheie Iwasakiho a průvodního slova i zpěvu Anny Slováčkové a Milana Peroutky zazněl výběr nejslavnějších filmových melodií v úpravě pro žestě a bicí, některé z dílny aranžéra a přítomného trumpetisty Ondřeje Moťky.

 
neděle, 24 listopad 2019 13:16

Ve Zkoušce lásky studenti JAMU uspěli

4

„Hráči orchestru odhaleni publiku – zvukem i pohledem – hráli svou úlohu bravurně.“

„Výstupy dámského tria byly zcela excelentní – hlasově, souhrou a i ztřeštěnou hereckou akcí.“

„Patrik Červák řídil instrumentální ansámbl i zpěváky jistou rukou a kromě toho se zhostil také role herecké.“

Komorní opera Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v sobotu uvedla premiéru Rossiniho opery Zkouška lásky, v originále La pietra del paragone. V inscenaci spojili své síly studenti obou fakult JAMU a přivedli k životu vskutku neotřelou a zejména svěží inscenaci – co do mládí samotných interpretů i celkového pojetí.

 
1

„Vůbec největší poklonu si zaslouží hoboje, které svou úlohu hrály naprosto famózně.“

„Role vypravěče se ujala Laurie Anderson, která současně hrála na elektrifikované housle a obsluhovala další elektronické podkresy.“

„Skladba je vypointovaná k samému závěru, kdy pilotka ztrácí kontakt s pevninou a nakonec utichá. Stejně tak do ticha odešla i hudba.“

Filharmonie Brno odstartovala další ze svých abonentních cyklů, tentokrát s názvem „Klasicky i moderně“. Klasickou část přestavovala Dvořákova Šestá symfonie, tu moderní skladba Američanky Laurie Anderson s názvem Amelia, která zde zazněla v české, potažmo světové premiéře. Filharmonii Brno řídil její šéfdirigent Dennis Russell Davies, který v čele orchestru stojí již druhým rokem. Svou Amelii představila sama autorka, která si přivedla ještě jednoho hosta. Tím byl albánský violoncellista Rubin Kodheli.