„Ty nejznámější mezinárodní soutěže si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zájemců.“

„Ale jen starší Minju Kim své dva konkurenty převyšovala tím, co dělá z interpretů velké interprety. V její hře byla jiskra, ono fluidum, které posluchače pohltí.“

„Na Lilianu Lefebvrovi bylo vidět, že se na pařížské konzervatoři od roku 1910 nic nezměnilo a bez perfektně zahraného Debussyho student do dalšího ročníku nepostoupí.“

Všechno zlé je k něčemu dobré, praví lidové přísloví. Že je pravdivé, dosvědčuje i letošní Pražské jaro. Každoročně máme možnost vyslechnout v jeho rámci mezinárodní hudební soutěž mladých talentů, vždy věnovanou dvěma hudebním nástrojům. Díky covidu jsme měli letos šanci slyšet soutěže dvě – pro fagot a pro klarinet. Soutěž pro fagot se měla konat v roce 2020, ale pro pandemickou uzávěru musela být zrušena. Její konání bylo umožněno až letos, souběžně se soutěží pro klarinet na tento rok regulérně plánovanou. Nahlédněme do finálových koncertů obou soutěží.

Málokteré odvětí lidské činnosti je tak zaměřeno na kvalitu, jako je umění. Místa v orchestrech, nejen těch špičkových, jsou zásadně obsazována konkurzy a sólisté musejí mít za sebou celou řadu úspěšných účastí na mezinárodních soutěžích, aby mohli doufat v solidní mezinárodní kariéru. Však také ty nejznámější mezinárodní soutěže si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zájemců. K nim patří i 73. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru fagot. Přihlásilo se do něj 169 kandidátů ze 34 zemí. Překvapivě co do počtu přihlášených kandidátů nevede pořádající země, ale Korejská republika, ze které se na soutěž přihlásilo hned třiatřicet mladých umělců. Po anonymním poslechu nahrávek podle soutěžního řádu vybrala soutěžní komise do prvního kola celkem padesát soutěžících. Ti si měli připravit Pět virtuózních invencí pro fagot Zdeňka Šestáka a Sonátu B dur KV 292 (verze s klavírem) Wolfganga Amadea Mozarta. Na základě živého provedení porota ve složení Carlo Colombo – předseda (Itálie), Bence Bogányi (Maďarsko), Ole Kristian Dahl (Norsko), Richard Galler (Rakousko), Jaroslav Kubita – laureát MHS Pražské jaro pro fagot z roku 1991 (ČR), Laurent Lefèvre (Francie) a Matthias Rácz (Německo) vybrala dvanáct postupujících, kteří si měli do druhého kola připravit dvě skladby povinné (Sonátu pro fagot a klavír Camilla Saint-Saënse a skladbu zkomponovanou přímo pro tuto soutěž Petrem Wajsarem Mono-Poly pro fagot) a jednu ze čtyř výběrových skladeb (Marcel Bitsch Concertino pro fagot a klavír, Otmar Nusio Variace na Pergolesiho Ariettu pro fagot a klavír, Alexandre Tansman Sonatina pro fagot a klavír a Zdeněk Lukáš Rondo pro fagot a klavír). Největší úspěch zaznamenal u mladých fagotistů francouzský skladatel Marcel Bitsch, jehož skladbu si vybrala polovina všech postupujících.

Finále proběhlo 13. května od 18 hodin v Rudolfinu. Ještě předtím muselo vedení soutěže řešit poměrně kuriozní situaci. Do soutěže se přihlásily a do finále se probojovaly dvě korejské účastnice se stejným jménem i příjmením. Jméno Kim je v Koreji nejfrekventovanějším příjmením, jako je u nás příjmení Novák. Vždyť jenom mezi padesátkou vyvolených byly hned čtyři účastnice s tímto příjmením. Jenže málokdy se stane, aby účastnice měly nejen stejné příjmení, ale i křestní jméno. To letos nastalo. A navíc obě se probojovaly do finále. Nakonec to vedení soutěže vyřešilo šalamounsky – uvedlo u každé účastnice rok narození. Sice to není tak docela podle bontonu, ale v jejich mladém věku to zase tak moc nevadí. A navíc – obě, zvláště ta mladší, byly usměvavá sluníčka, z nichž pohoda přímo sálala, a situaci vzaly s nadhledem.

Na podium tedy nastoupily Korejky Minju Kim (1999), následovaná Minju Kim (1996) a Japonec Kenichi Furuya. Všichni přednesli Koncert pro fagot a orchestr g moll „per Marchese de Morzin“ od Antonia Vivaldiho a Koncert pro fagot a jedenáct smyčců výrazného představitele francouzské neoklasické skladatelské školy 20. století Jeana Françaixe. Zvláště Françaixův koncert je mimořádně technicky náročný. Velké nároky klade i po rytmické stránce a na dynamiku, stejně jako na doprovodný orchestr. Tím bylo v Rudolfinu mladé uskupení, slavící letos teprve šestý rok existence, Haydn Ensemble. Soubor založil a jeho uměleckým vedoucím je Martin Petrák, shodou okolností vystudovaný fagotista, člen České filharmonie. Soubor nárokům dostál a jeho souhra se soutěžícími sólisty byla příkladná. Zvláště v případě Vivaldiho koncertu, kdy to měli mladí fagotisté ztíženo tím, že se hrálo bez dirigenta a zpaměti. Všichni tři byli technicky výborní. Ale jen starší Minju Kim své dva konkurenty převyšovala tím, co dělá z interpretů velké interprety. V její hře byla jiskra, ono fluidum, které posluchače pohltí. Však také zaslouženě získala první cenu a stala se laureátkou soutěže. Kromě toho obdržela i cenu Nadace Český hudební fond pro nejlepšího interpreta skladby složené pro MHS Pražské jaro 2020, Cenu Českého rozhlasu, Cenu nakladatelství Bärenreiter a spolu s oběma finalisty i Cenu Janose Meszarose. Čestné uznání poroty si odnesla Clara Manaud z Francie a Juan Ruiz Bandoux z Venezuely.

Zájem účastnit se Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2022 v oboru klarinet byl naprosto mimořádný. Soutěžní komise obdržela 215 přihlášek ze 36 zemí. Z nich do prvního kola vybrala soutěžní komise osmačtyřicet kandidátů, kteří si museli připravit Tři kusy pro klarinet sólo Igora Stravinského a druhou a třetí větu z Koncertu pro klarinet a orchestr č. 1 f moll Carla Marii von Webera. Předsedou poroty byl Harri Mäki z Finska, jejími členy Nicholas Cox z Velké Británie, Igor Františák, Vlastimil Mareš a Kateřina Soukalová Váchová, laureátka MHS Pražské jaro pro klarinet z roku 2002, z České republiky a Masatoshi Tanaka z Japonska. Ne všichni vybraní kandidáti ovšem do Prahy přijeli, a tak soutěžní komise nakonec vybírala pouze mezi devětadvaceti účastníky. V postupu do druhého kola se opět prosadila Korejská republika, která měla hned tři postupující, následována Českou republikou a Polskem po dvou kandidátech. V tomto kole na soutěžící čekal jako povinná skladba opus Jana Duška Unsent Letter, složený speciálně pro tuto soutěž, a výběr jedné ze dvou sonát Johannese Brahmse. Z výběrových skladeb si mohli zvolit Sonátu pro klarinet a klavír Leonarda Bernsteina, Sonátu pro klarinet a klavír B dur Paula Hindemitha, Sonatinu pro klarinet a klavír Bohuslava Martinů, Malou suitu pro klarinet a klavír Josefa Páleníčka, Sonátu pro klarinet a klavír Francise Poulenca a Sonátu pro klarinet a klavír Es dur Camilla Saint-Saënse. Největší oblibu měla sonáta Francise Poulenca, kterou jako výběrovou skladbu provedlo sedm účastníků. Do finále postoupili Lilian Lefebvre z Francie, Yung-Yuan Chiang z Tchaj-wanu a Anna Sysová z České republiky.

Den po finále fagotové soutěže proběhlo v Rudolfinu i finále klarinetu. Na finalisty čekala PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Chuheiem Iwasakim, aby společně provedli Première rhapsodie Clauda Debussyho a Koncert pro klarinet a orchestr Rudolfa Kubína. Debussyho skladba byla původně napsána pro klarinetové zkoušky na pařížské konzervatoři pro klarinet a klavír a teprve později pro její úspěch bylo toto osmiminutové dílko přepracováno do orchestrální podoby. Na Lilianu Lefebvrovi bylo vidět, že se na pařížské konzervatoři od roku 1910 nic nezměnilo a bez perfektně zahraného Debussyho student do dalšího ročníku nepostoupí. Do dalšího ročníku by samozřejmě postoupily i dvě finalistky, hrály skvěle. Rozhodujícím pro pořadí byl zcela jistě Kubínův koncert, který dává interpretům svou expresivností velké možnosti a v Allegru i možnost ukázat svou technickou i emoční vyspělost. Porotě jsem to nezáviděl, všechna vystoupení byla fantastická a rozhodování pro porotu jistě nebylo jednoduché.

Laureátem 73. ročníku soutěže se stal Lilian Lefebvre, který získal i Cenu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, Cenu Českého rozhlasu, Cenu hlavního města Prahy a Cenu Nadace Pro Harmonia Mundi ze Švýcarska i Cenu nakladatelství Bärenreiter. Co ho asi nadchlo, byla cena společnosti Buffet Crampon, kterou byl jejich špičkový klarinet BCXXI Bb. Druhou cenu soutěže získala Anna Sysová, která si odnesla i Cenu Gideona Kleina, Cenu společnosti Mercedes-Benz ČR, Cenu Českých center a Cenu Olega Podgorného pro nejmladšího účastníka soutěže (Aničce je teprve dvaadvacet let), a poněvadž si vybrala ve druhém kole jako volitelnou skladbu dílo Bohuslava Martinů, získala i cenu nadace tohoto skladatele. Třetí místo obsadila Tchajwanka Yung-Yuan Chiang, která získala Cenu Nadace Českého hudebního fondu za nejlepší provedení skladby přímo psané pro tuto soutěž. Cenu časopisu Harmonie pro nejlepšího českého účastníka získala v klarinetu Anna Sysová a ve fagotu Petr Sedlák. Porota klarinetové soutěže ještě udělila dvě čestná uznání, která obdrželi Andrea Fallico z Itálie a Jonas Lyskjær Frølund z Dánska.

Letošní soutěž skončila, a tak se už můžeme těšit na příští rok, kdy budou soutěžit hráči na violu a na trombon.

A dovolte ještě malou doušku. Chodby Rudolfina byly plny oznámení o slavnostním předání cen. První večer nastoupila porota a asi jsem nebyl sám, kterého zarazilo, že ke slavnostními vyhlášení se dostavilo sedm pánů, z nichž nejméně dva byli oblečeni, velmi eufemisticky řečeno, dosti ošuntěle a ani ti ostatní se s kravatou, kromě předsedy poroty, neobtěžovali. Vhodné na vyhlášení soutěže trampské Porty, ale nikoliv do Rudolfina při mezinárodní soutěži. A pak přišly mladé studentky, žijící ze stipendia, v toaletách, za které by se nemusela stydět nejedna diva. Jak jinak působila porota klarinetové soutěže, oblečena důstojně, odpovídající významu chvíle. Pro mladé umělce to byl velmi významný den v jejich životě, škoda, že někteří porotci to nepochopili.

*******

Foto: Pražské jaro / Ivan Malý