„Dirigentka, paní Mallwitz, je velmi pozoruhodná umělkyně, citlivá a vždy perfektně připravená.“

„V této inscenaci vše funguje a dává smysl, takže ač může takové pojetí působit poněkud nezvykle, divák si ho jistě rychle oblíbí a porozumí mu.”

„Christa Mayer mě již téměř před rokem požádala, abych jí nahrála výslovnost jejího partu Ježibaby. Na tuto roli se připravovala velmi svědomitě a je to opravdu znát.“

Na jevišti drážďanské Semperovy opery se v sobotu poprvé objeví inscenace Dvořákovy Rusalky v produkci režiséra Christofa Loye, která měla před dvěma lety premiéru v madridském Teatro Real. Hudební nastudování bylo svěřeno dirigentce Joaně Mallwitz a v sérii představení bude možné spatřit i dva české protagonisty – Pavla Černocha a Štěpánku Pučálkovou.

Svou oblíbenou roli Prince si v drážďanské inscenaci Dvořákovy Rusalky zopakuje mezinárodně vyhledávaný tenorista Pavel Černoch. “Dvořáka mám nesmírně rád a Princ je má srdeční záležitost. Musel jsem si na něj v kariéře celkem dlouho počkat a dnes si tuto roli velmi užívám“, říká pěvec a dodává: „Je to jednoduše překrásná hudba a velmi silný a nosný příběh pro každého režiséra. Příběh čisté lásky, touhy, naděje a fatálního zklamání s nevyhnutelnými následky, tedy smrtí.“

S dirigentkou představení se Pavel Černoch setkal už dříve a velmi si spolupráci s ní pochvaluje. „Paní Mallwitz znám již z předešlé spolupráce v Mnichově na Oněginovi. Je velmi pozoruhodná umělkyně, citlivá a vždy perfektně připravená. Je radost s ní spolupracovat.“ Tenoristu jsme mohli slyšet v Rusalce nedávno i v pražské Státní opeře a na přelomu srpna a září ho čeká debut v inscenaci Národního divadla pod taktovkou dirigenta Roberta Jindry. V produkci Jiřího Heřmana mu budou partnery Kateřina Kněžíková, Jana Kurucová nebo Günter Groissböck. „Mimoto se připravuji na další setkání s rolí Prince ve Vídni, Amsterdamu a Valencii“, doplňuje Pavel Černoch.

Kromě českého tenoristy bude možné na jevišti Semperovy opery spatřit i sólistku divadla, mezzosospranistku Štěpánku Pučálkovou. Ta se zhostí role Druhé lesní žínky. “Produkce je již hotová, proto byl pan režisér Loy na zkouškách přítomen až v jejich samotném závěru. Na režii s námi do té doby pracoval jeho asistent Johannes Stepanek, což je u koprodukcí tohoto typu naprosto běžná praxe. Inscenace se odehrává v divadelním foyer, a mimochodem: od pana režiséra jsme se dozvěděli, že ho po vizuální stránce inspirovalo foyer Státní opery Praha, které mu absolutně učarovalo!”, sděluje Štěpánka Pučálková a přibližuje i režijní koncepci Christofa Loye. “Protagonisté jeho pojetí Rusalky jsou umělci a zaměstnanci v tomto pomyslném divadle, kteří zrovna nemají „do čeho píchnout“ a těší se, až se budou moci opět ujmout svých rolí. Proto jsou tedy žínky znázorněny jako baletky, Ježibaba jako prodavačka vstupenek, Vodník jako principál divadla… A mezi tím probíhá onen příběh lásky. V této inscenaci přesto vše funguje a dává smysl, takže ač může takové pojetí působit poněkud nezvykle, divák si ho jistě rychle oblíbí a porozumí mu.”

K hudebnímu pojetí Joany Mallwitz česká pěvkyně doplňuje: “Paní dirigentka se od začátku zkoušek velmi zajímala o výslovnost, o délku vokálů a tomu pak přizpůsobovala i hudební výraz. Velmi klade důraz na přesnost rytmu, ale také na propojení frází, nejsou jí cizí ani trochu svižnější tempa.”

V saské metropoli se v hlavních rolích připravované inscenace představí Olesya Golvneva jako Rusalka, Elena Guseva jako Cizí kněžna, Christa Mayer coby Ježibaba a basista Alexandros Stavrakakis jako Vodník. A jak si sólisté z Ruska, Německa a Řecka poradili s češtinou?

„Čeština opravdu není jednoduchá řeč,” potvrzuje Štěpánka Pučálková. “Kolegyně paní Christa Mayer mě již téměř před rokem požádala, abych jí nahrála výslovnost jejího partu Ježibaby. Na tuto roli se připravovala velmi svědomitě a je to opravdu znát. Ze všech zahraničních sólistů má dle mého názoru právě ona jednoznačně nejlepší výslovnost. Také vždy velmi pozorně poslouchá Pavla a mě při zpěvu a snaží se naši výslovnost co nejlépe napodobit.“ Všeobecně je podle ní u zahraničních kolegů trochu problém se zkracováním dlouhých vokálů, protože se obávají, že kdyby dlouhý vokál zpívali dlouze tak, jak má být, prodlouží tím i délku noty. „Takže se alespoň snažím jim v tomhle trochu pomoci… A největším problémem je asi naše „ř“, kterému ale již někteří přišli na kloub.”

Nejen Pavel Černoch, ale i Štěpánka Pučálková se vrátí k Rusalce na podzim v Praze – s Českou filharmonií a s dirigentem Semjonem Byčkovem na festivalu Dvořákova Praha. Mezzosopranistka si tam však nezopakuje roli jedné ze žínek, ale postavu Kuchtíka, ve které debutovala už roku 2016 v Landestheater Innsbruck.

„Pokud se neškrtá druhá scéna, tak má i Kuchtík dost prostoru na to ´ukázat hlas´,“ odpovídá pěvkyně na otázku, zda je jí – čistě po vokální a představitelské stránce – blíž Kuchtík, nebo Lesní žínka. „Trio žínek má jen pár krátkých sólových momentů, jinak jde vlastně o malý vokální ansámbl. Herecky je mi ale asi bližší Druhá žínka, jelikož hrát vílu se mi zase tak často nepoštěstí.“ S kalhotkovými rolemi má podle svých slov přece jen více zkušeností. “Rusalka s Českou filharmonii bude ale provedena koncertně, takže tam se přestrojovat za chlapce muset nebudu,” dodává. A na zvídavý dotaz, jestli neuvažuje do budoucna třeba i o rolích Cizí kněžny a Ježibaby, říká, že jsou to pro ni v Rusalce určitě další možnosti, ale že dramatičtější role tohoto typu zatím záměrně nevyhledává. „Po vokální stránce mám na ně ještě dost času. A na roli Ježibaby se zatím tak úplně necítím ani vizuálně…“

Inscenace Rusalky s Pavlem Černochem v roli Prince a Štěpánkou Pučálkovou v úloze Druhé lesní žínky v Semperově opeře v Drážďanech bude uvedena po slavnostní premiéře dále v termínech 10., 14. a 20. května a 4., 6. a 11. června.

Foto: Semperoper Dresden/Ludwig Olah, archiv Štěpánky Pučálkové