Ve věku nedožitých pětasedmdesáti let zemřela 18. října slovenská operní pěvkyně Edita Gruberová, jedinečná a velká diva, představitelka rolí především z období italského belcanta. Rodačka z Bratislavy se prosadila nejen ve Vídeňské státní opeře, kde brzy po absolutoriu na VŠMU získala stálé angažmá, ale vystupovala i na prknech dalších nejznámějších operních domů světa – v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, Královské opeře v Londýně, Pařížské opeře, Bavorské státní opeře a dalších. Svou bohatou kariéru ukončila teprve před dvěma lety.

Prima donna assoluta, fenomén koloraturního zpěvu, královna bel canta, to byly jen některé ze superlativů, které bylo možné v uplynulém půlstoletí číst o sopranistce Editě Gruberové. Její zpěv se vyznačoval lehkosti a ohebnosti, hlas ovládala naprosto suverénně, jako by pro ni nic nebylo nemožné. Koloraturní pasáže byly v jejím podání prosty jakékoli samoúčelnosti, plně vycházely z dramatické situace daných postav. Za více než padesát let své divadelní kariéry dovedla některé z rolí k absolutní dokonalosti. Navzdory délce kariéry a věku, který nelze zastavit, nabízela ještě poměrně nedávno svým pěveckým uměním nejen setkání s legendou, ale i dotek s výšinami interpretačního umění.

V roce 1979 byla na Pražské jaro pozvána Vídeňská státní opera s dirigentem Karlem Böhmem a proti účasti slovenské sopranistky padaly politické námitky; pro režim byla emigrantkou. Vedení divadla je však odmítlo s tím, že bez Gruberové nepřijede. Měla už tehdy rakouský pas. Nakonec jí komunistické úřady příjezd povolily… V Česku po roce 1990 několikrát vystoupila a s operním jevištěm se v roce 2018 v Národním divadle v Praze rozloučila jako Norma Vincenza Belliniho. Kariéru oficiálně uzavřela v březnu 2019 v Bavorské státní opeře v Mnichově. Německý odborný časopis Oper! jí pak udělil cenu Oper! Award za celoživotní dílo.

Edita Gruberová vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Už ve dvaadvaceti letech debutovala v Slovenském národním divadle, zpívala tam Rosinu v Rossiniho Lazebníku sevillském, ale pak měla angažmá v Banské Bystrici. V roce 1970 ovšem dostala v roli Královny noci v Mozartově Kouzelné flétně první příležitost ve Vídeňské státní opeře. A ta odstartovala její tamní stálé angažmá i celou zahraniční kariéru. Zpívala pod taktovkou legend jako Herbert von Karajan, Karl Böhm či Carlos Kleiber. Nahrávala například pro společnosti Deutsche Grammophon, Decca nebo EMI, ztvárnila i řadu rolí ve filmových verzích oper. Kromě opery se věnovala také písňovému repertoáru.

Ve Vídeňské státní opeře, kde během kariéry nastudovala na pětačtyřicet rolí a zpívala v šesti stovkách představení, zůstala i po svém odchodu čestnou členkou; byla i nositelkou titulu Komorní pěvkyně. Díky brilantní hlasové technice, kterou ovládla i v závratných výškách, si vysloužila řadu přízvisek, mezi nimi například také „královna koloraturního sopránu“. Poslední roky života pobývala v Curychu, kde se také dne 18. října 2021 její životní cesta završila.

„Hlas Edity Gruberové zůstává navždy v nás,“ uvedla slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Jak připomněla, pěvkyně zmiňovala, že jejím údělem bylo sloužit géniům: Mozartovi, Bellinimu, Schubertovi či Donizettimu. „Její služba skončila. Díky za Královnu noci, za Zerbinettu, za Normu,“ prohlásila prezidentka.

Edita Gruberová se narodila 23. prosince 1946 v Bratislavě a zemřela 18. října 2021 v Curychu.

Foto: Pražské jaro – Zdeněk Chrapek, FB skupina E. Gruberové