„Nejde o zastírací manévr, sloučení filharmonie a sboru bylo už dříve vyloučeno.“

„Svou úlohu chápe David Mareček jako servisní.“

„Vasilek nastoupil v roce 2007 a má smlouvu do konce června 2022. Mareček by rád, aby byla prodloužena.“

Ředitel Pražského filharmonického sboru Radim Dolanský dnes rezignoval. Hlavní sbormistr Lukáš Vasilek ve sboru naopak zůstává. Vedením příspěvkové organizace, až do vypsání konkursu, pověřilo zatím ministerstvo kultury ředitele České filharmonie Davida Marečka. 

„Nejde o zastírací manévr, sloučení filharmonie a sboru není cestou. Ani sbor, ani orchestr si ho nepřeje, tato možnost byla proto už dříve vyloučena,“ řekl dnes David Mareček portálu KlasikaPlus.cz. V době, kdy se těleso stěhuje do nové zkušebny a kdy je za koronakrize všude přítomno hodně nejistoty, je podle něj důležité, aby světoznámý sbor nezůstal bez odborně způsobilého managementu. Svou úlohu proto chápe jako servisní, ostatně právě tento sbor je pro filharmonii umělecky významnou partnerskou organizací.

Radim Dolanský nechce překvapivou rezignaci komentovat. Lukáš Vasilek také ne, portálu jen řekl, že je rád, že ministerstvo vyřešilo situaci právě tímto způsobem. „Osobnost Davida Marečka zaručuje kontinuitu ve fungování Pražského filharmonického sboru a umožňuje navázat na velkou práci, která zůstává za úspěšným působením Radima Dolanského,“ uvedl. 

Dolanský, tehdy už několik let manažer tělesa, byl do funkce ředitele jmenován v roce 2019, když v ní končila Eva Sedláková. Společně předtím posílili pozici sboru jako vysoce oceňovaného partnera světových orchestrů a významného interpreta á capellového repertoáru, a to i díky uměleckému vedení sbormistra Lukáše Vasilka. Ten nastoupil v roce 2007 a má smlouvu do konce června 2022. Mareček by rád, aby byla prodloužena. Druhým sbormistrem je Lukáš Kozubík, který přišel ke sboru loni z několikaletého působiště v Košicích. 

Pražský filharmonický sbor je předním evropským a současně nejstarším českým profesionálním sborem s nepřerušenou historií od roku 1935. Jeho zakladatelem byl sbormistr Jan Kühn. První veřejné vystoupení sboru se uskutečnilo v lednu 1935. Těleso začalo působit v tehdejším Československém rozhlase jako Sbor Radiojournalu, krátce pokračovalo pod názvem Československý pěvecký sbor a po německé okupaci pak jako Český pěvecký sbor. Tento název používalo do roku 1969.

Po celou dobu se snaží najít adekvátní prostory pro zkoušení. Ani sídlo na Senovážném náměstí teď nevyhovuje. Snad už definitivním řešením se stane přístavba u Invalidovny, historického objektu, který má být obnoven a zpřístupněn v roce 2027. Do té doby, než se přestěhuje do Karlína, čeká sbor několikaleté působení v Melantrichově ulici na Starém Městě, v knihovním sále bývalého kláštera servitů při kostele Svatého Michaela Archanděla. Je tam sál s původními barokními freskami a okny vedoucími do ticha vnitrobloku. Těleso se stěhuje na přelomu května a června.

Foto: Archiv PFS