Úřad práce spustil nabídku možné práce pro umělce. Text na portálu Seznam odkazuje na to, že mezi pozicemi lze najít pokladní a prodejce, ale i řidiče, konzultanta, markeťáka nebo vizážistu. Úřad nabízí i zdravotnické pozice, jako například zdravotní asistent nebo sestra, či dokonce zubní instrumentář. Článek vyvolal vzrušenou debatu zejména ve facebookové skupině Sdružení umělců klasiky, kterou spravují naši přední umělci jako dirigenti Jakub Hrůša a Václav Luks, houslisté Štěpán Ježek a Jan Fišer, mezzosopranistka Markéta Cukrová, klavírista Ivo Kahánek, violoncellista Tomáš Jamník, violista Martin Stupka, hornista a dirigent Radek Baborák a právník Rudolf Leška.

„Dovolím si osobní názor – toto je naprosto nebezpečná aktivita, nejdřív jsem si myslel, že je to vtip. Ta excelovská tabulka začíná ‚obsluhou čerpacích stanic a mycích linek dopravních prostředků‘. Nechci – na rozdíl od jiných – hovořit za ostatní umělecká povolání, ale v povolání hudebním je přerušení výkonu katastrofou, ze které se fakt špatně hrabe. Tedy pojďme hledat řešení, jak zaměstnat postižené osoby v oboru, který jim přísluší. Jestli půjdou hudebníci na volné noze umývat auta, tak tady končí veškerá legrace,“ píše pod příspěvkem například violoncellista Tomáš Jamník a další umělci přitakávají. Dále se dostal náš přední violoncellista do diskuze s poslankyní Marcelou Melkovou (ANO), která je spoluautorkou sporného projektu, a to spolu s Lukášem Viltem, ředitelem nově vzniklé organizace Kulturní sféra, která se snaží zastřešovat a hájit zájmy umělců na volné noze. Melková sdělila, že záměr byl bohulibý a přijetí jakékoliv práce mimo obor není povinné. „Je to jen možnost na překlenovací dobu. Znám umělce, kteří momentálně pracují jako sanitáři v nemocnici a nemají pocit, že by je ta práce dehonestovala. Přeji hodně sil a pevné zdraví,“ dodala.

Jamník však reagoval: „Zajisté je třeba dlouhodoběji vyřešit systém podpory pro hudebníky, kteří nemohou vykonávat své povolání – tedy činnost, které věnovali leckdy deset patnáct let vzdělání, a mají desítky let praxe. Zde v Německu (kde Jamník žije, pozn. red.) je také záchranný systém přes Úřad práce, ale nikdy jsem tu neviděl ostentativní prohlášení, že má být normální praxí, že hudebník na volné noze by měl jít mýt okna na benzínku. V Německu v médiích burcuje Anne-Sophie Mutter za lepší postavení hudebníků. O benzínkách nic neříkala…“ Dále pokračuje s tím, že na vlastním profilu Melková píše, že má radost, že se snaha setkala s tak pozitivním ohlasem kulturní obce. „Nevím, v které obci jste byla, ale v té hudební pozitivní ohlas nenajdete. Jsme frustrováni, vyčerpáni a nápady o změně zaměstnání vítáme opravdu ‚vřele‘,“ dodává Jamník.

Violoncellista Vilém Petras na adresu poslankyně poznamenal, že kdyby se naše vláda občas inspirovala v zahraničí, mohlo by být obecně trochu veseleji.

Mezzosopranistka Aneta Petrasová k diskusi přispěla tím, že zná taky mnoho umělců, kteří další povolání vykonávají, sama je jednou z nich: „Bohužel PR prezentace – že je to něco skvělého, co pomůže výkonným umělcům (nemluvím např. o technických profesích…) – tak to prostě není. Celá situace je špatně a tohle není řešení. Všichni to nějak pytlíkujeme a přežijeme to. Ale prezentovat, že je normální, že si umělec odskočí za kasu a vlastně pohoda – to není dobrá vizitka. Naopak bychom se měli snažit o to, abychom v těch nemocnicích a skladech pracovat nemuseli.“

Václav Luks jakožto jeden z nejaktivnějších členů skupiny, která radí umělcům, jak čerpat prostředky a náhrady vyčleněné pro umělce na volné noze v nelehké době koronavirové pandemie, však ještě týž den přidal ve skupině svou reakci na článek a odpověď svým debatujícím členům-kolegům: „Vážení a milí přátelé! Plně chápu vaše rozhořčení nad článkem a iniciativou, kterou článek ohlašuje. Příliš to připomíná nechvalně známé ‚inteligence do výroby‘. Jsem však přesvědčený, že tato kauza může mít v konečném důsledku pozitivní efekt. S Lukášem Viltem, který stojí za touto iniciativou, jsem v kontaktu a chtěl bych vás ujistit, že jeho jediným cílem je pomoct nezávislé scéně. Jak ovšem známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Je totiž zřejmé, že prostředí, ze kterého se rekrutují potencionální příjemci této ‚pomoci‘, se jen částečně prolíná s prostředím nezávislé hudební scény.“ Luks píše, že řada lidí z profesí, jako jsou divadelní technici, vlásenkáři, maskéři, techničtí spolupracovníci z filmové branže apod., tuto nabídku bezpochyby využije a dle jeho informací již využívá.

„Na nás je, abychom na tomto příkladu demonstrovali, jak fatálně zavádějící může být chápání kulturní scény jako jednolitého bloku a jak nekoncepční je činit rozhodnutí, která mají dopad na kulturní scénu jako celek. Co je pro někoho pomocnou rukou, může být pro druhého hřebíkem do rakve. Bohužel politici specifikám kulturní scény vůbec nerozumějí (jak vyplývá i z článku na Seznamu) a nezbývá než vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat…,“ pokračuje dirigent s tím, že v tomto smyslu komunikoval též s Ministerstvem kultury ve snaze změnit nastavení systému PES. Snaží se vysvětlit, že je absurdní zašlápnout kulturu jako celek, a poukazuje na rozdíl například mezi koncertem v O2 areně, kde „pod pódiem tančí 2000 lidí“, a koncertem vážné hudby, kde lze účinně zajistit hygienické podmínky.

„Pokoušíme se prosadit, aby Ministerstvo zdravotnictví definovalo pravidla, za jakých může kultura žít, a ne se řídilo jako doposud heslem ‚nerozumím tomu, tedy to raději zakážu‘. Zcela jistě jsme schopni při koncertech klasické hudby zajistit bezpečnější prostředí než některá sportoviště, restaurace nebo výrobní linky, a přesto jsme skončili v posloupnosti rozvolňování daleko za nimi. Držme si palce!“ trefně komentuje situaci umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks.

Foto: Pixabay