pátek, 06 listopad 2020 10:41

Vyšla první velká publikace o pražském Rudolfinu

Autor:

Ve spolupráci České filharmonie s Národním památkovým ústavem a Národním technickým muzeem vyšla první obsáhlá publikace o pražském Rudolfinu s názvem Chrám umění: Rudolfinum. Tu na pěti stech stranách tvořila desítka autorů. Kniha mapuje architektonické i kulturně-historické dějiny budovy od první myšlenky až po generální rekonstrukci na začátku devadesátých let dvacátého století a doprovází ji přes 270 historických fotografií, výkresů, plánů či plakátů.

 

0

 

„Kniha má několik vzájemně se prolínajících a doplňujících se vrstev – kombinuje historické, uměleckohistorické a muzikologické texty, které shromažďují a interpretují dosud neucelené vědomosti o Rudolfinu a jeho dějinách z různých perspektiv. Celkově má však kniha ambici ještě o něco větší, než jen potvrdit pozici Domu umělců v dějinách architektury českých zemí i pražského urbanismu. Měla by přesněji a v něčem nově vymezit jeho symbolické místo v české paměti,“ uvádí jeden ze tří editorů knihy a zároveň její duchovní otec Lukáš Duchek.

 

1

 

Badatelé řady institucí přišli na řadu nových poznatků, které se do nové výpravné publikace dostaly. „Nové je vlastně skoro všechno, co se týká osudů Rudolfina ve 20. století. Někdy jde o drobnosti, které doplňují dosavadní obraz, např. že Rudolfinum mělo ve 30. letech dostat na protější straně náměstí identické dvojče, jindy o zjištění, která obraz zcela mění,“ informuje další z editorů Jakub Bachtík a doplňuje: „Platí to hlavně pro období protektorátu, se kterým je spojena spousta mýtů. Všeobecně se třeba tvrdí, že nacistickou přestavbu Domu umělců nařídil a vedl Reinhard Heydrich. Ve skutečnosti to ale bylo úplně jinak.“

Editor Lukáš Duchek se zabýval potřebou ideologicky „škatulkovat“ a národnostně si přivlastňovat významné stavby: „Budova byla postavena se záměrem sloužit umění jako takovému, ale v podstatě ihned po svém otevření se stala předmětem sváru mezi Čechy a Němci. Na rozdíl od Národního divadla, u kterého by to pravděpodobně nikoho nenapadlo, bylo Rudolfinum za první republiky adaptováno na sídlo parlamentu a během druhé světové války pak opět vráceno koncertním účelům se snahou použít tuto stavbu jako důkaz o nadřazenosti německé kultury.“

 

4

 

Kniha obsahuje široký výběr reprodukcí původních plánů a kreseb od Josefa Zítka a Josefa Schulze. Jsou v ní přetištěny také desítky unikátních a dosud nezveřejněných fotografií dokumentujících proměny Rudolfina ve čtyřicátých letech nebo jeho velkou památkovou rekonstrukci v letech devadesátých.

Sytá a zároveň nejednoznačná barevnost obálky knihy předznamenává hloubku celého díla. Přehlednou strukturu jednotlivých studií doplňují kontrastně vložené fragmenty a ústřižky plakátů České filharmonie ze zahraničí. Dobové snímky a reprodukce rámuje klasická typografie v současném pojetí. „Použité písmo Berthe přímo vychází z písma Série no. 16 z pařížské písmolijny Deberny & Peignot a jeho vznik (1890) se časově kryje se založením Rudolfina a České filharmonie. Jednalo se o tzv. caractères ordinaires, tedy běžné písmo, jež bylo nazýváno pouze číslem a v nejrůznějších verzích používáno prakticky všude – podobné ostatně najdeme i na programu slavnostního koncertu k otevření Rudolfina,“ uvádějí designéři ze studia, které publikaci vtisklo grafickou podobu.

 

2

 

Foto: Fb České filharmonie

*KlasikaPlus.cz

-- redakce --

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.