„Katalog nakladatelství Triga se stal třetím pilířem notových sbírek Českého rozhlasu,“

„Ivan Kurz se hluboce sklání před ideály, které Václava Riedlbaucha vedly k založení vlastního nakladatelství.“

„Další argument, proč mají veřejnoprávní instituce podle Lukáše Hurníka smysl.“

Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu získalo obsah katalogu nakladatelství Triga. Bude tak formu prodeje i pronájmu nabízet veřejnosti notové záznamy dalších více než dvou stovek hudebních děl. Jde o komorní, vokální nebo orchestrální skladby od tří desítek současných tuzemských skladatelů starší i mladší generace, včetně kompozic Václava Riedlbaucha, z jehož pozůstalosti archiv pochází.

Katalog nakladatelství Triga se stal třetím pilířem notových sbírek Českého rozhlasu. Vedle vlastního obsáhlého archivu je to také Půjčovna notových materiálů Českého hudebního fondu, jejíž depozit má rozhlas od roku 2008 ve správě. Nakladatelství Českého rozhlasu funguje už dvě desítky let, ale archiv orchestrálních materiálů vzniká už od roku 1926, kdy několik let po zahájení vysílání začal mít Československý rozhlas svůj orchestr. Současný katalog má pro své záměry k dispozici Symfonický orchestr Českého rozhlasu a je využíván samozřejmě i pro rozhlasovou studiovou výrobu hudebních snímků.

Václav Riedlbauch (1947 až 2017) byl významným skladatelem a kulturním manažerem. Nakladatelství Triga bylo jednou z mnoha jeho aktivit. Byl za svůj život vedle pedagogické činnosti na AMU postupně uměleckým šéfem Opery Národního divadla, programovým ředitelem Paláce kultury, šéfproducentem nakladatelství Panton, ředitelem České filharmonie a v letech 2009 a 2010 ministrem kultury v úřednické vládě Jana Fischera.

„Dodnes se hluboce skláním před ideály, které ho vedly k založení vlastního nakladatelství, i před jejich naplněním,“ řekl na adresu kolegy a přítele skladatel Ivan Kurz. Sám má v nakladatelství Triga vydáno asi dvacet děl. Václav Riedlbauch podle něj viděl tvůrčí podnikání ve třech rovinách: autor by měl mít zajištěno naprosto svobodné rozhodování, neměl by být ničím omezován; jeho dílo musí být zveřejněno; a také musí mít možnost být sdíleno… „Tyto tři roviny prosazoval, právě tomu věnoval veškerou svou životní energii,“ připomněl Ivan Kurz.

Rozhlas své sbírky využívané pro nahrávání a vysílání začal později prostřednictvím vlastního nakladatelství zpřístupňovat veřejnosti formou vydávání notových publikací. V současnosti navíc spolupracuje se základními uměleckými školami, vybrané publikace vydává v Braillově slepeckém písmu a při orchestrálních provozovacích materiálů se snaží uspokojit vlastní poptávku i objednávky od jiných orchestrů.

„Věděli jsme, že v archivu Trigy jsou zajímavé notové materiály, které by pro nás byly významnou akvizicí. Jsme rádi, že jsme ho získali,“ řekl při prezentaci Robert Škarda, který Vydavatelství a nakladatelství ČRo vede. Kolekce Trigy čítá zhruba dvě stovky děl, z toho 145 bylo plnohodnotně vydáno.

Podle skladatele Lukáše Hurníka se pojem hudební nakladatelství v průběhu času hodně proměňoval. Mívala klíčovou roli, protože když skladatel něco napsal, tak jediné peníze, které za to dostal, pocházely od nakladatele. „Existuje úžasná korespondence mezi Antonínem Dvořákem a berlínským nakladatelem Simmrockem, kolik za kterou symfonii dostane. Jediná možnost, jak být profesionálním skladatelem, vedla přes nakladatele,“ upozornil. Později ale nakladatelství, zvlášť ta velká, našla zdroj peněz z tantiem. A přišly podle Hurníka doby, kdy dát nějakému velkému nakladateli skladbu, znamenalo paradoxně odsoudit ji k „nehraní“, protože nakladatel nasadil příliš vysoké půjčovné.

„Dneska už je jiná doba, dnes už skladatel, zvláště když si píše noty sám na počítači, není úplně závislý na tom, jestli je skladba vydaná, nebo ne. A tak přichází doba, kdy by nakladatelství měla hrát roli propagace. Umění a vážná hudba ji potřebuji.“ Lukáš Hurník je přesvědčen, že Nakladatelství Českého rozhlasu tuto roli plní, a to dokonce lépe, než některá velká světová nakladatelství.

Upozornil při prezentaci však ještě na jednu stránku věci. „Když se mluví o Českém rozhlase, tak se mluví o nestranných, vyvážených a pravdivých informacích. Ale rozhlas má ještě další důležitou roli – totiž, že se stará o umění.“ Hurník to popisuje tak, že nakladatelství vydává noty, rozhlasoví symfonikové mohou zahrát a hrají orchestrální hudbu, ve studiích se natáčí komorní hudba a rozhlas má také dvě stanice – D-dur vážnou hudbu vysílá 24 hodin denně a Vltava vážnou hudbu uvádí do kontextu dalších umění. „A tyto stanice poslouchá dvě stě tisíc lidí. Takže tu je řetězec, který nabízí hudební umění jako plnou službu… V tom je nakladatelství Českého rozhlasu jedinečné. A je to další argument, proč mají veřejnoprávní instituce smysl,“ dodal.

Foto: Khalil Baalbaki / Český rozhlas