„Dámy měly úspěch s koloraturami, tenoři vsadili na Donizettiho.“

„Při vystoupení Xabiera Anduagy se mi vracely vzpomínky na jeho slavného předchůdce Josého Carrerase.“

„Hlasoval jsem pro nádherný soprán Guatemalky Adriany Gonzalez a skvělý baryton Gihoona Kima.“

Psát recenze je čím dál tím těžší. Rok od roku se lepší připravenost sólistů i jejich technika, mají za sebou celou řadu Masterclasses, často u stejného Maestra, takže vystoupení jsou skutečně bezchybná. Tím spíše, jde-li o takovou soutěž jakou je Operalia. Tříčlenné poroty vybírají na základě záznamu z tisícovky zájemců 40 vyvolených. Ti poté stráví týden v místě konání soutěže, aby z nich jedenáctičlenná porota vybrala desítku finalistů. Nejen recenzentům, ale ani porotě není co závidět.

Porota letošního ročníku to skutečně neměla lehké. Nakonec se jí nepodařilo vybrat požadovaných 10 finalistů, do finále pustila celkem šest žen a šest mužů. Ve finálovém klání na prknech Národního divadla v Praze se v pátek utkali o šest cen pro muže a stejný počet pro ženy a o jednu cenu, která nerozlišovala, zda je o ženu či muže. Ti, kdo na žádnou z těchto cen nedosáhli, dostali aspoň cenu útěchy – pět tisíc dolarů.

Hodnotit jednotlivé soutěžící je zbytečné. Po tak tvrdé selekci se nenašel jediný účinkující, který by nebyl výborný. Lišili se pouze výběrem skladby. Sice jim radou pomáhal Plácido Domingo i čtyři klavíristé-korepetitoři (Myra Huang, Israel Gursky, Nina Sanikidze a Tamara Sanikidze), ale rozhodnutí bylo, samozřejmě, na nich samotných. Nemohu soudit, jak to hodnotila porota, její jednání bylo neveřejné, ale publikum si získali jednoznačně účinkující, kteří si zvolili árie nejen známé, ale i brilantní. V tomto směru měli při výběru dobrou ruku barytonisté. Bongani Justice Kubheka z Jihoafrické republiky si vybral z Verdiho Maškarního bálu árii Eri tu che macchiavi quell´anima, Gihoon Kim z Korejské republiky sáhl po veristickém skladateli a zvolil árii Nemico della patria z opery Andrea Chenier od Umberta Giordana. Oba sklidili bouřlivý aplaus publika.

Dámy měly zase úspěch s koloraturami. Ty skvěle zvládla Maria Kataeva z Ruska s árií Nacqui all´affanno z opery Popelka od Gioachino Rossiniho a Američanka Liv Redpath s árií Da tempeste z Händelova Julia Césara.

Tenoristé vsadili na Gaetana Donizettiho. Korejec Mario Bahg s árií Angelo casto e bel z opery Vévoda z Alby měl jen o něco menší aplaus než Xabier Anduaga ze Španělska s árií Ah! Mes amis, quel jour de fête z opery Dcera pluku. Ještě, že naši předci stavěli Národní divadlo festovně. Po Anduagově vystoupení to vypadalo, že posluchači zboří samým nadšením bidýlko. Není divu, že vyhrál i u poroty. Už nějaký ten rok pamatuji a při jeho vystoupení se mi maně stále vracely vzpomínky na Anduagova slavného předchůdce a krajana Josého Carrerase z dob jeho začátků. Stejný témbr, stejná lehkost tónů, stejná síla hlasu. Ve svých 24 letech je Anduaga na začátku kariéry, debutoval v sezóně 2016/2017 a má za sebou jen pár rolí na menších scénách. Jedinou významnější operní scénou, kde zpíval Lindora v Italce z Alžíru, bylo Teatro Colón v Buenos Aires. V příští sezóně by už snad mohl prorazit, nejen díky vítězství v Operalii, ale i v roli Dona Ramira v Popelce, kterou má zpívat v Hamburku a v Pařížské národní opeře.

Ač se soutěž jmenuje Operalia, má dvě kategorie. Kromě opery má i kategorii zarzuela. Tento žánr hudebního divadla je srdeční záležitostí Plácida Dominga, upomínka na jeho mládí v Mexiku, kam přišel s rodiči, když mu bylo osm let; vystudoval tamní konzervatoř a debutoval v osmnácti letech v Mexické národní opeře. Jeho rodiče se na zarzuelu specializovali a mladý Plácido prožil v zákulisí zarzuely celé dětství. Proto zřídil ceny, které nazval po rodičích: po své mamince Cena Pepity Embil de Domingo pro nejlepší ženský hlas a po svém tatínkovi Cena Dona Plácida Dominga Ferrera pro nejlepší mužský hlas.

O přestávce jsem zašel do zákulisí, jenže na Plácida Dominga byla neuvěřitelná fronta, ve které poctivě stál i ministr kultury Staněk. Tak jsem oslovil Alvara Dominga a vyptával jsem se na jeho babičku a dědečka. Ukázalo se, bohužel, že si zarzuelové období svých prarodičů nepamatuje. Narodil se v USA v roce 1968 a do Mexika za babičkou a dědečkem jezdil jen na skok.

Do soutěže v kategorii zarzuela prošlo pouze pět finalistů, dvě ženy, Adriana Gonzales z Guatemaly a Maria Kataeva, mezzosopranistka z Ruska, a tři muži, tenorista Mario Bahg a barytonita Gihoon Kim z Koreje a Xabier Anduaga, tenorista ze Španělska.

Milým překvapením byla Maria Kataeva, která přišla v róbě připomínající španělskou módu a ohnivým přednesem si získala obecenstvo. Kataeva hrála o všechno. Sebevědomí z ní jen čišelo. Ve svých 32 letech dosáhla věkového limitu a letošek byl poslední možností zúčastnit se Operalie. Má sice už šest let angažmá v Deutsche Oper am Rhein v Duisburgu, ale pohostinsky zpívala zatím jen v omezeném okruhu germanofonních divadel. Cenu za zarzuelu sice nezískala, ale porota jí udělila druhou cenu Operalie a navíc získala Cenu diváků. Přesto na ní při děkovačce bylo vidět, že si myslela na cenu nejvyšší.

Na závěr nastoupilo všech 40 účastníků soutěže, aby zazpívali hymnu Operalie, jejíž text a hudbu složil nejstarší syn zakladatele soutěže – Plácido Domingo junior. Byl to sbor skutečně mohutný, škoda jen, že v programu nebyla slova hymny. Nedalo se vůbec určit, v jakém jazyce vlastně zpívají a o čem.

Pak byla přestávka, při níž hlasovali diváci. Každý návštěvník dostal spolu s programem dva lístky – jeden zelený pro mužský hlas a jeden oranžový pro ženský hlas. Ve foyeru Národního divadla bylo dvanáct krabic se jmény a fotografiemi finalistů a každý návštěvník mohl hodit lístek do krabice se jménem interpreta, kterému dával přednost. I když málokdy zveřejňuji své preference, snad nic nezkazím, když řeknu, že jsem se prakticky téměř shodl s oficiální porotou. Hlasoval jsem pro nádherný soprán Guatemalky Adriany Gonzalez a skvělý baryton Gihoona Kima. Oba byli vynikající a hodnotit jejich výkon, to by byl jeden superlativ za druhým.

Poté nastoupila na podium porota, Plácido Domingo poděkoval jmenovitě všem, kteří se na přípravě Operalie 2019 podíleli, a přišli finalisté. Výsledky jsme už zveřejnili ZDE, přesto bych se rád vrátil k jednomu ocenění – Cenu CulturArte získala Anna Šapovalová. Není to proto, že si jako jediná vybrala árii českou, že z Dvořákovy Rusalky zazpívala Měsíčku na nebi hlubokém. Upřímně řečeno, znám tuto árii v lepším podání od našich i zahraničních pěvkyň. Bylo to však proto, že na rozdíl od jiných finalistů, kteří už zpívají ve známých západních operních domech, Anna po vystudování konzervatoře v Rostově na Donu získala angažmá ve Státním hudebním divadle tamtéž a jejím jediným pohostinským vystoupením bylo Maďarsko. A řekněme si to otevřeně – počet castingových ředitelů významných i nevýznamných scén, kteří by zavítali do divadla v Rostově, se rovná nule. Její jedinoušancí, jak si otevřít cestu na světové operní scény, byla Operalia. To se jí podařilo.

Kudy chodím, tudy hlásám, že kvalita orchestru odpovídá kvalitě dirigenta. To se projevilo i u orchestru Národního divadla. Pod taktovkou Plácida Dominga hrál výtečně a nebylo to plané gesto, když mu Maestro z jeviště děkoval. Celý večer včetně předávání cen trval čtyři hodiny, ale posluchači snad čas ani nevnímali. Už proto, jak řekl Maestro Domingo při loučení, že slyšeli hlasy budoucnosti.

Foto: Radovan Šubín, Národní divadlo