„Zachoval si svůj vlastní rukopis, ale pro ty, kteří to dosud nezaregistrovali, je dobré zmínit, že je žákem Miloslava Kabeláče.“

„Jaroslav Krček má bohatý muzikantský život a vytvořil něco dalšího, nového – svého. A jeho soubor Musica Bohemica, který založil v roce 1975, je toho dlouhá léta součástí.“

„S Českou filharmonií a Václavem Smetáčkem nahrál jako režisér Smetanův cyklus Má vlast, který byl v té době první digitální hudební nahrávkou v Československu.“

Soubor Musica Bohemica, hudební režie, znovuobjevování lidové hudby, komponování a aranžování, dirigování, hra na různé hudební nástroje a jejich výroba, zpěv, spolupráce s filmem, Českým rozhlasem a spousta dalších činností, často se zapojením své rodiny – to je dnešní jubilant Jaroslav Krček.

Je velmi těžké uchopit a definovat, které z odvětví jeho zájmu je to hlavní. Takovým osobnostem dáváme nálepku „renesanční“. U někoho by se mohlo zdát, že když člověk dělí svou energii do mnoha směrů, dělá tak z toho důvodu, že si není ani v jednom z nich stoprocentně jist. Někteří i přesto působí na své okolí velmi přesvědčivě. A pak existuje kategorie mála jedinců, kterým bylo do vínku dáno „na co sáhnou, to jim zkrátka jde“. Hodnotit takto mladé a nevyzrálé umělce je předčasné, ale v případě Jaroslava Krčka za něj mluví nepřeberná horda práce, kterou má od svých začátku dodnes za sebou. Jako skladatel je autorem několika zpěvníků a sborníků, spousty písní, komorních skladeb, melodramů, oratorií, baletů a taneční hudby, tak jako jeho um dokresloval filmy, pohádky, večerníčky a rozhlasové hry. Složil devět symfonií a deset mší! Zachoval si svůj vlastní rukopis, ale pro ty, kteří to dosud nezaregistrovali, je dobré zmínit, že je žákem Miloslava Kabeláče.

Hudebně – režisérsky byl dlouhou dobu spjat s plzeňským studiem Českého rozhlasu, ale netrvalo dlouho a v tomto oboru dosahoval výrazných úspěchů i v Supraphonu. Točil například s Václavem Neumannem a Jiřím Bělohlávkem. S Českou filharmonií a Václavem Smetáčkem nahrál jako režisér Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast, který byl v té době první digitální hudební nahrávkou v Československu a v roce 1984 získal japonskou cenu „Columbia Golden CD Prize“.

Jaroslav Krček se narodil přesně před osmdesáti roky ve Čtyřech Dvorech, které jsou dnes součástí Českých Budějovic. Bylo to na začátku období, kdy už mnozí tušili, co s naším národem na nepředvídatelně dlouhou dobu bude – v Protektorátu Čech a Moravy.

Už ve svém mládí se naučil hrát na harmoniku – talent se ukázal. A ten se taky začal projevovat na poli skladatelském, sice amatérsky, ale bylo tomu tak. Mladý Jaroslav Krček šel studovat Hudební školu Bohuslava Jeremiáše (otec skladatele Otakara Jeremiáše) v Českých Budějovicích, kde se věnoval pedagogice, a posléze konzervatoř do Prahy. Tam se setkal s už zmíněným Miloslavem Kabeláčem. Dirigování se učil u Bohumíra Lišky (jehož jméno si občas lidé zamění s prof. Radomilem Eliškou – ten je totiž dodnes činným propagátorem české hudby v zahraničí, ačkoli je také pamětníkem oné doby), který dosahoval ve svých nejlepších letech úspěchů zejména u opery.

Zkrátka: Jaroslav Krček má bohatý muzikantský život. Skvělé hudební základy, které mu asi přiřkly sudičky, a další, které absorboval při svých studiích a průběžných zkušenostech, zúročil v tom, že vytvořil něco dalšího, nového – svého. A jeho soubor Musica Bohemica, který založil v roce 1975, je toho dlouhá léta součástí. Kromě děl, která Krček pro soubor složil, interpretuje Musica Bohemica taky historickou hudbu. Natočili společně spoustu nahrávek a hudby k filmům a divadelním hrám.

Na začátku jsem se zmiňoval, že je těžké uchopit a definovat, které z odvětví jeho zájmu je to hlavní. Ale zdá se, že nejde o to, čemu on sám dává přednost. On prostě žije hudbou. Copak to není možné? Vše nejlepší, pane Krčku!

Foto: www.musicabohemica.eu