„Nové i starší skladby pro šestinotónové harmonium by se časem měly dostat i k širšímu publiku díky nahrávce, která vzniká právě v těchto dnech, ačkoli ještě není jasné, kde by mělo výsledné CD vyjít.“

„Zdá se, že šestinotónové harmonium podněcuje k úvahám o plynutí času a samotné podstatě zvuku.“

„Koncepce CD i podobné naladění jednotlivých skladeb, byť docílené náhodou, působí zajímavě. Uvidíme, zda si získá také přízeň posluchačů a zda se skladby pro šestinotónové harmonium stanou životnou součástí koncertního provozu i do budoucna.“

Sto let starý vynález a zároveň žhavá novinka – i tak by se dalo charakterizovat šestinotónové harmonium Aloise Háby, jež právě prožívá velký návrat na koncertní pódia. Jeho vzkříšení je o to zajímavější, že se s ním nesetkáváme pouze jako s kuriozitou s repertoárem čítajícím jen nemnoho skladeb, ale že naopak ve zvukových možnostech jedinečného nástroje nacházejí zalíbení skladatelé z různých koutů světa. Naživo se o tom mohli 24. srpna přesvědčit posluchači Ostravských dnů nové hudby, kde Miroslav Beinhauer na harmonium provedl sedm nových skladeb. Nové i starší skladby pro šestinotónové harmonium by se však časem měly dostat i k širšímu publiku díky nahrávce, která vzniká právě v těchto dnech, ačkoli ještě není jasné, kde by mělo výsledné CD vyjít.

Nahrávka pořízená na jediný plně funkční nástroj zapůjčený ze sbírek Českého muzea hudby bude zahrnovat Hábových Šest skladeb pro šestinotónové harmonium, op. 37 a sedm skladeb napsaných v letošním roce, které poprvé zazněly právě na srpnovém koncertě. Bude tedy zajímavé porovnat, jak k možnostem mikrointervalového nástroje přistoupil sám jeho vynálezce v době, kdy podobná hudba byla skutečně revoluční, a skladatelé, které od vzniku nástroje dělí století hudebních experimentů.

Pozoruhodné je také zastoupení skladatelů vycházejících z různých hudebních tradic. Kompozicemi přispěli skladatelé z České republiky, Rakouska, Spojených států amerických a Íránu. Autoři nebyli vybráni náhodně, Miroslav Beinhauer a iniciátor projektu Petr Studený oslovili skladatele, kteří už se někdy zabývali mikrointervalovou hudbou. Dva z autorů, Ian Mikyska a Klaus Lang, mají zkušenosti i s komponováním přímo pro šestinotónové harmonium.

Ačkoli pro skladby nebylo stanoveno jiné zadání než nástroj, pro nějž mají být napsány, zdá se, že šestinotónové harmonium podněcuje k úvahám o plynutí času a samotné podstatě zvuku. Skladatelé v komentářích ke skladbám opakovaně zdůrazňují i jistou podvojnost nástroje, na němž se pod „běžnou“ půltónovou hudbou otevírají možnosti dalších souzvuků a nezvyklých vztahů mezi nimi.

Kontrast nehybnosti a pohybu, plynutí a trvání se sice objevuje u většiny skladeb, skladatelé však k němu přistupují z různých úhlů. Íránský skladatel Idin Samimi Mofakham ve své tvorbě vychází z tradiční íránské hudby a zabývá se také hudbou založenou na nezápadních ladicích systémech, má tedy velké zkušenosti i s mikrointervalovou hudbou. Pro šestinotónové harmonium napsal skladbu s názvem Taftāl, což je slovo pocházející z perského výrazu pro magma. Výsledný zvuk by měl připomínat vyvřelé horniny neustále měnící tvar. V základu stojí myšlenka kontrastu pohyblivých intervalů a mechanické těžkopádnosti harmonia.

Skladby obou českých skladatelů, kteří se na projektu podílejí, čerpají inspiraci z východní filozofie. Not the same, not different od Iana Mikysky se zaměřuje na perkusivní možnosti nástroje. Dílo je inspirováno buddhistickým pojmem śūnyatā, což je koncept prázdnoty, jednoty života a smrti.

Další skladbou inspirovanou Dálným východem, je 36 pohledů na Edo Milana Guštara. Název skladby má hned tři významy. První z nich je jednoduše označení ladicího systému na principu rozdělení oktávy na 36 stejných dílků (36 Equal Divisions of Octave). Edo je zároveň starý název pro Tokio a číslo 36 odkazuje na dřevotisky 36 pohledů na horu Fudži japonského malíře Kacušiky Hokusaie. Principem skladby je velmi pomalé plynutí souzvuků, které nutí mysl posluchače soustředit se na jediný zvukový objekt, podobně jako zenová meditace.

Rakouský skladatel Klaus Lang přispěl skladbou s názvem Not one and not two. Tento autor nakládá s hudbou jako se soběstačným objektem, který nepotřebuje k doplnění žádné mimohudební významy. Zvuk je pro něj slyšitelný čas. Název skladby odkazuje k různým možnostem vnímání reality – hudbu lze vyjádřit čísly, ale současně se pohybuje mezi nimi. Mezi dvěma čísly stojícími vedle sebe je zároveň nekonečný prostor.

Podstatou hudby a tím, zda zvuk může sám o sobě nést nějaký význam, se zabývá také skladba Bent Meanings americké skladatelky Judith Berkson. Pracuje s povědomostí zvuků a zároveň jejich novostí, iluzí známého.

Phill Niblock, rovněž americký skladatel, kromě hudebních kompozic tvoří také filmy zaměřené na lidský pohyb. Při kompozici využívá například takzvanou „drone music“, kdy mezi drženým souzvukem při provedení v prostoru vznikají další tóny. Zabývá se i mikrointervalovou hudbou, ale skladba Harmonius pro šestinotónové harmonium je jeho zatím jediným dílem napsaným přímo pro mikrointervalový nástroj.

Poslední skladba odkazuje přímo na vynálezce šestinotónového harmonia. Je to dílo Loops for Hába rakouského skladatele Bernharda Langa, který se ve své tvorbě nechává inspirovat prací britského skladatele Philipa Jecka, jenž využíval například zvukové efekty vzniklé z práce s několika gramofony současně.

Koncepce CD i podobné naladění jednotlivých skladeb, byť docílené náhodou, působí zajímavě. Uvidíme, zda si získá také přízeň posluchačů a zda se skladby pro šestinotónové harmonium stanou životnou součástí koncertního provozu i do budoucna. Rozsáhlejšímu využití nástroje zatím brání materiální překážky – s jediným funkčním exemplářem a jediným interpretem jsou také možnosti skladatelů zařadit šestinotónové harmonium do jejich tvorby značně omezené. Fakt, že i přesto o harmonium jeví zájem skladatelé z Česka i zahraničí, ale může naznačovat, že v hudebním vývoji nazrál čas na rozsáhlejší renesanci mikrointervalových nástrojů. Kdo ví, třeba se někdy v budoucnu dočkáme i sériové výroby šestinotónových harmonií.

Foto: Facebook Miroslava Beinhauera, Facebook / Ostravské dny nové hudby