čtvrtek, 03 říjen 2019 16:56

SOUTĚŽ O 3 x CD:
Dvořák, Bendl, Bodorová: Dvojzpěvy

Autor:

Vydavatelství ArcoDiva připravilo kolekci Dvojzpěvů. Na CD se sešly tři, které dělí bez mála 150 let. K tradičním patří Dvojzpěvy Antonína Dvořáka z let 1875 a 1876, méně známé jsou ty od jeho současníka Karla Bendla a úplně novými, které album nabízí, Slovenské dvojzpěvy Sylvie Bodorové z roku 2018. Interprety jsou sopranistka Michaela Rózsa Růžičková, mezzosopranistka Hana Dobešová a klavíristka Ladislava Vondráčková.
Soutěžíme o tři tato CD.

Soutěžní otázka: Kdo je autorem básnické předlohy cyklu dvojzpěvů Karla Bendla – V přírodě?

Odpovědi posílejte na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jako předmět zprávy uveďte: DVOJZPĚVY a nezapomeňte napsat i váš TELEFON a ADRESU.

Výherce vylosujeme v PONDĚLÍ 28. ŘÍJNA.
CD výhercům pošle vydavatel na jejich adresu.

 

J31

 

Antonín Dvořák napsal své Moravské dvojzpěvy v letech 1875 a 1876 na přání Jana Neffa, v jehož rodině působil jako učitel hry na klavír. Původně mělo jít o úpravy lidových nápěvů ze Sušilovy sbírky, ale Dvořák se nakonec rozhodl, že využije jen lidových textů a zhudební je sám. Výsledné dílo nakonec znamenalo pro Antonína Dvořáka jakýsi začátek jeho celosvětového uznání. Na přímluvu Johannesa Brahmse totiž toto dílo pod názvem „Klänge aus Mähren“, op.  32 v roce 1878 vydal berlínský nakladatel Fritz Simrock. Dvojzpěvy měly velký úspěch a  tak následovala další objednávka — Slovanské tance — a Dvořákova cesta mezi skladatele mezinárodního významu byla definitivně otevřena. Jak uvádí odborná literatura, soubor Moravských dvojzpěvů vznikal postupně, v časovém rozpětí asi dvou a půl roku. Nejdříve Dvořák zkomponoval tři dvojzpěvy pro soprán a tenor „Proměny“, „Rozloučení“ a „Chudoba“. V květnu následujícího roku vytvořil dalších pět dvojzpěvů, tentokrát pro dva ženské hlasy, resp. pro hlasy Marie Neffové a vychovatelky Marie Blažkové: „A já ti uplynu“, „Veleť vtáčku“, „Dyby byla kosa nabróšená“, „V dobrým sme se sešli“ a „Slavíkovský polečko malý“. Po přestávce pěti týdnů k nim pak připojil dalších deset dvojzpěvů pro soprán a alt: „Voda a pláč“, „Holub na javoře“, „Skromná“, „Prsten“, „Zelenaj se, zelenaj“, „Život vojenský“, „Vuře šuhaj, vuře“, „Zajatá“, „Neveta“ a „Šípek“. V srpnu následujícího roku (1877) Dvořák vytvořil ještě čtyři pro dva nespecifikované hlasy: „Možnost“, „Jablko“, „Věneček“ a „Hoře“. K uvedeným dvojzpěvům bývá obvykle přiřazován i samostatně vzniklý „Na tej našej střeše“ z roku 1881, čímž celkový počet Moravských dvojzpěvů dosahuje čísla 23. Dvořák pět dvojzpěvů upravil také do podoby pro kvartet ženských hlasů a capella. Pro nahrávku bylo vybráno celkem čtrnáct dvojzpěvů.

 

J32

 

I když je žánr dvojzpěvů pro dva ženské hlasy a klavír dnes známý hlavně díky Dvořákovi, ve své době se tomuto žánru věnovali i další autoři, mimo jiné i Dvořákův současník a přítel Karel Bendl. Věnoval se vyučování, dirigování pěveckých sborů a  orchestrů, působil i  v  zahraničí – Brusel, Amsterdam, stal se sbormistrem pražského Hlaholu a působil krátce i jako druhý dirigent Prozatímního divadla. V době Dvořákova pobytu v USA ho Bendl zastupoval jako učitel kompozice na Pražské konzervatoři. Nejvýznamnější částí skladatelova odkazu je sborová tvorba, často s vlasteneckou tematikou, ale i díla scénická a operní. V konfrontaci s tvorbou Bedřicha Smetany později do jisté míry obstála jen opera-balet Švanda dudák. Plodem uměleckého soutěžení obou skladatelů jsou pak zhudebnění totožných textů či básníků (Adolf Heyduk, Gustav Pfleger-Moravský, Rukopis královédvorský) i  volba stejných žánrů (dvojzpěvy pro soprán a  alt). Jako první český skladatel se Bendl věnoval i tvorbě pro děti (klavírní cyklus Z dětského světa, písně pro mládež Z  jara mládí). Rozsáhlé dílo tohoto autora zatím není dokonale zpracováno. Dvanáct dvojzpěvů na převážně lyrické texty Vítězslava Hálka ze sbírky V přírodě vznikalo asi v druhé polovině sedmdesátých let devatenáctého století.

Sylvie Bodorová patří k nejvýznamnějším soudobým českým autorům, její skladby interpretují prestižních orchestry jako Izraelská filharmonie, Camerata Bern, Kurpfälzisches Kammerorchester Mannheim, Česká filharmonie a  další. Studovala klavír a kompozici na Státní konzervatoři v Bratislavě, kompozici na JAMU v Brně a aspiranturu na HAMU v Praze. V devadesátých letech působila pedagogicky na univerzitě v Cincinnati a na dalších místech v USA. V roce 1996 založila spolu s  Lubošem Fišerem, Zdeňkem Lukášem a  Otmarem Máchou tvůrčí skupinu Quattro, je viceprezidentkou Dvořákovy společnosti v Londýně, držitelkou Ceny OSA 2018 jako nejúspěšnější český autor v zahraničí. Sylvie Bodorová napsala mimo jiné celovečerní oratorium Juda Maccabeus (2002) pro festival Pražské jaro a pro jubileum festivalu Smetanova Litomyšl rozsáhlé oratorium Mojžíš (2008). V roce 2012 napsala na objednávku barytonisty Thomase Hampsona rozsáhlý cyklus orchestrálních písní Lingua angelorum a pro stejného pěvce a  soubor Wiener Virtuosen upravila Dvořákovy Cigánské melodie. Ke své skladbě Slovenské dvojzpěvy autorka uvádí: „Velkou část svého dětství a  dospívání jsem prožila na Slovensku obklopena nádhernou slovenskou přírodou a lidovou písní. Byly to pro mne nezapomenutelné chvíle a navždy se mi vryly do paměti. V dobách, kdy jsem vyrůstala na Slovensku, jsem měla také štěstí na jednoho z  nejlepších pedagogů mého života Zitu Strnadovou-Parákovou. Když odešla z tohoto světa, její dcera mi předala velké množství not a knih. Mezi nimi byly i přenádherné Bartókovy sbírky slovenských lidových písní. Po důkladném studiu jsem pochopila, že lidová píseň není nic neměnného, že je to živý organizmus, do kterého jako autor mohu citlivě zasahovat, aniž bych měla výčitky svědomí, pokud neporuším to, co dělá lidovou hudbu tak silnou a působivou. Ztratila jsem prostě ostych a cítím se v práci s materií lidové hudby pořád volněji a to je také důvod, proč se ráda a často k lidové hudbě vracím."

 

J33

 

Michaela Rózsa Růžičková je mladá slovenská dirigentka a koloraturní sopranistka. Studovala čtyři roky dirigování a klavír u maestra Zdeňka Bílka, posledního žáka slavného českého dirigenta Václava Talicha na Bratislavské Konzervatoři, a potom deset let na Akademii Múzických Umění v Praze — nejdřív získala titul z oboru dirigování pod vedením profesorů Jiřího Bělohlávka, Tomáše Koutníka, Františka Babického, Jiřího Chvály a dalších významných českých dirigentů a sbormistrů. Poté byla přijata na Akademii znovu, tentokrát na obor operní zpěv, a to po pouhém roce řádného studia zpěvu. Operní zpěv absolvovala v roce 2016 jako koloraturní sopranistka ze třídy profesorky Magdalény Hajóssyové, slavné slovenské sopranistky a dlouholeté primadony Státní Opery v Berlíně. Jako dirigentka, sbormistryně, zpěvačka, zkušená operní korepetitorka a  hudební teoretička je schopna se pohybovat v  neobvykle širokém spektru hudebních oborů a žánrů. Projekty, kterých se v posledním období zúčastnila, jsou toho důkazem: jako asistent slavného operního dirigenta Jana Lathama Koeniga ve Státní opeře Praha nastudovala Verdiho operu Trubadúr, byla sbormistryní 700členného dětského sboru při jedinečném projektu Viva zbor: Legenda o rytieroch zo Sitna, v roce 2016 nastudovala projekt Bernstein: MASS s Vojtěchem Dykem v  hlavní roli, s  Českým symfonickým orchestrem natáčí symfonickou a  filmovou hudbu jako studiový dirigent. Jako sopranistka se věnuje zejména koloraturnímu repertoáru barokní, klasicistní a belcantové literatury se specializací na dílo W. A. Mozarta, a interpretaci písňového repertoáru.

Mezzosopranistka Hana Dobešová se narodila v Hradci Králové. Již před studiem na Pražské konzervatoři účinkovala v představeních Dětské opery Praha pod záštitou Národního divadla v České republice, Německu a Francii. Při studiu na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze navázala spolupráci s Divadlem J. K. Tyla v Plzni, Divadlem F. X. Šaldy v Liberci a Slezským divadlem Opava. V r. 2011 se stala finalistkou 46. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V témže roce se zúčastnila Mistrovských pěveckých kurzů A. Carangela v Praze a v r. 2013 absolvovala 18. Mezinárodní interpretační seminář — Mistrovské pěvecké kurzy v Karlových Varech pod vedením A. Carangela, J. Hartfiela, I. Paříka a F. Drse. V současné době také vystupuje s Festivalovou operou Praha v  Německu, Rakousku a  Švýcarsku. Mezi nejznámější ztvárněné role patří: Olga (Evžen Oněgin), Fyokla Ivanovna (Ženitba), Arina (Ženitba), Zaida (Il Turco in Italia), Maddalena (Rigoletto) a Fenena (Nabucco).

 

43631695102124753659343763539442704221995008n

 

Ladislava Vondráčková je posledním žákem ze třídy prof. Valentiny Kameníkové, u  níž studovala v  letech 1982—1989. V  roce 1991 byla na základě konkursu přijata na pražskou konzervatoř na místo korepetitora. Zde setrvala do roku 1998. Po absolutoriu na pražské AMU v roce 1997 zde nastoupila na oddělení klavírní spolupráce jako odborný asistent a od roku 2008 zde působí jako docentka. Do její pedagogické činnosti spadá i  působení na soukromé základní umělecké škola Music Art, kde je zároveň zástupkyní ředitele.  Realizovala mnoho nahrávek pro Českou televizi a  Český rozhlas jako sólistka i jako komorní hráč, spolupracovala se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno, Smíchovskou komorní filharmonií, Queens of Classic aj. Vystupovala na hudebních festivalech Mahler Jihlava, MHF Český Krumlov, Pražské jaro, Smiřické svátky hudby, opakovaně účinkovala na koncertech v rámci cyklů České filharmonie a Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Do její diskografie patří nahrávky s operními pěvci (Andrea Tögel Kalivodová, Anda-Louise Bogza aj.) a zahrnují především písňovou tvorbu českých i světových autorů.

 

j4

 

Foto: archiv ArcoDiva

*KlasikaPlus.cz

-- redakce --

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.