Legendou opředené Goldbergovy variace patří k nejčastěji nahrávaným dílům Johanna Sebastiana Bacha. Vedle bezpočtu nahrávek klavírních a cembalových najdeme nejroztodivnější úpravy včetně verze pro banjo. Jakkoli se na první pohled zdá být verze pro kvarteto dřevěných dechů také zvláštní a vzdálená od skladatelova záměru, výsledek překvapí a donutí se zamyslet, jestli neměl sám Bach v hlavě právě takové obsazení. Na CD je ještě Suita C dur BWV 1066. Obě díla nahrál Arundo Quartet, který tvoří Jan Souček (hoboj), Jan Mach (klarinet), Karel Dohnal (basetový roh) a Václav Vonášek (fagot).

Toto CD právě vydal Supraphon pět z vás ho vyhrává v naší soutěži…

Ptali jsme se: Ve kterém roce Bach Goldbergovy variace napsal? 
Správná odpověď je: V roce 1741.

Vylosovali jsme tyto výherce a GRATULUJEME!
Petr Rosa, Stará Ľubovňa, SR
Stanislav   Šoustek, Polešovice   
Veronika Sysalová, Praha 6
Rostislav Jurka, Praha 8
Martin Janák, Dolní Dobrouč

Barvy plátkových nástrojů se krásně pojí do společné harmonie, přitom jejich odstíny umožňují sledovat vedení jednotlivých hlasů v polyfonní sazbě, což je zřejmý bonus proti původní klávesové verzi. V Árii a třiceti variacích je navíc dost prostoru pro kantilénu a půvabné barvy nástrojů i pro jejich vrcholnou virtuozitu. Všichni členové Arundo Quartet jsou zároveň významnými sólisty, komorními hráči i ozdobou nejvýznamnějších orchestrů včetně Berlínské a České filharmonie.

U příležitosti vydání alba odpověděl fagotista Václav Vonášek na několik otázek.

Václave, jak jste došli k tomu, že na své debutové album nahrajete právě tyto skladby?

Kouzlo Goldbergových variací jsem objevil relativně pozdě – jak jinak, než prostřednictvím nahrávky Glenna Goulda (té pozdější, zralejší). Poté, co jsem vzdal pokusy zahrát aspoň fragmenty na klavír, jsem si začal přehrávat jednotlivé hlasy na fagot. A odtud už vedla cesta k úpravě „demoverze” pro dechové trio, se kterým jsme v té době pravidelně vystupovali. Náš výběr (13 variací) se vždy setkal s pozitivním ohlasem, nicméně neubránil jsem se pocitu, že takto to nemůže zůstat. Jakmile jsem si (při provedení Mozartovy Gran partity) připomněl existenci basetového rohu, byl chybějící článek na světě a mohl jsem se pustit do úpravy celého cyklu. A abych se konečně dostal k odpovědi na otázku: k rozhodnutí úpravu nahrát jsme dospěli po několika úspěšných koncertních provedeních, kdy nás posluchači přijali s obrovským nadšením. Bylo nám jasné, že se jedná o mimořádně vydařený počin.

Intimní svět Goldbergových variací na nahrávce vystřídá slavnostní Suita C dur, nejstarší a „nejfrancouzštější“ z Bachových čtyř orchestrálních suit. Jak jste dospěli k výběru této skladby?

Tato skladba bývá označována jako „orchestrální”, ale kupodivu je psána velice komorně, z naprosté většiny pouze jako čtyřhlasá. Blízká nám byla zejména taneční část suity, jíž charakter dechových nástrojů vyloženě sedí. Jak správně poznamenal kolega poté, co jsme ve studiu piplali Goldbergovy variace a Suita šla jako po másle: „Jako bychom hráli na plese.”

Kde se posluchači budou v nejbližší době moc setkat s Arundo Quartetem?

Chystáme koncerty s brněnskou vilou Löw-Beer, s jejíž nadací úzce spolupracujeme. A v průběhu září nás čekají čtyři koncerty na Ostravsku.

Foto: Daniel Havel