Vyhlašujeme výherce vstupenek na závěrečný večer Festivalu Opera 2022.
V úterý 29. března se ve Státní opeře odehraje nedávno premiérovaná pražská inscenace Vzdálený zvuk Franze Schrekera. Inscenaci nastudovali dirigent Karl-Heinz Steffens a režisér Timofej Kuljabin na scéně Olega Golovka. V hlavních rolích se představí Aleš Briscein, Světlana Aksenova, Kristýna Škarhová, Veronika Hajnová, Daniel Scofield a další.
„Vzdálený zvuk je dílem, které výrazně dokresluje směřování, charakter a niveau německojazyčné kultury první třetiny dvacátého století, které však mělo i se svým autorem dějinnou smůlu.“
„Postava Fritze vyžaduje přesně ten hlas, který Aleš Briscein může nabídnout a nabízí.“
„Schreker svůj zvukový ideál, který hledá jeho Fritz, rozhodně našel. Místy přináší opravdu hudbu dosud neslyšenou.“
Století a dva roky nás dělilo od prvního a také posledního pražského uvedení opery Vzdálený zvuk Franze Schrekera. V neděli se stalo skutečností novodobé nastudování díla. V pražské Státní opeře se hraje díky financím z česko-německého projektu Musica non grata, umožňujícího oživovat umění zavržené nebo umlčené nacistickým režimem. Schreker byl mezi válkami vedle Richarda Strausse nejúspěšnějším evropským operním autorem a připomenutí díla na stejné scéně, na které se hrálo, tehdy to bylo Nové německé divadlo, je logické. Ale nejde o pouhou pietu. Opera o hledání tvůrčí inspirace je plná opojné hudby a i scénicky je víc než životná.
Vyhlašujeme soutěž o dvě dvojice vstupenek na závěrečný večer Festivalu Opera 2022.
V úterý 29. března se ve Státní opeře odehraje nedávno premiérovaná pražská inscenace Vzdálený zvuk Franze Schrekera. Inscenaci nastudovali dirigent Karl-Heinz Steffens a režisér Timofej Kuljabin na scéně Olega Golovka. V hlavních rolích se představí Aleš Briscein, Světlana Aksenova, Kristýna Škarhová, Veronika Hajnová, Daniel Scofield a další.
„Jejich hudba jsou zlaté fondy a poklady, všichni hudebníci i nehudebníci nám mají co závidět.“
„Povedlo se téměř nevídané, benefičně ozdobí náš galavečer tenorista Pavel Černoch.“
„Svatou Ludmilu zařazuji a uvádím poměrně často a rád. Má obrovskou sílu a hloubku.“
Letošní koncert k zahájení operní sezony nazvalo pražské Národní divadlo Dvořák Národnímu – Národní Dvořákovi. Skladatel spojil své jméno s touto scénou na celý život. Nejprve byl violistou orchestru Prozatímního divadla a později byl operním autorem, jehož všechna díla měla premiéry v inscenacích Národního divadla. Dvořákovo 180. výročí narození, které se připomínalo 8. září, oslaví operní soubor dnes večer ukázkami z jeho oper Dimitrij, Jakobín, Rusalka a Armida, v druhé části večera pak zazní třetí část jeho oratoria Svatá Ludmila. Dirigent Jaroslav Kyzlink v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad Dvořákovou tvorbou a zmiňuje v té souvislosti i Bedřicha Smetanu, který samozřejmě rovněž patří k Národnímu divadlu…
„Veronika Hajnová bez sebemenších zaváhání ztvárnila roli sochařky tak, že by posluchač i uvěřil, že se před ním zpovídá skutečná Claudelová.“
„Orchestr se stal dokonalým organismem s jedním dechem, jedním srdcem a jednou duší.“
„Orchestr skladbu předvedl s plným nasazením a z interpretace, kterou řídil zkušený Andreas Sebastian Weiser, přímo čišela energie.“
Hudební fórum Hradec Králové pozvalo své publikum v průběhu druhého koncertu letošní sezóny na výstavu současného výtvarného umění různých druhů. Posluchači ale nemuseli chodit na procházku galerií – sochařské kompozice, obrazy a fotografie totiž samy rozezněly sál hradecké filharmonie. O to se svým znamenitým výkonem postaral Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Směsici nepřeberného množství barev a tónů dodával řád dirigent Andreas Sebastian Weiser. Jedním pohnutým lidským osudem pak dokázala přítomné provést mezzosopranistka Veronika Hajnová.
Filharmonie Hradec Králové ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava pořádá od roku 2005 jako reprezentativní panorama děl druhé poloviny 20. století a počátku 21. století festival Hudební fórum Hradec Králové. Letos se koná od 15. do 24. října. Čtyři podzimní koncerty ve dvou týdnech jsou pravidlem. Program každoročně staví na orchestrálních a vokálně-instrumentálních dílech soudobých světových autorů a na propojení hudby se světelným designem, animacemi, videoprojekcí, vizuálními technologiemi… a také s pohybovou složkou.
Legendární a kontroverzní Lolita ožije od zítřka jako opera ve Stavovském divadle. První sezónní a zároveň českou premiérou Opery Národního divadla v Praze bude dvouaktovka současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina (rozhovor s ním najdete zde) na motivy slavné literární předlohy Vladimira Nabokova o vztahu vzdělaného čtyřicátníka, literárního vědce a spisovatele Humberta ke dvanáctileté Lolitě. V titulní se alternují Pelageya Kurennaya a Marta Reichelová.
„Láska ke třem pomerančům? Krásně praštěná pohádka. Surrealistický příběh, řekla bych. A podle mne jí Prokofjevova hudba náramně sluší.“
„Všechno chce svůj čas. A pak už jen to štěstí, aby role přicházely pěkně v tom sledu, jak je třeba!“
„Mám opravdu štěstí. Na práci i na lidi. Na svou rodinu. Vážím si toho a děkuji.“
Nastudovala už řadu stěžejních mezzosopránových rolí a partů, stíhá přejíždět mezi našimi předními scénami a většinou ji zastihnete usměvavou. Veronika Hajnová právem patří mezi výrazné osobnosti naší operní i koncertní scény. Teď čerstvě ji uvidíme v opeře Láska ke třem pomerančům, která má dnes premiéru v pražském Národním divadle. „Je to krásně praštěná pohádka,“ směje se mimo jiné Veronika v rozhovoru pro KlasikuPlus.
„Pouhý prolog. Větší jevištní sílu Nymanův opus, původně film, neprokázal.“
„Druhá polovina večera - Stuckyho operní groteska Klasika – je naštěstí hodně jiná.“
„A začíná šňůra humorných, absurdních, ironických, skrytě vzdělávacích i nezakrytě satirických situací, dialogů a scének, týkajících se hudby.“
Inscenace pražského Národního divadla s názvem „Mozart… a ti druzí“ má ve Stavovském divadle dvě části. Kratičkou, původně televizní operu Michaela Nymana a po časné pauze mnohem delší, mnohovrstevnatější a zábavnější divadelní hříčku Stevena Stuckyho. Wolfgang Amadeus je přítomen v obou. V první umírá. Po přestávce, v ráji a pak znovu na návštěvě na zemi, jsou s ním i „ti druzí“. Režisérka Alice Nellis zejména druhou část večera rozehrála skvěle.
„S moderní tvorbou si Zimermana při zběžném uvažování spojuje málokdo.“
„Ideální příležitost pro Zimermanova úhozová kouzla v nejtišší dynamice.“
„Te Deum je jednoznačně lepší. Ale Americký prapor není nezajímavý.“
KRYSTIAN ZIMERMAN je hvězdou první velikosti s pověstí senzitivního interpreta zejména romantické hudby. Festival Dvořákova Praha ho získal pro jiný kontext – jako sólistu v Bernsteinově Druhé symfonii zvané Věk úzkosti. Jak se dalo čekat, i z toho byla událost.
