Vyhlašujeme výherce poslední dvojice vstupenek na Podzimní festival duchovní hudby, na závěrečný nedělní koncert 20. října dómu sv. Václava. Od 19 hodin tam zazní proslulé Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Přednesou ho sopranistka Lenka Máčiková, altistka Alena Kropáčková, tenorista Martin Gyimesi a basista Gustáv Beláček, Spevácky zbor Lúčnica, Symfonický orchester Slovenského rozhlasu a dirigent Martin Leginus.

Ptali jsme se: V jaké tónině je slavné Mozartovo Requiem napsáno?
Správná odpověď je: v d moll
Výhercem se stává Kateřina Janíčková, Zašová – GRATULUJEME!
Vstupenky bude mít připravené na místě před koncertem.

V létě roku 1791 získává Wolfgang Amadeus Mozart zakázku na zkomponování requiem. Objednavatelem, který původně nechtěl prozradit své jméno, byl hrabě Franz von Walsegg-Stuppach. Hrabě sám byl vášnivým hudebníkem a podporovatelem umění. Requiem zamýšlel k uctění památky své zesnulé manželky. Jeho, jak se později ukázalo, nečistou myšlenkou ovšem bylo, že v utajení objedná u Mozarta zádušní mši, kterou pak bude vydávat za své dílo, jak ostatně podle doložených pramenů činil také u skladeb mnoha jiných autorů tehdejší doby.

Mozart tehdy obdržel celou polovinu smluveného honoráře jako zálohu, proto se s vervou pustil do komponování. Přesto ale musel práce na partituře několikrát přerušit, třeba když musel ve spěchu zkomponovat operu La Clemenza di Tito určenou pro pražskou korunovaci Leopolda II. za českého krále. Navíc v té době byl už dvorním skladatelem a musel přijímat i další objednávky ke komponování, protože jeho finanční situace nebyla kvůli obrovským dluhům zdaleka růžová. Další přestávku na Requiem si tak vynutilo dokončování opery Kouzelná flétna, která měla premiéru 30. září 1791 a stala se posledním dokončeným Mozartovým dílem. Náhlá a prudká infekční nemoc, kterou se na konci října nakazil, mu pak znemožnila jakoukoliv další práci a 5. prosince 1791 v brzkých ranních hodinách Wolfgang Amadeus Mozart umírá.

Mozartova vdova se mnohokráte snažila rozpracovanou partituru Requiem svěřit několika jiným skladatelům, ale nakonec až Mozartův žák, Franz Xaver Süssmayr mohl partituru díla úspěšně dokončit podle poznámek, které si dělal na hodinách s Mozartem. V Süssmayrově verzi se dílo na pódiích dodnes objevuje nejčastěji, ale je na místě také zmínit, že existují mnohá další dokončení a přepracování. Spekulace, podle kterých byl Mozart otráven a jako nepohodlný odstaven (nejvíce se v této souvislosti objevuje jméno Antonia Salieriho), nebyly nikdy potvrzeny a neexistují pro ně žádné smysluplné indicie.

Sopranistka Lenka Máčiková pravidelně zpívá na předních operních scénách doma i v zahraničí. Jako studentka VŠMU získala první místo na mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, dvakrát za sebou cenu Literárního fondu za ztvárnění postav Amora (Ch. W. Gluck: Orfeus a Eurydika) ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a za roli Despiny (W. A. Mozart: Cosi fan tutte) v Národním divadle v Praze. S úspěchem hostovala v Opeře Narodowej ve Varšavě, na italských operních scénách v Como, Brescii, Pavii a Cremoně, ve Francii v Angers a Nantes, na koncertním pódiu v Kataru, Stockholmu, Sarajevu, ale také na festivalech Pražské jaro a operním festivalu v Glyndebourne v Anglii v postavě Zerliny z Mozartovy opery Don Giovanni. S Národním divadlem Praha absolvovala koncertní turné po Japonsku, a to v roli Paminy v Mozartově Kouzelné flétně. V roce 2014 debutovala v roli Janáčkovy Lišky Bystroušky v Národním divadle v Praze pod režijním vedením Ondřeje Havelky, se kterým též natočila DVD barokní opery Giuseppa Scarlattiho Kde je láska, tam je žárlivost v hlavní úloze hraběnky Clarice. Film vysílala i Česká televize. V roce 2017 nastudovala postavu Mirindy z Vivaldiho opery Arsilda a jako jediná Slovenka získala prestižní slovenské ocenění Deska za nejlepší představení sezóny.

Mezzosopranistka Alena Kropáčková studovala zpěv na bratislavské konzervatoři u Dagmar Livorové a na VŠMU u Petra Mikuláše. Během studia získala ocenění na mnoha soutěžích. Posledním velkým úspěchem byla účast v semifinále soutěže Operalia v roce 2018. Absolvovala kurzy u P. Dvorského a Z. Livorové, K. Kněžíkové, A. Plachetky aj. Pravidelně spolupracuje se Státním komorním orchestrem Žilina, Státní filharmonií Košice a Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu. Zpívala na operních scénách v Banské Bystrici, v Opavě, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a s Orchestrem Maďarské státní opery Budapešť. Se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu absolvovala turné po Japonsku (Beethoven: 9. symfonie). V roce 2016 vystoupila na festivalu v Českém Krumlově v Mozartově Requiem, v loňském roce s Filharmonií Brno na Svatováclavském festivalu (Janáček: Glagolská mše) a s Českou filharmonií pod taktovkou J. Hrůši na festivalu Dvořákova Praha (Dvořák: oratorium Svatá Ludmila).

Tenorista Martin Gyimesi studoval operní zpěv na bratislavské konzervatoři a na VŠMU v Bratislavě u Ľubici Rybárské. Ještě během konzervatorních studií účinkoval na bratislavské Nové scéně a stal se členem sboru Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde začal postupně dostávat i sólistické příležitosti. Od roku 2013 je sólistou Opery Slovenského národního divadla a hostuje na operních scénách ve Státní opeře v Banské Bystrici a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V roce 2014 se představil jako Delil (Verdi: Johanka z Arcu) na open air festivalu Viva Verdi, v letech 2015-2016 zpíval v rakouském Eisenstadtu roli Kaye v opeře Sněhová královna současného ruského skladatele Sergeje Baneviče (projekt se uskutečnil pod patronátem Anny Netrebko). V pražském Národním divadle debutoval v roce 2016. Věnuje se též koncertní činnosti.

Basista Gustav Beláček vystudoval na konzervatoři a VŠMU v Bratislavě (Eva Blahová). Vzdělání si rozšířil na Mozartově Akademii a na Mezinárodní Bachově akademii ve Stuttgartu. Je absolutním vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech v roce 1993, nositelem 3. ceny v Mezinárodní operní soutěži v Sieně – Rocca delle Macie v roce 1994 a 1. ceny na Mezinárodní pěvecké soutěži M. Schneidera-Trnavského. Je držitelem Ceny německého časopisu Opernwelt roku 1993 v rámci Pěvecké soutěže Belvedere ve Vídni. Účinkoval v Národním divadle v Praze, Státní opeře Praha a v mnoha dalších operních domech. Koncertně vystupoval s orchestry jako Drážďanská filharmonie, Orchestre de la Suisse Romande, Orchestre National de France, New Jersey Symphony, San Francisco Symphony, Montreal Symphony, Cammerata New York, National Orchestra Taiwan, Symphonieorchester bavorského rozhlasu, Rozhlasový orchestr Stockholm, Vídeňský rozhlasový orchestr, Česká filharmonie, Londýnská filharmonie. G. Beláček nahrává pro Bayerischer Rundfunk, BBC a mnohé jiné rozhlasové a televizní společnosti.

Pěvecký sbor Lúčnica je součástí Uměleckého souboru Lúčnica už od jeho vzniku v roce 1948. Svoji uměleckou kariéru v tomto souboru začínaly leckteré hvězdy operního nebe, kupř. Edita Gruberová, Lucia Poppová, Magdaléna Blahušiaková, Ľubica Orgonášová, Marta Beňačková, Ondrej Malachovský. Sbor Lúčnice získal nejvyšší ocenění na mezinárodních pěveckých soutěžích v městech Llangollen, Arezzo, Middlesbrough, Montreux, Gorica, La Valletta, Maribor, Tours, Oskarshamn, Bergen či Petrohrad. Repertoár souboru zahrnuje díla všech stylových období od renesance až po současnou hudbu. Spolupracuje s významnými slovenskými a zahraničními tělesy a dirigenty. Od roku 2003 je uměleckou vedoucí a dirigentkou sboru Elena Matušová, absolventka VŠMU v Bratislavě, obor sbormistrovství ve třídě Petra Hradila. S tímto tělesem je spjata již od dob studií a absolvovala s ním velké množství koncertů a mezinárodních soutěží.

Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu vznikl v roce 1929 jako první profesionální symfonický orchestr na Slovensku. Začátky tělesa jsou spojeny s osobností Alexandra Moyzese. Prvním šéfem orchestru byl český dirigent František Dyk. Za dirigentským pultem se dále vystřídali Kornel Schimpl, František Babušek, Krešimir Baranović, Ľudovít Rajter, Richard Týnský, Ladislav Slovák, Bystrík Režucha, Otakar Trhlík, Ondrej Lenárd, Róbert Stankovský, Charles Olivieri Munroe a Oliver Dohnányi. V roce 2018 se stal hlavním dirigentem Peter Valentovič. Orchestr má za sebou téměř devadesát let profesionální historie. Za tu dobu těleso realizovalo velké množství nahrávek pro firmy Opus, Supraphon, Naxos, Marco Polo, Arte Nova a další. Orchestr se specializuje hlavně na repertoár klasicismu a romantismu, uvádí ale i díla 20. století a skladby soudobé.

Martin Leginus patří mezi nejlepší slovenské dirigenty současnosti. Pochází ze Sniny na Slovensku. Vystudoval bratislavskou Státní konzervatoř a Vysokou školu múzických umění. Od roku 2006 působí v Slovenském národním divadle v Bratislavě. V lednu 2007 debutoval úspěšným dirigentským záskokem v baletu Arama Chačaturjana Spartakus. Od roku 2008 je stálým dirigentem Slovenského národního divadla, od srpna 2013 do března 2016 byl hudebním ředitelem Státní opery. Spolupracoval s celou řadou špičkových sólistů. V letech 2015-2016 byl hlavním hostujícím dirigentem Pražského komorního orchestru. Dirigoval i další tělesa, jako např. orchestr Státní opery Budapešť, Filarmónia orquesta sinfónica Asturias, SOSR Bratislava, orchestr opery Slovenského národního divadla v Bratislavě a Štátneho divadla Košice, Musica Aeterna, Capella Istropolitana, ŠKO Žilina, Štátna filharmónia Košice, Slovenský komorný orchester a další.

Foto: archiv festivalu