*KlasikaPlus.cz

*KlasikaPlus.cz

-- redakce --

Piramo e Tisbe a Endymio – dvě opery věnované původně olomouckému biskupovi Wolfgangu Hanibalovi ze Schrattenbachu zazní na festivalu Olomoucké barokní slavnosti. Obě vznikly v první třetině 18. století, ale hudba se nedochovala. Libretistou Pirama e Tisbe byl Francesco Maria Raffaelini, autorem hudby byl dvorní skladatel salcburského arcibiskupa Mathias Sigismund Biechteler. Autoři hudby a libreta Endymiona byli řeholní skladatel - piarista P. David Kopecký a S. Joanne. „První z oper zpracovává tragický příběh mladých milenců, kterým lásku odpírají rodiče. V noci u pramene na tajném místě setkání překvapí Thisbé lvice. Při útěku ztratí závoj, který lvice tlamou zkrvavenou od právě skoleného býka roztrhá. Pyramos v domnění, že jeho láska zahynula, spáchá sebevraždu. Když po návratu Thisbé pochopí jeho tragický omyl, nalehne na stejný meč. Jejich krev potřísní plody moruše, které mají od té doby purpurovou barvu, stejně jako biskupem očekávaný purpurový kardinálský plášť,“ uvádí k první provozované opeře na Moravě pořadatelé. Byla zkomponována u příležitosti slavnostního svěcení jmenovaného olomouckého biskupa. „Původní starověký milenecký příběh známý z Ovidiových Proměn je použit jako připodobnění svazku, které poutá šlechetné srdce biskupa k jeho novému sídelnímu městu. Olomouc je vykreslena jako nebe, na němž září jako slunce osoba nového biskupa. Plody moruše, které potřísnila krev nešťastných milenců a mají od té doby purpurovou barvu, odkazují zároveň k barvě biskupem očekávaného purpurového pláště kardinála. Z opery se zachovalo pouze italské libreto, které Hanzlík doplnil o některé latinské části původního Ovidiova textu.“ Opera Endymio měla premiéru později - u příležitosti biskupových narozenin. Konflikt mýtu o Endymionovi spočívá v jeho kráse. Problematickou lásku, kterou postupně u všech vzbuzuje, odmítne a přijme raději věčný spánek, který mu však zajistí nesmrtelnost. Také toto podobenství o nestárnoucí kráse umění bylo odkazem na estetické preference olomouckého biskupa. V režii novodobého autora hudby obou oper Tomáše Hanzlíka budou účinkovat Markéta Israel Večeřová, Dorota Grossová, Vincenc Ignác Novotný, Jiří Poláček, Aneta Loskotová, Stefan Kunath a Eliška Zajícová. Představení se budou konat od zítřka do pátku v Uměleckém centru UP v Jezuitském konviktu od 19:00 hodin.

Adam Plachetka uzavřel sobotním koncertem sestaveným z Händelových árií svou rezidenci na festivalu Smetanova Litomyšl, do které patřilo také čtvrteční účinkování v opeře Dalibor se souborem pražského Národního divadla. Händelově hudbě nyní zůstane ještě nějakou dobu věrný. Od 25. do 28. července ho čekají na Hudebním festivalu Znojmo v Jízdárně Louckého kláštera tři představení ojedinělé scénické podoby oratoria Saul, a to po boku kontratenoristy Andrease Scholla a – stejně jako v Litomyšli – s barokním orchestrem a sborem Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Oratorium Saul, barvité drama plné emocí, po Ester a Deboře skladatelovo v pořadí třetí dílo s biblickým námětem a s anglickým libretem, mělo premiéru v divadle King's Theatre v Londýně 16. ledna 1739 a zaznamenalo velký úspěch. Výňatky z díla zazněly i v Litomyšli. A Händela zpíval také minulý měsíc v Lichtenštejnském paláci ve Vídni pro lichtenštejnského knížete. Na počátku srpna účinkuje čtyřiatřicetiletý český basbarytonista v San Sebastian ve Dvořákově Te Deum a v Los Angeles v Mozartově Requiem. Od 28. září do 27. října ho pak čeká devět představení v Lyrické opeře v Chicagu - v Rossiniho Lazebníku sevillském  ztvární Figara. A od 16. listopadu do 14. prosince navazuje devět představení Mozartovy Figarovy svatby v Metropolitní opeře v New Yorku, kde ztvární hraběte Almavivu. Jako dvacetiletý debutoval Adam Plachetka v pražském Národním divadle a už o pět let později se stal stálým členem souboru Vídeňské státní opery.

neděle, 07 červenec 2019 07:15

Končí Festival komorní hudby Český Krumlov

Rajská zahrada kláštera klarisek je dnes vpodvečer dějištěm posledního programu Festivalu komorní hudby Český Krumlov. Vystoupí Duo saxofONA a akordeON, které vzniklo v roce 2016 na Pražské konzervatoři. Soubor tvoří saxofonistka Štěpánka Šediváková a akordeonista Filip Kratochvíl. Ona ke absolventkou konzervatoře ve třídě Pavla Fiedlera, on studentem konzervatoře ve třídě Josefa Hřebíka. Na repertoáru mají vedle klasických originálních skladeb pro akordeon a saxofon i kompozice ovlivněné jinými styly - na pomezí vážné hudby, world music, jazzu a argentinského tanga. Třiatřicátý ročník přehlídky zahájil na konci června letní hudební sezónu v památkově chráněném městě, zapsaném v seznamu UNESCO, už šestnáctou Barokní nocí na zámku. Do historických prostor situovali pořadatelé i všech sedm zbývajících koncertů. Ten včerejší patřil Dvořákově duchovní hudbě a orchestru dobových nástrojů Ensemble Inégal a byl s poukazem na blížící se výročí listopadové „sametové revoluce“ nazván Poděkování za třicet let svobody.

Od neděle 7. do neděle 28. července se opět koná hudební festival Olomoucké barokní slavnosti. Dvaadvacet představení celkem šesti projektů se odehraje v Uměleckém centru UP v Jezuitském konviktu a budou začínat většinou v 19:00 hodin. Řadu hudebně-divadelních večerů, o kterých jsme psali  ZDE  zítra a pozítří zahájí serenata Karla Ditterse von Dittersdorf s názvem Il tribunale di Giove z roku 1774. Jde o letošní novodobou premiéru v režii Tomáše Hanzlíka. Zpívají Lucie Kaňková, Kristýna Vylíčilová, Monika Jägerová, Leandro Lafont a Jakub Rousek. „Serenata měla premiéru v rámci oslav narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 24. ledna 1775. V prologu alegorická postava Genia Evropy v doprovodu Času strhává roušku Osudu a ptá se ho na to, kdo by měl vládnout kontinentu, aby zajistil prosperitu a mír. Osud odkazuje na rozhodnutí samotného Jupitera a posílá je na Olymp. V samotné jednoaktové serenatě pak bohové Apolón, Minerva, Mars a Štěstěna s podporou svých sborů přednášejí jednotlivě odlišné koncepty řízení Evropské unie. Jupiter nakonec oznamuje, že už má člověka, který spojuje přednosti všech božských rivalů: je jím právě jubilující pruský král,“ uvádějí pořadatelé a ke vzniku skladby dodávají: „Rukopisná partitura je zachovaná v Royal College of Music v Londýně s datem vzniku 1774. Tento letopočet se také udává u příležitosti uvedení serenaty na Jánském vrchu. Je možné, že se jednalo o jakousi domácí zkoušku, či předpremiéru, jak dosvědčuje u jiných děl Dittersova autobiografie.“ Rozhovor o Dittersově serenatě a o festivalu s Kristýnou Vylíčilovou můžete číst ZDE

20191JubilateInstrumenta-musica2

11. července zažehnou Letní slavnosti staré hudby dvacet svíček na pomyslném narozeninovém dortu. Až do 6. srpna pak divákům nabídnou postupně osm večerů mapujících šest staletí bohaté hudební historie, se kterou dlouhodobě seznamují české publikum.
Vyhrajte dvojici vstupenek na zahajovací koncert s názvem Jubilate Deo – koná se ve čtvrtek 11. 7. v kostele sv. Šimona a Judy. Instrumenta Musica z Drážďan a Cappella Mariana představí renesanční a raně barokní vícesborové skvosty z prostředí benátských a saských chrámů v programu, který byl vytvořen na míru právě pro zahájení 20. ročníku Letních slavností staré hudby. Hudebníci využijí také kostelních empor, takže vyniknou akustické možnosti prostoru. Na koncertě zazní díla devíti skladatelů 16. a 17. století.

 

Česká filharmonie koncertuje dnes a v sobotu v Bad Kissingen, lázeňském městě na severu Bavorska proslaveném slanými minerálními vodami. Tamní letní festival klasické hudby Kissinger Sommer je pravidelně vrcholem kulturní sezóny, která každoročně obsáhne až pět set koncertů. V Sále Maxe Littmanna v koncertní síni Regentenbau zahraje filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila dva různé programy – mozartovský a dvořákovský. Páteční večer patří Mozartově Pražské symfonii, baletní hudbě z opery Idomeneo a Klavírnímu koncertu d moll. Sólistou je norský pianista Leif Ove Andsnes. V sobotu večer budou na stejném místě znít Dvořákovy programní symfonické skladby V přírodě, Karneval a Othello a jeho Violoncellový koncert. Sólistou je Truls Mork. – Další symfonický koncert mají filharmonici až 4. září, kdy v pražském Rudolfinu otevřou 124. sezónu koncertem řízeným šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Na programu bude hudba ze Smetanovy Prodané nevěsty a z Čajkovského opery Evžen Oněgin a pak Šostakovičova Osmá symfonie, o níž skladatel řekl, že je spolu se Sedmou „Leningradskou“ jakýmsi jeho Requiem. „Cítím nekonečnou bolest pro ty, které zabil Hitler, ale moje bolest pro lidi zabité na Stalinův příkaz není o nic menší,“ uvedl.

V letech 2022 až 2024 se bude v Ostravě stavět nový koncertní sál. Vítězem architektonické soutěže na halu, která vznikne jako přístavba Domu kultury města Ostravy, je studio Steven Holl Architects + Architecture Acts z New Yorku. Podle zprávy zveřejněné ostravskou radnicí oživí krajskou metropoli díky originálnímu návrhu špičková světová architektura. Ostrava o výstavbu důstojné koncertní haly s perfektní akustikou, se zhruba 1300 sedadly a zázemím pro Janáčkovu filharmonii usilovala desítky let. Kulturní dům z let 1956 až 1961 tuto funkci plnohodnotně neplní. Náklady na výstavbu se odhadují na 1,5 miliardy korun bez DPH. Ministerstvo kultury má přispět částkou 600 milionů korun, Moravskoslezský kraj třemi sty miliony korun, zbytek je na městě. V účelovém fondu je z městského rozpočtu už uloženo 250 milionů korun. Jednu z nejvýznamnějších architektonických soutěží ve své historii vyhlásilo město Ostrava loni v létě. Primátor Tomáš Macura nyní připomněl, že poslední opravdu plnohodnotnou koncertní halou postavenou u nás bylo pražské Rudolfinum. Ostrava podle něj vybudováním nového koncertního sálu posílí svou pozici kulturního centra, protože hudební síně se špičkovou architekturou a akustikou jsou vždy impulzem nejen pro rozvoj kultury a vzdělanosti v daném místě, ale také magnetem pro rozvoj turistického ruchu. Podle poroty jde o úžasné architektonické dílo, které „velmi dobře zvažuje vztah staré budovy s novou, vztah mezi městem Ostravou a parkem za stávajícím objektem.“ Porota věří, že vítězný projekt bude i emblematickým dílem pro Ostravu, které ji tak oživí. 

Desátý ročník mezinárodního festivalu Hudební léto Kuks pokračuje zítra druhým koncertem. V kukském kostele Nejsvětější Trojice bude od 18:00 účinkovat soubor Collegium 1704 s uměleckým vedoucím Václavem Luksem a sopranistka Helena Hozová. Ta studovala zpěv na pardubické konzervatoři u Martiny Forštové, na hudební fakultě JAMU v Brně u Jaroslavy Janské a Marty Beňačkové a na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech ve třídě Christiane Hossfeld. Absolvovala též mistrovské kurzy u mnoha světových pěvců. V podání Heleny Hozové zazní mimo jiné v novodobé premiéře árie Rosa mystica Stephana Sailera z kukského archivu. Collegium 1704 zahraje triové sonáty Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela a Pietra Antonia Locatelliho a dále pak se sólistkou večera kantáty Sento nel sen combattere Francesca Gaspariniho a Armida abbandonata Georga Friedricha Händela. V sobotu 20. července na festivalu zahraje houslista Jan Mráček s polským varhaníkem Wacławem Golonkou. Na programu budou díla Johanna Sebastiana Bacha, Niccoly Paganiniho, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Antonína Dvořáka a světová premiéra skladby soudobého skladatele Eduarda Douši.

Dnes se poprvé v historii propojí kapela Vypsaná fiXa s orchestrem PKF — Prague Philharmonia ve společném projektu na festivalu Rock for People a oslaví tak společné 25. narozeniny. Dějištěm bude KB stage v areálu Festivalparku na letišti Věkoše v Hradci Králové. Od 18:20 hodin tam zazní hity Vypsané fiXy z alba Fenomen, ověnčeného nominací na Cenu Anděl v kategorii Album roku, Tady to někde je a Krása nesmírná. „Do výběru jsme chtěli dostat všechny póly kapely, nejen pomalé, tklivé písně, ale přidali jsme záměrně i ostřejší věci. Když jsme o výběru přemýšleli, měli jsme poměrně čerstvou živou nahrávku z jednoho našeho koncertu. Nahrané písničky se většinou během koncertů postupně deformují a nakonec jsou třeba úplně jiné než na desce. Takže třeba píseň Dezolát, která má na albu tři minuty, má v živém provedení šest a půl. Honzovi Kučerovi jsme nakonec poslali tuto koncertní nahrávku, která už je v podstatě jakýmsi jamem s publikem. Na tu vznikly aranže. S odstupem času si myslím, že to byla dobrá taktika,“ komentuje program frontman kapely Michal Mareda alias Márdi a dodává: „Osobně mě překvapilo, jak orchestrální úpravy podtrhují příběhy jednotlivých písní. Některá místa jsou až dojemná.“ Umělecký garant projektu a autor aranží - dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera - k projektu uvádí: „Rád spojuji zdánlivě nespojitelné hudební světy a i tento koncert je důkazem toho, že se odlišné hudební žánry mohou dobře doplňovat a vzájemně inspirovat. Orchestrální úpravy jsem přizpůsobil syrovému a přímočarému stylu písniček Vypsané fiXy a mám dojem, že si hráči PKF tu někdy až punkovou drsnost docela užívají. Naopak některé pomalejší písně dostaly díky orchestrální složce větší jemnost, určitý druh romantiky a samozřejmě zvukovou barevnost. Jsem zvědav, jak tyto nové verze přijmou skalní fanoušci kapely." Jako perličku zahraje PKF na úvod koncertu ve světové premiéře 2. větu skladby From the Future World, kterou vytvořila umělá inteligence AIVA na základě analýzy díla Antonína Dvořáka. O té si můžete přečíst více v květnovém článku Ivo Kahánka.

Houslista Josef Špaček má před sebou poslední sezónu na pozici koncertního mistra České filharmonie. Po devíti letech se chce vydat na výhradně sólovou dráhu. S filharmonií odehrál u prvního pultu několik stovek koncertů. Usedá u něj od roku 2011, kdy mu bylo pětadvacet, a je dodnes historicky nejmladším koncertním mistrem tohoto tělesa. Vedle toho má za sebou s českým prvním orchestrem už přes šedesát koncertů jako sólový hráč a další vystoupení budou následovat. „Chtěl bych poděkovat zejména za možnost stát se uměleckým partnerem České filharmonie, což mi jednak umožnilo v dobách působení v orchestru udržovat i svou sólovou kariéru, jednak mi to nadále otevírá dveře další spolupráce s tímto vynikajícím orchestrem,” uvedl Špaček. K odchodu se rozhodl zejména se záměrem výrazněji se profilovat jako sólový hráč světového formátu. V letech 2013 - 2016 byl Špaček šéfem umělecké rady ČF. V posledních letech se jako koncertní mistr podílel mimo jiné na kompletu symfonií Antonína Dvořáka, který natočil Jiří Bělohlávek, a na kompletu symfonií Petra Iljiče Čajkovského pořízeném současným šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Spolupodílel se také na založení Komorního orchestru České filharmonie, který na koncertech vedl jako umělecký vedoucí. Pro příští období se stal členem Rady Českého spolku pro komorní hudbu, začleněného do instituce České filharmonie. Její generální ředitel David Mareček na Špačkovu adresu řekl, že přišel v době zásadní proměny tělesa a stal se tváří i duší orchestru: „Jeho umělecké výkony i osobní nasazení byly zcela výjimečné a Česká filharmonie v něm získala koncertního mistra nejvyšší světové třídy. Jako sólista nás skvěle reprezentoval na koncertech doma i v zahraniční. Soustředění na sólovou kariéru je proto v jeho případě správným krokem, v němž ho podporujeme. Ii nadále zůstává s Českou filharmonií spojen.“ Česká filharmonie již na pozici nového koncertního mistra vypsala výběrové řízení. Vítěz či vítězka bude spolupracovat s koncertními mistry Jiřím Vodičkou a Janem Mráčkem.