středa, 16 červen 2021 16:03

Matouš Zukal: Jsem soutěživý typ

Akademie-kl-hudby

„Kdyby mi někdo před rokem řekl, že ve finále skončím druhý, sotva bych mu uvěřil.“

„Slukova sonáta je tak krásná muzika, že člověk její technické obtíže vždycky nějak vyřeší. Ta hudba vás v tom nenechá.“

„Líbí se mi, že v horách jsou hranice neomezené.“

Klavírista Matouš Zukal se ve třiadvaceti letech stal laureátem letošní Mezinárodní soutěže Pražské jaro 2021, v celkovém pořadí druhý. Je studentem druhého ročníku HAMU ve třídě Iva Kahánka. Ve své hře nestaví na odiv virtuozitu, ta je samozřejmým prvkem jeho interpretace, zaujme především pochopením skladby a hlubokou přemýšlivostí. Takovou osobností je Matouš Zukal i v soukromí – uvážlivě volí slova, ať už hovoří o klavírní hře, svých učitelích, nebo velké zálibě – vysokých horách. Svou noblesní bezprostředností a inteligencí si okamžitě získává sympatie. Pro výkonného umělce je to velký dar.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
111

„Když hraju skladbu od slavného skladatele, o kterém byl natočen dokument, tak se na něj podívám a pak si představuju, že jsem v tom období, prostoru a hraju na stejný klavír, abych pochopila, jak to myslel.“

„Mým snem je zahrát si s Českou filharmonií v Dvořákově síni v Rudolfinu a také v různých sálech světa, abych mohla cestovat.“

„I když skladbu hraju už delší dobu, třeba více jak rok, tak vždy je v ní co objevovat. Je to takový hudební výlet, na který se těším den za dnem.“

Vzpomenete si, co jste dělali, když vám bylo dvanáct let? A dokázali byste říct, co bylo v tomto věku vaším největším úspěchem? Mladá talentovaná klavíristka Nora Lubbadová, která čerstvě oslavila své dvanácté narozeniny, má na svém kontě úspěchů hned několik. Zahrála si na Pražském jaru, několikrát vyhrála celostátní soutěž Prague Junior Note a ve finále mezinárodní soutěže Louskáček si zahrála s Moskevskou filharmonií. Jako jedna z mála Češek dostala také pozvání do slavné Carnegie Hall v New Yorku. A tím Nořiny úspěchy zdaleka nekončí, k těm nejčerstvějším patří její vystoupení na mezinárodním festivalu Vladimíra Spivakova: Moskva vítá přátele. V RozhovoruPlus mimo jiné prozradila, že se pořád cítí jako obyčejná holka, která si ale svůj život bez klavíru nedokáže představit.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
111

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

 
Zveřejněno v SeriálPlus

5000 Dlouho očekávaná kulturní událost se už za pár dní stane skutečností. Od pátku 11. června do pondělí 14. 6. stane náš dirigent Jakub Hrůša v čele Vídeňských filharmoniků, aby s nimi ve vídeňském Musikvereinu a Konzerthausu čtyřikrát provedl cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. První z koncertů pořádá Společnost přátel hudby ve Vídni (Gesellschaft der Musikfreunde in Wien), sobotní a nedělní koncerty jsou určené abonentům Vídeňských filharmoniků a pondělní produkce bude součástí vídeňského Mezinárodního hudebního festivalu (Internationales Musikfest). Jakub Hrůša má svůj debut s Vídeňskými filharmoniky už za sebou, a to když v listopadu roku 2019 společně přednesli Dvořákův Karneval, Čajkovského slavný Klavírní koncert č. 1 b moll se sólistou Denisem Matsuevem a Bartókův Koncert pro orchestr. Smetanovu Mou vlast dirigoval a natočil se svými Bamberskými symfoniky. S nimi také s tímto cyklem symfonických básní zahajoval Pražské jaro v roce 2019. V ten samý rok poskytl Jakub Hrůša svého audiovizuálního průvodce ke zveřejnění portálu KlasikaPlus. Článek a streamy s dirigentovým slovem si můžete připomenout zde.

Zveřejněno v AktuálněPlus
102

„Druhá věta ze Třetí Mahlerovy symfonie je bez kontextu celé skladby poněkud neukotvená.“

„Petru Nekorancovi, který se doposud jevil především jako představitel rossiniovské virtuozity a italského belcanta obecně, styl Brittenovy hudby evidentně konvenuje.“

„Beethovenova Pastorální, která se v napětí mezi poetičností a věcností dá zahrát nádherně a rozkošně, začala být brzy jednotvárná.“

Fanfáry z balkonu Obecního domu a předtím koncert České filharmonie, to byl ve čtvrtek závěr Pražského jara. Festivalu, který se už podruhé, stejně jako loni, musel spokojit s náhradní verzí programu. Letos festivalu obsáhlejšího, regulérnějšího a v několika případech nejen virtuálního a pouze streamovaného, ale už i s publikem v sálech. Nicméně i tak festivalu zbaveného plného lesku. Neměl ho ani poslední večer. Beethovenova Pastorální vyzněla v jeho závěru značně nezajímavě.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 03 červen 2021 09:24

Setkání dvou světů, Západu a Východu

108

„Veškerá produkce večera tvořila jednolitý celek, který spojoval a zároveň kontrastoval projevy západní a východní kultury.“

„Průvodcem na této cestě byl Saša Rašilov, který mezi hudbou, ale i jí podkreslován předčítal pasáže z Harantova literárního odkazu.“

„Večer jsme putovali spolu s Kryštofem Harantem – tu upomínáni na jeho vlast a tvorbu v podání Cappelly Mariany, tu zaváti ve směru jeho cesty hudebním uměním souboru Constantinople.“

Jedním z posledních koncertů letošního ročníku Pražského jara byl večer s názvem Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země. Cappella Mariana přizvala ke spoluúčinkování soubor Constantinople a vytvořila unikátní program na pomezí dvou kultur. Role recitátora se zhostil Saša Rašilov, moderátorkou byla Markéta Cukrová. Streamovaný koncert se odehrával v prostorách kostela sv. Anny v Praze.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
17395767354

Tradičně v Obecním domě se dnes večer završí 76. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Zahraje Česká filharmonie, kterou povede Mark Wigglesworth. Jako sólista v Brittenově písňovém cyklu Les Illuminations na texty francouzského básníka Arthura Rimbauda vystoupí tenorista Petr Nekoranec. Koncert otevře druhá věta z Mahlerovy Třetí symfonie s podtitulem „Co mi vyprávějí květiny na louce“ a večer pak zakončí Beethovenova Symfonie č. 6 „Pastorální“. Koncert se uskuteční  s obecenstvem v sále, zároveň ho v přímém přenosu odvysílá festival na svém webu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
99

„Widmann si náruživě pohrál s agogickou volností, jeho rubata byla krásně vymyšlená a nikdy nešla proti orchestru.“

„Šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia ví, že na dobrou hudbu je nutno pohlížet bez jakékoli názorové demagogie.“

„Takové koncerty Pražskému jaru a jeho dobré pověsti věru lahodí.“

Další z koncertů Pražského jara měl podtitul Klasicismus a neoklasicismus a jeho dramaturgická linka vedla od Wolfganga Amadea Mozarta až k nejryzejším představitelům hudebního neoklasicismu, kterými jsou Igor Stravinskij a Francis Poulenc. Program svedl dohromady rezidenčního umělce Pražského jara, německého klarinetistu a skladatele Jörga Widmanna, s předním pražským orchestrem PKF – Prague Philharmonia a jeho šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3002

Program inspirovaný slavným cestopisem Putování Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic připravil na dnešní večer Festival Pražské jaro. Výjimečný dramaturgický počin přednesou Cappella Mariana spolu s kanadským souborem Constantinople, text bude vyprávět Saša Rašilov, který se tak stane průvodcem na hudební cestě do exotických krajin Kypru, Jeruzaléma, Sinaje či Káhiry. Koncert se uskuteční v Pražské křižovatce tentokrát bez obecenstva v sále. V přímém přenosu ho odvysílá web Pražského jara a také KlasikaPlus.cz na svém Facebooku.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
3000

Do doby klasicismu a neoklasicismu dnes zavede diváky dramaturgie Festivalu Pražské jaro. Kombinuje Koncert pro klarinet a orchestr A dur Wolfganga Amadea Mozarta a hudbu dvou klasiků 20. století, Francise Poulenca a Igora Stravinského, od jehož úmrtí uplyne na jaře 50 let. Interprety budou rezidenční umělec festivalu, německý klarinetista a skladatele Jörg Widmann, PKF – Prague Philharmonia a její šéfdirigent Emmanuel Villaume. Koncert se koná v pražském Rudolfinu s obecenstvem v sále, zároveň ho v přímém přenosu odvysílá festival na svém webu a také KlasikaPlus.cz na svém Facebooku.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
100

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro v roce 2017 svedl k první a zároveň oboustranně inspirativní spolupráci na pódiu dirigenta Dennise Russella Daviese a Filharmonii Brno. Pár měsíců na to stanul Davies v čele brněnských filharmoniků jako jejich šéfdirigent. Po čtyřech letech se s nimi vrací na Pražské jaro – tentokrát s programem sestaveným z děl slavných amerických autorů řazených k minimalismu, s nimiž jej osobně pojí dlouholetá spolupráce. Zazní Harmonielehre Johna Adamse a v české premiéře Symfonie č. 12 Philipa Glasse na písňové texty z alba Lodger Davida Bowieho. Koncert se uskuteční dnes od 20 hodin ve Smetanově síni pražského Obecního domu bez obecenstva v sále, ovšem přímým přenosem bude na webu Pražského jara a na sociálních sítích partnerů, včetně portálu KlasikaPlus.cz, přístupný celému světu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
FOTO-1--P1050218

„Co změnilo můj život, byla jedna návštěva u Jiřího, kdy mě vzal do velké šatny, kde byly desítky šanonů s životní dokumentací, neuvěřitelně pečlivě a dojemně sebranou jeho tatínkem a později Jiřího sestrou Růženkou.“

„Byl už v té době vážně nemocen, ale s typickou střídmostí a snahou nepřenášet své problémy na jiné se o nich téměř nezmiňuje.“

„I když se člověk snaží připravit na nadcházející odchod někoho blízkého a předpokládat, kdy k němu může dojít, v mém osobním životě se to nikdy nezdařilo.“

Poslední květnový den tomu budou čtyři roky, kdy zemřel dirigent Jiří Bělohlávek. V roce, ve kterém se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přichází portál KlasikaPlus.cz se seriálem využívajícím texty a fotografie publikované jen soukromě nebo na sociálních sítích, případně dosud nepublikované. Shromáždil je a napsal publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Mapování uměleckých aktivit Jiřího Bělohlávka se věnoval řadu let. Po čtenářském úspěchu blogu Kateřiny Kněžíkové budeme postupně od příště nejprve uvádět unikátní „prequel“: deník, který psal a posílal Jiří Bělohlávek „Sašovi“ v emailech v době, kdy od května do července 2016 připravoval a dirigoval v Sanfranciské opeře Janáčkovu Jenůfu.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
105

„Dopracoval jsem se do bodu, kdy uvolnění přichází snadněji.“

„Že jsme nakonec měli i podporu diváků v sále, pokládám za fantastické!“

„Na celkovou audiovizuální kvalitu přenosu jsem obdržel spoustu pochvalných komentářů.“

František Macek má za sebou debut na festivalu Pražské jaro. Dvaatřicetiletý umělec působí především v zahraničí. Vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži v Katovicích mu vyneslo místo asistenta dirigenta u tamního Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu. Často vystupuje ve Skandinávii, ale i jinde po Evropě, a to jako dirigent operní i symfonický. Otec je významným hudebníkem olomoucké arcidiecéze katolické církve, a tak i on sám absolvoval v Kroměříži hru na varhany. Dirigování pak studoval na AMU v Praze a na Královské hudební akademii ve Stockholmu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vrací ke středečnímu vystoupení v Obecním domě, které se odehrálo za částečné přítomnosti publika i v online přímém přenosu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Všem motetům byla společná dokonalá práce s dynamikou, kterou sbor rozprostíral na škále od něžných pianissim po mohutná fortissima.“

„V Ecce sacerdos magnus jsme museli obdivovat soprány nejen za vypjaté výšky, ale zejména za subito piano, které po nich předváděly.“

„Vrcholem večera byla ‚vypalovačka‘ v podobě Janáčkova Otčenáše.“

Český filharmonický sbor Brno se v pátek 28. května představil na Pražském jaru. Přivezl s sebou osvědčený repertoár: Brucknerova moteta, skladbu svého sbormistra i dirigenta tohoto večera Petra Fialy, dále hudbu Henryka Góreckého a večer završil slavným Otčenášem Leoše Janáčka. Sóla zazpívali Pavlína Švestková, Marie Vrbová, Marta Reichelová, Tomáš Badura a Tomáš Kořínek. Za varhany usedl Martin Jakubíček, k violoncellu Petr Nouzovský, gong ovládal Jan Svejkovský a harfový part obstarala Pavla Kopecká. Večerem provázel Marek Šulc.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3001

Český filharmonický sbor Brno je dnes hostem festivalu Pražské jaro. Do Rudolfina přiveze duchovní skladby Antona Brucknera, Henryka Góreckého, Leoše Janáčka i skladbou Petra Fialy, který stojí v čele sboru od jeho založení v roce 1990. Koncert začíná tradičně ve 20 hodin a bude opět určený jak pro omezené publikum v sále, tak pro diváky internetového streamu. Vysílat ho bude také KlasikaPlus.cz na svém Facebooku.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
pátek, 28 květen 2021 08:10

Debut jak víno: František Macek a SOČR

51207134165ec4ecc2f5ak

„Na Františkovi Mackovi bolo od začiatku vidieť, že má o diele presnú predstavu, ktorú – aspoň z mojej diváckej perspektívy – dokázal úspešne pretaviť do jasných gest.“

„Moser hrá s odzbrojujúcou prirodzenosťou, ktorou ešte podtrhol všetky dispozície, ktoré v tomto diele uplatnil.“

„Mojím osobným highlightom večera sa však stalo až ďalšie číslo: Sibeliova En saga.“

Debut Pražského jara patrí medzi prvé koncerty, ktoré sa podarilo odohrať za prítomnosti divákov. Chvalabohu, žiada sa povedať. Počuť výkony debutanta Františka Macka, sólistu Johannesa Mosera a Symfonického orchestru Českého rozhlasu len z televízie by bola totiž veľká škoda.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2005

„Prodáváme plnou kapacitu.“

„Těšíme se na živé publikum, které je alfou a omegou našich snah.“

„Velmi pozorně se snažím pochopit zdejší janáčkovskou tradici… Nechci něco učit, spíš se sám nechám učit a poučit.“

Do čtvrté sezóny s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vstoupí Filharmonie Brno letos na podzim v situaci, kdy se vzhledem k již více než roční koronakrizi dá jen těžko plánovat. Přesto se nenechala všeobecnou nejistotou ovlivnit a ohlásila 66. koncertní sezónu podle ředitelky Marie Kučerové jako plnohodnotnou nabídku „bez pandemických kompromisů“. Využije veškeré kapacity a uvede v Brně dokonce více koncertů než doposud, bude jich přes šedesát.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
čtvrtek, 27 květen 2021 09:17

Malé zázraky na Salonu ZUŠ

599

„Obe flautistky predviedli naozaj veľmi vyrovnané a zaujímavé výkony.“

„Mentorovi Janovi Fišerovi bol štipendista Aleš Baránek skvelým partnerom.“

„Štipendisti z triedy mentora Iva Kahánka sa postarali o päť čísel na naozaj vysokej úrovni.“

Láska k hudbe, usilovnosť, a veľa talentu. Salon ZUŠ Pražského jara, už tradičná súčasť festivalu, disponoval všetkými z týchto vznešených atribútov aj tento rok. V Kostole sv. Šimona a Judy sa 25. mája predstavili viac než dve desiatky mladých hudobníkov – štipendistov, respektíve absolventov, akadémie MenART.

 
Zveřejněno v MladíPlus
511891023362c15d9bfbbk

„Doposud působil především ve Skandinávii a v Polsku.“

„Jeho otec a čtyři sourozenci jsou spojeni s chrámovou hudbou na Velehradě a v Kroměříži.“

„Vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži mu vyneslo místo asistenta u Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích.“

Debut Pražského jara patří dnes večer mladému dirigentu Františku Mackovi. Ve Smetanově síni Obecního domu bude řídit Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Na programu je mimo jiné Píseň bohatýrská od Antonína Dvořáka a Violoncellový koncert Roberta Schumanna. Vystoupení se uskuteční s obecenstvem v sále. Bude také v přímém přenosu vysíláno na festivalovém webu a na sociálních sítích, včetně facebooku portálu KlasikaPlus.cz.

 
Zveřejněno v MladíPlus
202

„Jejich interpretace byla silná a přesvědčivá i v místech, kde nelze spoléhat na brilanci, ale na pochopený hudební výraz.“

„Právě naprosto unikátní hráčská empatie, souladnost, souměrnost a stmelenost celku je tím, co je na Kalabis Quintet tak výjimečné.“

„Jsem toho názoru, že Kalabis Quintet odehrál na letošním Pražském jaru koncert, který můžeme právem považovat za dokonalý.“

Dechový ansámbl Kalabis Quintet se zformoval v roce 2012 na pražské HAMU a pro svůj pražskojarní koncert vybral hudbu 20. století. Členky kvinteta jsou hráčky prestižních pražských orchestrů, které spojuje vášeň pro soudobou hudbu. Ostatně sám název Kalabis Quintet k tomu tak trochu zavazuje. Dámy hrály ve složení: Zuzana Bandúrová – příčná flétna, Jarmila Jermářová – hoboj, Anna Sysová – klarinet, Denisa Beňovská – fagot a Adéla Psohlavcová – lesní roh. Reprezentativní program Kalabis Quintet zahrál v prostředí dopravní haly Národního technického muzea v Praze. Krásná symbióza místa a hudebního času. A jak se ukázalo, rovněž i pozoruhodných hudebních výkonů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 9