KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě
...váš vyladěný partner
„Středeční večer připomíná, že 28. května uplynulo 140 let od narození Václava Talicha, největší osobnosti českého dirigentského umění.“ „V pátek večer se opakuje blok cele věnovaný geniálnímu francouzskému skladateli Henri Dutilleuxovi…“ „Puccini na Triptychu intenzivně pracoval v letech 1917-1918 a už 18. listopadu 1918 mělo dílo premiéru v newyorské Metropolitní opeře. Ohlas u publika…
„Po posledním potlesku jsme se navzdory našemu dobře známému dvoumetrovému odstupu semkli a objali…“ „Když jsem vyjížděla z tunelu ve Francii, spadl mi obrovský kámen ze srdce. A v tu ránu jsem zjistila, že musím jet vpravo.“ „Vrátila jsem se domů – a přece jsem v Anglii něco zapomněla. Vlastně záměrně nechala. Kus života, kus…
V Glyndebourne, na mezinárodně uznávaném operním festivalu ve Východním Sussexu na jihu Anglie, má dnes vpodvečer premiéru nová inscenace Janáčkovy Káti Kabanové. Titulní roli v ní a v devíti navazujících představeních ztvárňuje do 19. června česká sopranistka Kateřina Kněžíková. Lyrické hudební drama, komponované podle ruské klasiky, Ostrovského hry Bouře z poloviny 19. století,…
„Káťu Kabanovou měla Kněžíková zpívat už loni, a to při koncertním provedení opery s Česku filharmonií a Jakubem Hrůšou v Praze a Hamburku.“ „Vedle Káti Kabanové je v plánu uvedení oper Turek v Itálii, Così fan tutte a Luisa Millerová a také poloscénické provedení Tristana a Isoldy. K tomu se přidává několik koncertů.“ „Pořadatelé letošní program trochu revidovali; věří v jeho uskutečnění,…
„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“
„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“
„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“
Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.
„No problem, welcome.“
„Přestávka s prostorem pro jídlo trvá celých devadesát minut. Kdo nesedí u stolu v restauraci, je venku na trávě nebo usazen v některém ze stinných zákoutí.“
„Rozhodně ne obyčejná opera. Tak jaká tedy? Jak to mysleli? Odpovědí je šalamounský bonmot.“
„Tak to si nezapomeňte, Petře, vzít s sebou smoking.“ Pamatuji si na tu větu i po šestnácti letech. Vyslovil ji dobrý přítel české hudby Graham Melville-Mason, když jsem se před ním zmínil o své chystané cestě na operní festival v Glyndebourne na jihu Anglie. Ano, i když v našich končinách se tak často nenosívá, vzal jsem samozřejmě tenkrát večerní formální oblek s motýlkem s sebou a v Británii pak na sebe. V opačném případě bych byl jedinou výjimkou. „Černou ovcí“, kdyby zrovna tohle slovní spojení neznělo v případě „black tie“ mezi všemi černě oblečenými muži a mezi ženami v tmavých „velkých večerních“ legračně… Smoking, složený, musel tehdy přežít cestu letadlem a vlakem. Letos si ji z Čech do Východního Sussexu, a pak zase zpět, zopakoval.
Před pětadvaceti lety, 28. května 1994, se otevřelo nové divadlo sloužící opernímu festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie. Na programu byla tehdy Mozartova Figarova svatba, stejné dílo, které před 85 lety, v roce 1934, zahájilo první ročník festivalu. V letošním programu, rozvrženém od 18. května do 25. srpna, bude v létě lákadlem nová inscenace…
„Po pěti minutách jsem se do díla nevratně zamiloval.“
„Hudba Vanessy je poměrně jednoznačně americká.“
„Režijní ztvárnění přímo vyzývá k opakovanému zhlédnutí.“
„Smekám před jejich hereckým projevem.“
„Glyndebourne je naše ideální verze toho, co pro jiné lidi představuje chalupa.“
Jsem tu šťasten, shrnuje v rozhovoru pro KlasikuPlus Jakub Hrůša uplynulé týdny na operním festivalu v Glyndebourne – studium, přípravy a zkoušky završené nedělní premiérou Vanessy Samuela Barbera. Se zápalem hovoří o díle, o režii a pěvcích i o hře Londýnských filharmoniků a stejně tak nadšeně i o tom, jak se v mezinárodně proslulém divadle ve venkovském rodinném sídle Guse Christieho pracuje a žije dirigentovi, který chystá novou inscenaci. A ohlasy v tisku? Hned druhý den jich byla desítka a jsou pozitivní. A asi ještě přibudou další.