úterý, 19 listopad 2019 19:20

Pretty Yende: Učit se být básníkem

1

„Čím častěji zpívám na recitálech, tím víc se mi líbí, jak prostým způsobem tahle forma sdílení hudby působí.“

„Krása poezie spočívá ve výrazových možnostech bez hranic.“

„Nástroj a technika zůstávají, ale skladatel a jazyk dodávají pokaždé zvláštní jedinečnost.“

V Praze zpívala vítězka Domingovy světové soutěže Operalia z roku 2011 pouhý rok po skvělém debutu v Metropolitní opeře; je tomu už pět let. Předloni se vrátila, nyní přijíždí jihoafrická sopranistka potřetí. Středeční recitál ve Smetanově síni je součástí turné, které Pretty Yende zavedlo už do Frankfurtu a dále ji povede do Barbican Hall v Londýně a do newyorské Carnegie Hall. V písňovém repertoáru z pera známých romantických skladatelů doprovází mladou pěvkyni italský klavírista Michele D'Elia. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus Pretty Yende zdůrazňuje, jak je důležité vědět, co je za textem, a jak je nezbytné se stále učit; především však zaznívají slova vděčnosti za to, že může zpívat, že se může s lidmi dělit o krásu ukrytou v hudbě.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2

„Lákalo mě hrát něco trochu jiného než klasický violoncellový repertoár.“

„Houslové skladby a jejich technická náročnost se mi líbí. Je to výzva.“

„Objevil jsem nástroj z roku 1891, který postavil v Budapešti houslař Janos Stowasser. Jsem s ním velmi spokojen.“

V posledních letech na sebe čím dál výrazněji svými koncertními aktivitami upozorňuje mladý brněnský violoncellista Lukáš Svoboda. Člen Filharmonie Brno je aktivní rovněž jako ansámblový a komorní hráč. Nyní se chystá představit unikátní recitálový program postavený na provedení některých virtuózních skladeb houslového repertoáru v transkripcích pro violoncello. V Brně zahraje 14. 11 v sále ZUŠ Veveří a v neděli 17. 11. pak zopakuje recitál v sále ZUŠ Břeclav.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
21

„Petr Nekoranec plně potvrzuje, že i ve skromnějším prostředí se může talentované dítě díky velké píli vypracovat až na světová pódia.“

„Krásný hlas Stephena Costella se rozléhal po celém sále, za což ho diváci odměnili hned po první árii velkým potleskem.“

„Dirigent Rastislav Štúr zacházel s tělesem velmi citlivě a i v průběhu árií vedl hráče v takové dynamice, že zpěváci vynikli ve svých nejkrásnějších barvách.“

Jeden nedělní večer, dva tenoři, třetí listopadový den. Tato postupka znamenala pro pražské Rudolfinum velmi zajímavý koncert. Ve své „pražské“ spolupráci se předvedli dva tenoristé – Čech Petr Nekoranec a Stephen Costello z Philadelphie, kteří už v mladém věku stále více září na světové operní scéně. K tomu během koncertu přibylo pokřtění debutového alba Petra Nekorance s názvem French Arias. Večer, který by mohl evokovat i jakýsi souboj dvou profesionálních pěvců (jeden nadhodil poutavou árii, druhý odpověděl ještě lepším kusem a opačně), však prezentoval krásnou spolupráci, kde rivalita neměla šanci.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

V sobotu začne 13. sezóna přenosů z Metropolitní opery. Více než dvě desítky českých kin po celé republice nabídnou do května deset inscenací. Tou první bude 12. října poslední opera Giacoma Pucciniho Turandot ve slavném nastudování a pojetí Franca Zeffirelliho. V hlavní roli princezny Turandot se představí americká sopranistka Christine Goerke.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
CenyThalieMusicalczHP

26. Ceny Thálie mají po sobotním večeru 5. října své majitele. V oblasti hudebního divadla sošky získali operní pěvci Kateřina Kněžíková a Ondřej Koplík a čestnou cenu Gabriela Beňačková, tanečníci Alina Nanu, Dominik Vodička a za celoživotní mistrovství Zdenka Kratochvílová a za muzikál či operetu Martina Šnytová, Vojtěch Dyk a za celoživotní mistrovství Věra Vlková. S nimi se radovaly i scény, které uvedly oceněné inscenace, hned dvakrát Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a dále Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Národní divadlo v Praze, Pražský komorní balet a Hudební divadlo Karlín.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
0

„Když sedím v Rudolfinu a poslouchám je, říkám si - škoda, že neučí.“

„S blížícím se večerem centrum dění pomalu přechází do kina Nadsklepí.“

„Začínají se vynořovat například otázky ohledně problémů s řadovým staccatem. Vždyť včera to ještě šlo…“

Vše pomalu končí. Už chybí doladit jen pár věcí, na vše se pokud možno co nejlépe připravit, pobrat ještě alespoň pár cenných rad… Poslední páteční výukový den kroměřížské Mezinárodní hudební akademie se totiž pomalu ale jistě uzavírá. Pak už jen zbývá předvést všechen svůj um v rámci pár posledních vystoupení. Ale i přesto je stále všude živo a veselo - jako by vše mělo teprve začít. Prostory zdejší ZUŠ, stejně tak jako konzervatoře, prostupují tóny řady rozmanitých a uchvacujících melodií v podání různých nástrojů. Housle. Trombony. Piano. Nechybí ani krása zpěvu a mnohé další. Kroměříž zkrátka i dnes plně patří hudbě.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
Rigoletto-scena-6683643423049274028774143946789853684826112o

„Pražský filharmonický sbor je rozhodně jeden z těch nejlepších sborů, které v Evropě máme.“

„S Vídeňskými filharmoniky jde o přátelské soutěžení. A také je to často rodinná záležitost - někdo z rodiny hraje v jednom tělese, někdo v tom druhém.“  

„Hudební Vídeň by bez Čechů - a bez Maďarů - nebyla Vídní.“

Bregenz je třicetitisícové hlavní město spolkové země Vorarlbersko. Leží na nejzápadnějším konci Rakouska na břehu Bodamského jezera a je proslulé mimo jiné svým letním festivalem, k jehož „nej“ patří jednak Jezerní scéna pro velkolepá operní představení s hledištěm pro sedm tisíc lidí, jednak také už více než sedmdesátiletá spolupráce s jedním hudebním tělesem. Rezidenčním orchestrem jsou na Bregenzer Festspiele od samého počátku, tedy od roku 1946, Vídeňští symfonikové. Jejich intendant Johannes Neubert v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že Bregenz, kam někteří současní hráči jezdívali jako děti s rodiči, když byli členy orchestru ještě oni, je krásná výjimka přidaná k běžné každodenní práci.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
9

„Massenetova hudba opět překvapila. Nejde o ´právem zapomenutou´ operu. Naopak – přesnější by bylo ´bohužel zapomínanou´.“

„Děj je přesazen do moderních kulis, v tomto případě s takovou logikou a hlavně přesvědčivostí, že divák nic nenamítá.“

„Tak působivé a nesmírně silné znázornění smrti, jaké se podařilo v závěru Massenetovy opery, se v divadle nevidí často…“

Jules Massenet je fatálně nedoceňovaný autor. Napsal přes třicet oper a známe tři. Nejnovější příklad z festivalu Bregenzer Festspiele potvrzuje, že sáhnut po některé z většiny těch nehraných může znamenat a přinést mnohem víc, než jen „neudělat chybu“. Don Quichotte je titul, jehož hudební i divadelní síla, podpořená v tomto případě skvělou scénickou podobou, se projevila s až nečekanou intenzitou.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DSC7803

„No problem, welcome.“

„Přestávka s prostorem pro jídlo trvá celých devadesát minut. Kdo nesedí u stolu v restauraci, je venku na trávě nebo usazen v některém ze stinných zákoutí.“

„Rozhodně ne obyčejná opera. Tak jaká tedy? Jak to mysleli? Odpovědí je šalamounský bonmot.“

"Tak to si nezapomeňte, Petře, vzít s sebou smoking." Pamatuji si na tu větu i po šestnácti letech. Vyslovil ji  dobrý přítel české hudby Graham Melville-Mason, když jsem se před ním zmínil o své chystané cestě na operní festival v Glyndebourne na jihu Anglie. Ano, i když v našich končinách se tak často nenosívá, vzal jsem samozřejmě tenkrát večerní formální oblek s motýlkem s sebou a v Británii pak na sebe. V opačném případě bych byl jedinou výjimkou. „Černou ovcí“, kdyby zrovna tohle slovní spojení neznělo v případě „black tie“ mezi všemi černě oblečenými muži a mezi ženami v tmavých „velkých večerních“ legračně… Smoking, složený, musel tehdy přežít cestu letadlem a vlakem. Letos si ji z Čech do Východního Sussexu, a pak zase zpět, zopakoval.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
sobota, 13 červenec 2019 15:06

Glyndebourne: Cendrillon - dost jiná Popelka

1

„Massenet dal své Popelce velice zajímavou, místy nádhernou a po celu dobu velmi výstižnou hudební podobu.“

„Něco z tušených psychologických náznaků a dotyků padá na vrub domýšlení díla paní režisérkou, něco je přítomno už v autorském ustrojení opery.“

„Postava Popelky v tušeném psychologickém zázemí řeší v symbolickém příběhu své dospívání v ženu.“

Jules Massenet napsal určitě hodně přes třicet oper. Vybaví se Manon, Werther, Thaïs, možná Le Cid a Don Quijotte… Jeho Cendrillon neboli Popelka patří v českých končinách k těm zcela neznámým. Ne tak úplně v Británii – z Královské opery Covent Garden existuje nahrávka na DVD z roku 2011. Nicméně v Glyndebourne na jihu Anglie figuruje v programu letošního letního festivalu v jeho pětaosmdesátileté historii poprvé. Pozapomenuta byla celosvětově, od osmdesátých let se v některých hudebních metropolích už objevila, na jeviště se vrací pomalu, ale už se o ní ví. Jde o skrytý, ještě plně nedoceněný poklad!

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 25 květen 2019 09:30

Vídeňská opera má dnes 150 let

1

Dopoledne vypuknou oslavy jubilující Vídeňské státní opery, a to ve velkém stylu. Slavný operní dům dnes slaví 150 let a u té příležitosti nachystal matiné, podvečerní premiéru a na zítra open air koncert. Část oslav bude k vidění i na webu opery v livestreamu.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
Foto-Milo-Kolesr-6

„Opera je magicky jedinečnou směsicí psychologie, filozofie, religiozity, humanismu, pohádkovosti a smyslnosti.“

„Člověka odedávna provázející ´svár duše s tělem´ toto dílo prezentuje velmi intenzivně.“

„V roli mnicha Athanaëla neokázale exceluje mladý slovenský pěvec Csaba Kotlár.“

Pardubické hudební jaro zasáhlo jedním přidaným večerem do chrudimské hudební sezóny. V Divadle Karla Pippicha se první květnovou neděli uskutečnilo pohostinské představení libereckého operního souboru. Nabídlo Thaïs od Julesa Masseneta – zdařilou inscenaci, za kterou stojí režisérka Linda Keprtová a dirigent Martin Doubravský.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus

„Massenet dovedl oboje – tvořit geniálně jednoduše, stejně jako komponovat složité formy s hutnou instrumentací.“

„V Liberci se dlouhodobě daří oživovat polozapomenutá díla.“

„Jediná mezihra v závěru Thaïs by pro jiného skladatele byla bez problémů námětovým zdrojem pro symfonickou větu, ale Massenet napíše do klavírního výtahu: ´…pakliže se scéna stihne přestavět rychleji, můžete to vypustit…´“

Massenetova Thaïs zazní teď v neděli 5. května v chrudimském Divadle Karla Pippicha - jako epilog mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro. Přiveze ji operní soubor Šaldova divadla v Liberci. Právě na jeho prknech se v Česku objevila po devadesáti letech v režii Lindy Keprtové a v hudebním nastudování Martina Doubravského. Pro KlasikuPlus.cz se zamyslel nad hloubkou známé mezihry i obecně nad oživováním polozapomenutých děl.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
DSC5456

„Stíny repríz jsou jasné: rutina mezi členy orchestru, zpěváci bez velké ambice, režisérův záměr pozapomenut… Světla repríz jsou radostnější.“

„V Národním divadle byl hostem zvýrazněných dvou repríz Giordanovy opery Andrea Chénier brazilský tenorista Martin Muehle. Nabídl hlas pro roli ideální.“

„Repríza projektu Sternenhoch, který se stal pro určitý segment publika zřejmě kultovním, připomněla, že současné umění je opravdu široce rozkročeno.“

Operní premiéry mají svou atmosféru, své rituály, své oslavy. Řada měsíců studia a příprav a týdnů zkoušení je u konce. Přijde premiérové publikum a netuší, kolik všechno to samozřejmé a krásné nebo třeba ujeté a zvláštní stálo úsilí. Vlastně ho to ani nezajímá. Nepatří do té party, která nemá od výsledku odstup. Party, která zaujatě pracovala, určitě se prací i bavila a teď vydává počet z toho, co umí. Publikum stojí nezaujatě vně. Vidí, slyší, vnímá, prožívá, promýšlí… – a vytvoří si během večera svou představu, pocit, úsudek. 

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Foto-Milo-Kolesr-7

„Kdyby se tehdy pozorovatel podíval dalekohledem pod střechu jakékoliv nuzné pařížské mansardy, našel by tam jistě mnohé podobně vášnivé i tragické lásky, předčasná úmrtí a hluboká přátelství.“

„V liberecké inscenaci si opravdu uvědomíte, že jsou Vánoce.“

„Je dobře, že se daří opery i „vystavovat“ mimo jejich domovské scény. Pardubické hudební jaro je toho letitým důkazem.“

Je to právě rok a několik dní, kdy měla v libereckém Divadle F. X. Šaldy (9. března 2018) premiéru nová inscenace Bohémy Giacoma Pucciniho. Vrátila se tam po třinácti letech a byla přijata s úspěchem. Josef Krečmer, umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro, zve tamní soubor opakovaně a s dobrou zkušeností, a tak se Seveřané na programu letos objevují hned dvakrát – festival uzavře Massenetova Thaïs a teď v neděli zazněla právě Bohéma. A publikum, které jinak v regionu příliš operních příležitostí nemá, ji právem ocenilo s nadšením.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
IMG0124

„Osudové setkání Werthera s krásnou Charlottou se sice uskuteční v červenci, ale už v té době nacvičuje dívčin otec se svými mladšími dětmi koledy.“

„Dnes asi nejhranější opeře Julese Masseneta trvalo poměrně dlouho, než si své pevné místo v repertoáru vydobyla.“

„Po triu Carreras - Domingo - Pavarotti bylo na Werthery 21. století třeba ještě chvíli čekat.“

Když se řekne “Vánoce v opeře”, vytane asi většině fanoušků zmíněného žánru na mysli Pucciniho Bohéma a její první dvě dějově i hudebně radostná dějství. Hned na druhém místě si ale milovníci opery určitě vzpomenou i na jiné populární dílo, kde hrají svátky klidu a míru snad ještě podstatnější roli, byť oproti přímočaré Bohémě přece jen o něco rafinovanější. Samozřejmě je řeč o Massenetově WERTHEROVI, jemuž skýtají vánoční reálie vítaný kontrast k příběhu milostného vzplanutí, které nezadržitelně dospěje až do tragického vyústění.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus