„Do Anglie se člověk dostane, ale chce to obrnit se spoustou trpělivosti a možná i pár tabulkami čokolády.“

„Volám na linku a po hodině čekání, během které si stihnu vyčistit zuby, aplikovat pleťovou masku, uklidit a vyžehlit, jsem přepojena ke spojovatelce, abych se dozvěděla, že ani ona neví…“

„Dnes mi přišlo instruktážní video, jak se budou zkoušet kostýmy a paruky.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V prvním díle seriálu, který odtamtud exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, shrnuje, co všechno předcházelo okamžiku, než dnes začaly zkoušky.

Uvařila jsem si kávu a usedám k počítači, abych se vypsala z karantény. Koukám ven na dva zamilované racky a říkám si, jak je jim skvěle, mohou se rozletět, kam se jim zlíbí… I Káťa Kabanová měla takové sny, bezstarostné a krásné. Je nádherně a já mám zrovna šestý den karantény v Glyndebourne. Chtěla bych vám o tom všem napsat. O tom, jak to tady chodí. A vůbec o všem novém, co mi do života přichází. Ale tak dlouhá ta karanténa zase není…

Člověk se dlouhé měsíce chystá na roli, a když zvládne přípravnou fázi, myslí si, že může jet. Ale ono to tak jednoduché není. Alespoň ne v dnešní době. Do Anglie se člověk dostane, ale chce to obrnit se spoustou trpělivosti a možná i pár tabulkami čokolády. Několik dní před odjezdem začínáte rozklikávat odkazy a zjistíte, co všechno je potřeba a bez čeho se sem prostě nedostanete. Není snadné sehnat si ubytování, protože výběr momentálně není velký. Když ho máte, můžete začít vypisovat a tisknout stohy papírů. Já jsem začala tím, co je aktuálně potřeba v Česku – čestné prohlášení o možnosti opustit okres.

Samozřejmě k tomu patří i dokument o negativním výsledku testu na Covid-19 pro vycestování za hranice. S tím už zkušenosti mám, a tak jsem si říkala, že zbytek půjde podobně hladce. Jak jsem byla naivní. Po rozkliknutí odkazu se na mě vyvalily další pododkazy. Čtu každé písmenko a motá se mi hlava. Naštěstí přijíždí princ na bílém koni a zachraňuje situaci. Společnými silami zakoupíme nutný balíček antigenních testů a zaregistrujeme mě na imigraci. Mám dokonce i objednaný lístek do vlaku, který mě i s autem odveze přes kanál La Manche do země, kde se jezdí vlevo. Další tabulka čokolády padla za vlast. Za kterou vlastně? Dotisknu zvací dopis a pracovní smlouvu a jdu si přečíst, co mě čeká a nemine v karanténě.

V Anglii má člověk za povinnost nastoupit desetidenní karanténu. Druhý a osmý den se musí sám otestovat a zkumavku poslat poštou zpět. To zní jasně, ale skutečnost je jiná. Balíček nedorazil!!! Co teď? Volám na linku a po hodině čekání, během které si stihnu vyčistit zuby, aplikovat pleťovou masku, uklidit a vyžehlit, jsem přepojena ke spojovatelce, abych se dozvěděla, že ani ona neví, kde se mohla zásilka zaseknout. Druhý i třetí den podstupuju stejné martyrium na telefonu a doufám, že se stane zázrak.

A on se stal. Pátý den!!! Huráááá! Přišel balíček testů. Uvnitř vidím krabici, speciální plastovou obálku, návod a sadu na odběr vzorku. Jakou radost jsem měla, když jsem testy zaregistrovala, zodpověděla dvě desítky dotazů, zalepila krabici a hodila ji do červené schránky označené „Priority“. Pátý den jsem za odměnu dostala ještě jeden test. Tentokrát je to PCR test. Jeho negativní výsledek mě zbavil zbytku předepsané karantény.

Pokud si ale myslíte, že přišel někdo, kdo to na rozdíl ode mě umí, tak se mýlíte. Udělat si test není složité a má to jednu obrovskou výhodu. Nemusíte čekat ve frontě před nemocnicí nebo odběrovým centrem vedle dalších kašlajících bytostí. Vše zvládnete doma a nikdo na nikoho neprská. Ven vůbec nemusíte. Co potřebujete, vám donesou až do domu. O vaše pohodlí a bezpečí je výborně postaráno.

A v pátek? Začínáme konečně zpívat a tvořit divadelní inscenaci. Taky vám to přijde jako sci-fi? Mně rozhodně. Dnes mi přišlo instruktážní video, jak se budou zkoušet kostýmy a paruky. Příště vám napíšu o tom, do jak neuvěřitelných detailů se tady vše promýšlí. Všichni a všechno směřuje k jedinému cíli – k premiéře, bezpečnou cestou. Touha opět pracovat, hrát a žít je všudypřítomná.

Foto:  Fb a archiv Kateřiny Kněžíkové, Fb Glyndebourne, MYA.CO.UK