„Korngoldova opera Mrtvé město dodává zajímavý hudební kontext Puccinimu, Straussovi, Wagnerovi a Janáčkovi.“

„Nejprve byl zázračným dítětem.“

„Poslední filmovou partituru složil Korngold v roce 1946, pak se vrátil k psaní koncertní hudby.“

Mrtvé město? Není řeč o některé světové metropoli v době koronavirové pandemie, i když tak vypadaly a ještě stále dost vypadají, ale o opeře Ericha Wolfganga Korngolda, která je v současnosti z odkazu brněnského rodáka, vídeňského hudebníka a nakonec hollywoodského skladatele zcela určitě nejhranějším dílem. Drama Die tote Stadt uvedla jako první Opera v Hamburku 4. prosince 1920, tedy přesně před sto lety. Korngoldovi bylo třiadvacet.

Erich Wolfgang Korngold (1897-1957) je autorem v naší současnosti teprve znovu postupně objevovaným. Položil, bez přehánění, základy americké filmové hudbě a ani jeho koncertní a operní díla nejsou vůbec k zahození. Jako inspiraci ho zmiňuje dokonce John Williams, autor hudby k Hvězdným válkám. Filmy pojímal Korngold jako „operu beze zpěvu“, stal se průkopníkem a posléze klasikem filmové hudby. Do Spojených států se dostal v roce 1934 díky režiséru Maxi Reinhardtovi a jeho pozvání, aby upravil pro filmovou verzi Snu noci svatojánské Mendelssohnovu hudbu. Jen o pár let později už za jeho hudbu získal Oscara film Dobrodružství Robina Hooda. V roce 1995 získal pak tento snímek režiséra Michaela Curtize za své kulturní, historické a estetické hodnoty vysoké ocenění Knihovny Kongresu a byl jako součást kulturního dědictví zařazen do Národního filmového registru.

Šlo předtím o osudovou zakázku: skladateli zřejmě zachránila život, protože kvůli Robinu Hoodovi v roce 1938 odcestoval i s rodinou za oceán. Nedlouho předtím, než Hitler anektoval Rakousko… I rakouští Židé začali čelit perzekuci a většina těch, kterým se nepodařilo do roku 1941 za velkých obtíží emigrovat, za holokaustu zahynula.

Poslední filmovou partituru složil Korngold v roce 1946, pak se vrátil k psaní koncertní hudby. Jeho styl už zůstal v rovině bohatého pozdně romantického jazyka. Takový je i jeho oblíbený Houslový koncert a do určité míry i Symfonie fis moll, obsahující „meditaci v brucknerovské tradici“ věnovanou památce amerického prezidenta F. D. Roosevelta.

Nejprve byl však zázračným dítětem. Pocházel z německojazyčné židovské rodiny, žijící tehdy v Brně. V ulici Koliště 1/1, dnes je to na dohled od Janáčkova divadla, má od roku 2002 na nárožním průčelí domu mezi okny v přízemí pamětní desku. Jeho otec byl významný hudební kritik a brzy se stěhovali do Vídně. Jako dítě napsal Korngold kantátu Zlato, kterou ocenili Mahler, Strauss a Zemlinsky, významní umělci, tehdy na vrcholu svých sil. Balet Sněhulák třináctiletého Korngolda se ve Vídeňské dvorní opeře stal senzací. Následovalo klavírní trio, Klavírní sonáta E-dur… Ve čtrnácti složil Předehru k divadelní hře. Potom vyšla jeho Sinfonietta a v roce 1918 dostal za úkol hudbu k Shakespearově oblíbené komedii Mnoho povyku pro nic. Hrála se nejprve v Burgtheatru, o dva roky později v paláci v Schönbrunnu. Korngoldova barvitá a jiskřivá partitura bývá pro svůj náboj srovnávána s Mozartovou Figarovou svatbou. Její chytlavá melodika je však až operetní, smuteční pochod by mohl být i parodií Mahlerovy hudby a zvuk dává najevo znalost hudby Richarda Strausse.

Korngold je autorem pěti oper. Už v roce 1914 se objevily první dvě. Po Mrtvém městě přišel Zázrak Heliany. Je z roku 1926 a je v pořadí čtvrtou z nich. Námět našel v mystickém dramatu Heilige od Hanse Kaltnekera. Pro nenaplněnou lásku ke krásné Helianě mocný vládce stíhá všechen lid. Až příchod Cizince, do něhož se vládcova žena Heliane zamiluje, zlomí prokletí a všechny vysvobodí. Na posluchače spolehlivě působí až omamný zvuk orchestru a výrazné kantilény provázející hlavní postavy. Opera však byla ve své době shledána málo moderní… Poslední operní dílo, nazvané Die Kathrin, napsal v druhé polovině 30. let na motivy knihy Edwarda Jakobse vyprávějící příběh německé dívky a francouzsky mluvícího vojáka. Dílo nesené přístupnou hudbou bezmála operetního stylu, nicméně dílo přece jen dramatičtější než bývají operety, je plné výstupů s potenciálem hitů.

Operu Mrtvé město, která dodává zajímavý hudební kontext Puccinimu, Straussovi, Wagnerovi a Janáčkovi, zkomponoval Korngold jako třiadvacetiletý. Hlavní postavou a hlavní pěveckou rolí je Paul, osaměle žijící muž s utkvělou touhou, že se jeho zesnulá manželka Marie vrátí. Připomíná mu ji Marietta, se kterou se sblíží. Vše ostatní je ale horečnatý sen. Na jeho konci, když se probouzí, je podle možného výkladu Paul od svých představ konečně osvobozen.

Jde o osudově temný, fantaskní, surrealistický příběh, blouznění mezi realitou a snem, mezi smrtí a životem; nemá daleko k podvědomí a psychoanalýze. Nese ho silná, dramaticky podnětná, invenční a skvěle instrumentovaná hudba, dráždivě barevná. Je to hudba s italskou romantickou exaltovaností a německy moderně naléhavou expresivitou.

Libreto vychází z knihy Bruges-la-Morte od Georgese Rodenbacha. Dalo mimořádně inspirativní základ hudbě, ale dává se stejnou intenzitou možnosti i současné scénografii a režii. Pokud nás při posluchu napadne, že Paulovo snění si nezadá například s utkvělou představou a blouzněním hrdiny Berliozovy Fantastické symfonie nebo se zoufalými peripetiemi hledání Michelovy vidiny v Juliettě Bohuslava Martinů, nebudeme daleko od pravdy… Mrtvé město přízračně zachycuje trýznivé subjektivní pocity a útěk od reality, snahu i obavu navázat nový vztah a vnitřní bariéry, kterému tomu brání. Opera stojící na pomezí verismu a expresionismu je melodická, podmanivá, vášnivá… Pěveckými nároky na ústřední dvojici Paula a Marietty připomíná téměř Wagnerova Tristana a Isoldu. Zaznamenala mezinárodní úspěch.

Za jménem libretisty Paula Schotta, kolektivním pseudonymem, se mimochodem skrývá dvojice: skladatel a jeho otec Julius, v té době šedesátiletý. Hlavní melodie opery, píseň Marietty z prvního dějství, je skutečným operním hitem, který vás po prvním poslechu už neopustí. Vůbec se skladateli nelze divit, že ji v samotném závěru zopakoval. V nové souvislosti ji vložil do úst Paulovi.

Foto: Wikipedia, David Baltzer / Semperoper Dresden, Youtube