„Na svatomikulášském kůru v 18. století působil známý skladatel a pedagog František Václav Habermann.“

„Příznivý posudek Josefa Vocknera vyzdvihl jasnou intonaci jednotlivých hlasů i v plenu a technickou spolehlivost nástroje.“

„Můžeme jen litovat, že unikátní Zausovy romantické varhany nejsou víc využívány.“

Romantické varhany v hlavním městském kostele v Chebu postavil místní mistr varhanář Martin Zaus v roce 1894. Jsou dokladem vysoké úrovně jeho umění ovlivněného pobytem v Paříži u významného varhanáře Josepha Merklina a poznáním francouzského varhanářství. Jsou jeho největším nástrojem a shodou okolností se zachovaly v téměř nezměněné podobě do dnešní doby.

Cheb byl povýšen na město roku 1204, ale už ve 12. století zde stál hrad Fridricha Barbarossy, v jehož podhradí se pozdější město slibně rozvíjelo. Trvalou součástí Českého království se stalo roku 1322 za panování Jana Lucemburského. Mezi četnými církevními stavbami vyniká hlavní městský arciděkanský kostel sv. Mikuláše a Alžběty, mohutná stavba původně ze 13. století s románskými věžemi a portálem, po požáru dokončená v gotickém slohu.

První zpráva o varhanách je z roku 1427. Na konci století postavil roku 1498 Hans Peysinger z Kempten „bílé“ varhany, Friedrich Pfannmüller roku 1558 proti nim „žluté“, umístěné nad východním a západním vchodem do lodi jako „vlaštovčí hnízdo“. Dokladem jejich umístění je dodnes zachovaný prostor pro varhanní měchy s přístupovým schodištěm.

Za zaznamenání stojí, že na svatomikulášském kůru v 18. století působil známý skladatel a pedagog František Václav Habermann (1706–83). Narodil se v Kynžvartu, studoval na jezuitském gymnáziu v Klatovech a hudbu v Praze. Po studijních cestách do Itálie, Francie a Španělska zakotvil v Paříži jako kapelník prince de Condé a následně u velkovévody toskánského ve Florencii. Ve čtyřicátých letech 18. století se vrátil do Čech. V Praze se uplatňoval jako skladatel a pedagog ve šlechtických rodinách a zastával místo ředitele kůru v klášterním kostele sv. Kajetána u theatinů a od roku 1750 u maltézů. K jeho žákům patří Josef Mysliveček a František Xaver Dušek. Skladatelsky nezapře důkladné pozdně barokní školení, ale ani stylový přechod do raného klasicismu. Neznáme důvod, proč v 67 letech opustil Prahu, ale v posledních 10 letech života působil jako regenschori u sv. Mikuláše v Chebu.

Po velkém požáru města roku 1809, při kterém došlo ke zničení obou varhan, byl kostel provizorně opraven a jako nástroj sloužil patrně jen malý positiv. V létech 1890–94 byl rozsáhle restaurován a byla postavena nová varhanní kruchta v novogotickém stylu. Městská rada jako patron kostela vyzvala tehdejší známé firmy: Bratry Riegerovy z Krnova, Matthäuse Maurachera ze St. Floriana u Lince, Johanna M. Kaufmanna z Vídně a místního varhanáře Martina Zause, aby navrhli nový reprezentativní nástroj na novou kruchtu. Všechny návrhy shodně vzhledem k monumentálnímu chrámovému prostoru preferovaly třímanuálový nástroj s počtem rejstříků přes 40. Rieger navrhoval 45 rejstříků, Mauracher 46, Kaufmann poslal dva návrhy – na dvoumanuálové varhany s 36 rejstříky a třímanuálové se 40 rejstříky. Chebský Martin Zaus navrhl třímanuálový nástroj se 40 rejstříky a později dodal ještě další návrh s několika drobnými změnami.

Je zajímavé, že se do soutěže přihlásil i místní mistr varhanář z Chebu a rodák z této oblasti Martin Zaus (1861–1905), který se v konkurenci renomovaných firem zdál jako nejslabší uchazeč. Tento pozoruhodný varhanář se vyučil v místní dílně u Johanna Georga Sommera a později podnikl cestu do Francie, aby získával další znalosti v oboru v Paříži u vynikajícího mistra varhanáře německého původu Josepha Merklina, naturalizovaného ve Francii. Po návratu si otevřel v roce 1892 v Chebu varhanářskou dílnu. Stavěl nové nástroje, opravoval varhany v okolí a proslul kvalitní prací. Zvlášť příznivě byl přijat jeho nový nástroj v chebské synagoze, pochvalně posouzený profesorem Pražské konzervatoře Josefem Foersterem. Později postavil několik menších nástrojů v Chlumu Svaté Máří, Karlových Varech a Františkových Lázních. Zůstal patrně svobodný a zemřel předčasně ve 44 letech.

Chebská Městská rada neponechala nic náhodě a požádala o posouzení všech návrhů na nové varhany ředitele Církevní hudební školy (Kirchenmusikschule) v Regensburgu a hudebního historika Franze Xavera Haberla. Jeho rozsáhlé 13stránkové posouzení všech návrhů hodnotilo nejvýše návrh Bratří Riegerů, který se mu ale jevil spíš jako nástroj koncertního charakteru. Příznivě posoudil návrh Martina Zause, vyzdvihl jeho mezinárodní zkušenost s francouzským varhanářstvím a dovednost v intonaci jednotlivých rejstříků. V neposlední řadě hodnotil i praktičnost toho, že by údržba a ladění nástroje při pětileté záruční době byly svěřeny do rukou místního varhanáře. Městská rada se proto přiklonila k návrhu Martina Zause.

Rozhodující zasedání se konalo 2. 10., smlouva byla podepsána 23. 12. 1893. Varhany měly být podle smlouvy dokončeny v dílně do 31. 5. a do 31. 7. 1984 v kostele instalovány. Při konečném počtu 40 rejstříků by to byl i v dnešní době šibeniční termín, který však Zaus splnil. Kolaudace nástroje proběhla 1. 10. 1894 a byl k ní pozván profesor Josef Vockner, žák a nástupce Antona Brucknera na vídeňské konzervatoři. Jeho příznivý posudek vyzdvihl jasnou intonaci jednotlivých hlasů i v plenu a technickou spolehlivost nástroje. Ocenění nových varhan se dostalo i do publikace „Katechismus der Orgel“ Ernsta Friedricha Eduarda Richtera, která vyšla v Lipsku roku 1896 spolu s uveřejněnou kompletní rejstříkovou dispozicí nástroje.

Varhany mikulášského kostela mají na 3 manuálech 40 rejstříků (15+8+8, pedál 9). Rozsah manuálů je C–f´´´, pedálu C–d´. Prospektové píšťaly obsahují 85 % cínu, ostatní kovové píšťaly 75 %. Nástroj je vybaven crescendovým válcem a žaluziemi pro III. manuál. Menší změny v dispozici proběhly už roku 1911 a 1927, ale 37 rejstříků ze 40 je zachováno tak, jak je Martin Zaus postavil.

Varhany i při současném, nepříliš dobrém technickém stavu stále uchvacují krásným zvukem jednotlivých rejstříků i mohutným plenem, které násobí i neobyčejně dlouhý dozvuk chrámového prostoru. Můžeme jen litovat, že unikátní Zausovy romantické varhany, jeho největší dílo, nejsou víc využívány. Pravidelné koncerty se sice konají v době prázdnin, ale pro nahrávky na CD i rozhlasové snímky zatím příliš využity nebyly. Jejich neopakovatelný zvuk, nedotčený necitlivými přestavbami, bohužel tak obvyklými u mnoha varhan u nás, si zachoval původní charakter. Tyto už historické varhany by si zasloužily daleko větší využití, než jakého se jim zatím dostává.

Foto:  Wikipedie / Витольд Муратов – Self-photographed (CC BY-SA 3.0), archiv M. Kolářové, Marek Čihař, farnost Cheb