pondělí, 25 listopad 2019 16:32

Pohledem Petra Vebera (13)
Sto let Elgarova Violoncellového koncertu

Autor:

„Skrytou krásu Elgarova díla objevila publiku cellistka Jacqueline du Pré.“

„Má v sobě intenzivní hloubku a nostalgii… a určitě i smutek nad válkou poničenou Evropou.“

„Mahlerova nebo Janáčkova neopakovatelného novátorství však přece jen nedosáhl.“

 

22

 

V Praze je dnes mladý maďarský sólista István Várdai. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nastudoval a hraje Violoncellový koncert Edwarda Elgara, letos stoletý. Abonentní večer je možné sledovat v Rudolfinu či v přímém přenosu na stanici Vltava, nebo pak ve středu v záznamu na stanici D dur. Várdai hraje na Stradivariho nástroj patřící kdysi violoncellistce, díky níž se skladba dostala do mezinárodního povědomí. Jmenovala se Jacqueline du Pré a její život se předčasně uzavřel v roce 1987.

 

201911256279

 

Když se zeptáte některého ze současných violoncellistů, který koncert s orchestrem vedle Dvořákova Koncertu h moll je ten nejoblíbenější, nejznámější, nejhranější…, odpoví vám, že Elgarův Koncert e moll. A přidá k tomu po chvíli zřejmě ještě Saint-Saënse a pak patrně i Čajkovského s jeho Rokokovými variacemi. Skrytou krásu Elgarova díla objevila publiku cellistka Jacqueline du Pré definitivně až v 70. letech. Byla v té době partnerku pianisty Daniela Barenboima. Do hry dokázala dávat a dát tolik rozmachu a virtuozity a především tolik přesvědčivých osobních emocí, že její nahrávky jsou dodnes zcela jedinečné. Někdy se jí možná svým projevem blíží Alisa Weilerstein.

 

1

 

Edward Elgar se dožil 77 let, lze ho proto generačně považovat jak za současníka Gustava Mahlera, tak třeba Antonína Dvořáka, Josefa Suka, Vítězslava Nováka a Josefa Bohuslava Foerstra… a dokonce i Leoše Janáčka. Mahlerova nebo Janáčkova neopakovatelného novátorství však přece jen nedosáhl. Dlouho se obával nezdaru. Působil jako varhaník a učitel a žil převážně mimo metropoli. Jako skladatel byl v podstatě samouk. Teprve úspěch Variací Enigma mu zvedl sebevědomí a otevřel cestu mezi prominentní autory.

Elgarův život se uzavřel před pětaosmdesáti lety, v roce 1934. Potřást mu rukou ale není žádný problém. V městečku Great Malvern v západní Anglii mají od roku 2000 přímo v centru v parčíku jeho sochu v životní velikosti. A slavný skladatel vyvedený Rosem Garrardem v bronzu zde stojí, u zábradlí a bez podstavce, tak šikovně a má tak vstřícně napřaženou ruku, že prostě nelze odolat… Dívá se z malého náměstíčka směrem do ulice vedoucí z kopce dolů. Napravo je nad střechami vidět hranatou věž starobylé katedrály, vlevo pár kroků přes ulici je čajovna The Bluebird Tearooms s modrým vývěsním štítem, kam prý rád chodíval. Žil v Malvern po určitý čas, vyučoval tady, komponoval tu. Bydlel mimo jiné v čísle 37 v Alexandra Road.

 

4

 

Socha stojí u kašny zvané Enigma. To je název asi nejznámější Elgarovy orchestrální skladby, díla psaného na samém konci devatenáctého století v Malvern - variací na vlastní téma, které je protihlasem melodie, jež vůbec nezazní. Však také enigmatický znamená tajemný, záhadný… Variace Enigma, důmyslné, emotivní a nikdy nerozluštěnými iniciálami přátel a známých u jednotlivých částí i dráždivé, jsou Elgarovou první zralou skladbou. Jsou dílem, které na něho definitivně upozornilo jako na autora hodnotné nové národní hudby.

Větší část života strávil v okolí Malvernských kopců, respektive přímo pod nimi, nedaleko svého rodiště. Chodil zde na procházky, jezdil na kole, samozřejmě rovněž komponoval. Malvernské kopce jsou nevysoké a travnaté a je z nich pěkný rozhled. V dálce je vidět katedrála ve Worcesteru a desítky kilometrů krajiny západní Anglie, na druhé straně jsou na obzoru velšské hory. Idylická scenérie. Měl ji rád i Edward Elgar. Pod kopci je spolu s manželkou Alicí také pochován. Šipku na silnici ukazující k nevelkému hřbitovu u starého katolického kostela lze snadno přehlédnout. Neznamená to však, že by tento umělec, autor neoficiální hymny Země naděje a slávy, byl zapomenut. Sám byl patriot a v Británii nadále existuje řada jemu podobných.

 

55

 

Violoncellový koncert je zcela určitě Elgarovou druhou nejpopulárnější skladbou. Elegické dílo v tónině e moll, dílo intimní i virtuózní, působí jednoduše, ale má v sobě intenzivní hloubku a nostalgii… a určitě i smutek nad válkou poničenou Evropou. Vznikalo v roce 1919 na letním bytě v Sussexu na jižním pobřeží Anglie, kam o prázdninách ještě o rok dříve přes kanál La Manche doléhal v noci válečný hluk… Premiéru měla novinka v říjnu při zahájení sezóny London Symphony Orchestra. První uvedení však nebylo úspěšné. Skladbu hráli během let různí cellisté, ale uším a srdcím publika ji otevřela opravdu až Jacqueline du Pré.

 

Foto: Warner, Petr Veber, Vojtěch Brtnický 

 

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.