Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

9

„V podání libretisty Huga von Hofmannsthal a skladatele Richarda Strausse vyznívá závěr opery dojemně krásně.“

„Jejich plodné umělecké kontakty nebyly prosty názorových konfliktů, ale přesto jsou příkladem mimořádně plodné spolupráce, jedné z nejúspěšnějších v dějinách opery. A oba umělci navíc figurují jako spoluzakladatelé Salcburského festivalu.“

„Jednodušší, než vypočítávat, které Straussovy opery v Drážďanech měly první uvedení, se zdá být shrnutí těch zbylých.“

Dekadentní i frivolní, rozverná i romanticky intimní, fraškovitá i jemně lyrická. To vše platí o hudbě, ale i o příběhu Růžového kavalíra, páté z patnácti oper Richarda Strausse. Mistrovská partitura vznikala, stejně jako jedenáct jeho dalších děl pro hudební divadlo, ve vile v Garmisch-Partenkirchen na úpatí Alp jižně od Mnichova. Skladatel se tam nastěhoval v roce 1908 po úspěchu Salome. Devět Straussových oper jako současné novinky zaznělo prvně v Drážďanech. Premiéru měl v saské metropoli i Rosenkavalier. Od jeho tamního prvního uvedení uplynulo dnes 111 let.

 
pátek, 21 leden 2022 09:16

Bludný Holanďan na točně i pod ní

232

„Temná legenda o tajemném přízraku putujícím světovými moři a vysvobozeném teprve u norských břehů ženou, která se pro něj obětuje, nabízí hudební hody a vizuálně spektakulární řešení.“

„Premiérový večer byl vrchovatě naplněn symfonickým zvukem, mohutnými sbory a dvěma skvělými sólovými hlasy.“

„Stylizace, která určitě může něco znamenat, ale dodává inscenaci prazvláštní, bizarní a uživatelsky nijak přátelskou poetiku.“

Wagnerův Bludný Holanďan je magicky vemlouvavé, přízračné, krásné, romanticky vznícené, posluchačsky a divácky vděčné dílo. Národní divadlo k němu sáhlo jako k oblíbenému titulu, který ztělesňuje to nejlepší, co opera může nabídnout: skvělou hudbu i podívanou, melodický zpěv i příběh, emoce i vznešené myšlenky. Hraje ho od čtvrtka v budově Státní opery, kde se za půlstoleté existence pražského Nového německého divadla wagnerovský kult pěstoval docela intenzivně. Na působivé inscenaci, hrané bez pauzy, se nyní podíleli němečtí, norští a čeští umělci.

 
100

„Sopranistka zazářila v Praze zajímavým a zvládnutým hlasem, mladým a jistým, emocionálně probarveným.“

„Mezzosopranistka dala nahlédnout i do skvěle pěvecky i výrazově zvládnuté, virtuózní, ale ani v jednom aspektu nepřehrávané a nepřeháněné role Rosiny z Lazebníka sevillského.“

„Tenorista všechny postavy obdařil mladistvou lyrikou a jejich situace po herecké stránce v dostatečných náznacích přesnou charakteristikou.“

Pod hlavičkou Spolku přátel hudebních talentů, založeného agenturou Nachtigall Artists, se v Rudolfinu v úterý uskutečnil milý a výborný koncert tří mladých pěvců. Jihokorejská sopranistka Hera Hyesang Park, kanadsko-italská mezzosopranistka Emily D'Angelo a tenorista Petr Nekoranec prošli nejen soutěží Operalia, ale také Lindemannovým programem Metropolitní opery. Obě sólistky už v ní také zpívají. Jejich pražský večer příjemně vybočil z hvězdných pěveckých recitálů dramaturgií, hereckými náznaky a hlavně neokázalostí. K jeho zdaru přispěli PKF–Prague Philharmonia a na poslední chvíli zaskakující dirigent Rastislav Štúr.

 
O8A3131-Edit

„Mám tu roli moc rád, protože obsahuje zlobu namířenou proti světu a vlastnímu osudu, ale zároveň je ještě stále plná naděje.“

„Musel jsem zkorigovat mnoho a mnoho chyb, které jsem nasbíral, když jsem roli zpíval s kompaktními disky.“

„Já tohle město prostě miluju...!“

Pražské Národní divadlo uvede ve čtvrtek v premiéře na scéně Státní opery Wagnerova Bludného Holanďana, romantickou legendu o muži odsouzeném k věčnému putování, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy; operu zachycující loď plnou přízraků, rozbouřené moře, rozhárané lidské duše, milostné vášně i odhodlání zemřít pro lásku. Pod novou inscenací jsou podepsáni dirigent Karl-Heinz Steffens, režisér a scénograf Ole Anders Tandberg a výtvarníci Martin Černý a Maria Geber. Titulní roli zpívá a hraje německý barytonista Joachim Goltz, od roku 2014 sólista Národního divadla v rodném Mannheimu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz charakterizuje wagnerovské role, srovnává operní domy v Praze a ve svém hlavním působišti a přiznává, že ho hodně mrzelo, když koronavirus překazil pražské nastudování Mistrů pěvců norimberských, kde měl ztvárnit jednu z důležitých rolí.

 
117

„Tréma není něco, čeho bychom se měli chtít úplně zbavit.“

„Dokud pro nás bude důležitější to, že nás někdo pomluví, než to, že jsme na pódiu a můžeme hudbou existovat, pak zbavit se trémy bude obtížné.“

„Talismany byly pocitově příjemné. Já sám jsem jich do svých patnácti měl docela hodně.“

Jak z trémy udělat svého pomocníka? Ivo Kahánek v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz říká: Být rád, že hraju – a nemyslet na nic jiného. Ne na to, co kdo řekne, ale na to, že jsem na pódiu a že v hudbě mohu existovat intenzivněji než kdekoli jinde… Naznačení směru, jak trému překonat a proměnit ji ve svůj prospěch, je také tématem pilotního webináře, tedy webového semináře, který pianista natočil jako jeden z výukových nástrojů využívaných stipendijní Akademií MenART. Sám patří mezi zakládající mentory tohoto projektu, který se zaměřuje na pokročilé studenty a jejich pedagogy. MenART jim pomáhá získávat nové inspirace a nástroje, jak se posunovat na další úroveň nejen po stránce technické, ale i v komplexním vnímání interpretace a celého oboru hudebního umění. Ivo Kahánek vysvětluje, jaké jsou důvody a příznaky trémy, prozrazuje, co může fungovat jako její prevence, a nabízí konkrétní postupy, pomůcky a triky, které lze využít při přípravě na vystoupení.

 
Brno-opera-Lika

„Sebral mi kresby, dal se do smíchu a nepřestal, až jsem mu slíbil, že k tomu něco napíši...“

„Do romantického údolí, které se stalo oblíbeným výletním místem, se chodívalo od konečné šaliny z Obřan.“

„Janáček ještě víc začal chodit do nedalekých Lužánek poslouchat, jak zpívají ptáci, jak šumí stromy, jak bzučí čmeláci…“

Postavě mluvící lišky z Bílovic nad Svitavou, která jako kdyby z oka vypadla zvířátkům z bajek, je už celých sto let. Na podkladě původních ilustrací malíře Stanislava Lolka psal v brněnských Lidových novinách její příběh na pokračování Rudolf Těsnohlídek. Jeho cyklus se zalíbil Leoši Janáčkovi. Napsal nejen hudbu, ale k opeře, své sedmé a „nejbrněnštější“, i vlastní libreto. Práci na Příhodách lišky Bystroušky započal na samém kraji roku 1922.

 
99

„Od předehry až po poslední tóny je z orchestřiště slyšet přesná hra, plná detailních akcentů a vzruchů, bravurní, vtipná, živá, lyrická i dramatická.“

„V roli Fiordiligi dominovala premiérovému představení Kateřina Kněžíková, nejzkušenější ze sólistů.“

„Takové že jsou všechny? Proboha, proč to zjišťovat!“

Opera pražského Národního divadla má od soboty na repertoáru druhé ze tří děl, která zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart na libreta Lorenza Da Ponte: mistrovské hudební divadlo s názvem Così fan tutte – Takové jsou všechny. Dirigent Karsten Januschke inscenaci podpírá mimořádně zřetelným a detailně dokonalým hudebním nastudováním. Ani trochu nejde jen o lehkovážnou buffu. Možná v první polovině. Později aktérům nebezpečné hry s city trochu tuhne úsměv a režisérka Tatjana Gürbaca traktuje hru tak, že znejistí i posluchače.

 
čtvrtek, 06 leden 2022 15:57

Così fan tutte aneb Nic se nezměnilo

1112

„Mám k dispozici skvělé pěvce, se kterými můžu jít do hloubky, konstatovala režisérka.“

„Musím rozhodovat, jestli podpořím komediální, nebo tragickou stránku díla.“

„Na druhou polovinu června chystá divadlo festival svých nových inscenací, mezinárodní prezentaci toho, co aktuálně dělá.“

Pražské Národní divadlo na sobotu chystá premiéru nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte aneb Takové jsou všechny. Režii má německá umělkyně Tatjana Gürbaca. Stejně jako ona, i režiséři Ole Anders Tandberg a Calixto Bieito, připravující v těchto týdnech lednové premiéry oper Bludný Holanďan a Káťa Kabanová, pracují v České republice vůbec poprvé.

 
Jeek-1

„Do dvou desítek her Osvobozeného divadla složil během deseti let přes sto dvacet hudebních čísel.“

„Těžko se ale mohl prosadit v Americe jako kolébce jazzu coby tvůrce.“

„Určitě v New Yorku slyšel Goodmana nebo Ellingtona.“

Písničky Osvobozeného divadla nezestárly. Mnohé zlidověly. Jiří Voskovec a Jan Werich, autoři jejich textů, se uchytili pro válečná léta v Americe. První z nich se tam jako herec po Únoru vrátil, druhý už podruhé do exilu nešel a stal se nakonec domácí legendou a národním umělcem. Autor melodií Jaroslav Ježek to měl těžší. Do Ameriky s nimi odjel, ale první lednový den roku 1942, před osmdesáti lety, v pouhých pětatřiceti v New Yorku zemřel.

 
sobota, 01 leden 2022 12:33

Juraj Filas (1955-2021)

filas

„Mými hudebními prioritami je melodičnost, harmonie, jasná výstavba formy a sdělnost.“

"Jedním z jeho nejznámějších děl bylo Requiem Oratio spei, jednou z jeho posledních skladeb byla kantáta Záhořovo lože."

„V roce 1985 se stal pedagogem Hudební fakulty Akademie múzických umění.“

Ve věku 66 let se uzavřel život Juraje Filase, českého skladatele slovenského původu, Slováka žijícího v Praze. Jeho velmi sdělná, melodická hudba se vyznačuje silnými emocemi a výrazovou vášnivostí. Umělecky přesvědčivou stylovou syntézu, stojící na opačném pólu od avantgardy, vytvořil na základě inspirace hudebními tradicemi. Zkomponoval přes 120 skladeb. Jedním z jeho nejznámějších děl se stalo Requiem Oratio spei (Modlitba naděje), které věnoval všem obětem mezinárodního terorismu. Opakovaně zaznělo také v New Yorku, naposledy loni k dvacátému výročí teroristických útoků.

 

 
Strana 1 z 99