PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Tenorista Kozłowski a režisér Pountney Matěje Broučka vystihli, aniž by to bylo černobílé.“

„Dirigentka Katarzyna Tomala-Jedynak dokázala premiérovému pátečnímu večeru dát vynikající symfonický charakter, plný drobných emocionálních poryvů i velkých gradací a ploch a tempově a náladově široce rozkročených krajností.“

„Výtvarná podoba inscenace není ani trochu realistická. Místy je to přehnané a ztřeštěné, ale nikdy jen a jen samoúčelné, schválně provokující nebo hloupé.“

Výlety páně Broučkovy jsou první z vrcholné pětice zralých operních plodů pozdního věku Leoše Janáčka. Satirické a trochu bizarní dílo, komponované dlouhých devět let a premiérované v roce 1920, se vzpírá vplynutí do běžného repertoáru a je inscenováno vzácněji než Její pastorkyňa i než Káťa, Liška a Makropulos. Surrealisticky nereálná a značně zábavná podoba, jakou Broučkovi dal nyní v Poznani a předtím už v Británii tým režiséra Davida Pountneyho, je ovšem skvělou příležitostí, jak tuto operu pro sebe konečně objevit, pochopit a přijmout.

„Původní sborové party jsou plné invektiv, z nichž ty slušnější jsou typu ‚nafackovat Janáčkovi‘.“

„V roce 1920 neměl už nikdo náladu na satiru a sebemrskačství národního sobectví, měšťáctví a zbabělosti. Hledělo se vpřed, a nikoliv dozadu. Načasování premiéry se takto zpozdilo o rok a půl.“

„Část kritiky označila Janáčka za hudebního novátora a část jej považovala za hudebního primitiva a podivína. V podstatě však kritika byla jaksi bezradná.“

Rok 2020 přinesl kromě celosvětové pandemie také jedno významné janáčkovské výročí, které jsme ale kvůli první vlně koronaviru na jaře poněkud přehlédli. Dne 23. dubna totiž uplynulo sto let od premiéry Janáčkovy v pořadí páté opery Výlety páně Broučkovy, události o to významnější, že se jednalo o první a zároveň i poslední světovou premiéru opery Leoše Janáčka na prknech pražského Národního divadla.

„Když přišla řada na Broučka, bylo jasné, že titulní roli v té době nezazpívá nikdo lépe než Jan Vacík.“

„Ve své dvojdílnosti a symfonické mohutnosti největší Janáčkova opera.“

„Bělohlávek dokázal orchestr BBC přivést k výrazu, bez obav popsatelnému jako dostatečně český.“

Jediná z oper Leoše Janáčka, která měla premiéru v Praze, slaví právě dnes sto let od prvního uvedení. V Národním divadle novou inscenaci připravil a 23. dubna 1920 řídil tehdejší operní šéf Otakar Ostrčil. Výlety páně Broučkovy se ostatně v hlavním městě z větší části, kromě výletu na Měsíc, odehrávají. Kompletních nahrávek vzniklo zatím pár. V Praze Neumannova v roce 1962, Jílkova v roce 1980 a neprodejná Mackerrasova na přelomu let 2003 a 2004. V Mnichově Keilberthova roku 1959. V Londýně pak v roce 2007 nahrávka Bělohlávkova.