001

„Stokowského verze je zajímavá, ale není lepší než zažitá instrumentace Ravelova. Právě k ní se posluchač nakonec stejně vrátí, protože už ji podvědomě považuje za tu ´původní´.“

„Na jedné straně autorský koncertní symfonismus sebevědomého dirigenta, na druhé straně divadelní představivost tvůrce hledajícího v minulosti podněty pro povzbuzování hudebnosti v současnosti.“

„Zazněl naprostý opak toho, jak touží hrát a poslouchat Bacha naše současnost.“

Druhý symfonický koncert festivalu Smetanova Litomyšl měl velkolepé rozměry. Musorgského Obrázky z výstavy a Orffova kantáta Carmina burana patří k nejznámějším a nejoblíbenějším položkám klasického repertoáru. Partitury ožily pod rukama Jakuba Kleckera. Stojící publikum ve vyprodaném auditoriu na zámeckém nádvoří v závěru pátečního večera bylo potvrzením faktu, že Carmina burana, Písně z Bavorska, by se mohly dávat i tam každý rok – a možná i dvakrát.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 10 červen 2022 18:15

Slovenská filharmonie v Litomyšli

00002

„Bylo logické, že jako první zazněla Smetanova skladba, a bylo velmi sympatické, že to byla symfonická báseň Valdštýnův tábor.“

„Z příjemného vokálního projevu výrazněji, k opravdovému prožitku, vystoupila Jana Kurucová v nádherně pomalé a niterné písni Urlicht.“

„Daniel Raiskin začal nacházet nové a nové vzruchy a detaily. Ve výsledku interpretoval notoricky známou skladbu velmi zajímavě.“

Česká hymna a český premiér, Slovenská filharmonie, ruský dirigent, sólisté z Čech a Slovenska, tři slavní autoři narození na našem území… Takový byl na zámeckém nádvoří úvodní koncert 64. ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl, který bude v nadcházejících čtyřech týdnech desítkami koncertů a dalších programů obracet pozornost k východočeskému historickému městu, ve kterém se má už za dva roky připomínat kulaté dvousté výročí narození Bedřicha Smetany.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
00003

„Virtuozita není jenom zpívání rychlých not nebo ukazování extrémů, kterých je hlas schopen.“

„Snažím se vkládat i do Händelových spirituálních skladeb tak mnoho emocí, jako bych se snažila vložit do jeho operní hudby.“

„Představení pod širým nebem jsou vždycky mimořádná, protože prostor se do hudby vždy nějak promítá.“

Za deset dní vystoupí Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 pod vedením Václava Lukse s Händelovým Mesiášem na festivalu Smetanova Litomyšl. Mezi sólisty bude také Deborah Cachet. Sešli se už předloni na turné, jehož středobodem byla barokní opera Les Boréades od Jeana-Philippa Rameaua. Vznikl tehdy i záznam, na CD oceněný jako nejlepší operní nahrávka roku. Belgická sopranistka se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vrací k Rameauově opeře, uvažuje o definici virtuozity, oceňuje práci Václava Lukse a zamýšlí se nad základními rozdíly mezi barokními vokálními žánry.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
002

„Je krásné, že už zase můžeme hudbu a svou lásku k ní sdílet s posluchači naživo.“

„Být hrdým příslušníkem svého národa, nebo být dogmatikem v tom, co se týká jeho důležitosti, což vede k nacionalismu, to je zásadní rozdíl.“

„Jídlo a hudba pro mě mají mnoho společného. A obojí má i tu stránku, že se člověk sdílí s druhými lidmi.“

Národní festival Smetanova Litomyšl zahájí ve čtvrtek na zámeckém nádvoří Slovenská filharmonie s šéfdirigentem Danielem Raiskinem. Znít bude Smetanova, Mahlerova a Dvořákova hudba. Nejen o ní, ale i dvou letech pandemie, o svých bratislavských plánech, o atmosféře letních koncertů, o hudbě jako o věci přesahující náš tělesný život a také obecněji o české a ruské hudbě – nyní i v časech Sovětského svazu a Československa – se původem ruský umělec, žijící už tři desetiletí na Západě, široce rozpovídal v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. A hovoří v něm jako o kriminálním činu o současné ruské agresi proti Ukrajině, odkud je jeho manželka. Nechápe, jak se lidé z jeho rodné země mohou takovým způsobem chovat, a říká, že s tou zemí nechce mít nic společného. Normálně o politice nehovořím, zdůrazňuje, ale nyní jsem skeptický k hlasům, které se snaží oddělit politiku a kulturu… Svět už to zažil ve třicátých letech v době fašismu!

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
sobota, 04 červen 2022 13:15

Vídeňské zklamání

00005

„Na stupínek vystoupal těžkopádně působící muž, který tam jen stál a hráče podněcoval mnohem méně inspirovaně, než by pro tuto příležitost bylo záhodno.“

„Šostakovičovu Devátou by posluchač vzhledem k Nelsonsově kompletu všech patnácti skladatelových symfonií očekával jako interpretační čin.“

„Dvořákova Šestá symfonie vyzněla spíše jako jakási Brahmsova skladba.“

Poslední koncert Pražského jara sliboval s příjezdem Vídeňských filharmoniků mimořádnou událost na závěr. Někde se ale stala chyba. Možná byla v programu, možná v provozních okolnostech, možná bylo na vině počasí.., ale nejspíš přece jen šlo o volbu dirigenta. Andris Nelsons je zcela jistě světovou hvězdou, nicméně v pátek v pražském Obecním domě z něj nevycházelo ani k hudebníkům, ani směrem k publiku vůbec nic mimořádného – a orchestr tedy hrál, jak hrál. Na poloviční plyn, bez velkého zájmu. Koncert proto nebyl událostí, ale vzhledem k očekáváním pouze zklamáním.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Úpravy pana Temla se opravdu povedly, jsou krásné, udělané s citem a velkou pokorou, není to nic svévolného.“

„Barokní hudba vyžaduje určitou kázeň, kterou v romantické hudbě zpěvák ne vždycky musí mít. Myslím kázeň technickou.“

„Do velkého operního světa jsem ještě nepronikla. Člověk se vyvíjí, budu ráda, když se budu moci romantické operní tvorbě věnovat víc.“

Na křídlech písně. Tak je nazván koncert festivalu České doteky hudby, jehož pěveckou protagonistkou je první červnovou neděli v Praze na Hradčanech Karolína Janů. Mladá sopranistka, kterou si publikum v Plzni pamatuje ze dvou Monteverdiho oper a se kterou se mnozí setkali také na nejrůznějších pódiích jako s koncertní umělkyní. Sólistka, která bude v srpnu zpívat ve scénickém projektu Jihočeského divadla na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově v Händelově Mesiáši. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nejen nad vztahem k barokní a k romantické hudbě, ale také nad repertoárem svého CD, natočeného s Plzeňskou filharmonií a věnovaného z větší části písním. Hovoří o něm jako o typickém „covidovém dítku“.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
100

„Proměnlivost a naléhavost v Janáčkově partituře, zpěvnost, dramatičnost i zvážnění, vyposlouchal a při provedení postihl dobře.“

„Na violu se nehraje tak snadno jako na housle, ale pro Tabeu Zimmermann jako kdyby takové rozdělení smyčcových nástrojů neexistovalo.“

„Dirigent i ve středu uchvátil jako dynamický, nenápadně přesvědčivý vůdce, jako vykladač s obrovskou tvůrčí fantazií, který na koncertě prezentuje patrně velmi náročnou, promyšlenou a přesnou zkouškovou přípravu jako zcela spontánní samozřejmost.“

Na letošním Pražském jaru měly debut dva orchestry – Les Siècles, francouzský s dobovými nástroji, a Gürzenich‑Orchester, německý s moderními nástroji. První z Tourcoing, druhý z Kolína nad Rýnem. Zastřešilo je jméno šéfdirigenta obou těles François-Xaviera Rotha. Středeční večer druhého z orchestrů byl zvukově jiný než ten úterní, ale dirigentův přístup byl podobný: detailní, nápaditý, nesmlouvavě inspirativní.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

„Způsob, jakým orchestr pod vynalézavě muzikálním vedením François-Xaviera Rotha zahrál hudbu Césara Francka a Clauda Debussyho, budil úžas.“

„François-Xavier Roth má v sobě natolik velkou přirozenou sílu, že dokáže inspirovat hudebníky i posluchače k novému nahlížení i v případě jim důvěrně známých věcí.“

„Zvukový materiál vycházející z dobových nástrojů je omezený. Mnohonásobně ho však vyvažuje dirigentova muzikalita a elektrizující cílevědomé sledování vytčeného cíle.“

Francouzský orchestr Les Siècles, užívající dobové nástroje, byl v úterý na festivalu Pražské jaro skutečným zjevením. Prokletý lovec Césara Francka zněl pod taktovkou François-Xaviera Rotha neslýchaně démonicky, Debussyho Moře v naprosto nových barvách… a Franckovu Symfonii d moll člověk po jejich koncertě nechce už nikdy slyšet od nikoho jiného.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0007

„Snažili jsme se program koncipovat z děl, která jsou povzbudivá a radostná a která přinášejí, kromě poznání, také naději.“

„První část koncertu barytonisty Erwina Schrotta bude operní, pak zazní řada latinskoamerických písní a tang. Prostě galakoncert!“

„Od blokády Leningradu a premiéry Šostakovičovy Leningradské symfonie uplynulo osmdesát let a najednou – v jedenadvacátém století – je tu utrpení Mariupolu…!“

Příští týden začíná Národní festival Smetanova Litomyšl. Od 9. června do 5. července nabízí čtyři desítky hlavních hudebních pořadů a k nim dění v Klášterních zahradách, Smetanovu výtvarnou Litomyšl a další doprovodné akce. Po dvou ročnících improvizování vynuceného vládními opatřeními proti pandemii se letos pořadatelé vracejí k tradičnímu rozsahu. O těch položkách programu, na které se obzvláště těší, o operních večerech, o lidském spolučlověčenství a společném sdílení krásných zážitků, ale i o letošním prodeji vstupenek, o tom všem uvažuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz umělecký ředitel a dlouholetý dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
 
001

„Soustředěná atmosféra skladby jakoby kombinuje obřad s poezií a dojem z liturgie ve velkém prostoru s civilním žalozpěvem.“

„Vznikla monumentální freska s katarzním vyzněním, jedno z nejlepších děl svého autora a jedno z největších děl hudby 20. století.“

„Vzhledem ke skladatelovu pacifismu není dílo jen tryznou za oběti války, ale i jasným protestem proti válčení vůbec.“

Osmdesátiminutový monument, burcující i útěšný, často překvapivě ztišený, evokující nadčasové naléhavé humanistické uvažování o válce, životu a smrti. Takové je Válečné rekviem Benjamina Brittena, které poprvé zaznělo 30. května 1962, přesně před šedesáti lety, při otevření nově dostavěné anglikánské katedrály v Coventry. Nahrávka Johna Eliota Gardinera, živě pořízená v Marienkirche v Lübecku při Šlesvicko-holštýnském festivalu v létě roku 1992, zachycuje všechno potřebné. Má atmosféru, má pečeť mistrovské dirigentské ruky.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
pondělí, 30 květen 2022 15:42

Pan dirigent Popelka a Novákův Pan

00007

„Elektrizujícím způsobem připomněl prostřednictvím zřídkakdy slýchané impresionistické hudební básně Pan kompoziční odkaz Vítězslava Nováka.“

„Gerhild Romberger dala provedení Korngoldových písní určující parametry zdrženlivým a nepřepínaným projevem, klidným, pěkně zabarveným, rozvíjejícím se na dlouhých tónech do skutečné krásy.“

„Petr Popelka po celý večer gesty a pohledy inspirovaně vybízel hráče orchestru k osobní angažovanosti, tvaroval hudební proud tempy a barvami a posunoval hudební děj.“

Petr Popelka bude od září šéfdirigentem rozhlasových symfoniků. Na Pražském jaru nicméně vystoupil se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, se kterým připravil velmi neoposlouchaný program z děl Rafaela Kubelíka, Ericha Wolfganga Korngolda a Vítězslava Nováka. Pracovali společně takovým způsobem, že se nedělní festivalový večer v Obecním domě stal jedním ze zřetelných, i když neokázalých vrcholů celého třítýdenního programu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 29 květen 2022 17:42

Antonín Dvořák a mladí

00005

„Koncert mladých se tak konal v tomto místě s výrazným geniem loci v rámci festivalu už pátým rokem.“

„Na nevelký prostor s utlumenou akustikou, natěsno zaplněný několika málo desítkami posluchačů, všichni tři až marnotratně nešetřili zvukem.“

„Oba sólisté dali jednoznačně najevo, že ceny z Karlových Varů mají právem a že se s nimi může do budoucna velmi vážně počítat.“

Koncert laureátů na Hudebním festivalu Antonína Dvořáka Příbram dal letos prostor dvěma mladým sólistům, kteří se pěkně umístili v loňské Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Ve Vysoké u Příbrami zazpívali v sobotu sopranistka Magdaléna Heboussová a barytonista Daniel Kfelíř. Písně i árie – a velmi pěkně a slibně.

 
Zveřejněno v MladíPlus
111

„Poctu Jiřímu Ropkovi chystá na 11. srpna Jaroslav Tůma.“

„První povolený koncert v kostele po sedmnácti letech zákazů hrál v hlavním městě v roce 1965 právě Jiří Ropek u sv. Jakuba.“

„Chrámová hudba u sv. Jakuba byla v dobách komunistické diktatury pojmem: a to díky tamnímu sboru a orchestru, které vedl a řídil Josef Hercl, a souběžně i díky Jiřímu Ropkovi.“

Mezinárodní varhanní festival v bazilice sv. Jakuba v Praze bude letos v létě uspořádán k poctě Jiřího Ropka, který právě tam působil 45 let jako varhaník. Od jeho narození uplyne 1. července rovných sto let. Jiřímu Ropkovi nyní také věnuje poslední květnový večer svůj bakalářský koncert v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze mladý varhaník Lukáš Dvořák, žák Pavla Černého na AMU.

 
Zveřejněno v NedělePlus

Ostravský Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka zařadil do programu závěrečného koncertu na 28. června mimo jiné také suitu z baletu Ondráš Ilji Hurníka, od jehož narození v Porubě uplyne na podzim roku 2022  sto let. Devátého června předtím zazní na festivalu houslový koncert Trigon, který napsal skladatel Lukáš Hurník, jeho syn. Ten se do Ostravy vrací často a rád nejen proto, že cítí hrdost Ostravanů na jejich hudební tradice, ale i proto, jak říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz, že všechny příběhy a historky, které táta vyprávěl, pocházejí odtamtud.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
pátek, 27 květen 2022 10:05

Bedřich Smetana – Komedianti

108

„Sólisté v zajetí režií předepsaných rolí nehrají postavy Prodané nevěsty, ale naznačují chování zpěváků, kteří mají postavy představovat.“

„Zcizující civilní prvky divadla na divadle se ve výsledku jeví v romantické opeře z hudebního hlediska jako demotivující, rušivé.“

„Smetana potřebuje v orchestřišti podobné kvality jako třeba Mozart. Kázeň. Virtuozitu. Plus poezii.“

Nová inscenace Smetanovy Prodané nevěsty v pražském Národním divadle odvážně vystupuje z tradic. Režisérka Alice Nellis ji ztvárnila jako zkoušku na představení, ale logiky se úplně nedobrala – prostředí se s jednotlivými dějstvími střídají nečitelně a až na pár okamžiků a několik gagů je to vcelku nudné. Po scéně pobíhá jakýsi bezradný režisér, permanentně svou roli přehrávající, sólisté střídají kostýmy a chvíli jsou postavou, chvíli zpěvákem. A tak se nakonec nejlepšími momenty stávají dvě choreografické scény: variace na breakdance, na Smetanovu baletní hudbu kupodivu velmi přesně pasující, a pak zábavná scéna komediantů s prvky nového cirkusu, dovedená opičáky na trampolínách v rytmu hudby k dokonalosti. Skutečný středobod opery, kvůli kterému asi stojí za to na ni jít.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
115

„Dostal k dispozici těleso PKF-Prague Philharmonia, které se v dané čtveřici komorních orchestrálních skladeb cítilo evidentně velmi dobře.“

„Marek Prášil inicioval podrobné, mírné, téměř neznatelné, a přece rozhodující agogicko-dynamické proměny a odstíny.“

„Folklorem značně nasáklá kompozice vrcholí divokou ´cikánskou´ větou, ve které se blýskla houslistka Romana Špačková.“

Debutant Pražského jara Marek Prášil není žádným začátečníkem a tedy ani absolutním debutantem. To, že se objevil poprvé na mezinárodním hudebním festivalu v metropoli, neznamená, že by neměl žádné zkušenosti. Má je z Ostravy a z Českých Budějovic, má je ze zahraničí, má je z koncertů, opery i muzikálů. Však si také vedl v úterý v Rudolfinu za dirigentským pultem orchestru PKF-Prague Philharmonia víc než dobře. Vedl koncert účelnými gesty, působil klidně a skromně, měl zajímavý program a výsledek byl velmi muzikální.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
00001

„Ivo Kahánek se těžkého a efektního úkolu, sahajícího často do krajností, zhostil suverénně.“

„Skladba, vysvětlovaná jako pokus promítnout zkušenosti ze studiové práce s technologiemi do živého organismu symfonického orchestru, je vynalézavá, ani na chvíli neztrácí na zajímavosti.“

„Pro Ivesovu hudbu jsou typické simultánně znějící melodie, mohutné zvukové masy a náhlé kontrasty.“

Česká filharmonie přispěla do programu festivalu Pražské jaro mimořádně zajímavým a zdařilým koncertem. V pátek hrála ve Smetanově síni spolu s Ivo Kahánkem Klavírní koncert Movis od našeho současníka Michala Rataje a sama k tomu dvě skladby od Charlese Ivese, amerického hudebního vizionáře první poloviny dvacátého století. V tuzemském hudebním dění docela neběžná a rozhodně objevná dramaturgie; náročný, ani trochu oddechový večer… A sál přitom plný! S hostujícím dirigentem Davidem Robertsonem opravdová festivalová událost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0003

„V provedení jako kdyby se oba autoři ve vzájemném sousedství s úplnou samozřejmostí náhle potkali.“

„Sólistův neokázalý přídavek až neuvěřitelně hladce navázal na předchozí skladbu.“

„Brucknerova symfonie nebyla ani trošku úporná, halasná a ohlušující nebo velikášská.“

Symfonický orchestr města Birminghamu přijel po téměř třech desetiletích na Pražské jaro. Těleso bylo už tehdy mimořádně zajímavé díky tomu, že ho dlouhé roky formoval jako jeho šéfdirigent Simon Rattle, budoucí hvězda světového formátu. Zdá se, že orchestr má dlouhodobě štěstí. Nyní ho šestým rokem formuje mladá šéfdirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, jejíž budoucí dráha se dá odhadovat stejně směle. A středeční koncert v Obecním domě pod jejím vedením opravdu vyzněl jako výjimečná umělecká událost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Špičková akustika, zázemí pro dva orchestry a jejich koncertní a edukační programy, vytvoření centra kulturního a společenského života a plně využívaného veřejného prostoru, oživení celé nové městské čtvrti i nová architektonická ikona Prahy, to vše se očekává od budovy Vltavské filharmonie, která má stát v roce 2032 v Holešovicích u řeky. Vítězný architektonický návrh dánského studia Bjarke Ingels Group, zveřejněný hlavním městem Prahou 17. května jako výsledek mezinárodní soutěže, vítá ředitel festivalu Pražské jaro Roman Bělor, který se zasazuje o postavení moderního koncertního sálu v metropoli už druhé desetiletí. Potlačuji dojetí, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz. Podrobnosti o návrhu čtěte ZDE.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
00009

„Tomáš Hanus v Janáčkově hudbě zdůraznil kontrastnost, krajnosti mezi emocemi, aniž by se nechtěně dostal k extrémním výrazovým polohám.“

„Výrazným znakem inscenace, ve zřejmé shodě režisérky a dirigenta, bylo několik dramaturgicky odvážných zastavení hudby.“

„Úplný konec opery Tatjana Gürbaca ztvárnila jedinečně, příjemně mimo obvykle využitá řešení a klišé.“

Ženevské operní divadlo letos na jaře nastudovalo Janáčkovu Jenůfu. Páteční derniéra, která sérii představení uzavřela, dala zřetelně najevo, že se pro tento projekt sešel výborný tým, umělecky sebevědomý a inspirovaný. Vedli ho režisérka Tatjana Gürbaca a dirigent Tomáš Hanus. V podobné hudební i divadelní síle, jakou se v Grand Théâtre de Genève podařilo vytvořit, bývá Její pastorkyňa k vidění skutečně jen zcela vzácně, pokud vůbec.

 
Zveřejněno v ReflexePlus