0LB8528

„Jiří Heřman slyší a vnímá hudbu, domýšlí autorovy záměry a je napřed před divákem.“

„Vytváří velké obrazy plné zřetelných i pouze tušených hlubokých obsahů, ať už jde o psychologii a duchovní vývoj postav, nebo o sociální témata. Obrazy, které hovoří silnými divadelními prostředky k současnosti, a to jak ke společnosti, tak i k jedincům.“

„Pozornost se upíná k vizuálním dojmům. Protože ty však ani v nejmenším nepopírají hudbu a zpívané slovo, je celek harmonický, přesně tak, jak má být.“

Nová brněnská inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů je rekordmanem. Premiéru měla až napotřetí, rok a půl po naplánovaném termínu. Stalo se tak 5. listopadu a důvodem byla samozřejmě koronakrize. Mnohem podstatnější však na inscenaci přece jen je, že režisér Jiří Heřman, spolu se scénografem Draganem Stojčevskim a dirigentem Robertem Kružíkem, neopakovatelným způsobem oživili a zpřítomnili dílo hudebně nesmírně krásné a dramaticky účinné, dílo prodchnuté hlubokými myšlenkami.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DSC7257---foto-Patrick-Marek

„Ammannův Klavírní koncert je nesmírně rychlý, plný drobných figurací a rytmů, pro pianistu mimořádně náročný, hustě prokomponovaný, efektní a poutavý.“

„Widmann si pohrává s reminiscencemi na známá klasická díla, klouže po nich, rozmarně a zábavně, beze spěchu. Však se také ta část jmenuje romance a housle v ní jsou houslemi tak, jak je známe z klasické literatury…“

„Úloha dirigenta v tomto typu repertoáru se přesouvá k metrorytmice a souhře, ale i tak zbývá nenápadný prostor na ´dělání hudby´.“

Festival současné symfonické tvorby Hudební fórum Hradec Králové má letos pouhé tři koncerty, nicméně jako vždy dramaturgicky vymazlené. Na 11. listopadu se chystá program s Orchestrem Berg a sborem Martinů Voices, na 16. listopadu s hráčem na bicí Colinem Currie a domovskou filharmonií. A všední nebyl ani první koncert ve čtvrtek 4. listopadu, který patřil Janáčkově filharmonii Ostrava, pianistovi Danielu Wiesnerovi, houslistce Carolin Widmanové a dirigentu Kasparu Zehnderovi a v jejich podání kompozicím Dietera Ammanna a Jörga Widmanna.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 04 listopad 2021 10:37

Fenomén Vondráček

8002

„Skladby mu často vycházejí s náhlými a prudkými kontrasty a nárazy.“

„U Josefa Suka se třeba v případě Smyčcové serenády nechce ani věřit, že jde o dílo mladíka sotva plnoletého. Platí to i o Klavírních kusech op. 7 ze stejné doby…“

„Klavírista nacházel v Schumannovi nové a nové drobné podněty a detaily a nenechal ani na chvíli opadnout pozornost.“

Třetí ze šesti položek letošního Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného byl recitál Lukáše Vondráčka. Ve Dvořákově síni Rudolfina zahrál ve středu Beethovena, Suka a Schumanna. Původně ohlášená Skrjabinova Fantazie h moll nakonec v programu nebyla. Čerstvě pětatřicetiletý pianista potvrdil, že je špičkovým, mimořádným, neortodoxním, nenapodobitelně osobitým interpretem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
hajeksouckova

„Jde o skutečný objev. Nejen konkrétní opery, ale i autora, jehož pozapomenutou existenci si lze uvědomit s velkou dávkou překvapení.“

„Libretisté zdůraznili propastné nepochopení mezi evropským romantismem a moderní americkou věcností a Ondřej Havelka to rád využil.“

„Hudba Jaroslava Křičky je podobná. Balancuje na hraně, ale nikde nesklouzne k prvoplánové lacinosti.“

Národní divadlo moravskoslezské získalo do repertoáru skvělou položku, komickou operu Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší. Jaroslav Křička v ní na konci dvacátých let mistrně propojil svět klasiky, operety a tehdejší zábavné hudby a dirigent David Švec to plně pochopil. A kdo by měl takovou hříčku režírovat? Kdo jiný než Ondřej Havelka…! A opravdu, stal se pro publikum tím nejlepším možným prostředníkem. Rozumí duchu a hudbě té doby. A nezkazí žádné legrácky v libretu a v partituře a ještě přidává řadu vlastních.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
51279722832dae5f8f3e4k

„Nemáme v úmyslu používat klavír jako bicí nástroj. Častý způsob hraní Bacha skutečně je mechanický. Ale to není úplně přesně to, co se mi líbí.“

„Bachova hudba je mnohem, mnohem větší než kterýkoliv z instrumentů, které užil. Jde o hudbu, která existuje sama o sobě, v jakési dokonalé podobě.“

„Smetanova Vltava pro nás doma byla téměř národní hymnou. V nahrávce České filharmonie a Karla Ančerla. Nejen proto, že to byli skvělí muzikanti, ale i proto, že Československo je zemí mé babičky.“

David Fray je francouzský pianista, který přijel do Prahy na Festival Rudolfa Firkušného. Spolu se členy Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a se třemi dalšími kolegy, jimiž jsou Jacques Rouvier, Emmanuel Christien a Audrey Vigoureux, zahrají v sobotu v Rudolfinu pět skladeb Johanna Sebastiana Bacha, pětici koncertů pro dva, tři a čtyři klavíry. David Fray v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad Bachovou hudbou, přibližuje festival, který založil v Tarbes na úpatí Pyrenejí, ale také přiznává, že asi není typický Francouz, protože v podstatě nehraje Debussyho. Ale možná jím není také proto, že jeho babička pocházela z Moravy.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
211027CFSemjon-ByckovMahler-No9koncertHiiRes004cPetr-Kadlec

„Mahler v pojetí Semjona Byčkova není existenciálně propastný, tragický a hluboký. Je spíše naléhavý a vášnivý, dýchá, je romantický i expresionistický.“

„Nad pohledem kupředu, spíš bezděčným, převažuje v závěrečné větě jako ve skutečném epilogu rekapitulování, přemítání, zastavení.“

„Poslední větu – tím spíše při zpětném pohledu, když víme, jak to dopadlo – nemůžeme vnímat jinak než jako loučení…“

Program středečního koncertu České filharmonie tvořila Mahlerova Devátá symfonie. Jedna jediná skladba, ve které je však obsažen celý hudební vesmír. Alespoň v té podobě, jak se jevil na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Semjon Byčkov hodlá postupně natočit všechny symfonie Gustava Mahlera, a tak se s nimi publikum setkává i při abonentních koncertech. Budou to příležitosti, kterých – jak se zdá – nebude potřeba ani trochu litovat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Ředitel České filharmonie David Mareček má za sebou deset let a se svým týmem pracuje na strategii pro deset let příštích. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vypočítává, co se podařilo: Orchestr má silný počet abonentů, má dobrou pozici v nahrávání, pracují s ním vynikající hosté. Je také rád, že cítí důvěru hráčů v záměry managementu. Červenou nití, prostupující chystaný strategický plán na další desetiletí, je snaha udržet filharmonii „českou“. David Mareček vysvětluje, že to znamená nejen dostatečný kontakt s českou hudbou, ale také podporu mladé umělecké generace. Vytváření takových podmínek, aby byl dostatek hudebníků, kteří budou chtít v České filharmonii hrát a budou tak dobří, že budou vyhrávat konkurzy.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
IMG7874

„Smyčcový orchestr jen ševelí a nad ním postupně několikrát z pianissima do piana, narůstá tichý zpěv sólových houslí, nekonečně krásný.“

„Nejvíc zpívání, navíc technicky nejtěžšího, má v Belliniho mši tenorista. Jaroslav Březina se partu zhostil excelentně.“

„Chrámové skladby tohoto autora jsou zapomenuty. Přinejmenším v tuzemském koncertním provozu bylo proto olomoucké uvedení Messa di Gloria objevným počinem.“

Podzimní festival duchovní hudby se v Olomouci konal už osmadvacetkrát. Závěrečný koncert letošního ročníku postavil v sobotu vedle sebe ve dvou skladbách dva největší možné kontrasty – jako dva živly, oheň a vodu. Koncert v chrámu Panny Marie Sněžné otevřela současná instrumentální skladba z pera Peterise Vaskse, bez textu, přesto duchovní od první do poslední noty. Druhou položkou byla mešní kompozice italského operního skladatele Vincenza Belliniho, s textem, ale duchovní tak nějak jinak. Dva propastně odlišné přístupy. Ten druhý zůstal na zemi, v kostele, ale ten první ukázal cestu do nebe.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
102

„Byl jsem rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí.“

„Olivier Latry je jeden z největších světových varhaníků. Profesionál. A také moc milý člověk.“

„Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály v Nancy, vyučuje ve Štrasburku, koncertuje po světě. Na začátku podzimu byl posledním účinkujícím v programu 26. mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na pražský koncert, přibližuje jednoho ze svých učitelů Oliviera Latryho, popisuje situaci varhan v Notre-Dame v Paříži dva a půl roku po tamním požáru a vysvětluje rozdíly mezi jakubskými varhanami a romantickým nástrojem proslulého francouzského stavitele Aristide Cavaillé-Colla, na který hraje v Nancy, svém rodném městě.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
středa, 20 říjen 2021 11:57

Rozhlasové žalmy

202110184540Vojtch-Brtnick

„Záměr, že Mendelssohnova zpívaná hudba krásně připraví půdu pro Stravinského nevšední kompozici, byl naplněn s naprostou samozřejmostí.“

„Žalmová symfonie, skladba z počátku třicátých let, svou nezdobností jakoby odpovídající funkcionalistické architektuře, se hraje bohužel zřídka.“

„Sergej Chačatrjan působí vlastně docela introvertně.“

Brahmsův Houslový koncert v podání skvělého mladého sólisty Sergeje Chačatrjana a v první polovině dvě zhudebnění biblických žalmů, á capellové od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a vokálně-instrumentální od Igora Stravinského – takový byl pondělní večer Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigenta Alexandera Liebreicha v pražském Rudolfinu. Kdo očekával, že se Žalmová symfonie nejoriginálnějšího skladatele dvacátého století pro něj osobně stane středobodem tohoto programu, nemohl být zklamán.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
212

„Japonsko pro nás bylo vždycky prioritou.“

„Jako nestátní nezisková organizace hledíme na to, aby naše zájezdy měly ekonomickou logiku.“

„To byla úplná živá voda, takže jsme si i přes všechna omezení zájezd užili…“

Cesta do Japonska, od druhé poloviny dvacátého století častého cíle českých hudebníků, vypadá v době covidu podstatně jinak. Dva týdny s nepřetržitým monitorováním polohy a pod dohledem vládní aplikace, s opakovanými testy a denním měřením teploty, bez možnosti vyjít na ulici, s jídlem v hotelovém pokoji. Dny mezi příletem a odletem, po karanténě, s pohybem dovoleným jen autobusy mezi místy ubytování a sály… Samozřejmě v respirátorech. Takový byl „bubble system“, život v bublině, který přijal orchestr PKF-Prague Philharmonia jako podmínku uskutečnění koncertního turné po Japonsku. Stal se na začátku letošního podzimu jedním z několika málo zahraničních uměleckých souborů, které za uplynulý rok japonské publikum poznalo. Jeho ředitelka Kateřina Kalistová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje nejen okolnosti zájezdu, ale i programy koncertů a reakce posluchačů.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
PouusvAntonnkaBrnosecesn

„Slunovrat není podle autorových slov folklorní kompozicí, ale spíše folklorním kaleidoskopem věku globalizace.“

„Skladatel vstřebával nejrůznější podněty, které mi Morava nabízela – od modernistické architektury přes lidové písně až po rodinné kořeny; jeho prababička byla malérečka.“

„Věkový průměr tohoto tělesa je nízký, což je mně, mladému dirigentovi, velice příjemné, řekl šéfdirigent Robert Kružík.“

Ve Zlíně měla ve čtvrtek premiéru symfonická skladba Slunovrat současného českého autora Jana Ryanta Dřízala. Uvedla ji s novým šéfdirigentem Robertem Kružíkem tamní Filharmonie Bohuslava Martinů, která dílo objednala. Skladatele inspirovaly obrazy Joži Úprky, jehož dílo se stalo národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Zhruba desetiminutové, posluchačsky vstřícné dílo volné formy, po převážně energickém vyznění uzavřené klidnějším dovětkem, zaujalo výraznými ohlasy na lidovou hudbu a na hudební jazyk Leoše Janáčka. Během večera zazněl také Dvořákův Klavírní koncert a Sukova Praga.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
97

„Jsme asi jediným orchestrem, který v podstatě funguje na privátních zdrojích.“

„Z každého koncertu jim stát bral pětapadesát procent. Byli zaměstnanci, dostávali plat jako všichni ostatní, ale navíc dostávali diety a ty byly násobně vyšší než jejich plat.“

„Ideální počet mezi dvaatřiceti a pětatřiceti hráči dává PKO jeho kompaktní a nádherný zvuk.“

Nedělní koncert na Žofíně, kterým Pražský komorní orchestr bez dirigenta zahajuje další abonentní sezonu, se koná přesně v den, na který připadá sedmdesát let od vzniku tělesa. Vytvořili ho na podzim roku 1951 hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kteří se chtěli věnovat stylovější interpretaci starší české hudby. V šedesátých letech se PKO osamostatnil. Získal v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo. Míval 150 až 180 koncertů ročně, z toho převážnou část ve světě. Je neoddělitelně spojován s přídomkem „bez dirigenta“. Má právě v té podobě na svém kontě nespočet skvělých nahrávek. Ale neméně dobré jsou ty, které nahrál s dirigenty. Jeho současný majitel a ředitel Vladimír Darjanin v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o hraní bez dirigenta, ale i nad jubilejní pražskou sezonou a nad zcela jinou situací na mezinárodním hudebním trhu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Zemlinsky333

„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“

„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“

„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“

Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
DSC00829

„Za ideou festivalu a jeho harmonizujícím posláním i za aktuálním pozitivním vzkazem operujícím s klíčovým pojmem láska stojí manželé Hudečkovi imponujícím způsobem, společně a nerozlučně.“

„Atraktivní a nijak stručná Respighiho skladba byla pro všechny přítomné docela velkým objevem.“

„Výstup Jeníka a Kecala měl od Aleše Brisceina a Adama Plachetky humor a bohatě i vše ostatní, co mu patří ryze hudebně.“

Zahájení třicátého ročníku Svátků hudby, festivalu zaštítěného Václavem Hudečkem a věnujícího výraznou pozornost mladým interpretům, mělo v úterý v pražském Rudolfinu charakter skutečného galakoncertu. Ti nejmladší v tomto případě v programu nefigurovali, ale v úvodu se o nich hovořilo. A účinkovali ti nejlepší možní. Po Václavu Hudečkovi to byli varhaník Pavel Svoboda a pěvci Nicola Proksch, Aleš Briscein a Adam Plachetka, který se na pódiu narychlo objevil místo indisponovaného Jana Martiníka. S nimi hrála PKF–Prague Philharmonia s dirigentem Janem Chalupeckým.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Pro zahájení sezóny pozval Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK na 13. a 14. října klavíristu Lukáše Vondráčka. Český pianista žijící v Bostonu a cestující po světě, v počátcích zázračné dítě a v roce 2016 vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu, připravil s šéfdirigentem Tomášem Braunerem 3. klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Posluchači oblíbené dílo ho provází po léta, provedení už počítá na stovky, sám ho má nejraději. FOK s ním naplánoval a během pandemie, kdy se nekonaly veřejné koncerty, postupně realizoval natočení všech Rachmaninovových skladeb pro klavír a orchestr; mají vyjít na CD. Lukáš Vondráček hovoří o svém repertoáru, který si z velké části vybudoval už v dětství, připouští, že zrovna třetí z klavírních koncertů se ale naučil až později, a uvažuje o tom, že pokud bude okruh hraných skladeb dál rozšiřovat, tak spíše směrem do minulosti hudby než do odkazu dvacátého století. Ale nejprve odpovídá na otázku, co všechno dalšího ještě v současnosti hraje, jestli mu Rachmaninov, kterého uvádí dlouhodobě často, nevytlačuje jiné autory.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
úterý, 12 říjen 2021 17:01

Mozart v moll

DSC03820

„Právě proto, abychom si tak odlišného Mozarta užili, jsme všichni do Rudolfina ten večer přišli.“

„Václav Luks vedl nevelký orchestr náruživě, s akcenty a drobnými echy, zvýrazněnými výstupy některých linek, s novými a novými podněty.“

„V dobách před covidem, kdy byla ještě Praha plná turistů i hodinových koncertů pro ně, bylo Mozartova Requiem všude tolik, že prý čekali.“

Collegium 1704 otevřelo svou sezónu v pražském Rudolfinu Mozartovou hudbou. O krůček dál od svého nejobvyklejšího, tedy barokního repertoáru, ale nadále ve svém živlu. Pondělní koncert, zvukově uměřený, výrazově ale zdaleka ne strohý, přinesl sváteční chvíle. Měl šťastnou inspiraci, muzikalitu a průzračnost, emotivní naléhavost a spoustu krásných detailů. A vůbec nepůsobil posmutněle, přestože byla na programu Symfonie v g moll a Requiem v d moll – a mollové tóniny přece mají vyjadřovat opačný pól než jas a radost…

 
Zveřejněno v ReflexePlus
515522989673d9bf0d28fk

„Baladická opera ihned vyvolala velkou pozornost. Nejen jako první nová anglická opera, ale jako mezinárodně srozumitelné, nadčasové, mimořádně působivé hudební divadlo.“

„Brittenova opera je sociálním dramatem, ale ne v prvním plánu. Víc je básní. O lidských osudech, o těžkosti žití… a hodně o moři.“

„Sympatické je, že se David Radok noblesně vyhnul možným náznakům, že rybář své učedníky zneužíval.“

Brittenova opera Peter Grimes se hrála v Brně hned dva roky po světové premiéře. Příští rok to bude už pětasedmdesát let. V Praze byla na programu před čtyřiceti lety. Do třetice teď její návrat před české publikum dostal tu nejlepší možnou podobu. Jednu z nejúžasnějších oper dvacátého století, temný příběh z rybářského městečka na anglickém pobřeží, vypravil režijně a scénograficky David Radok a hudebně Marko Ivanović. Exkluzivní inscenace, která měla v sobotu premiéru, se bude hrát jen několikrát; ale tím spíše je to počin, který svou ojedinělostí i vydařeností může vejít do tuzemské divadelní historie.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
MAS4502

„Příklad impresionismu, posmutnělého, ale nesentimentálního, pohrávajícího si v náladách a zvucích s pocity dotýkajícími se exotiky i erotiky.“

„Orchestr se představil v té nejlepší formě a v tom nejlepším světle.

„Do konce roku by měla být podána žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebného povolení.“

Dům kultury města Ostravy čeká rekonstrukce a s ní i zásadní nová moderní přístavba. Pokud záměry nic nezhatí, Janáčkova filharmonie ve čtvrtek zahájila svou koncertní sezónu postaru, v sále ze šedesátých let, naposledy. Za rok už by se mělo stavět. Hrát se pak bude po několik let na různých jiných místech ve městě. A v roce 2025 snad bude hotový nový sál.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-Aldeburgh-PB040738

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.

 
Zveřejněno v SeriálPlus