7200

„Premiéru violoncellového koncertu uvádím poprvé. Je úžasnou příležitostí vtisknout do nové skladby něco ze sebe, bez ovlivňování jinými interprety.“

„Uvedení Kučerovy první symfonie bude pro orchestr velká čest.“

„Pevně věřím, že nového sálu se dočkáme v polovině roku 2023.“

Karlovarský symfonický orchestr má ve čtvrtek na programu vedle Berlioze a Martinů novinku – Violoncellový koncert ostravského skladatele Dalibora Štrunce. Diriguje Marek Šedivý, sólistou je koncertní mistr Martin Ondráček. Ten ovšem není zdaleka jen interpretem, ale také se dlouhodobě angažuje ve věci potřebného nového koncertního sálu, který by měl vzniknout v památkově chráněném objektu bývalých Císařských lázní. A tak se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nejen nad pocity hudebníka, který výrazně, i pro budoucnost, určí znějící podobu nové kompozice, ale i nad tím, jak by se očekávaný důstojný prostor pro vystupování i pro zázemí mohl projevit jako oživující podnět: pro těleso i pro kulturní život města a regionu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
874

„Pane Gergijeve, ptají se dirigenta, distancujete se od ruského prezidenta v této nové situaci? Odpověď patrně nepřišla.“

„Mohli bychom Anně Netrebko v současné situaci vzdávat za její umění hold? Tleskat a volat bravo, když zároveň víme, že jasně neodsoudila ruskou agresi?“

„A je snad také zřetelné, že i když Čajkovskij, Musorgskij, Borodin, Glinka, Rimskij-Korsakov nebo Skrjabin, nemluvě o Šostakovičovi, byli rovněž Rusové, tak že není nutné je hned přestat hrát…“

Knížka Oněgin byl Rusák nabízí tragikomické ohlédnutí za normalizačními osmdesátými léty v Československu, při kterém se bavíte, ale taky vám tuhne úsměv na rtech. V současné době nám úsměv tuhnout nemůže, není totiž čemu se smát. Rusko opět vstoupilo do našich životů. Vysmívá se naopak ono nám. Svou agresí vůči Ukrajině provokuje a děsí západní demokratickou civilizaci. Slogan „Čajkovskij byl taky Rusák“ však není překvapivým zjištěním, jaké mohlo za sovětské okupace dospívajícího člověka potkat při poznávání klasické literatury, když narazil na Puškina, ale je zamyšlením. Ano, i Čajkovskij je Rus. Avšak nezatracujeme ho hned. Ať nedopadne jako to pověstné dítě vylité z vaničky spolu s vodou.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
0009

„Ivan Danko není typem exhibujícího sólisty, je nenápadný a slouží.“

„Martinů stvořil fantazijní, formově uvolněnou, proměnlivou, zvukově opalizující, nesmírně zajímavou trojici symfonických vět.“

„Nevelký prostor olomoucké Reduty, bez odstupu od pódia a bez dozvuku, podtrhuje v symfonické hudbě zvukovou věcnost, zřetelnost a nepropojenost.“

Moravská filharmonie Olomouc ve čtvrtek v hlavním abonentním cyklu v programu nazvaném Jedinečnost české hudební fantazie dala prostor dílům Josefa Suka, Bohuslava Martinů a Jana Nováka. Kdyby ještě zaznělo i něco od Dvořáka, byla by posloupnost učitelů a žáků už zcela úplná… Šéfdirigent Jakub Klecker předestřel publiku všechny tři skladby ve šťastné konstelaci. S přesným vystižením jejich podstaty a dostatečně výmluvně i vemlouvavě.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
20220302134804

Za dva roky, 2. března 2024, uplyne dvě stě let od narození Bedřicha Smetany. Ředitel Národního festivalu Smetanova Litomyšl Jan Pikna přibližuje ve video RozhovoruPlus skladatelův význam pro rodné město, nastiňuje přípravy na jubilejní rok a popisuje, co se dělo před zámeckým pivovarem, když se Bedříšek, po deseti dcerách první syn litomyšlského sládka, narodil.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
999

„Používám tužku. A hodně také gumu.“ 

„Shodou smutných okolností se téma hry – vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu – stalo teď opravdu velmi aktuálním.“

„Žiju v Praze od roku 2016 a nevycházím z úžasu nad neuvěřitelnou krásou vašeho města.“

Příběh vztahu vězeňkyně a dozorce z koncentračního tábora propojený s dějem dětské pohádky o poznávání abecedy jidiš. To je téma inscenace Gramofon pražského Divadla MA, která má dnes premiéru. Originální zpracování je symbiózou činohry a hudebního a nonverbálního divadla a nabízí divákovi jedinečný pohled na lidskou bytost procházející holokaustem. Cílem Marianny Arzumanové, režisérky a zároveň ředitelky divadla, bylo vystihnout paralelu k událostem dnešních dní. Hudbu složil světoznámý pianista Jevgenij Kissin. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje inspirační zdroje, naznačuje, jak komponuje, a také se vyznává z obdivu ke krásám Prahy, kde už šestým rokem žije.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus

Jihočeské divadlo v březnu v rámci přehlídky Jižní spojka přiveze do Prahy také inscenaci z podzimu 2021 nazvanou Mimi opera. Je určena pro děti od tří měsíců do tří let, doprovázených jejich nejbližšími. Šéf českobudějovického operního souboru Tomáš Ondřej Pilař v rozhovoru pro hudební portál KlasikaPlus.cz vysvětluje cestu, která vedla k autorovi unikátní opery pro nejmladší publikum – skladateli Lukáši Sommerovi. Na mapě českého a slovenského hudebního divadla jsme jediným souborem, který uvádí operu pro kojence, konstatuje Tomáš Ondřej Pilař. Jak zdůrazňuje, mimořádný zájem publika napovídá, že by se mohla udržet na repertoáru opravdu dlouho. A rozhodně nebude poslední.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
DSC07876

„Järviho Polární záře evokuje něco svátečního a pohybuje se v okruhu, který otevřel svými přívětivými a vemlouvavými kompozicemi Philip Glass.“

„Centrem večera byl Prokofjevův 2. houslový koncert, dílo kouzelně lyrické, zralé dílo, neoklasicky přehledné, ale naprosto svoje, virtuózní i jemné.“

„Suita ze Sněhurky končí tancem kejklířů, který připomíná trochu komedianty z Prodané nevěsty a trochu Čajkovského monumentální předehru 1812.“

Pražští symfonikové měli ve středu dva zajímavé hosty. Houslista Vadim Repin zprostředkoval publiku Prokofjevův krásný Koncert g moll a dirigent Kristjan Järvi vedle toho ještě tři další pěkné partitury: Čajkovského, Pärtovu a svou vlastní. A přidal k tomu možnost pohledu na pohodovou, téměř roztančenou přítomnost na stupínku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
středa, 16 únor 2022 15:58

Collegium 1704 a Missa 1724

01KarinaGauvincPetraHajska

„Sólistka dala Vivaldiho vokálním skladbám styl, soustředění, samozřejmou jistotu a svým způsobem i duchovní pokoru.“

„Proti Zelenkově imaginární kompozici nelze nic namítat, je ve výsledku bohatá, mnohotvárná a zajímavá, plná dílčích krás.“

„Pátý ze sedmi koncertů této sezóny Collegia 1704 a jeho sboru v Rudolfinu byl potvrzením stálé a setrvalé kvality.“

Collegium 1704 využilo přítomnosti kanadské sopranistky Kariny Gauvin, se kterou účinkuje v Národním divadle Brno v inscenaci Händelovy opery Alcina, a nabídlo s ní koncertnímu publiku v Praze dvě Vivaldiho duchovní moteta. Ještě zásadnější položkou programu se však v Rudolfinu v úterý stala Zelenkova Missa 1724, rozsáhlá, mnohotvárná, zajímavá a dokonale provedená.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2000

„Hrůša má schopnost učinit z rarit hudbu, kterou si publikum užije, i když si ji vysloveně nevyžádalo.“

„Bylo povzbuzující vidět, že na hudbu Bohuslava Martinů zůstali v sále všichni – i když byl jasné, že hlavním důvodem, proč se kupovaly lístky, bylo předtím účinkování pianistky Yuji Wang.“

„Vstupní pasáže 1. symfonie Bohuslava Martinů přirovnává kritik k zahradě podivně krásných květů.“

Jakub Hrůša hostoval počtvrté u Newyorských filharmoniků. A protože v roce 2024 končí dosavadní šéfdirigent orchestru Jaap van Zweden, upozornil list New York Times, že byl český dirigent prvním z řady hostů, která by pro následující týdny mohla vypadat jako série neoficiálních konkursů pro vytipování nového šéfa… Jakub Hrůša se dělil o pozornost publika s čínskou pianistkou Yujou Wang. Dirigoval od 10. do 12. února ve třech večerech program sestavený z děl Zoltána Kodályho a Franze Liszta a První symfonie Bohuslava Martinů.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
čtvrtek, 10 únor 2022 20:13

Česká filharmonie v osmnáctém století

220209CFTomas-NetopilgeneralkaHiRes044cPetr-Kadlec

„Dvořákova síň se ponořila do šera a pódium ovládla herečka, deklamující monolog zhrzené ženy.“

„Zuzana Stivínová fascinované publikum nekompromisně vtáhla do výjevu a už nepustila.“

„S Tomášem Netopilem se Tom Borrow příjemně potkal v přístupu, který Mozarta vidí skutečně neromanticky.“

Pro abonentní koncerty v tomto týdnu se Česká filharmonie proměnila v nevelké těleso mozartovského typu. Hudba Wolfganga Amadea Mozarta a Jiřího Antonína Bendy jí pod taktovkou Tomáše Netopila slušela ve středu velmi pěkně. Zajímaví byli však i sólisté: v první polovině mladičký pianista Tom Borrow a v druhé polovině, v Bendově melodramu Medea, herečka Zuzana Stivínová.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 10 únor 2022 17:01

Jiří Linha (1930-2022)

1999

„V nejlepších letech rozvíjeli Linha Singers koncertní činnost v Československu i v zahraničí, experimentovali s hudebními projekty významných soudobých autorů a nahrávali, ale také pořádali cykly koncertů pro mládež.“

„Jako inspiraci mohl mít francouzskou vokální skupinu Les Swingle Singers.“

„Jiří Linha byl do konce života umělecky plně aktivní.“

Ve věku 91 let se uzavřel život Jiřího Linhy, po více než půlstoletí uměleckého vedoucího vokálně-instrumentální skupiny Linha Singers. Byl dirigentem, sbormistrem, vokalistou, skladatelem a aranžérem, na začátku umělecké dráhy sborovým zpěvákem. Jeho transkripce přivedly mnoho lidí ke klasice. 

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
5854

„Kdo řekne, že nemá rád Händelovu hudbu, tak ji nezná.“

„Alcinu pojal Heřman jako opuštěnou ženu v opuštěném domě na opuštěném ostrově, která hledá ideální vztah – a nedaří se jí to.“

„Václav Luks nenechá podle Tomáše Krále ´jedinou notu ležet ladem´.“

V Brně se poprvé hraje Händelova opera Alcina. Tamní Národní divadlo pro její nastudování, které má dnes večer premiéru, přizvalo dirigenta Václava Lukse i s jeho barokním orchestrem a sborem Collegium 1704. Historicky poučený hudební přístup je v tomto projektu zkombinován s moderní scénografií a režií, za kterou stojí se svým týmem brněnský operní šéf Jiří Heřman.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
99

„Dirigent dokázal s filharmoniky rozehrát a rozeznít partituru tak, že doslova rozkvetla: do opravdové krásy.“

„Při poslechu variací je jasné, kterou z nich lze přiřadit skladatelově manželce Alici.“

„Energie sólisty a dirigenta se propojily.“

Moravská filharmonie Olomouc pozvala dirigenta Roberta Jindru a tenoristu Petra Nekorance. Pro čtvrteční abonentní koncert nazvaný „Anglie. Půvab záhadných hudebních příběhů“ to byla dobrá volba. Brittenův písňový cyklus Iluminace z tuzemských pěvců teď asi nikdo lépe nezazpívá. A Elgarovy variace Enigma se podařilo předestřít opravdu krásně – poutavě a působivě.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 03 únor 2022 14:04

Chopin v mateřštině

veb-20220202170914

„Ivo Kahánek s Martinou Jankovou mají v plánu Chopinovy písně natočit a připravují se na to při koncertech.“

„Martina Janková prokázala při zachycení mazlivé výslovnosti polských slov mimořádnou empatii a vynalézavost.“

„Pěkným bonusem bylo před koncem koncertu uvedení skladbičky Mazur pro profesora Hanku Jakież kwiaty.“

Klasika o čtvrté je odpolední komorní cyklus lákající publikum ve všední den, i v zimě ještě za světla, do Sukovy síně pražského Rudolfina. První únorovou středu v něm jeho iniciátor Ivo Kahánek koncertoval společně se sopranistkou Martinou Jankovou. Polské písně Fryderyka Chopina proložil jeho dvěma klavírními scherzy. Vznikl z toho milý hodinový sendvič, plný hudebního šarmu a obrozenecké poezie. Škoda, že přilákal pouhé dvě desítky posluchačů.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
úterý, 01 únor 2022 20:17

Renata Tebaldi, la voce d'angelo

1115

„Odešla z bedlivě sledovaných jevišť v sedmdesátých letech, včas, v okamžiku, kdy dávala příznivcům šanci, aby na ni vzpomínali jen v tom nejlepším.“

„Spory o ideální prvenství obou hvězd, které se opakovaly mezi jejich fanoušky, nemají řešení, srovnávání nedává smysl…“

„Je zajímavějším vášnivý hlas zářící komety proti krásnému a čistému hlasu klidně svítící hvězdy?“

Ve třetí čtvrtině dvacátého století vládly světovým operním scénám dvě sopranistky. Sokyně z nich učinil především bulvární tisk, ale pravda je, že byly rozdílné. Jako oheň a voda, jako tygřice a holubice. Každá budila pozornost a úžas jinak, každá fascinovala ve svém hlase něčím jiným. Temperamentní část publika se navždy rozdělila: jedni byli a jsou „callasiani“, druzí „tebaldiani“… Ano, těmi dvěma sopranistkami byly Řekyně Maria Callas, jejíž kulaté jubileum přinese prosinec roku 2023, a Italka Renata Tebaldi, od jejíhož narození uplynulo sto let už letos, právě dnes.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
605

„Hrát v opeře, to je mnohem delikátnější a jemnější způsob než v symfonických orchestrech.“

„Je potřeba vybalancovat symfonický a kulatý zvuk vůči měkkému a empatickému doprovodu pěvců.“

„Jako student jsem v Národním divadle trávil snad všechen čas.“

Dirigent Robert Jindra bude od příští sezóny hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze. V těchto dnech připravuje v Norské opeře v Oslo pro březnovou premiéru Janáčkovu Její pastorkyňu a má za sebou sérii představení Weinbergerovy opery Švanda dudák ve Štýrském Hradci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje oba aktuální projekty s českými díly, ale také dává nahlédnout do plánů týkajících se svého pražského působení. A jen na okraj připomíná, že je od loňského podzimu současně šéfdirigentem košické Státní filharmonie a že na podzim začíná jeho angažmá jako hlavního hostujícího dirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
sobota, 29 leden 2022 10:10

Devadesát minut Janáčka

101

„Básnění, bouři a vábivé hlasy řeky Volhy nechává režisér na dirigentovi.“

„Skvělou pěvecko-hereckou studii vytvořil při premiéře Jaroslav Březina.“

„Je to málo proměnlivé, hodně strohé, ale divadelně přece jen docela působivé. Velká kouzla se tu však nedějí.“

Bez přestávky, jako devadesátiminutové lyrické drama. Tak hraje od pátku pražské Národní divadlo Janáčkovu Káťu Kabanovou. Za novou inscenací stojí dirigent Jaroslav Kyzlink a režisér Calixto Bieito. Oč minimalističtější je scéna, o to bohatší je hudba, oč realističtější je herecká drobnokresba, o to abstraktnější je vizuální podoba příběhu. První dojem z pronikavě nasvíceného jeviště, otevřeného už před začátkem představení, vzbuzuje nedůvěru a předsudky, ale zároveň víru, že Janáčkovu hudbu ani tak slovutně kontroverzní režisér nedokáže snad zničit. Nakonec ale divák jeho výklad musí chtě nechtě přijmout.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2999

„Po dvou předchozích letech, kdy ovlivnila termín i programy protipandemická opatření, organizátoři předpokládají, že festival bude moci být obsahově bohatý.“

„Zveřejněný program slibuje také Slavnostní koncert k převzetí předsednictví Rady EU.“

„Pro tradiční večery na zámku v nedalekých Nových Hradech, jako tamní již desátá stagiona, se připravuje inscenace Vivaldiho opery Il Farnace.“

Festival Smetanova Litomyšl se v letošním roce kvůli předpokládané rekonstrukci zámku bude muset obejít bez největších operních představení na nádvoří. Chystá nicméně tam i na dalších obvyklých místech od 9. června do 5. července čtyři desítky programů. Obsáhnou galakoncerty tuzemských operních souborů, pěvecké recitály, koncerty velkých tuzemských symfonických těles i komorních souborů, koncerty staré i modernější hudby, hudební přesahy do muzikálu a ještě dál za hranice klasiky… i pořady k jubileu básníka Jana Skácela.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1000

„Kolem roku 1900 chtěl tuhle novou vitální americkou hudbu hrát na piano ve Spojených státech kdekdo.“

„Joplinovo vlastní libreto je poměrně prostým příběhem o černošské dívce Treemonishe, která díky vzdělání vyvede svůj lid z bludů a pověr.“

„Prvním, kdo dokázal opravdu geniálně prolnout afroamerickou hudbu s evropskou operou, nebyl ovšem Joplin, ale až o něco později George Gershwin.“

Afroamerický hudebník Scott Joplin napsal v roce 1903 slova a hudbu k ragtimové opeře A Guest of Honor. Dílo bylo jednou jedinkrát provedeno v St Louis, nikdy nevyšlo tiskem a jeho rukopis se ztratil. O pár let později se pustil do něčeho podobného ještě jednou. Žil tehdy v New Yorku a na vlastní náklad zveřejnil v podobě klavírního výtahu tříaktovou operu Treemonisha. Nezůstal v ní jen u rytmu ragtimu. Pokusil se o lidovou americkou operu a o syntézu řady hudebních poloh. Podoba s orchestrem vznikla však až dlouho po jeho smrti. Poprvé pak kompletně zazněla před padesáti lety, 27. ledna 1972.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
9

„V podání libretisty Huga von Hofmannsthal a skladatele Richarda Strausse vyznívá závěr opery dojemně krásně.“

„Jejich plodné umělecké kontakty nebyly prosty názorových konfliktů, ale přesto jsou příkladem mimořádně plodné spolupráce, jedné z nejúspěšnějších v dějinách opery. A oba umělci navíc figurují jako spoluzakladatelé Salcburského festivalu.“

„Jednodušší, než vypočítávat, které Straussovy opery v Drážďanech měly první uvedení, se zdá být shrnutí těch zbylých.“

Dekadentní i frivolní, rozverná i romanticky intimní, fraškovitá i jemně lyrická. To vše platí o hudbě, ale i o příběhu Růžového kavalíra, páté z patnácti oper Richarda Strausse. Mistrovská partitura vznikala, stejně jako jedenáct jeho dalších děl pro hudební divadlo, ve vile v Garmisch-Partenkirchen na úpatí Alp jižně od Mnichova. Skladatel se tam nastěhoval v roce 1908 po úspěchu Salome. Devět Straussových oper jako současné novinky zaznělo prvně v Drážďanech. Premiéru měl v saské metropoli i Rosenkavalier. Od jeho tamního prvního uvedení uplynulo dnes 111 let.

 
Zveřejněno v SeriálPlus