9

„V podání libretisty Huga von Hofmannsthal a skladatele Richarda Strausse vyznívá závěr opery dojemně krásně.“

„Jejich plodné umělecké kontakty nebyly prosty názorových konfliktů, ale přesto jsou příkladem mimořádně plodné spolupráce, jedné z nejúspěšnějších v dějinách opery. A oba umělci navíc figurují jako spoluzakladatelé Salcburského festivalu.“

„Jednodušší, než vypočítávat, které Straussovy opery v Drážďanech měly první uvedení, se zdá být shrnutí těch zbylých.“

Dekadentní i frivolní, rozverná i romanticky intimní, fraškovitá i jemně lyrická. To vše platí o hudbě, ale i o příběhu Růžového kavalíra, páté z patnácti oper Richarda Strausse. Mistrovská partitura vznikala, stejně jako jedenáct jeho dalších děl pro hudební divadlo, ve vile v Garmisch-Partenkirchen na úpatí Alp jižně od Mnichova. Skladatel se tam nastěhoval v roce 1908 po úspěchu Salome. Devět Straussových oper jako současné novinky zaznělo prvně v Drážďanech. Premiéru měl v saské metropoli i Rosenkavalier. Od jeho tamního prvního uvedení uplynulo dnes 111 let.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
pátek, 21 leden 2022 09:16

Bludný Holanďan na točně i pod ní

232

„Temná legenda o tajemném přízraku putujícím světovými moři a vysvobozeném teprve u norských břehů ženou, která se pro něj obětuje, nabízí hudební hody a vizuálně spektakulární řešení.“

„Premiérový večer byl vrchovatě naplněn symfonickým zvukem, mohutnými sbory a dvěma skvělými sólovými hlasy.“

„Stylizace, která určitě může něco znamenat, ale dodává inscenaci prazvláštní, bizarní a uživatelsky nijak přátelskou poetiku.“

Wagnerův Bludný Holanďan je magicky vemlouvavé, přízračné, krásné, romanticky vznícené, posluchačsky a divácky vděčné dílo. Národní divadlo k němu sáhlo jako k oblíbenému titulu, který ztělesňuje to nejlepší, co opera může nabídnout: skvělou hudbu i podívanou, melodický zpěv i příběh, emoce i vznešené myšlenky. Hraje ho od čtvrtka v budově Státní opery, kde se za půlstoleté existence pražského Nového německého divadla wagnerovský kult pěstoval docela intenzivně. Na působivé inscenaci, hrané bez pauzy, se nyní podíleli němečtí, norští a čeští umělci.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
100

„Sopranistka zazářila v Praze zajímavým a zvládnutým hlasem, mladým a jistým, emocionálně probarveným.“

„Mezzosopranistka dala nahlédnout i do skvěle pěvecky i výrazově zvládnuté, virtuózní, ale ani v jednom aspektu nepřehrávané a nepřeháněné role Rosiny z Lazebníka sevillského.“

„Tenorista všechny postavy obdařil mladistvou lyrikou a jejich situace po herecké stránce v dostatečných náznacích přesnou charakteristikou.“

Pod hlavičkou Spolku přátel hudebních talentů, založeného agenturou Nachtigall Artists, se v Rudolfinu v úterý uskutečnil milý a výborný koncert tří mladých pěvců. Jihokorejská sopranistka Hera Hyesang Park, kanadsko-italská mezzosopranistka Emily D'Angelo a tenorista Petr Nekoranec prošli nejen soutěží Operalia, ale také Lindemannovým programem Metropolitní opery. Obě sólistky už v ní také zpívají. Jejich pražský večer příjemně vybočil z hvězdných pěveckých recitálů dramaturgií, hereckými náznaky a hlavně neokázalostí. K jeho zdaru přispěli PKF–Prague Philharmonia a na poslední chvíli zaskakující dirigent Rastislav Štúr.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
O8A3131-Edit

„Mám tu roli moc rád, protože obsahuje zlobu namířenou proti světu a vlastnímu osudu, ale zároveň je ještě stále plná naděje.“

„Musel jsem zkorigovat mnoho a mnoho chyb, které jsem nasbíral, když jsem roli zpíval s kompaktními disky.“

„Já tohle město prostě miluju...!“

Pražské Národní divadlo uvede ve čtvrtek v premiéře na scéně Státní opery Wagnerova Bludného Holanďana, romantickou legendu o muži odsouzeném k věčnému putování, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy; operu zachycující loď plnou přízraků, rozbouřené moře, rozhárané lidské duše, milostné vášně i odhodlání zemřít pro lásku. Pod novou inscenací jsou podepsáni dirigent Karl-Heinz Steffens, režisér a scénograf Ole Anders Tandberg a výtvarníci Martin Černý a Maria Geber. Titulní roli zpívá a hraje německý barytonista Joachim Goltz, od roku 2014 sólista Národního divadla v rodném Mannheimu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz charakterizuje wagnerovské role, srovnává operní domy v Praze a ve svém hlavním působišti a přiznává, že ho hodně mrzelo, když koronavirus překazil pražské nastudování Mistrů pěvců norimberských, kde měl ztvárnit jednu z důležitých rolí.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
117

„Tréma není něco, čeho bychom se měli chtít úplně zbavit.“

„Dokud pro nás bude důležitější to, že nás někdo pomluví, než to, že jsme na pódiu a můžeme hudbou existovat, pak zbavit se trémy bude obtížné.“

„Talismany byly pocitově příjemné. Já sám jsem jich do svých patnácti měl docela hodně.“

Jak z trémy udělat svého pomocníka? Ivo Kahánek v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz říká: Být rád, že hraju – a nemyslet na nic jiného. Ne na to, co kdo řekne, ale na to, že jsem na pódiu a že v hudbě mohu existovat intenzivněji než kdekoli jinde… Naznačení směru, jak trému překonat a proměnit ji ve svůj prospěch, je také tématem pilotního webináře, tedy webového semináře, který pianista natočil jako jeden z výukových nástrojů využívaných stipendijní Akademií MenART. Sám patří mezi zakládající mentory tohoto projektu, který se zaměřuje na pokročilé studenty a jejich pedagogy. MenART jim pomáhá získávat nové inspirace a nástroje, jak se posunovat na další úroveň nejen po stránce technické, ale i v komplexním vnímání interpretace a celého oboru hudebního umění. Ivo Kahánek vysvětluje, jaké jsou důvody a příznaky trémy, prozrazuje, co může fungovat jako její prevence, a nabízí konkrétní postupy, pomůcky a triky, které lze využít při přípravě na vystoupení.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Brno-opera-Lika

„Sebral mi kresby, dal se do smíchu a nepřestal, až jsem mu slíbil, že k tomu něco napíši...“

„Do romantického údolí, které se stalo oblíbeným výletním místem, se chodívalo od konečné šaliny z Obřan.“

„Janáček ještě víc začal chodit do nedalekých Lužánek poslouchat, jak zpívají ptáci, jak šumí stromy, jak bzučí čmeláci…“

Postavě mluvící lišky z Bílovic nad Svitavou, která jako kdyby z oka vypadla zvířátkům z bajek, je už celých sto let. Na podkladě původních ilustrací malíře Stanislava Lolka psal v brněnských Lidových novinách její příběh na pokračování Rudolf Těsnohlídek. Jeho cyklus se zalíbil Leoši Janáčkovi. Napsal nejen hudbu, ale k opeře, své sedmé a „nejbrněnštější“, i vlastní libreto. Práci na Příhodách lišky Bystroušky započal na samém kraji roku 1922.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
99

„Od předehry až po poslední tóny je z orchestřiště slyšet přesná hra, plná detailních akcentů a vzruchů, bravurní, vtipná, živá, lyrická i dramatická.“

„V roli Fiordiligi dominovala premiérovému představení Kateřina Kněžíková, nejzkušenější ze sólistů.“

„Takové že jsou všechny? Proboha, proč to zjišťovat!“

Opera pražského Národního divadla má od soboty na repertoáru druhé ze tří děl, která zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart na libreta Lorenza Da Ponte: mistrovské hudební divadlo s názvem Così fan tutte – Takové jsou všechny. Dirigent Karsten Januschke inscenaci podpírá mimořádně zřetelným a detailně dokonalým hudebním nastudováním. Ani trochu nejde jen o lehkovážnou buffu. Možná v první polovině. Později aktérům nebezpečné hry s city trochu tuhne úsměv a režisérka Tatjana Gürbaca traktuje hru tak, že znejistí i posluchače.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 06 leden 2022 15:57

Così fan tutte aneb Nic se nezměnilo

1112

„Mám k dispozici skvělé pěvce, se kterými můžu jít do hloubky, konstatovala režisérka.“

„Musím rozhodovat, jestli podpořím komediální, nebo tragickou stránku díla.“

„Na druhou polovinu června chystá divadlo festival svých nových inscenací, mezinárodní prezentaci toho, co aktuálně dělá.“

Pražské Národní divadlo na sobotu chystá premiéru nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte aneb Takové jsou všechny. Režii má německá umělkyně Tatjana Gürbaca. Stejně jako ona, i režiséři Ole Anders Tandberg a Calixto Bieito, připravující v těchto týdnech lednové premiéry oper Bludný Holanďan a Káťa Kabanová, pracují v České republice vůbec poprvé.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Jeek-1

„Do dvou desítek her Osvobozeného divadla složil během deseti let přes sto dvacet hudebních čísel.“

„Těžko se ale mohl prosadit v Americe jako kolébce jazzu coby tvůrce.“

„Určitě v New Yorku slyšel Goodmana nebo Ellingtona.“

Písničky Osvobozeného divadla nezestárly. Mnohé zlidověly. Jiří Voskovec a Jan Werich, autoři jejich textů, se uchytili pro válečná léta v Americe. První z nich se tam jako herec po Únoru vrátil, druhý už podruhé do exilu nešel a stal se nakonec domácí legendou a národním umělcem. Autor melodií Jaroslav Ježek to měl těžší. Do Ameriky s nimi odjel, ale první lednový den roku 1942, před osmdesáti lety, v pouhých pětatřiceti v New Yorku zemřel.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
sobota, 01 leden 2022 12:33

Juraj Filas (1955-2021)

filas

„Mými hudebními prioritami je melodičnost, harmonie, jasná výstavba formy a sdělnost.“

"Jedním z jeho nejznámějších děl bylo Requiem Oratio spei, jednou z jeho posledních skladeb byla kantáta Záhořovo lože."

„V roce 1985 se stal pedagogem Hudební fakulty Akademie múzických umění.“

Ve věku 66 let se uzavřel život Juraje Filase, českého skladatele slovenského původu, Slováka žijícího v Praze. Jeho velmi sdělná, melodická hudba se vyznačuje silnými emocemi a výrazovou vášnivostí. Umělecky přesvědčivou stylovou syntézu, stojící na opačném pólu od avantgardy, vytvořil na základě inspirace hudebními tradicemi. Zkomponoval přes 120 skladeb. Jedním z jeho nejznámějších děl se stalo Requiem Oratio spei (Modlitba naděje), které věnoval všem obětem mezinárodního terorismu. Opakovaně zaznělo také v New Yorku, naposledy loni k dvacátému výročí teroristických útoků.

 

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
pátek, 31 prosinec 2021 19:00

Hudba k ohňostroji, ohňostroj hudby

211230C1704Kralovskyohnostrojwebres16cPetraHajska

„Václav Luks připravil Händelův Ohňostroj jako pravý ohňostroj hudby, plný směřování vpřed, elegance, výbušnosti a potěšení z detailů a korunovaný temně tupými údery tympánů a měkce průraznými, neagresivními tóny tří clarin.“

„Sólisté, vesměs zahraniční hudebníci, byli uvolnění, suverénní, nad smyčcovou sekcí, když bylo třeba, dominovali neokázale.“

„Koncert byl záměrně naplněn jen slavnostnějším typem hudby, vědomě byl proto méně kontrastní.“

Collegium 1704 koncertovalo předposlední den roku netradičně bez svého sboru. Program v Rudolfinu byl ryze instrumentální a velmi jednolitý. Směřoval v jednom stylu a v jednom tahu k vrcholu, k Händelově Hudbě ke královskému ohňostroji. Tak, aby se tento večer už mohl stát předzvěstí silvestrovských oslav, když letos 31. prosinec patřil v Rudolfinu někomu jinému.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Lska-ke-tem-pomeranm

„Opera nezastírá, že ví o tradicích commedia dell'arte, ale je si v jedinečné kombinaci vědoma i dobového surrealismu.“

„Partituru naplnil lehce brutální, neoklasickou, futuristickou a dadaistickou hudební směsí, veselou, groteskní a parodickou, ztřeštěnou, legrační, zábavnou i hrůzostrašnou.“

„Stačí si vzpomenout na rozverný pochod s chytlavou melodií v tečkovaném rytmu, který žije zcela samostatně, jako populární symfonické hudební číslo.“

Od prvních až do posledních not rychlá a zábavná hudba, radikálně rozverné libreto, bizarně absurdní příběh. To jsou základní atributy operní taškařice Láska ke třem pomerančům, kterou komponoval Sergej Prokofjev ve Spojených státech, po opuštění bolševického Ruska a úspěšném turné po amerických městech. Měla premiéru v Chicagu přesně před sto lety, předposlední den roku 1921. Kvality díla, kterému se v tuzemsku v divadelní hantýrce neřekne jinak než „Pomeranče“, mohou nejlépe dokumentovat nahrávky dvou dirigentů. Audio Valerije Gergieva a video Bernarda Haitinka.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
2000

„Pomyslný závod o to, kdo na Západě jako první získá k provedení díla práva, vyhrál Arturo Toscanini.“

„V obleženém Leningradu zazněla symfonie 9. srpna 1942, v den, na který prý Hitler původně plánoval na oslavu dobytí města banket.“

„Je jasné, že nejde zdaleka jen o obraz boje proti fašistům, ale o zobrazení obecněji pojímaného zla, do kterého patřil i stalinský režim.“

Tři a půl roku. Téměř devět set dní. Od počátku září 1941 do konce ledna 1944. Tak dlouho trvala za druhé světové války německá blokáda Leningradu. Bezprecedentní emoce, které přinášela, dokázal Dmitrij Šostakovič hudebními prostředky vtělit do své Sedmé symfonie s tak jedinečnou intenzitou, že se záhy stala světoznámým dílem. Monumentální skladbu dokončil čtyři dny před závěrem roku 1941, před osmdesáti lety. Byl v té době jako významná osobnost už evakuován v Kujbyševě, stovky kilometrů východně od Moskvy. V obležené severní metropoli však předtím strávil několik týdnů. Propagandistické legendy, že je dílo jen a jen odrazem válečných let, vyvracejí ovšem skladatelovy paměti, sestavené Solomonem Volkovem a vydané po Šostakovičově smrti na Západě. Podle nich jde v symfonii o město Leningrad, kterému Hitler zasadil poslední ránu, které však zničil už Stalin.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
úterý, 28 prosinec 2021 17:05

Anna Netrebko počtvrté v Praze

Z6P2343c-Petr-Dyrc

„Koncert nabídl během devadesáti minut i s přídavky třináct pěveckých čísel, vrchovatou porci operní a operetní hudby.“

„Nejsilnějším okamžikem večera byla slavná árie, kterou zpívá Tosca v osudovém dějovém pozastavení v druhém jednání Pucciniho opery.“

„S intermezzem v podobě operně zazpívané Dvořákovy písně ´Když mne stará matka´ směřoval koncert k odlehčenějšímu, okázalému a efektnímu repertoáru.“

Kralující diva počátku jedenadvacátého století. To je jeden ze superlativů provázejících sopranistku Annu Netrebko. Platí už dvě desetiletí. V posledních letech jí stojí po boku v životě a často i na pódiích tenorista Yusif Eyvazov. Oba se objevili poslední prosincové pondělí v pražském Obecním domě, aby operním koncertem ozdobili závěr roku 2021, i v hudbě pořádně turbulentního. S kontextem celosvětové koronakrize se několikeré změny termínů a programu pojí vcelku logicky.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
300

„Emilia Marty je v podání kmenové sólistky plzeňského divadla Ivany Veberové kreací budící velký umělecký respekt i hluboké dojetí.“

„Janáček je mnohde jinde než u nás vnímán obecně a samozřejmě jako autor mimořádně vzrušujících děl.“

„Jenůfa, Káťa Kabanová a Liška Bystrouška jsou hrdinky, se kterými se dá dýchat. Emilia Marty je takovou taky, jen je možná potřeba si na ni zvykat o trochu déle.“

Plzeňská opera hrála před několika dny Janáčkovu Věc Makropulos. V hledišti novorenesančního Velkého divadla se 444 místy bylo několik desítek lidí. Možná stovka. To je málo. Důvody se v dnešní době sčítají. Za prázdnými sedadly lze tušit obavy z kontaktu s jinými lidmi, opatrnost, odpovědnost, nechuť, únavu, ale také pohodlnost… K tomu se přidávají místa, na která momentálně nedosáhnou ti, kdo nesplňují státní podmínky a nemohou dovnitř. A pak samozřejmě ta, která by byla prázdná tak jako tak. Místa těch, kteří se bojí Janáčka.

 
Zveřejněno v SeriálPlus

Schola Gregoriana Pragensis uspěla s nahrávkou hudby z pražské univerzity z poloviny patnáctého století. Prosincové číslo francouzského hudebního časopisu Diapason ocenilo CD Supraphonu pěti ladičkami. Muzikolog David Eben, umělecký vedoucí renomovaného mužského vokálního souboru specializovaného na historický liturgický zpěv, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vysvětluje, jak pro desku vybírali nejen duchovní, ale i světský repertoár. A vyjadřuje se také k užívání ženských hlasů v interpretaci středověké hudby jinými soubory.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
1-38

„Rutterovo Gloria se – bez obalu prvoplánově – pohybuje na pomezí bigbandové stylizace a moderní vážné hudby. Má chytlavá témata a rázně profilované motivky, využívá náhlých kontrastů.“

„Fišer, tehdy pětatřicetiletý, vytvořil z českých vánočních koled nadčasové a vkusné vokálně-symfonické dílo, rezonující v tuzemském prostředí s obecně sdílenými tradicemi a emocemi.“

„Vasilek nabídl publiku skutečné umělecké dílo, prokomponovanou suitu, proměnlivou, držící po celou dobu pozornost díky vyváženosti mezi ztišením a jásotem, idylou a radostí.“

Pražský filharmonický sbor otevřel trojici pražských koncertů této sezóny pátečním večerem na Žofíně. Adventním programem, který završily Vánoční koledy Luboše Fišera, mimořádně potěšil. A deklaroval tam současně začátek nové spolupráce s orchestrem PKF-Prague Philharmonia.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
8787

„Na počátku byla jednovětá kompozice Rêverie orientale, jejíž téma autora prý napadlo při první cestě do Alžírska.“

„Čtyři jsou určeny pro klavír a orchestr, nejbarvitější z nich, fantazie, se jmenuje Afrika.“

„Saint-Saënsovo tělo bylo z Alžíru převezeno do Paříže a po pohřebních obřadech v Église de la Madeleine bylo uloženo na montparnasském hřbitově.“

Za čtrnáct let se bude v říjnu slavit dvousté výročí jeho narození, ale na dnešek připadá u jména Camilla Saint-Saënse přesně sto let od úmrtí. Jeho život se uzavřel 16. prosince 1921 ve věku 86 let, a to v Alžíru. Pobýval tam v zimních měsících od roku 1873 pravidelně – v severní Africe bylo toto období určitě příjemnější než v Paříži a nebylo problémem se tam dostat, vždyť Francie držela v Alžírsku od roku 1830 až do roku 1962  koloniální nadvládu. Skladatel odcestoval přes moře v listopadu, ale během tamního pobytu po několika týdnech podlehl nečekaně infarktu.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
3011

„Veitova hudba hovoří k posluchači tu naléhavým, tu důvěrným tónem a ve své celkové stavbě kreslí nádherné romantické obrazy plné barev a všech jejich odstínů.“

„Objevování nových skladeb a rozezvučování jejich partitur je pro mě vždy obrovským dobrodružstvím a radostí.“

„Interpretuje-li člověk nějakou skladbu poprvé, měl by se snažit o maximální věrnost zápisu, ať již toho doslovného, tak toho, který skladatel vložil mezi řádky partitury.“

Zdeněk Klauda v čele souboru L'Armonia Terrena natočil CD s podtitulem Svědectví znovuobjeveného romantika. Je na něm zapomenuté dílo Václava Jindřicha Veita (1806-1864), pražského Němce, představitele skladatelské generace zastíněné nakonec Bedřichem Smetanou. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz pianista a dirigent Zdeněk Klauda přibližuje neznámého hudebníka, uvažuje o šancích, jaké má jeho tvorba na tuzemském i zahraničním trhu s nahrávkami, a naznačuje, že by se jinak rád dále věnoval nejen odkazu Jakuba Jana Ryby, ale například také Antonína Rejchy.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pondělí, 13 prosinec 2021 18:43

AudioPlus | Robert Jindra: Bude to trojboj…!

Dirigent Robert Jindra připravuje na 18. prosince v Opeře ve Štýrském Hradci novou inscenaci Weinbergerova Švandy dudáka. Stejně jako režisér Dirk Schmeding a představitel titulní role Petr Sokolov, i on v tamním divadle debutuje. Řídí představení v Praze a Bratislavě, má za sebou období v Ostravě a v Essenu… Jinak je ale čím dál víc vítaný i ve světě symfonické hudby. V září se stal šéfdirigentem Státní filharmonie Košice a od příštího podzimu bude hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Vedle toho ovšem nastoupí ve stejnou dobu také do funkce hudebního ředitele Opery Národního divadla v Praze. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odpovídá, především v souvislosti s angažmá v rozhlase, na otázku, zda a jak to vše půjde skloubit.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
Strana 1 z 26