„Brilantní zahrání pasáží i vkusné rejstříkování vytvořilo dojem dokonalé interpretace.“
„Lefebvre si dával záležet na krásných melodických frázích a subtilním tvarování rytmu v duchu hudby – takto varhany zpívají jen málokomu!“
„Celá improvizace vůbec nebyla virtuózní. Spíše měla ukazovat improvizátorovo mistrovství v harmonii, kontrapunktu i tematické práci, tedy čisté umění bez laciných gest a příkras.“
Mezinárodní varhanní festival s příznačným názvem Svatovítské varhanní večery, který se koná už pojedenácté v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha, nabízí v průběhu července a začátku srpna celkem pět koncertů. Na ten zahajovací přizvali pořadatelé jednoho z nejlepších francouzských varhaníků, konkrétně člena trojice hráčů působících v katedrále Notre Dame v Paříži u velkých varhan, Philippa Lefebvra. Tuto funkci zastává Mistr už od roku 1985, nicméně ze známých důvodů se tam nyní nehraje. Jeho pražský program, ke kterému se vracíme i druhou ReflexíPlus, sestával z ryze francouzské hudby, obsahoval i jednu jeho vlastní transkripci a vyvrcholil znamenitou improvizací. Pravděpodobně se jednalo o stěžejní událost varhanní Prahy letošního léta.
„Dotýkat se cítění lidí minulosti je zásadně důležité, pokud chce být člověk kultivovaným a komplexním interpretem.“
„Směřuju tam, kam mě vedou moje zájmy, senzitivita a vkus.“
„Považuji se víc za milovníka umění než za patriota.“
Pětadvacátý Mezinárodní varhanní festival Audite Organum v pražské bazilice sv. Jakuba otevře první srpnový čtvrtek mladý francouzský varhaník David Cassan, rozkročený jako pedagog mezi metropoli a východofrancouzské město Nancy a jako interpret mezi svou vlast a velkou část světa. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program svého koncertu, ale také se zamýšlí nad francouzskou a německou hudbou a nad typy nástrojů, přibližuje své názory na vyučování a hlavně uvažuje o odlišnostech i styčných bodech interpretace a improvizace.
„Každý varhaník touží zahrát si na velké varhany, které mu umožní prezentovat větší a závažnější díla světové varhanní tvorby.“
„Většinou to byly mé osobní kontakty, ale jak se festival stával známější, stále častěji varhaníci sami psali a přáli si na festivalu hrát.“
„Skoro v každém ročníku se dařilo, abychom vedle interpretace slyšeli i improvizaci v podání opravdových mistrů.“
V bazilice sv. Jakuba v klášteře minoritů v Praze na Starém Městě se od 6. srpna do 24. září uskuteční pětadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu pořádaného Svatojakubským Audite Organum. Využívá varhany, které jsou se svými 8277 znějícími píšťalami největšími v České republice. Řadu osmi recitálů otevře francouzský umělec David Cassan a uzavře ji titulární varhanice baziliky a hlavní organizátorka a ředitelka festivalu Irena Chřibková. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus rekapituluje uplynulé čtvrtstoletí, dává nahlédnout do příprav přehlídky, uvažuje o interpretačním přístupu různých varhaníků a o osobitém využití nástroje každým z nich, ale vyjadřuje také obavy týkající se množství publika letos v létě.
„S počtem píšťal 4 736 byly tehdy varhany třetí největší v Rakousko-Uhersku.“
„Pro stavbu varhan byla zvolena firma Heinrich Voit, která jediná v Evropě byla schopna zkonstruovat posuvný hrací stůl.“
„Na tuto sezónu byla naplánovaná tři sobotní matiné a další tři mají proběhnout v příštím cyklu. Cenný romantický nástroj v krásném secesním sále si to zaslouží.“
Krásný secesní Obecní dům v Praze byl postaven před I. světovou válkou a v centrální Smetanově síni korunován postavením nových varhan od německé firmy Heinrich Voit z Durlachu. Jejich rejstříkovou dispozici navrhl profesor Karel Stecker. Prvním zahraničním varhanním virtuózem, který na ně zahrál už v roce 1912, byl Joseph Bonnet, varhaník pařížského chrámu sv. Eustacha. Za první republiky zazněly pod rukama nejvýznamnějšího českého varhaníka první poloviny 20. století Bedřicha Antonína Wiedermanna v letech 1920 až 1932 na 102 matiné, při kterých seznamoval pražské obecenstvo s varhanní literaturou od baroka po současnost. Cenný nástroj sice trpěl po celou dobu existence malým zájmem provozovatele o údržbu a pravidelné ladění, zažil zcela nepovedenou přestavbu a nerozumné rozšíření, ale po rekonstrukci do původního stavu, dokončené roku 1997, slouží při varhanních matiné dodnes.
