čtvrtek, 15 červen 2023 14:00

Klasika v souvislostech (53)
Svatební den na Troldhaugenu.
Pianista, skladatel a vlastenec Edvard Grieg stoosmdesátiletý

Autor:

„Grieg byl určitě ovlivněn Schumannovým Klavírním koncertem a moll, zároveň však už je slyšet jeho rostoucí zájem o norskou lidovou hudbu.“

„Vezmeme-li v úvahu, kam až se hudebně dostal jako vizionář Richard Wagner, pak je Griegova často idylická hudba až do konce mnohem romantičtější. Třebaže Wagnera přežil o dvacet let.“

„Norové vděčí Griegovi za to, že se dostali na evropskou kulturní mapu a že jsou na ní trvale přítomni.“

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-07

 

Známe ho z nejobvyklejších podobizen jako bělovlasého drobného muže s velkým knírem. Studoval v Lipsku a svou nejznámější skladbu napsal v Dánsku, ale duší byl Nor – milovník norské přírody a kultury, vlastenec a republikán. Jeho život začal i skončil v Bergenu na západním pobřeží země. Edvard Grieg, pianista a skladatel, zemřel jako čtyřiašedesátiletý v roce 1907 ve městě, kde se narodil 15. června 1843, před 180 lety.

Edvard Hagerup Grieg proslavil po světě rodné Norsko hudbou jako skladatel a jako skvělý pianista poměrně vydatně celý život cestující po Evropě. V mládí ho ovlivnilo nejprve studium na lipské konzervatoři, ale pak ještě víc během dvouletého pobytu v Kodani, v polovině 60. let, dánský skladatel Niels Wilhelm Gade.

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-15

 

Klavírní koncert a moll, své nejznámější dílo, komponoval Grieg roku 1868 rovněž v Dánsku, v Söllerödu. Sám ho během svého života jako klavírista také několikrát provedl. Poprvé však v autorově přítomnosti zazněl v podání Franze Liszta, který se o díle prý vyjádřil velmi pochvalně. Opus 16 čtyřiadvacetiletého skladatele zůstává v repertoáru klavíristů jako jedno ze stěžejních děl. Grieg byl určitě ovlivněn Schumannovým Klavírním koncertem a moll, který hrála Clara Schumannová v Lipsku v roce 1858, vlastně obecně byl ovlivněn Schumannovým stylem. Zároveň však už je slyšet jeho rostoucí zájem o norskou lidovou hudbu…

Jako třeba v písňovém cyklu Dítě hor, v příběhu mladé pastevkyně a jejího prvního milostného vztahu s chlapcem. Texty překypují obrazností zurčících potůčků a chutných borůvek, hudba tyto obrazy napodobuje. Osobní příběh se proplétá s mystickou jarní krajinou. Nebo v díle Rybářská dívka na texty Bjørnstjerna Bjørnsona, kriticko-realistického prozaika, dramatika, básníka a publicisty, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903. Grieg s ním spolupracoval, když žil předtím v 70. letech nějakou dobu v Kristianii, až od roku 1925 nesoucí opět původní historický název Oslo.

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-04

 

Pro hru Bjørnstjerna Bjørnsona, oslavující norského krále Sigurda I., složil Edvard Grieg v té době také scénickou hudbu, hraje se pod názvem Sigurd Jorsalfar. Týká se 12. století, považovaného za zlatý věk středověkého Norského království.

Dalším literátem, který se s Griegem umělecky výrazně potkal, byl Henrik Ibsen. Ranní nálada, Aasina smrt, Tanec Anitry, Ve sluji krále hor, Únos nevěsty a nářek Ingrid, Arabský tanec a Solvejžina píseň… To jsou z koncertů nejznámější části suit ze scénické hudby k jeho hře Peer Gynt ze 70. let. Přestože zní Griegova hudba tak krásně, je ovšem ve skutečnosti postava Peera Gynta ztělesněním polovičatosti; je to egoista, lhář a mluvka, který se snaží všemu vyhnout a nic nedokáže dokončit. Jako protiklad v díle vystupuje dívka Solvejg, na které Ibsen ukazuje, co to znamená být na světě pro druhé…

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-14

 

Vezmeme-li v úvahu, kam až se hudebně dostal jako vizionář v 50. letech 19. století v opeře Tristan a Isolda Richard Wagner, Griegův současník, a to dokonce o dost starší, pak je Griegova často idylická hudba až do konce mnohem romantičtější. Třebaže Wagnera přežil o dvacet let…

Jeho tvorba jednoznačně vychází z národních tradic Norska, z tamní lidové hudby. Proslavil se, vedle scénické hudby k Ibsenově hře a vedle klavírního koncertu, zejména jako autor drobných klavírních děl a písní. Jeho Lyrické kusy, to je 66 skladeb v 10 sešitech, vydávaných od roku 1867 do roku 1901. Ale můžeme u něj zaslechnout i směřování k neoklasicismu. Za časů Holbergových – skladba s podtitulem Suita ve starém stylu je skutečně založena na tanečních formách osmnáctého století. Grieg ji napsal v roce 1884 jako oslavu 200. výročí narození dánsko-norského humanistického dramatika Ludviga Holberga.

Bergen, starobylé, dešti proslulé hanzovní město ležící pod sedmi horami na západním pobřeží země, ve třináctém století hlavní město Norska, má nejlepší umělecký festival v severských zemích. Griegův rodný dům bohužel už neexistuje. Na místě, kde stával, je však pamětní deska. V Bergenu mají velmi dobrou filharmonii působící v pěkném, moderním sále, postaveném na konci 70. let 20. století. Kapacita je 1500 posluchačů a akustiku si lidé pochvalují. Zvenčí má síň podobu lodě se špičatým kýlem, uvnitř zaujme kombinací betonu a dřeva a ve foyeru i velkými plochami skla, které bohatě propouštějí sluneční paprsky.

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-08

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-16

 

Nese pochopitelně Griegovo jméno. Ostatně, o postavení vyhovujícího koncertního sálu ve svém městě usiloval už on sám…

Jen pár kilometrů jižně od centra Bergenu, dnes už je to na předměstí, měl Grieg v druhé polovině života domácí zázemí. Léta – od roku 1885 po více než dvacet roků – trávíval totiž ve své pěkné dřevěné vile na Troldhaugenu, s vyhlídkou na široký mořský záliv, jen pár kilometrů jižně od centra Bergenu. Griegův dům je hráškově zelený s vyřezávanými detaily, s patrem, členitý, ale nevelký. Dnes na Troldhaugenu, který se stal i místem posledního odpočinku skladatele a jeho ženy Niny, jeho odkaz připomíná muzeum. A je tam i komorní koncertní sál pro dvě stovky posluchačů, dřevem obložený a rovnou za pódiem s výhledem do zeleně a na Griegovu zahradní chatku, kde komponoval. Konají se tam až tři stovky různých koncertů ročně.

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-05

 

Jedna z klavírních skladeb z cyklu Lyrické kusy se jmenuje Svatební den na Troldhaugenu. Grieg ji složil v roce 1896 u příležitosti 25. výročí svatby se svou manželkou Ninou. Velkolepá oslava pak ale probíhala jinde, poblíž jednoho z nejznámějších norských vodopádů Vøringsfossen. Skladatel to komentoval takto: „V zahradě byly prostřeny stoly a mnoho krásných dam se ujalo hostitelské funkce. O deváté hodině večerní se objevilo dvě stě třicet pěvců, kteří přednesli výborné slavnostní sbory. Mezitím se mluvilo, já jsem hrál na klavír, moje paní zpívala, ale především se pilo, neboť punč tekl jako rýnské víno v Heinově básni.

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-06

 

Vedou se spory o to, které země patří do Skandinávie. Finsko to v pravém slova smyslu není. Přesto se nabízí téma: Znali se Grieg a Sibelius? Měli něco společného? Jistě – oba se zapojili svým uměním a vahou své osobnosti do procesu národního uvědomování a osamostatňování ve své zemi. Oba znamenali pro své národní společenství mnoho, a to už za života – a trvá to dodnes. Norové jistě vděčili a mohou vděčit Griegovi za to, že se dostali na evropskou kulturní mapu a že jsou na ní trvale přítomni. A finskou hudbu si těžko někdo spojí bez velkého přemýšlení s jiným jménem než se Sibeliovým.

Sibelius často slýchával o Griegovi jako o svém předchůdci a snad i vzoru. Ano, Griegova hudba zněla při otevření helsinské konzervatoře, v Helsinkách ovšem byly silné i hudební vlivy pocházející z Lipska. A na rozdíl od Griega nakonec Sibelius pro svou tvorbu vyvinul univerzálnější, mezinárodnější styl, než v jakém psal Grieg, jemuž byla lidová hudba jeho vlastní země přece jen bližší než Sibeliovi lidová hudba finská.

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-17

 

Do Bergenu vede z hlavního města Norska železnice, je to sedmihodinová cesta přes hory, přes zasněžené sedlo ve výšce 1200 metrů nad mořem. Grieg vždycky toužil, aby ho navštěvovalo co nejvíc hudebních přátel, ale Bergen byl v té době přece jen ještě hodně odlehlý. Slavná železnice byla totiž postavena až v roce 1909, takže se tam za jeho života dalo jet nejlépe lodí po moři. Těch návštěvníků tedy nakonec nebylo mnoho. Nicméně jednu zásadní změnu skladatel přece jen stihl zažít. Griegova země získala samostatnost, když vyhlásila nezávislost na Švédsku. Stalo se tak v roce 1905.

 

2023-06-15-Edvard-Grieg-v-souvislostech-13

 

-------

Víte, že….

…se Grieg znal s Brahmsem a díky němu se poznal i s Dvořákem? Potkali se ve Vídni v roce 1895 a skladatel na setkání vzpomínal takto: „Strávil jsem hodně času s Brahmsem. Byl veselý a přátelský. To samé ale nemohu říci o Dvořákovi, se kterým jsem se nicméně seznámil jen povrchně.“

…byl Grieg také v Praze? Právě tam se nakonec lépe seznámil s Antonínem Dvořákem. Bylo to v roce 1903, kdy se pražskému publiku představil jako dirigent vlastních děl. Během koncertu zazněl také výběr z jeho písní v podání Dvořákovy dcery Magdy. Dvořák byl na koncertě přítomen a navštívil norského kolegu v šatně, Grieg zase naopak jednoho večera zhlédl představení Rusalky v Národním divadle a navštívil Dvořákovu rodinu v jejich bytě. V korespondenci své dojmy komentoval takto: „Těšil jsem se z chvíle strávené s Dvořákem. Abych to řekl jemně, má svou povahu. Ale byl velmi laskavý.”

…že Grieg oceňoval Dvořáka jako umělce i jako člověka? „Při setkání na koncertě a později v prostředí jeho domova poznal jsem v něm člověka laskavé, přímo uchvacující individuality. Bylo v něm cosi drsného, neklidného, něco zarážejícího lidi, kteří ho neznali. Brzy to však zmizelo a jsem rád, že ve mně zanechal navždy dojem člověka, jehož lidské a umělecké cíle byly vysoko.“

…že po Dvořákově smrti v květnu 1904 uveřejnil Grieg v Norsku o českém mistru článek? „Odešel jeden z mála současných originálních a národních skladatelů…,“ napsal.

 

Foto: Petr Veber, Wikipedia / Bergen Public Library Norway / bez omezení, Wikipedia / Eilif Peterssen / volné dílo

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.