„Dům kultury města Ostravy, Fragnerovo dílo z přelomu 50. a 60. let minulého století, co po desítkách let každodenní služby veřejnosti potřebuje rekonstrukci.“

„Zatímco stavební povolení už čeká jen na nabytí právní moci, vyhlášení veřejné zakázky působí logicky z několika důvodů.“

„Posedmé v místní historii to už určitě musí vyjít.“

Rada města Ostravy schválila vyhlášení veřejné zakázky na dodavatele stavebních prací na rekonstrukci Domu kultury města Ostravy a novostavbu koncertního sálu. Zásadním sdělením pro ty, kdo pochybují o smysluplnosti investice „pro pár set příznivců vážné hudby“, je konstatování, že nepůjde pouze o stavbu velkého koncertního sálu pro 1300 diváků. Ostrava zahrnula plán na vybudování prostoru pro klasickou hudbu už roku 2010 do úsilí o získání titulu Evropské hlavní město kultury 2015.

Těm, kteří považují sedmičku za magické číslo, dává leccos za pravdu. Jen namátkou: starověký svět znal svých sedm divů; naše planeta má sedm světadílů; duha se skládá ze sedmi barev… Také evropská hudba zná sedm základních tónů (c, d, e, f, g, a, h). A právě pro ni je v Ostravě – coby jedna z položek magistrátního plánu na příštích sedm let – budován nový koncertní sál. Na sedmý pokus! Během uplynulých sto šedesáti let totiž předchozích šest snah selhalo…

Aby se to nestalo znovu, na tom od roku 2017, kdy byla zahájena příprava mezinárodní architektonické soutěže, systematicky pracuje vedení statutárního města Ostravy v čele s jeho kultivovaným primátorem Tomášem Macurou. Jenomže i do okruhu mých hudebních přátel doputovala v posledních týdnech informace, že jeho veřejně deklarované rozhodnutí podpořit v prezidentské volbě nynější hlavu státu nezůstalo bez následků. Jakkoli je po mém soudu situace v městském zastupitelstvu dosud otevřená nejrůznějším možnostem, vytryskla proto z mnoha nejen hudbymilovných srdcí oprávněná obava. Nebude výstavba nového koncertního sálu, kterou nejen odborná veřejnost spolu s vedením města považuje za jednu z priorit moderní Ostravy, oddálena či přímo zastavena?

Odpovědí budiž čerstvá informace o tom, že Rada města Ostravy schválila – cituji – „návrh na vyzvání dodavatelů k podání nabídek k nadlimitní veřejné zakázce na zhotovitele stavebních prací na rekonstrukci Domu kultury města Ostravy a přístavby koncertního sálu.“ Rozklíčovat toto úřednické ptydepe, odborně nezbytné, ale pro laika složité, se pokusím od konce.

Zásadním sdělením pro ty, kteří stále pochybují o smysluplnosti investice „pro pár set příznivců vážné hudby“, je opětovné konstatování, že rozhodně nepůjde pouze o stavbu velkého koncertního sálu pro 1300 diváků. Klíčové slovo „přístavba“ sděluje, že je to především Dům kultury města Ostravy, toto Fragnerovo dílo z přelomu 50. a 60. let minulého století, co po desítkách let každodenní služby veřejnosti potřebuje rekonstrukci. A že výsledkem stavebních prací bude – kromě velkého koncertního sálu – vznik řady dalších prostor. Multifunkčního komorního sálu s kapacitou 515 míst. Divadelního sálu s kapacitou 490 míst. Edukačního centra s kapacitou 200 míst. Přednáškového multifunkčního sálu s kapacitou 120 míst. Odpovídajícího zázemí pro stočlenný orchestr Janáčkovy filharmonie Ostrava, patřící u nás ke špičce. Kvalitního nahrávacího studia. A samozřejmě restaurace, kaváren, salónků… Nedílnou součástí celého projektu bude i úprava okolí ostravského Domu kultury, tedy proměna celé lokality. Kdykoli se procházím omšelými Sady Milady Horákové nebo nedokončenou ulici 28. října, hmatatelně vnímám, jak je to nezbytné.

Legitimní otázka zní, kolik to celé má stát a odkud se na to vezme. Náklady jsou nyní, na základě aktualizovaného rozpočtu dle již dokončené dokumentace pro provedení stavby, v celkové výši 4,1 miliardy korun. Na projekční práce a správu stavby připadá 0,3 miliardy Kč, na rekonstrukci historického domu kultury 0,8 miliardy Kč a na přístavbu koncertního sálu pak 2,2 miliardy Kč. Zbylou sumu 0,8 miliardy Kč tvoří náklady společné a ostatní, včetně například úpravy veřejného prostranství.

Jak tedy zajistit, že – legendárními slovy ex-premiéra Špidly – „zdroje jsou“? Odpověď v sobě znovu skrývá magickou sedmičku.

Předpokládá se totiž, že náklady celého projektu budou hrazeny z následujících zdrojů: městský Fond pro koncertní halu naplňovaný průběžně od roku 2017 z rozpočtu města; dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje; dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva kultury; zdroje z III. pilíře tzv. Just Transition Mechanism, představující kombinaci zvýhodněného úvěru Evropské investiční banky a grantu Evropské komise; dotace z národního programu Životní prostředí zohledňující energetické úspory rekonstruované budovy; dotace z národního programu Rozvoj regionálních kulturních a kreativních center a konečně dary a příspěvky individuálních i institucionálních dárců prostřednictvím Nadačního fondu Domu kultury města Ostravy.

Pro nás, kteří se živíme hudbou, ať už přímo jejím provozováním, či třeba jejím komentováním, může znít záplava výše zmíněných faktů nezáživně, suše, nudně. Jenomže nebýt jich, nebylo by na co se těšit. Přitom dílo globálně respektovaného newyorského architekta Stevena Holla a jeho partnerů z Architecture Acts v Praze, obohacené řešením akustiky od proslulého tokijského studia Nagata Acoustics, slibuje nevšední zážitek. Nikoli náhodou bylo v roce 2021 zařazeno v anketě světových odborníků mezi „deset nejočekávanějších staveb světa“.

Mají-li se přibližně roku 2026 rozlehnout velkým koncertním sálem první tóny, není času nazbyt. A každá prodleva by byla znát. Proto se Rada města Ostrava nyní rozhodla, že projekt posune o další krok dál. Zatímco stavební povolení už čeká jen na nabytí právní moci, vyhlášení veřejné zakázky působí logicky z několika důvodů. Hlavní shrnuje náměstkyně primátora pro investice Zuzana Bajgarová: „Chceme si ověřit realizovatelnost projektu s ohledem na dostupné finanční zdroje. Pouze konkrétní nabídky získané v soutěži nám totiž představí reálnou cenu stavebních prací.“

Zdá se, že po bezmála sto pětadvaceti letech od dokončení pražského Obecního domu s jeho Smetanovou síní se v naší zemi přece jen pohnuly ledy. Praha má jasno, jak má vypadat a kde bude stát Vltavská filharmonie; Brno se usilovně snaží dotáhnout do finále svoji novou koncertní síň. Ostrava zahrnula plán na vybudování prostoru pro klasickou hudbu už roku 2010 do svého úsilí o získání titulu Evropské hlavní město kultury 2015. A slouží jí ke cti, že od něj neustoupila. Posedmé v místní historii to už určitě musí vyjít.

Foto: Fb projektu Koncertní sál Ostrava, Martin Straka