sobota, 17 září 2022 12:40

Pohledem Jiřího Vejvody (33)
Předvolební střety o koncertní síň.
V Ostravě se bojuje i za Prahu

Autor:

„Peníze, které se ve prospěch koncertní síně shromažďují, jsou určeny právě a jen pro tento účel. A nelze je použít na cokoli jiného.“

„600 milionů korun zahrnula do rozpočtu vláda; 300 milionů poskytne Moravskoslezský kraj; další dotace a granty jsou v jednání; samotné město Ostrava naspořilo už 632 miliónů.“

„Jak dopadne koncertní síň v Ostravě, bude i pro Prahu a její Vltavskou filharmonii lakmusovým papírkem.“

 

00004

 

Zdá se to k nevíře, ale střetům před komunálními volbami nevládne v Ostravě obava ze zdražování energií či z migrantů, ale – koncertní sál. Ano, tématem číslo jedna se tu jeví cosi tak odtažitého, jako je rekonstrukce Domu kultury města Ostravy a její moderní „nástavec“, v němž by se zhruba do čtyř let měla rozeznít klasická hudba. Těm, kteří proti stavbě brojí, na kultuře nezáleží. Pár dní před volebním víkendem zneužívají koncertní sál jako symbol zbytných investic, které by měly být použity na akutnější záležitosti. Nic proti tomu, na názor má každý právo. Jenže by neměl být podložen výmysly a často i vyloženou lží.

Například zdánlivě nové hnutí Starostové pro Ostravu, ve skutečnosti sdružující deset starostů, osm místostarostů a dva exstarosty, nabídlo ve vysílání moravskoslezské regionální televize Polar toto tvrzení: „Moc dobře víme, že si v dnešní době nemůžeme dovolit koncertní síň v hodnotě 3,5 miliardy korun. Musíme pomoct lidem, než jim dojdou peníze v peněženkách.“ Proti stavbě, či spíše dostavbě jsou rovněž zástupci Ostravské levice, což je spojení komunistů a nezávislých kandidátů. Podle jejich vyjádření v ostravském Magazínu Patriot „občané teď stojí před mnoha problémy; zejména řeší, zda vyjdou se svými rodinnými rozpočty“. K odpůrcům stavby patří na stránkách stejného mediálního zdroje i SPD: „V dnešní ekonomické situaci, se skokově rostoucí inflací, není výstavba koncertní síně naší prioritou.“ Rovněž ČSSD a hnutí LEČO neboli Lepší a čistá Ostrava, které kandidují společně, dávají návrhu architekta Stevena Holla, který byl odborníky nedávno zařazen mezi deset nejzajímavějších projektů na světě, palec dolů. A hnutí Ostravak mlží konstatováním, že podpoří stavbu „pouze s využitím externích zdrojů“, tedy nikoli v případě, že „jedinou cestou bude opětovné zadlužení města“.

Pro nezasvěcené ucho, obávající se zimy a zadluženosti, to může znít přitažlivě. Kdo by si nepřál mít doma teplo a nákupy pod střechou? Proč utrácet za něco, co je buď nepotřebné, anebo aspoň může počkat?

Vtip je ovšem v tom, že ti, co to s lidmi prý myslí dobře (někteří na to už kdysi měli čtyři desetiletí), před nimi tají základní věc. Že totiž peníze, které se ve prospěch koncertní síně shromažďují, jsou určeny právě a jen pro tento účel. A nelze je použít na cokoli jiného. Rozpustit ve výdajích na stavbu bytů, příspěvky na stravování anebo na slevy čehokoli od jízdného na městskou hromadnou dopravu až po poplatek za psy, což je také s vážnou tváří slibováno.

 

00003

 

Realita je přitom zřejmá, průhledná, kontrolovatelná.

600 milionů korun na ostravskou koncertní síň zahrnula vláda do připravovaného rozpočtu a rozpočtového výhledu s tím, že konkrétní částky budou poskytovány průběžně podle tempa výstavby. Dalších 300 milionů poskytne na základě smlouvy s městem Moravskoslezský kraj. Dotaci ve výši až 125 milionů lze získat na základě podané žádosti z Národního programu Životní prostředí – energetické úspory, protože Hollův návrh je důvtipně šetrný. Ve hře je i finanční podpora z Národního plánu obnovy – Rozvoj regionálních a kreativních center. Kompletují se podklady pro grant Evropské komise (Fond spravedlivé transformace) a zvýhodněného úvěru Evropské investiční banky. Ani soukromý sektor zjevně nezůstane stranou. A samotné město Ostrava jde příkladem: od roku 2017, kdy bylo o stavbě koncertní síně rozhodnuto, naspořilo na účet, určený výhradně pro tento účel, pěkných 632 miliónů. Zbylé finance budou rozloženy do několika let.

O čem je tedy řeč?

Jistě, škarohlídi, jakých se u nás vždycky najde dost, mají námitku hned po ruce. Co když slíbené peníze nepřiputují? Jako by nevěděli, co – například v Moravskoslezském deníku.cz – přislíbil primátor Tomáš Macura: „Pokud se zdroje nepodaří zajistit do jara 2023, rozdělíme projekt na dvě části, přičemž v té první by se uskutečnila jen rekonstrukce Domu kultury města Ostravy.“ Budiž, co by se dalo dělat. Na ošemetnost podobného řešení ale tamtéž upozorňuje ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla: „Každé úsporné opatření bude mít negativní dopad na další provoz. Pokud by se například upustilo od rekonstrukce bloku bývalého kina náročného diváka, ztratíme prostor budoucího edukačního centra, které je na tomto místě plánováno. Logicky přijdeme o desítky až stovky akcí ročně, které by mohly mít komerční potenciál.“ Jinak řečeno – rekonstrukce objektu z přelomu padesátých a šedesátých let minulého století je navržena v souhře s výstavbou nové koncertní síně. Bez ní by musela být přepracována…

 

00002

 

Co hrozí v případě, že by – posedmé za posledních sto padesát let – byla nová koncertní síň smetena se stolu, dosvědčil před několika dny článek publicisty Milana Bátora na webovém portálu ostravan.cz. Popisuje v něm okolnosti jinak skvělého zahájení sezóny 2022/2023, kdy v podání JFO pod taktovkou šéfdirigenta Vasilije Sinajského zazněla rozměrná Symfonie č. 7 C dur, op. 60, Dmitrije Šostakoviče. Koncert se uskutečnil v multifunkční aule Gong, bývalém plynojemu vévodícím oblasti Dolní Vítkovice. Zadání pro autora skvostné přeměny objektu, významného architekta Josefa Pleskota, ovšem neznělo tak, že by se tu měla provozovat klasická hudba. „Střecha Gongu je jako konzerva, přenáší zvuky zvenčí,“ konstatuje Bátor, „a tak se do pianissima orchestru nesly rozmazané tóny jiné venkovní produkce; jako by toho nebylo příliš, našlo se několik neomalenců, kteří začali kdesi za stěnou řinčet příbory a talíři...“ V takovém prostředí má vystupovat jedno z nejlepších symfonických těles naší země?

Naštěstí existují v Ostravě politické síly, které výstavbu podporují. „Pokud existuje jednoznačný příslib k získání značných externích financí na jeho realizaci, bylo by chybou tento jedinečný koncertní sál, který bude ozdobou přinejmenším celého kraje, nerealizovat,“ sděluje koalice Spolu. Také podle lídryně Pirátů Andrey Hoffmannové je stavba koncertní síně symbolem nové Ostravy. A logicky je tahounem projektu primátor Tomáš Macura (hnutí ANO), za jehož osmiletého působení v čele města byla koncertní síň schválena, takže je s ní výrazně spjat.

S jistou dávkou patosu lze parafrázovat okřídlený výrok konstatováním, že v Ostravě se nyní bojuje i za Prahu. Poté, co byl zveřejněn vítězný projekt na výstavbu Vltavské filharmonie, sice prozatím převážily nadšené ohlasy. Ale nad cenou a jejím tušeným navýšením už také leckdo viditelný pozdvihl obočí. Komplikovaná ekonomická situace bude hrát odpůrcům do karet. A kdyby se mělo se stavbou začít v době voleb, jako že v budoucích pěti letech budou minimálně jedny ročně, máme se na co těšit. Jak dopadne koncertní síň v Ostravě, bude tedy i pro Prahu a Vltavskou filharmonii lakmusovým papírkem.

 

00001

 

Foto: Steven Holl Architects / Architecture Acts 

Jiří Vejvoda

Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, publicista a moderátor.

Pro Československý, resp. Český rozhlas natočil a odvysílal stovky pořadů, například 500 dílů cyklu Káva u Kische (1990 - 2000, s Otou Nutzem), Písničky pro uši i pro duši, za které získal v roce 1993 ocenění na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio. V letech 1990 a 1991 vysílal rozhlas jeho každotýdenní Hovory v Lánech s Václavem Havlem. Pro Československou, resp. Českou televizi uváděl cyklus Hudební aréna (1985 - 1990), nepřetržitě od roku 1993 Novoroční koncerty z Vídně a další přímé přenosy ze světa (Evropské koncerty Berlínských filharmoniků, Pařížské koncerty pod Eiffelovou věží, Koncerty letní noci ze Schonbrunnu atd.). V období let 2017 až 2019 opakovaně spolupracoval s týmem Placida Dominga na jeho pražských vystoupeních i na soutěži Operalia.  Od roku 2019 moderuje udělování cen Classic Prague Awards.  Během nouzového stavu v době koronaviru na jaře 2020 uváděl pro ČT Art koncerty Pomáháme s Českou filharmonií z prázdného Rudolfina, během nichž se podařilo vybrat 8,5 milionů ve prospěch nemocnic a seniorů. Na jevištích uvedl stovky koncertů včetně festivalových (Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Dvořákova Praha, MHF Český Krumlov atd.) Je autorem několika knih, naposledy publikace Co vysílá svět z roku 2015 o rozhlasech všech kontinentů.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.