„Sepětí Jiřího Bělohlávka s Pražským jarem je výrazné nejen rekordním počtem padesáti koncertů, ale od roku 1993 také jeho dramaturgickým podílem jako člena umělecké rady festivalu a pak od roku 2006 jeho pozicí předsedy rady a prezidenta festivalu.“

„Během let řídil všechny ´své´ orchestry, Státní filharmonii Brno, FOK, Českou filharmonii, PKF a přivezl dokonce i Symfonický orchestr BBC.“

„Pozoruhodný je také vůbec první Jiřího koncert, v němž debutoval v druhé polovině Schubertovu Mší.“

Blíží se páté výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka a na portálu KlasikaPlus.cz se blíží ke konci loni započatý seriál, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu užívá dalších statistik k ilustrování dirigentových aktivit na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro a na desítkách dalších festivalů po celém světě.

V dnešním předposledním díle seriálu o dirigentu Jiřím Bělohlávkovi jsem plánoval soustředit se na jeho působení v rámci Pražského jara s tím, že se v úvodu zmíním pár slovy o dalších festivalech, kde v životě dirigoval. Jen když jsem se podíval do své databáze, zjistil jsem, že festivalů bylo přes sto! Opět naprosto úctyhodný rekordní výčet, z něhož uvedu alespoň místa nejvýznamnějších festivalů, přičemž u českých a slovenských míst je jméno země vynechané, americká jsou zkratkově USA, australská AUS, belgická B, britská GB, brazilská BRA, finská FIN, francouzská FR, italská I, maďarská H, německá D, rakouská A, španělská SP a švýcarská CH:

Aix-en-Provence (F); Antwerp (B); Bad Kissingen (D); Baden-Baden (D); Bath (GB); Beijing (Čína); Bergamo (I); Bern (CH); Bonn (D); Bratislava; Bergamo (I); Bregenz (A); Bremen (D); Brescia (I); Brighton (GB); Bristol (GB); Brno; Bruxelles (B); Budapest (H); Buenos Aires (Argentina); Cardiff (GB); České Budějovice; Český Krumlov; Dallas, TX (USA); Detroit, MI (USA); Dresden (D); Edinburgh (GB); Épau (FR); Flensburg (D); Formentor, Mallorca (SP); Frankfurt (D); Freiburg (D); Geneva (CH); Gent (B); Grafenegg (A); Granada (SP); Hamburg (D); Harrogate (GB); Hasselburg (D); Helsinki (FIN); Hoyerswerda (D); Istanbul (Turecko); Jeseník; Kiel (D); Kladruby u Stříbra; Klingenthal (D); Kuala Lumpur (Malajsie); La Chaise-Dieu (FR); La Roque d’Anthéron (FR); Letohrad; Litomyšl; Locarno (CH); London (GB); Lucerne (CH); Lugano (CH); Mariánské Lázně; Menton (FR); Merano (I); Mexico City (Mexiko); Montpellier (FR); Montreux (CH); Moskva (Rusko); Murten (CH); Neumünster (D); New York, NY (USA); Olomouc; Ostrava; Ottawa (Kanada); Paris (FR); Perth (AUS); Perugia (I); Plauen (D); Pollença (SP); Praha; Příbram; Recklinghausen (D); Rio de Janeiro (BRA); Rochester, NY (USA); Rosenthal (D); Saarbrücken (D); Saint-Martin-de-Crau (FR); Saint-Riquier (FR); San Sebastián (SP); Santa Cruz (SP); Santander (SP); São Paulo (BRA); Stuttgart (D); Swansee (GB); Teplice; Thalbürgel (D); Tokyo (Japonsko); Toronto (Kanada); Třebíč; Verona (I); Weimar (D); Wien (A); Villach (A); Waldsassen (D); Washington, DC (USA); Westerland (D); Wiesbaden (D); Worcester, MA (USA); Würzburg (D); Zürich (CH).

Londýnské Proms jsou pojednány separátně v 30. dílu, z něhož připomenu, že Jiří dirigoval tři orchestry, jejichž byl šéfdirigentem: v první řadě samozřejmě dvorní Symfonický orchestr BBC, ale podařilo se mu přivézt také jeho PKF a Českou filharmonii, nepočítaje hostování v BBC Philharmonic Orchestra. Za zmínku ještě rovněž stojí, že Jiří dirigoval tři proslulé závěrečné Last Night of the Proms a byl za více než stoleté tradice prvním zahraničním dirigentem, kterému byla taková pocta svěřena.

Sepětí Jiřího Bělohlávka s Pražským jarem je ještě výraznější, a to nejen rekordním počtem 50 koncertů, ale od roku 1993 také jeho dramaturgickým podílem jako člena klíčové Umělecké rady festivalu, kterou tehdy vedl Rudolf Firkušný, a konečně od roku 2006 jeho pozicí předsedy rady a především prezidenta festivalu, které převzal po Josefu Sukovi. Existuje však ještě jedno spojení, o němž se prakticky neví, a Jiří mi ho po mém bádání potvrdil 21. dubna 2017 v emailu z Rotterdamu. Coby muzikologický detektiv uvádím své otázky a Jiřího odpovědi. Tehdejší linky, které jsem posílal, už dnes neplatí, a tak jsem je nahradil fungujícími a pro pohodlí čtenářů nicméně i vsunul programy Jiřího prvních životních vystoupení na Pražském jaru:

1) V knížce o Kühnově sboru vzpomínáš na 10 let účinkování, ale podle dostupných informací jsi začal v únoru 1956 a skončil v únoru 1960. Vzpomněl by sis na nějaké opěrné časové body?

v Kühnově dětském sboru jsem začal zpívat jako 4 letý – tj. 1950 a skončil mutací, ale pokračoval jsem v kontaktech se sborem jako pomocný sbormistr

2) Sbor zpíval 26. 5. 1956 na Pražském jaru a podle mne, pokud jsi třeba nebyl nemocen, bys tam byl měl být. To bys měl mít zapsané v paměti… 

Toho koncertu jsem se zúčastnil

Otvírání studánek bylo v roce 1956 také v Poličce a na koncertě v České televizi. S Tebou???

Ano

3) Sbor zpíval na PJ ještě také 28. 5. 1957

Myslím, že ano

4) a 13. 5. 1959 

Ano, určitě

5) a do čtvrtice 22. 5. 1959. Oba tyto koncerty mohly být proti vůli tatínka…

Ano

Ve své databázi mám samozřejmě zanesené veškeré koncerty, které Jiří na festivalu dirigoval:

V seznamu jsou pro snazší přehled barevně odlišeny úvodní (žlutě) a závěrečné (oranžově) koncerty. Modrou barvou jsou vyznačena operní představení v rámci festivalu, z nichž Hry o Marii 30. května 2010 jsou vedeny jako koncert v rámci festivalu, přestože šlo o standardní představení. Měl jsem to potěšení ho zhlédnout a uschovat si program:

Pro ty, kdo pilně sledují a porovnávají existující údaje, pro úplnost dodám, že Jiří Bělohlávek z hlediska archivu Pražského jara dirigoval na festivalu celkem 45krát, včetně Her o Marii, k čemuž můj seznam přidává pět dalších účinkování v rámci divadelní/operní řady. Jinak úžasný archiv PJ však vede koncert 22. května 2017 jako dirigovaný Jiřím, kterého kvůli nemoci ve skutečnosti nahradil Petr Altrichter, a naopak pod datem koncertu Symfonického orchestru FOK k 50. výročí jeho založení 2. června 1984 vede docela jiný koncert Varšavské filharmonie. Tím se rozdíl trochu komicky vyrovná a 45 vystoupení lze potvrdit jako korektní součet v análech Jiřího Bělohlávka a Pražského jara.

Vedle zpracovaného archivu Jiřího mám osobně schovaný ještě program z jednoho ze zmíněných operních představení, Martinů Řeckých pašijí, na které mě Jiří pozval den po naší společné cestě do Terezína na mimořádnou verzi Verdiho Requiem nazvanou Requiem vzdoru. Od toho dne se totiž táhne jak naše přátelství, tak paralelně mé věnování se jeho celoživotní práci. U programu z prvního roku Jiřího prezidenství byl přiložen přehled sousedních dnů, který dokumentuje, jak se festival diversifikoval, stylově i místně:

Pozoruhodný je také vůbec první Jiřího koncert, v němž debutoval v druhé polovině Schubertovu Mší, a octl se i s mladickou fotografií na programu:

Během let řídil všechny „své“ orchestry, Státní filharmonii Brno, FOK, Českou filharmonii, PKF a přivezl dokonce i Symfonický orchestr BBC. Michal Kamaryt zachytil na zkoušce v Obecním domě 30. května 2008, jak fyzicky náročná je práce dirigenta už jen v pouhé košili, natož jaká asi musí být, když je při koncertě slavnostně oblečený. Jen se při té příležitosti nutně neztotožňuji s výrokem Thomase Edisona Génius je jen jedno procento inspirace a 99 procent potu, v němž mi v tomto rčení a jeho konkrétní aplikaci chybí ještě také talent, vzdělání a zkušenosti.

Mnohé z padesáti koncertů a oper se staly nezapomenutelnými, ale nikdo nikdy nezapomene ve spojení s Pražským jarem především na samotného Jiřího Bělohlávka!

Foto: archiv A. Goldscheidera