„Do dvou desítek her Osvobozeného divadla složil během deseti let přes sto dvacet hudebních čísel.“

„Těžko se ale mohl prosadit v Americe jako kolébce jazzu coby tvůrce.“

„Určitě v New Yorku slyšel Goodmana nebo Ellingtona.“

Písničky Osvobozeného divadla nezestárly. Mnohé zlidověly. Jiří Voskovec a Jan Werich, autoři jejich textů, se uchytili pro válečná léta v Americe. První z nich se tam jako herec po Únoru vrátil, druhý už podruhé do exilu nešel a stal se nakonec domácí legendou a národním umělcem. Autor melodií Jaroslav Ježek to měl těžší. Do Ameriky s nimi odjel, ale první lednový den roku 1942, před osmdesáti lety, v pouhých pětatřiceti v New Yorku zemřel.

Trojice tvořící Osvobozené divadlo patřila k meziválečné divadelní avantgardě a vyprofilovala se navíc jako antifašistická. Písničky s vtipnými a inteligentními texty a chytlavými melodiemi a rytmy zná v tuzemsku snad každý. Jiří Voskovec s Janem Werichem hráli v exilu divadlo pro krajany a od roku 1941 také natáčeli relace reagující na válečné události a na situaci v Protektorátu. Z gramofonových desek, dopravovaných letecky do Evropy, jejich skeče z Londýna vysílal britský rozhlas BBC.  

Téměř nevidomý Jaroslav Ježek, v Praze hudební hvězda, byl mimořádně talentovaný pianista a skladatel, klasicky školený absolvent konzervatoře, mimo jiné žák Josefa Suka, Aloise Háby, Karla Boleslava Jiráka a Josefa Bohuslava Foerstera. Narodil se v září 1906 na Žižkově, který byl tehdy jako samostatné město pražským předměstím. V rámci studií získal stipendium do Paříže, kde ho okouzlil jazz. Poprvé veřejně vystupoval v divadle E. F. Buriana v Praze Na slupi, kde improvizoval na klavír na motivy zadané publikem.

Do dvou desítek her Osvobozeného divadla, kde se stal dvorním skladatelem a dirigentem divadelního orchestru, složil od roku 1928 během deseti let přes sto dvacet hudebních čísel. Psal ve swingovém stylu a zkomponoval řadu opravdových hitů. Jeho hudba zněla i ve filmech. Těžko se ale mohl prosadit v Americe jako kolébce jazzu coby tvůrce. Ostatně přijel tam na turistické vízum. Učil tedy děti krajanů hrát na klavír, v Dělnickém domě byl sbormistrem mužského dobrovolného pěveckého sboru a vedl v české Národní budově na Upper East Side na Manhattanu krajanský pěvecký sbor Zpěvokol. Díky němu se poznal s Františkou Bečákovou, zvanou Frances, která se o něj starala a se kterou se nakonec na poslední chvíli v nemocnici vzali… V exilu Ježek zkomponoval Klavírní sonátu a několik dalších skladeb patřících do světa klasické hudby, ve kterém se projevoval značně novátorsky. Byl ale trvale nemocný… Na konci roku 1941 byl hospitalizován, 1. ledna 1942 zemřel. Pohřeb měl v Národní budově. Urna s jeho ostatky byla pak brzy po válce převezena do Prahy a uložena na Olšanských hřbitovech.

Jaroslav Ježek s Janem Werichem, stejně jako Jiří Voskovec, se rozhodli jako výrazní exponenti protinacistických uměleckých aktivit emigrovat z Československa ještě před jeho obsazením německými vojsky. Cestovali od 9. do 20. ledna 1939 letadlem z Prahy přes Curych do Paříže a pak lodí do New Yorku. Svůj Modrý pokoj, který mu navrhl v bytě v Kaprově ulici na Starém Městě architekt František Zelenka, opustil Ježek s pár věcmi. Myslel si, že se budou brzy moci vrátit…

Většinou se především zdůrazňuje, jak nebyl Ježek v New Yorku šťasten. Špatně uměl řeč, měl potíže s obživou, stýskalo se mu. Americký muzikolog Michael Beckerman, věnující se hodně české hudbě, je nicméně přesvědčen, že se Ježkovi v Americe muselo také mnohé líbit: určitě slyšel Goodmana nebo Ellingtona; New York byl město, které je snem každého jazzového muzikanta – město jeho hrdinů.

Věděli jste, že…

… Bohuslav Martinů přicestoval do New Yorku po strastiplných měsících poslední březnový den roku 1941?

… pětadvacetiletý Leonard Bernstein měl fantastický dirigentský debut v listopadu 1943, kdy bez přípravy zaskočil u Newyorské filharmonie za nemocného Bruna Waltera?

… do Ameriky uprchla před nacismem řada evropských hudebních tvůrců – Béla Bartók, Paul Hindemith, Darius Milhaud, Arnold Schönberg, Igor Stravinskij, Kurt Weill, Erich Wolfgang Korngold, Ernst Křenek…

… v New Yorku se 26. září 1945 uzavřel život Bély Bartóka?

… Bohuslav Martinů věnoval v roce 1956 svou kantátu Legenda z dýmu bramborové natě Frances Ježkové, se kterou se v New Yorku přátelil a které později napsal desítky dopisů?

… 28. 10. 1995 udělil prezident Václav Havel Jaroslavu Ježkovi Medaili za zásluhy in memoriam?

Foto: Wikipedia (David Sedlecký CC BY-SA 4.0), České centrum New York