čtvrtek, 18 listopad 2021 10:52

Martinů v souvislostech (8)
Zdeněk Zouhar jako (nejen) nezdolný propagátor díla Bohuslava Martinů

Autorka:

„Dokončil cyklus Písničky o lásce na moravskou lidovou poezii a osmělil se zaslat je k posouzení skladateli do USA. Povzbudivá odpověď Martinů se stala základem vzájemné korespondence.“

„Podle výslovného přání skladatele byla kantáta Otvírání studánek oficiálně provedena Zouharem a ženskou částí sboru OPUS ve světové premiéře v Poličce v lednu 1956.“

„Jako skladatel vzdal Martinů hold v roce dvacátého výročí jeho smrti kompozicí skladby Variace na téma B. Martinů.“

 

1Zdenk-Zouhar-archiv-1992

 

Brněnský skladatel Zdeněk Zouhar (1927–2011) se dá charakterizovat jako renesanční osobnost pohybující se celý život mezi skladbou, muzikologií, hudební pedagogikou, dirigováním a organizováním hudebního života. Od mládí komponoval, psal texty o hudbě, věnoval se vydavatelské činnosti a také vyučoval hudbu. Profesně byl Zdeněk Zouhar celoživotně spjat s Brnem: výraznou stopu zanechal jako vedoucí hudebního oddělení Univerzitní knihovny v Brně (dnes Moravská zemská knihovna, 1953–1961), byl dramaturgem brněnské redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu (1961–1970), od roku 1970 vyučoval kompozici na JAMU. Byl nezdolným propagátorem díla Bohuslava Martinů už v době, kdy Martinů žil v emigraci a jeho jméno bylo v Československu zapovězeno, a svými aktivitami napomohl k rozšiřování jeho odkazu v českém prostředí. Od Zouharova úmrtí právě dnes uplynulo deset let.

Zdeněk Zouhar byl v hudbě zpočátku samoukem: učil se sám podle příručky „Teoreticko-praktická škola hry na varhany“ Františka Zdeňka Skuherského. Před maturitou na průmyslové škole navštěvoval lekce hudební teorie u skladatele Viléma Blažka na hudební škole Besedy brněnské. Během studia na pedagogickém gymnáziu v Bratislavě byl žákem Alexandras Moyzese na VŠMU v Bratislavě (1950–1951). Cíleně se studiu skladby oddal až po maturitě a postupně vystudoval hudební obor na Pedagogické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, dále výtvarný obor na téže fakultě a hudební vědu na fakultě filosofické. Paralelně byl soukromým žákem skladatele Jana Kunce ve skladbě, kompozici pak studoval také na JAMU v Brně ve třídě Theodora Schaefera.

Profesně byl Zdeněk Zouhar celoživotně spjat s Brnem. Po povinné vojenské službě získal místo „samostatného odborného knihovníka“ v hudebním oddělení Univerzitní knihovny, kde bylo jeho hlavní pracovní náplní obstarávat odbornou hudební literaturu a hudebniny a jejich katalogizace. Později se oddělení o jednoho pracovníka rozšířilo a Zouhar se tím stal vedoucím oddělení. Díky dobré spolupráci a nezměrnému pracovnímu entuziasmu se podařilo rozšířit pole působnosti: „Reorganisoval jsem hudební oddělení, kterému jsem dal širší náplň, než je běžná, zavedl jsem činnost publikační a koncertní. Obojí přispělo k tomu, že hud. odděl. UK se stává určitým hudebním centrem v Brně,“ zapsal si Zouhar do své kroniky. A měl pravdu. Hudbymilovnou veřejnost přitahovala zejména jeho řada koncertů a hudebních pořadů, kterou započal v lednu 1954 vystoupením sólistky brněnské opery Míly Ledererové. Na dalším z nich se Zouhar představil i jako interpret: nedlouho předtím se totiž stal sbormistrem sboru OPUS (zkratka pro Obec přátel umění sborového) a společně představili své první veřejné vystoupení. OPUS sice řídil pouhé dva roky (pro rozpory s čestným sbormistrem tělesa Vilémem Steinmanem raději odešel), přesto se s ním zapsal do hudební historie. Podařilo se mu totiž spojit se s Bohuslavem Martinů, žijícím tehdy už trvale v zahraničí. Ten pro sbor zkomponoval některé své skladby a Zdeněk Zouhar se stal jejich prvním interpretem vůbec.

 

1Zouhar-star-fotovez1

 

Pozornost tehdy už světoznámého skladatele si Zouhar získal již jako dvaadvacetiletý student brněnské univerzity a soukromý žák skladatele Jana Kunce. Dokončil tehdy písňový cyklus Písničky o lásce na moravskou lidovou poezii (ten komponoval pro svou budoucí manželku Věru) a osmělil se zaslat je k posouzení skladateli do USA. Povzbudivá odpověď Martinů se tak stala základem desetileté vzájemné korespondence.

„Milý příteli,

vrátil jsem se teprve teď zpět do New Yorku a našel Vaše dopisy a Váš cyklus písniček. Jsem rád, že akcentujete českou notu a nezapomínáte na to nikdy, a jsem rovněž rád, že Vám moje písničky naznačily cestu; nezapomeňte ovšem, že já jsem k němu došel po boji mnoha a mnoha let. Prostý projev je to nejtěžší, co si umělec může dát za cíl. Váš cyklus se mi líbí a ještě více se mi líbí, že Vám je 22 let, to jest, že máte před sebou řadu let těžké a zodpovědné práce, v níž nic se nedostane zadarmo, nezapomeňte na to ani pro okamžik. Také se mi líbí, že jste od Macochy, to je kraj, kde lidé mají srdce na pravém místě, a na to také nezapomeňte.“

Když pak Zdeněk Zouhar působil jako sbormistr OPUSu, odvážil se Martinů oslovit opětovně. Tentokrát neposílal svou skladbičku k posouzení, ale naopak požádal Mistra o kompozici díla pro jeho sbor. Martinů jeho žádosti vyhověl a zkomponoval dvojzpěvy na texty moravské lidové poezie Petrklíč. Z pěti částí cyklu jsou hned tři propojeny na Zdeňka Zouhara konkrétní dedikací: druhá část nazvaná Nade dvorem je věnována přímo Zouharovi, čtvrtá část Malované dřevo je dedikována ženskému sboru OPUS a u poslední páté části Poledně je uvedeno společné věnování ženskému sboru OPUS v Brně a jeho dirigentu Zdeňku Zouharovi. Tito interpreti dílo také ve světové premiéře provedli 25. dubna 1955 v Brně.

 

2Petrklukzka-s-vnovnm-Zouharovi

 

Na počátku léta téhož roku dostal Martinů od Miloslava Bureše báseň Píseň o studánce Rubínce, opěvující jeho rodnou Vysočinu. Verše jej nadchly, rozhodl se je zhudebnit a myslel u toho na Zdeňka Zouhara. „Dostal jsem báseň překrásnou od poličského rodáka M. Bureše o otvírání studánek u nás na Vysočině. Báseň mne úplně okouzlila a hned jsem sednul k pianu. A teď si myslím, jestli by Vás to zajímalo, že bychom mohli udělat premieru této skladby v Poličce, vím, že hledáte materiál, a tohle by snad bylo nejvhodnější. Je to pro ženský sbor a jednoduché, Sop. a Alto Solo, Baryton Solo, dvoje housle, viola a piano.“ Podle výslovného přání skladatele byla kantáta Otvírání studánek oficiálně provedena Zouharem a ženskou částí sboru OPUS ve světové premiéře v Poličce v lednu 1956. Neoficiálně jí ale předcházelo o měsíc dříve provedení v Praze v interpretaci Kühnova dětského sboru se sbormistrem Janem Kühnem. To bylo sice uváděné jako předpremiéra a Burešem v dopise pro Martinů označené pouze jako „intimní večer“, ale prakticky realizované se vší majestátností velké hudební události…

 

5-pedpremiera-Studnek-Praha-7-12-1955-KLub-skladatel-Khnv-dtsk-sbor-sbormistr-Jan-Khn

 

Na poličské premiéře Studánek zazněly v podání Zouharova sboru OPUS ještě další skladby Bohuslava Martinů: ve světové premiéře Tři písně posvátné a v československé premiéře Pět českých madrigalů. A o tři měsíce později, v dubnu 1956, mělo brněnské publikum možnost slyšet v nastudování týchž interpretů ve světové premiéře sborový cyklus Tři zpěvy pro ženský sbor.

 

3plakt-studnky

 

4Interpreti-poliske-premiery-Studnekjpgut0012

 

6OPUSZouharOtvirani-studanek-1956-04-08-BrnoBesedni-dum-03

 

V letech 1961 až 1970 byl Zdeněk Zouhar dramaturgem brněnské redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu. Ke změně jej vedly do určité míry existenční důvody, neboť s manželkou očekával přírůstek do rodiny a přestup do rozhlasu znamenal finanční přilepšení. I zde pokračoval ve svém předsevzetí propagace díla Bohuslava Martinů. Nechal nahrát některá jeho neznámá díla a sám ve svých vzpomínkách shrnul: „Chci alespoň zkompletovat dílo B. Martinů a L. Janáčka v nahrávkách. Martinů je za mé éry nejhranějším autorem, po něm jde na řadu Dvořák a potom Janáček.“

V sedmdesátých letech Zdeněk Zouhar opět změnil pracoviště a stal se pedagogem JAMU, ani tak na Martinů propagaci nerezignoval. Průběžně publikoval studie zaměřené na skladatelovu tvorbu a editorsky připravil k tisku jeho skladby Petrklíč, Písničky pro dětský sbor, Ptačí hody, Česká říkadla a Čtyři písně o Marii. Byl iniciátorem a editorem první české publikace o Martinů, která v naší zemi směla vyjít: Bohuslav Martinů – sborník vzpomínek a studií z roku 1957; dále vydal monografii Sborové dílo Bohuslava Martinů v roce 2001. V polovině šedesátých let se navíc úspěšně zasazoval o to, aby nově založený Mezinárodní hudební festival Brno zahájil v roce 1966 svou existenci tematickým ročníkem věnovaným výlučně dílu Bohuslava Martinů. Jako skladatel vzdal Martinů hold v roce dvacátého výročí jeho smrti kompozicí skladby Variace na téma B. Martinů, jejímž tématem je píseň Děvče z Moravy z Martinů písňového cyklu Písničky na dvě stránky.

V roce 1977 se Zdeněk Zouhar stal jedním ze zakladatelů Společnosti Bohuslava Martinů – společně s Jaroslavem Mihulem, Václavem Holzknechtem či Josefem Páleníčkem. V letech 1991 až 2000 byl i jejím předsedou a dlouhá léta stál v čele její brněnské pobočky. Formuloval první návrh zásad souborného kritického vydání děl Bohuslava Martinů a v letech 1993 až 1999 předsedal ediční radě téhož souborného vydání.

 

7Z-Zouhar-vpedu-vlevo-s-manelkou-a-sourozenci-Martin-v-Police

 

I když se sám osobně s Bohuslavem Martinů nikdy nesetkal, zůstal se skladatelem v písemném kontaktu až do jeho smrti. Tuto korespondenci v roce 2008 vydal spolu se svým synem Vítem Zouharem knižně pod názvem Milý příteli: dopisy Bohuslava Martinů Zdeňku Zouharovi. Snažil se být skladateli osobně za jeho života nápomocen pořizováním různých notových či knižních materiálů, které leckdy předával prostřednictvím skladatelových sourozenců Marie a Františka Martinů. Oba v Poličce opakovaně navštěvoval. A Martinů jej měl i na dálku v oblibě, v korespondenci jednou uvedl: „Zouhar je fajn kluk a všichni na něho žárlí, jenom já ne.“

 

1Zdenk-Zouhar

 

Foto: osobní archiv Víta Zouhara, archiv Centra Bohuslava Martinů v Poličce

Monika Holá

Působí na Hudební fakultě JAMU, na níž přednáší zejména dějiny vokální hudby a dějiny opery. Osm let pracovala jako dramaturg Janáčkovy opery v Brně, působila též jako redaktorka časopisu Opus musicum. V oblasti janáčkovské problematiky se profilovala jako spoluautorka knihy Režijní přístupy k operám Leoše Janáčka v Brně (2004), na svém kontě má rovněž monografii janáčkovského režiséra Ota Zítek v dokumentech a vzpomínkách (2011). V současnosti působí též jako muzikolog v Centru Bohuslava Martinů v Poličce. Vedle řady popularizačních článků byla kurátorkou čtyř výstav o skladateli a v roce 2018 vydala publikaci Kresby Bohuslava Martinů: Martinů obrázky kreslící.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.