„Rekord mezi klavíristy drží Ivan Moravec, Jiřího nejbližší přítel, s celkem 86 společnými vystoupeními.“

„Jiřímu se podařilo projít politickým sítem bez stranické příslušnosti a angažovanosti vůbec. Málokdo dnes docení, a světu to bylo jedno už tenkrát, jak obtížné to ve skutečnosti bylo.“

„Ze všech umělců byli nejčastějšími partnery houslista Václav Hudeček a mezzosopranistka Dagmar Pecková.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Dnešní díl seriálu se týká prvních let plně profesionálního dirigentského působení Jiřího Bělohlávka, a to zejména v zahraničí.

Jiří Bělohlávek se ve vzpomínkách nahraných do diktafonu věnuje velkým blokům a ze svého brněnského působení skáče přímo na další mezník, orchestr FOK. Moje fotokniha vyplňuje celou řadu dalších momentů, pracovních i osobních, a tak se dnešní jedenadvacáté pokračování seriálu soustřeďuje na první polovinu 70. let zachycenou právě v ní.

Devátý červen 1970 byl pro Jiřího milníkem: jeho první koncert s Českou filharmonií. Byl to nemalý skok od dirigování dívčího orchestru Puellarum Pragensis, který vedl doma i v zahraničí celkem šestačtyřicetkrát. Ručně kreslený plakát je jediný svého druhu mezi stovkami, které mám zpracované ve svém archivu.

Jiří Bělohlávek začal také dirigovat mnohé další orchestry, jak symfonické, tak v operních domech, opět doma i v zahraničí, mezitím kdy absolvoval obor dirigování na koncertě v Rudolfinu 25. 9. 1972.

Důležité byly i osobní dlouhodobé, často životní umělecké vztahy. Rekord mezi klavíristy drží Ivan Moravec, Jiřího nejbližší přítel, s celkem 86 společnými vystoupeními, z nichž první spolu FOK ve Smetanově síni je zvěčněné na typickém atraktivním plakátě orchestru. Na dirigentském stupínku s FOK stál Jiří celkem 575x, poté, kdy dirigoval 177x Státní filharmonii Brno.

Jiřího dirigování v Carnegie Hall bylo dalším mezníkem, dvojmo v roce 1973 za pokročilé normalizace, kde se očekávalo, že bude působit spíše v SSSR. Působil. Jen všehovšudy osmnáctkrát… Na rozdíl ode mne jistě nikdo nespočítal, že v USA více než 20x častěji, celkem 377x.

Pro koncertování v zahraničí bylo bezpodmínečně nutné, aby vše schválil a administrativně vybavil Pragokoncert. Československo své kulturní exponenty vyváželo velmi obezřetně a vybíravě, naštěstí vážná hudba byla preferovaná. Umělecké úspěchy však nestačily, základním předpokladem byla také politická spolehlivost. Je mi potěšením znovu a znovu vyzvedávat, že se Jiřímu podařilo projít politickým sítem bez stranické příslušnosti a angažovanosti vůbec. Málokdo dnes docení, a světu to bylo jedno už tenkrát, jak obtížné to ve skutečnosti bylo, a při tolika úspěších o to obdivuhodnější.

Jiří Bělohlávek byl naštěstí mimořádně vyhledávaný, byl také opravdovým vlastencem jak ve své lásce k vlasti, tak k českým a slovenským skladatelům, které neúnavně propagoval od prvního do posledního momentu. Jsem zvědav, zda někdo ještě dokáže za svůj život dirigovat 1942x Dvořáka, 776x Smetanu, 775x Janáčka, 584x Martinů, 185x Suka… a další.

Když už jsme u statistik a zahraničních výjezdů, tak ze všech umělců byli nejčastějšími partnery houslista Václav Hudeček se 124 společnými koncerty a mezzosopranistka Dagmar Pecková se 178 koncertními a operními vystoupeními. Spolupráce s Dagmar Peckovou počala až v roce 1986, zatímco Václav Hudeček, ač mladší než Jiří, byl světově vyhledávaným sólistou už od svých 15 let, když 11. listopadu 1967 senzačně koncertoval poprvé s Royal Philharmonic Orchestra v Londýně. Jeho mimořádná popularita byla přínosem k usnadnění společných zahraničních vystoupení, která se datují už od 26. března 1968, tehdy ještě s Velkým orchestrem Pražské konzervatoře.

Jiřího první angažmá se zahraničními orchestry v roce 1970 v Polsku, NDR, Maďarsku a Rumunsku následovala pravidelná vedení vrcholných orchestrů v celé řadě zemí i kontinentů. Jak bude v této série postupně dokumentováno včetně detailní statistiky, Jiřího dirigování je spojené s více než dvěma sty symfonických orchestrů a operních domů.

Dnešní díl doplňuje řada dalších unikátních dokumentů, mezi nimiž figuruje svou cenou sice nezajímavý, ale v kariéře Jiřího Bělohlávka mezníkový program Pražského jara 1972, v němž dirigoval poprvé, aby poté vystoupil na tomto festivalu ještě pětačtyřicetkrát!

Jiří Bělohlávek v New Yorku v roce 1973 na turné se Státní filharmonií Brno

Foto: Rodinný archiv J. Bělohlávka a archiv A. Goldscheidera