pátek, 08 říjen 2021 12:00

Klasika v souvislostech (31)
Kde žili Benjamin Britten a Peter Grimes

Autor:

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

 

veb-Aldeburgh-PB040738

 

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.

Brittenova první a nejznámější opera je příběhem o kontroverzním samotářském rybáři a o rozporuplném společenství rybářského městečka, kde je silný vítr a kde často prší. Naléhavým, syrovým a tragickým příběhem, neseným dramatickou, ale i básnivou hudbou. Je hudebním divadlem o živlech, o počasí, o lidském společenství a jeho boji s prostředím. Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci. Nepřekvapuje, že před osmi lety, když bylo kulaté výročí skladatelova narození, vznikla myšlenka uvést dílo přímo na pláži v Aldeburghu. Byl to tehdy velký úspěch.

 

veb-Aldeburgh-PB040750

 

Premiéra Petera Grimese se uskutečnila v červnu 1945 v divadle Sadler´s Wells v Londýně. Opera vzbudila velký zájem. Zájem o lístky předčil prodej vstupenek na Bohému a Madamu Buttefly, které byly na programu ve stejné době... O rok později se opera Peter Grimes hrála v Americe a další rok v milánské Scale… a rovněž v Brně. V Praze byla na repertoáru naposledy před čtyřiceti lety, do Brna se vrací po více než sedmdesáti letech.

Titulní roli zpíval při prvním uvedení tenorista Peter Pears. S Pearsem Benjamin Britten jako pianista koncertoval, pro Pearse psal hlavní tenorové operní party, od Petera Grimese až po Gustava von Aschenbach v opeře Smrt v Benátkách. Pro Pearse samozřejmě napsal i několik písňových cyklů a dalších děl. A s Pearsem žil – nejprve v domě přímo na nábřeží v Aldeburghu, další dvě desetiletí od konce 50. let do své smrti v domě na okraji městečka, kde byl mnohem větší klid a kde nebyli tak na očích.

 

veb-Britten-PB040700

 

Britten sám se jednou vyjádřil, že skladatel pouze zapisuje výsledky hodin a hodin přemýšlení a roků vlastních zkušeností, tedy že akt psaní not na papír není už tím okamžikem inspirace. Je známo, že se mu začalo silně stýskat po vlasti, když byl za druhé světové války v Americe. A četl tehdy časopisecký článek o básníkovi ze Suffolku jménem George Crabb. Možná, že už jeho dílo znal. Každopádně šli s Peterem Pearsem v Los Angeles do antikvariátu a koupili si výtisk jeho poezie. To byl skutečný prvopočátek opery Peter Grimes. Skladatel později vzpomínal: "V jednom jediném okamžiku jsem pochopil, že musím napsat operu, a také to, kam přesně patřím." V básni samotné není ale mnoho dramatismu. Existuje ovšem scénář k opeře, jak ho napsal Pears, když se společně vraceli zpět z Ameriky. A je zřejmé, že řada dramatických okamžiků, které v básni nejsou, pochází právě od něj.

 

2252

 

V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost. Existuje svědectví, že se ti dva chovali k sobě v domácím prostředí podobně jako manžel a manželka. Návštěvníci, které zvali, brali jejich vztah na vědomí. Co je ale důležitější, jejich přátelství dalo vzniknout mnoha krásným skladbám. Pears zemřel o deset let později než Britten, ale jejich prosté hroby jsou teď vedle sebe. Na hřbitově za anglikánským kostelem, ve kterém měla při festivalech premiéry některá Brittenova díla. Mezi nimi i církevní opery Řeka kolih, Ohnivá pec a Marnotratný syn.

 

veb-Britten-PB030474

 

V Aldeburghu se Britten usadil, protože se potřeboval obklopit vztahy. Založil vlastní operní společnost English Opera Group, založil festival, do něhož se zapojila řada jeho přátel, vytvořil několik míst, kde se dalo přebývat a získávat inspiraci. Získával ji, když byl oklopen lidmi, kteří chápali, oč se snaží – psát hudbu, kterou lidé chtějí slyšet. Nebyl příznivcem té části hudby 20. století, která s publikem příliš nepočítá. Naopak, psal hudbu tonální, zakotvenou v tradici. Hudbu někdy připodobňoval k jazyku, když říkal: Možná se vám nebude vždycky líbit, co říkám, nicméně alespoň mi budete rozumět…

Britten často zdůrazňoval, že patří do tohoto městečka. A tak je logické, že je pohřben právě tam, uprostřed ostatních, ne na nějakém zvýrazněném místě. Dokonce prý mohl být pohřben jako velmi významná osobnost, například jako Georg Friedrich Händel, ve Westminsterském opatství v Londýně, ale předem takovou možnost odmítl. Chtěl být s Pearsem spojen napořád - a tam by se jednou ostatky jeho přítele nedostaly.

Jméno obou hudebníků nese rovněž nadace Britten-Pears-Foundation spravující a rozvíjející jejich bohatý umělecký odkaz. Patří k němu nejen již uzavřené hudební dílo, skladatelské a interpretační, ale také mezinárodní festival, vzdělávací programy a komplex budov kolem koncertního sálu ve vesnice Snape ztracené v krajině plné rákosin kolem řeky Alde.

 

veb-Britten-PB040683

 

Nejznámější britský skladatel dvacátého století se narodil v Lowestoftu v hrabství Suffolk na východním pobřeží Anglie a většinu života prožil jen o několik desítek kilometrů jižněji, v Aldeburghu. Místem, které ho tam připomíná nejsilněji, je Red House. Krásný starobylý dům s bíle rámovanými okny a dveřmi a s vysokými komíny. Red House, tedy Červený dům, je běžné pojmenování, které neznamená nic jiného, než že jde o dům cihlový. Jeho nejstarší části pocházejí ze 16. století, dostavby jsou z 18. století. Až do počátku 20. století to byla farma, jejíž pozemky se prostíraly tam, kde je v současnosti golfové hřiště.

Crag House, označený pamětní tabulkou, stojí pár kroků od oblázkové pláže a pár kroků od Jubilee Hall, městského kulturního sálu, kde začal v roce 1948 jimi založený festival. Bydleli tu deset let. Moře je jednoho roku vyplavilo. A stejně tak se vypráví, jak jednou při představení vtrhlo ze strany pódia do Jubilee Hall.

 

veb-Britten-PB040654

 

Red House poznali Britten a Pears prostřednictvím tenisu. Přátelili se s rodinou tehdejších majitelů a pravidelně na jejich kurt chodili hrát tenis. Když byl Brittenův dům na pobřeží v roce 1953 zaplaven, dokonce tam přechodně bydlel… Na konci 50. let koupil skladatel dům i s dalšími přilehlými budovami. A v jedné z nich si zřídil ateliér. Měl od svého stolu velkým oknem pěkný, velmi konkrétní pohled do zahrady. Vznikla tam řada jeho nejlepších děl. Nejznámější z nich je asi Válečné rekviem.

Archiv v nové budově přiléhající k areálu Red House spravuje rozsáhlé fondy. Jen soubor korespondence má na 100.000 položek. Jsou tam i scénické a kostýmní návrhy a hlavně většina všech Brittenových rukopisů, včetně stovek juvenilií. A také množství pohlednic, programů a plakátů z celého světa i mnoho prázdninových suvenýrů a památek z cest.

Jednou z příčin popularity Brittenovy hudby je, že psal pro publikum. Pro mladé i pro staré. Část expozice v Red House se zaměřuje na jeho dětskou operu Archa Noemova, která je dobrým příkladem toho, jak může mít opravdu hodně propracovaná partitura jednoduché detaily, včetně úseků a partů pro nástroj, který Britten vynalezl a který měl pomoci znázornit zvuk dešťových kapek. Nástroj, který si v expozici může každý vyzkoušet, tvoří hrnečky navlečené na provázku – a hraje se na něj vařečkou… Noemova archa není operou v klasickém slova smyslu. Vychází ze středověkého miráklu a počítá i s amatérskými interprety a se zpěvem věřících či publika. Premiéru měla při festivalu v roce 1958 v nedalekém vesnickém kostele, v Orfordu, pod taktovkou Charlese Mackerrase.

Benjamin Britten nekomponoval u klavíru. Lidé, kteří ho znali, vyprávějí, že většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží. Když se vrátil, zapisoval tady v ateliéru své myšlenky. A u klavíru si jen některé věci ověřoval. V areálu vznikla v té době i knihovna a hudební salon s velkým křídlem.

 

veb-Aldeburgh-PB040736

 

Když ještě bydlel v domě na pobřeží, v Crag House, měl to minutu k moři. Několikrát za den si šel do studeného Severního moře zaplavat. Red House je ovšem od moře už poněkud vzdálen, takže zatoužil mít uvnitř dvora bazén. Nechal ho postavit hned na počátku 60. let.

Zajímavá je také vstupní hala. Byla přistavěna roku 1967, když do domu měla zavítat královna. V tom roce přijela do Aldeburghu, aby slavnostně otevřela novou koncertní síň ve Snape Maltings. A součástí návštěvy byl oběd doma u Benjamina Brittena. Nebylo to až tak neobvyklé – Britten a Pears byli v dobrých a úzkých vztazích s královskou rodinou, zejména prostřednictvím Lorda Harwooda, královnina bratrance.

 

veb-Britten-PB040732

 

Před průčelím stojí starý ořešák a na dřevěných, bíle natřených nevysokých vratech je nejen červenými písmeny vyvedená tabulka The Red House, ale v několika jazycích i upozornění na zlého psa. Také rusky, v azbuce. Zlaja sabaka. Zasvěcenějšího návštěvníka napadne, že v tom musí mít prsty violoncellista Mstislav Rostropovič. Býval tu častým hostem. Znali se dlouho.

Britten ho u klavíru doprovázel dokonce i v Sovětském svazu, ještě před jeho emigrací na Západ. Přátelské kontakty měl i s jeho ženou Galinou Višněvskou, s klavíristou Svjatoslavem Richterem a s Dmitrijem Šostakovičem. Stejně tak měl ale úzké umělecké kontakty například se skladatelem Aaronem Coplandem ve Spojených státech.

 

veb-Snape-PB030321

 

veb-Snape-PB030379

 

V 60. letech skladatel inicioval o několik mil dál, ve vnitrozemí, adaptaci již neužívaných sladoven na hudební centrum se sálem pro koncerty a opery a se zázemím pro natáčení, zkoušení a kurzy. Snape Maltings se brzy staly světoznámým pojmem. Areál v sobě ukrývá čtyři koncertní síně a asi 15 ateliérů. Největší sál má přes 800 míst, ten nejmenší asi šedesát. Jsou tam galerie, byty, restaurace… Benjamin Britten v Suffolku u moře žil, protože ho zdejší krajina inspirovala. A přál si, aby možnost takové inspirace měli i další. Odehrává se tu proto mnoho hudebních aktivit, a to po celý rok. Hudební festival Aldeburgh Music je jejich součástí, koná se každý rok v červnu. Ale významné jsou i nejrůznější akce podporující mladé talenty. Okolo je krásná krajina se zajímavými kostely, je tam dobré jídlo a možnost pěkných procházek, při kterých lze pozorovat ptactvo…

Komplex Snape Maltings ukazuje, že Britten byl vynikající impresário. Byl úzce spojen s festivalem, založeným v roce 1948, byl velmi těsně zapojen do zřízení koncertní síně a přilehlých vzdělávacích prostor. A udržoval také velmi úzké kontakty s místními, se zdejší komunitou, s obcí.

Právě ve vesnici Snape, kde si adaptoval starý mlýn a několik let tam žil, napsal mladý Benjamin Britten svého Petera Grimese.

 

5555

 

Foto: Petr Veber, Marek Olbrzymek, Flickr / Royal Opera House Covent Garden

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.