„Do Česka se vrátil čerstvý osmdesátník nejen nezlomený tím, co musel prožít, ale posílený jako legenda, která se zpěvem baví.“

„Plácido Domingo se ukázkami ze zarzuel vrátil k žánru, o kterém vesměs víme jen to, že se jedná o ´španělské operety´.“

„Co Plácida Dominga v nejbližší době čeká? Jistěže trochu zvolnil, ale rozhodně nerezaví.“

V sobotu, čtvrtý den září 2021, se před vyprodané hlediště Pivovarské zahrady v Českém Krumlově vrátil po deseti letech na tamní mezinárodní hudební festival Plácido Domingo. Opět u příležitosti kulatého festivalového výročí, jak to ostatně tehdy, když tato hudební přehlídka slavila své dvacetiny, slíbil jejímu prezidentovi Jaromíru Boháčovi. Co všechno se v Domingově životě během uplynulé dekády, a především v rámci posledních dvou let, přihodilo…

V roce 2017 se do České republiky vypravil, aby – tenkrát ve spolupráci s Boháčovou dcerou Gabrielou a jejím kolegou Radkem Hrabětem – vystoupil ve Stavovském divadle jako dirigent. Šlo o poctu Wolfgangu Amadeu Mozartovi, ale zároveň o propagaci Prahy, kterou tehdy Domingo vychválil ve videu do celého světa. Což pochopilo vedení Národního divadla v čele s Janem Burianem a výjimečný galakoncert umožnilo. Když Domingo poprvé stanul na místě, kde kdysi božský Amadeus pozdvihl taktovku, vytryskly mu do očí slzy.

Výsledkem byla další pražská akce globálního dosahu. V srpnu 2019 se – tentokrát v historické budově Národního divadla – uskutečnila finálová část soutěže mladých operních pěvkyň a pěvců Operalia, kterou Domingo v roce 1993 založil a od té doby s ní putuje rok co rok napříč planetou. Závěrečný večer, kdy byly rozdány vavříny, přenášel s pomocí České televize televizní kanál Mezzo, zaměřený na klasickou hudbu. Plácido Domingo si užíval jak dirigování Orchestru Národního divadla, který mu chtěl i uměl vycházet vstříc, tak samotného dekorování vítězů. Ve svých osmasedmdesáti byl na vrcholu obecné proslulosti i vlastní pohody.

Sotva Operalia skončila, vypukl ovšem za mořem skandál, vyvolaný vzpomínkami několika pěvkyň na údajně nevhodný způsob, jakým se k nim tenorista před desítkami let choval. Pro pozorovatele zvenčí, zvlášť zdálky, je těžké k obvinění zaujmout názor. Jak se tak hezky česky říká, „já jsem jim přitom nesvítil“… Jistě, mladý fešák Domingo byl nejen atraktivním kolegou na jevišti, ale postupem doby též operním manažerem, který teoreticky mohl spolurozhodovat o různých kariérách.

Což se ovšem takto explicitně žádný právník, pokud vím, neodvážil tvrdit. Každopádně se aféra vměstnala do ostře sledované kauzy „metoo“ a poukázala na současný stav americké demokracie, ve které neplatí presumpce neviny. Aniž by byl Domingo oficiálně obviněn, natož obžalován a už vůbec ne odsouzen, daly od něj ruce pryč nejvýznamnější zámořské operní i symfonické instituce. Což pro něj, který po desetiletí přispíval k jejich úspěšnosti, muselo být trpkým rozčarováním. V podobných chvílích se pozná, kdo byl skutečným přítelem či jenom vypočítavě předstíral. Ještě víc ale člověk pod tlakem zjistí, co je v něm samotném. Zda se zlomí a odejde definitivně do ústraní. Anebo pro něj bude dál platit to, co Domingo razí jako své heslo: „If I Rest I Rust“ neboli „Když odpočívám, rezavím“.

Proto jsem byl zvědav, jak bude tenorista, postupně se měnící v barytonistu, na českokrumlovském jevišti nejen zpívat coby výsostný profesionál, ale také působit v lidské rovině. Od počátku se potvrdil dojem ze čtvrteční pražské tiskové konference. Do Česka se vrátil čerstvý osmdesátník nejen nezlomený tím, co musel prožít, ale posílený jako živoucí legenda, která se zpěvem, hudbou baví. Jako muž, který už nemusí nic a nikomu dokazovat. A vysílá svému okolí zprávu „take it or leave it“, neboli „buď mě ber, jaký jsem, nebo mě nech na pokoji“. Jeho vystupování bylo zdrženlivé, ale přátelské; jeho hlas sestupem do nižších poloh jako by vlídně potemněl, nabyl na nevtíravé důstojnosti.

Druhým návratem večera byla hudební dramaturgie. Nemohly chybět operní árie, dueta a scény, ve kterých Plácido spojil svůj um se dvěma kolegyněmi, jejichž výběr byl i symbolický. Mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, jejíhož výkonu si Domingo všiml už ve Stavovském z dirigentského stupínku, je Češka. Sopranistka Adriana Kučerová, před časem na festivalu debutující, Slovenka. Jako by byl jejich prostřednictvím zpřítomněn fakt, že Mezinárodní hudební festival Český Krumlov vznikl roku 1992 v jiné zemi, než ve které působí nyní – jmenovala se Československo…

Ale zpět k repertoáru. V rámci jeho operní složky nemohl – rozumně v první polovině, kdy interpretačních sil je ještě na rozdávání – chybět Meyerbeer, Rossini, Verdi. Objevem pro mnohé ovšem mohla být Domingem přednesená árie z opery Hamlet, kterou roku 1868 zkomponoval Ambroise Thomas podle libreta, na němž se podílel autor Tří mušketýrů či Monte Christa – Alexander Dumas starší. Nicméně to, co přineslo obohacení diváckého prožitku, přišlo po přestávce. Plácido Domingo se ukázkami ze zarzuel, k jejichž nastudování přiměl též obě pěvkyně, vrátil k žánru, o něm víme vesměs jen to, že se jedná o „španělské operety“. Zatímco ovšem operety v našem chápání se prosadily v Offenbachově Paříži poloviny 19. století, zarzuely – pojmenované podle loveckého zámečku madridského panstva, kde zazněly roku 1657 poprvé – nás vracejí hlouběji. A nezapřou jižanský temperament, s nímž se Štěpánka Pučálková vyrovnala jiskřivě, nikoli však teatrálně. Doslova v krvi má zarzuely Domingo, o čemž dal k dobru historku: „Když byla moje maminka, proslulá královna zarzuel Pepita Embil, se mnou v jiném stavu, zpívala na pódiích až do devátého měsíce. Takže já jsem zarzuely vstřebával už v jejím bříšku…“

Tehdy byla dvaadvacetiletá sopranistka Pepita Embil, pocházející z Baskicka a provdaná za třiatřicetiletého barytonistu Plácida Dominga Ferrera ze Zaragozy, na prahu společné manželské kariéry v souboru zaměřeném na zarzuelu, který založil a vedl skladatel, dirigent a impresário Federico Moreno Torroba. Logicky proto zazněla na festivalovém galakoncertu v Českém Krumlově ukázka z Torrobovy tvorby. Zůstal totiž celoživotním rodinným přítelem a mnohem později, roku 1980, exceloval v jeho posledním díle, opeře El poeta, samotný Plácido Domingo.

Úzké tvůrčí vazby pojily sopranistku, k jejíž poctě zní celé pěvcovo jméno José Plácido Domingo Embil, k dalšímu skladateli oblíbených zarzuel. Pablu Sorozábalovi, též v repertoáru českokrumlovského večera zastoupenému. Spolupracovali během španělské občanské války, po níž musel republikán Sorozábal ustoupit do pozadí, ale svých názorů se nevzdal. A zaplatil za to v roce 1952 vyhazovem z ředitelského místa v madridském Teatro de la Zarzuela, když mu cenzura zatrhla nastudování Šostakovičovy Leningradské symfonie. Nic nepomohlo, že tento někdejší Schönbergův žák býval nazýván „jihoevropským Kurtem Weillem“…

A zatímco se do Pivovarské zahrady vkládal postupem času podzimní chlad, publikum rozehřály další ukázky se zarzuel. Písně Consuely Velázquez, Ruperta Chapího, Gerónima Gimeneze, Fernanda Obradorse či tandemu Reveriano Soutullo a Juan Vert. Nemusíme se díky nim stát doživotními fanoušky tohoto žánru. Ale je dobře, že zde zazněl, navíc ve špičkovém podání, protože rozšířil naše hudební obzory.

Co Plácida Dominga v nejbližší době čeká? Jistěže trochu zvolnil, ale rozhodně nerezaví. Brzy se v západní Evropě či v Rusku uplatní jako dirigent, tenorista i barytonista. Na koncertech od Monte Carla přes Versailles či Kolín nad Rýnem po Moskvu. Ve Vídeňské státní opeře ztvární hlavní barytonovou roli ve Verdiho opeře Nabucco; nastudování La Traviaty ve florentském Teatro del Maggio Musicale jej uslyší v roli Germonta. Ve Velkém divadle v Moskvě bude dirigovat Pucciniho Toscu. A v témže městě se – díky stálému mecenášství firmy Rolex – uskuteční v říjnu další ročník Operalie.

Jistě se na tyto výzvy těší, ale v Českém Krumlově se po koncertě nemohl dočkat na jiný zážitek. Sledovat na hotelovém pokoji nedělní přímý přenos ze závodu F 1 v Nizozemsku. Domingo je totiž velkým sportovním fanouškem a mezi jeho španělské přátele patří vedle tenisty Rafaela Nadala jezdec F 1 Fernando Alonso. Pojí je letitá charitativní snaha o podporu výzkumu amyotrofické laterální sklerózy. Zvýšit o ní povědomí se snaží netradiční formou, zvanou „kbelíková výzva“. Vychází z medicínsky sporného, ale efektního srovnání nehybnosti, jaká dlouhodobě ochromuje tělo při této nemoci, ale krátkodobě také při šoku z ledové vody. Tak, jak to na dodnes kolujícím videu z roku 2014 předvádí Domingo, kterému vychrstl ledovou lázeň na hlavu právě Alonso. Načež nám pěvec vysvětluje, že pokud se zážitku bojíme, můžeme radši poslat na výzkum ALS sto dolarů…

Mnohonásobně vyšší částku se lidé nezdráhali vydat za vstupenky, aby mohli zhlédnout zahajovací galakoncert 30. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. A soudě ze závěrečných ovací, nelitovali. Plácido Domingo jim předvedl dvojí vydařený návrat.

Foto: MHF Český Krumlov